anna492 komentáře u knih
Milá nenáročná knížka, co pohladí po duši, zejména jste-li milovník psů.
Tešila jsem se na klasickou detektivku, kde možná vyplave v průběhu vyšetřování na povrch nějaký ten škaredý škraloup z minulosti, který vysvětlí motivy pachatele... Tohle bylo ale úplně jiný, mnohem silnější, kafe. Občas si říkám, že psychicky náročnější knížky by měli mít na přebalu “ministerstvo zdravotnictví varuje…” Zrovna u téhle knížky by se to hodilo, protože ty kriminální činy, co kniha popisuje, jsem si nikdy nechtěla představovat ani na ně myslet. Slabším povahám nedoporučuji. Příjemně mě překvapila práce s jazykem, plná neobvyklých přirovnání a popisů. Naopak celkem mě nudilo všudypřítomné repetitivní pití kávy nebo horké čokolodády, které se mi chvílemi jevilo jako základový kámen knihy.
Knihu jsem se rozhodla nedočíst, protože pro mě byla příliš psychicky náročná, nemohu tedy hodnotit. Kromě osudů lidí postižených černobylskou katastrofou se setkáváme s dalšími tragickými příběhy, např. při vysídlování národnostních menšin po rozpadu SSSR.
Je těžké hodnotit knihu jako takovou a nehodnotit přitom hlavní aktéry. Dianu mám ráda, myslím, že si hodně vytrpěla, nicméně kniha byla opravdu napsaná jednostranně. Jedná se vlastně o Dianin popis, ovšem z úst autora knihy. Ve snaze o objektivitu jsou v textu průběžně vzpomínky/komentáře i dalších osob, Dianiných přátel či rodiny. Tyto “další zdroje informací” však na objektivitě nepřidávají. Při četbě jsem si nejednou vzpomněla na Meghaninu Cestu za svobodou, inspirace touto knihou mi přijde více než zřejmá.
Knížka mě úplně psychicky vyčerpávala, atmosféra strachu mi vlezla pod kůži a bylo mi nepříjemné knihu číst. Kvůli tomu jsem v některých chvílích zvažovala i knížku odložit, ale zvědavost zvítězila a knížku jsem dočetla a jsem za to ráda.
Na knihu jsem narazila v rámci čtenářské výzvy. Moc příjemně se četla, i když není to ten typ knihy, od které se nelze odtrhnout. Moc se mi líbilo dobové vyobrazení města.