11Monika11
komentáře u knih
Tajemství
Radka Třeštíková
Na knihu jsem stála hodně, hodně dlouhou frontu v knihovně (asi 43. rezervace z 72, když jsem si ji loni dávala). Konečně na mne došla řada. A já po přečtení vlastně nevím, zda to čekání za to stálo.
Změť postav, časových rovin, příběhů či jejich náznaků, kdy i na straně 446 musím nahlédnout do svého taháku, abych si připomněla, ke komu patří Viky, která se mi plete s Ninou.
Celou dobu jsem to brala za letní příběh, prázdninový, tedy odehrávající se v červenci nebo srpnu. Ale copak v létě kvetou narcisy? A opadávají narcisům okvětní lístky? (str. 216).
A kdo je Zita, která se objeví na str. 487, aby za ní Johan odcházel do chaty?
Můj sen o zlatě a sněhu
Martin Fourcade
Za mne úžasná kniha, mám z ní pocit, že ji Martin psal sám a bez nápověd, od srdce a z hloubi své duše, aniž by měl potřebu se přikrášlovat, ospravedlňovat své chování a obhajovat ho. Líbí se mi jeho styl (škoda jen, že neumím francouzsky a nemohu si přečíst jeho text, přesto věřím, že překlad mu ani neubral, ani nepřidal).
Četla jsem i knihu Gabči a z ní jsem byla mírně zklamaná, taková neuspořádaná... a jaksi polátaná a došívaná horkou jehlou.
Oba biatlonisty jsem viděla několikrát naživo, mohla jsem je zblízka na SP pozorovat a oba jsou profíci. Každý jinak, ale JSOU. Víc profi se mi zdá být Martinova kniha!
Sběratel mušlí
Anthony Doerr
Četla jsem ji jedním dechem, vlastně jsem ji přečetla během 24 hodin. Pohltila mne, vtáhla mne. A nejvíc 1. a 2. povídka... Anthony a jeho styl, tak lehký a čtivý, teď čtu jihočeského autora a nějak se nemohu na jeho styl přepnout.
Bezpečný přístav
Nicholas Sparks
Kniha se mnou jela na dovolenou, očekávala jsem "slaďárnu" odpovídající obrázku na přebalu, ale musím přiznat, že jsem se mýlila... hltala jsem řádky a a těšila jsem se na každé další otevření.