Komentáře: V Česku čte 93 % dětí ve věku do 12 let (19)

Znovu jsem si přečetla vyjádření gen. ředitele Albatrosu na konci článku, to o těch tržbách a množství... Když si vzpomenu, kolikrát jsem (a nejen já) v knížkách právě tohoto vydavatelského obra našla tolik tiskových chyb, myslím si, že by měli dát přednost kvalitě nad kvantitou.

Nedá mi to a musím odbočit. Neříkám, že průzkumy lžou, ale dají se lehce zmanipulovat výběrem vhodného vzorku lidí, přesně jako se to dělá před volbami. Když se ptaj v půběhu dne, kdy jsou normální lidi v práci a na mítinku, kde se rozdávaj koblihy, vyjde to hodně špatně, i když to třeba nakonec tak hrozné nebude. Kdyby se ptali tady na dabázi knih, vyjde že čte 100% lidí a přitom to zdaleka nebude odpovídat běžnému vzorku populace ;-)

To procento se mně zdá hodně nadsazené, protože knihy mají velkou konkurenci - herní konzole, filmy, jůtůb... Je toho tolik, čím se dá zabít čas. Že se knihy prodají taky ještě nemusí znamenat, že se čtou. Moje děti čtou, protože televizi nemáme, mobil tlačítkovej, počítač je stará šunka her neshcopná a z jutůbu pouštíme jen písničky, občas nějakou pohádku. Kdybysme jim pouštěli animáky od rána do večera, taky pochybuju, že by četly. Ale pokud malé děti čtou víc než velké, zřejmě to bude i tím, že těm malým dětem nikdo nenutí nudnou povinnou četbu, protože právě ta mě od knížek spolehlivě odradila a začal jsem číst až zase s dětmi skoro ve čtyřiceti letech. Doufám, že se někoho nedotknu, když řeknu, že Honzíkova cesta je nuda. Možná, že děti přijdou o klasiku, ale když to nudí mě, číst to prostě nebudu a většinou co nudí mě, nudí i ty děti. Čtení má být zábava a ne jen prostředek jak za každou cenu zabít čas když venku prší. Proto si pečlivě vybírám, kterým knížkám věnujeme společný čas a pak čtení opravdu stojí za to. Ať se děti dozvědí o Němcové, Jiráskovi a podobně, ale nenutil bych je to číst. Stačil by nějaký úryvek, výcuc, něco jako trailer, co by je možná přesvědčilo knihu přečíst samotné, ale nepovinně. Spousta nestravitelných věcí se dá strávit, pokud se správně nadávkují a podají správnou formou, což se za mých školních let bohužel nedělo. No třeba se to změní a čtení bude jednou bavit i ty starší děti.

Moji rodiče knihy nečetli, často jsem však chodil k babičce, která střídala knížky jako ponožky a nebyl by den, kdyby jsem ji neviděla s knížkou v ruce. Proto jsem si v osmi letech vyžadonila k narozeninám knížku. Moc mě ale to čtení nebavilo. Po pěti letech jsem narazila na jednu youtuberku, která dělala recenze na různé knihy a tak jsem se rozhodla že bych knížkám dala ještě jednu šanci. Koupila jsem si dvě knížky a můžu říct že mě čtení baví více než jako malou. A teď každý den kdy je hezky, sedím na zahradě s knížkou na klíně ...

Oba moji rodiče četli hodně, jako malým nám téměř každý večer předčítali. Já jsem měla se čtením neustálý problém, snažili se mě k tomu přimět, pouštěli mi mluvené slovo a k tomu dali knížku, abych alespoň koukala očima. Ve druhé třídě jsme četli Ferdu Mravence. Učitelka se divila, kde jsem se najednou naučila tak hezky číst, když jsem vždy nesnesitelně koktala. Ferdu jsem měla tak oposlouchaného, že jsem téměř celou knihu znala bezchybně zpaměti a tak jsem vyprávěla, místo abych otáčela stránkami. Pořádně jsem se do knížek zahlodala v patnácti letech, kdy jsem dostala do ruky Stmívání. Milostný příběh, akce, tajemství a tvorové stínů mou pubertální duši uchvátili, od té doby jsem přečetla hodně "upířích" knih a nezanevřu nad nimi ani teď, po dvacítce. každý by si měl cestu ke čtení najít sám. Na někoho funguje, když písmena notují jeho duši. Na někoho zabírá, když mu povíte, že v dospělosti letí chlapi na sečtělé knihomolky (je to roztomilé). Někdo si k tomu cestu nenajde nikdy, protože u třeba dělá problém číst. Než odsoudíte dítě, zkuste ho vzít k očnímu nebo psychologovi, jestli není problém v těchto oblastech. Mně osobně obojí moc pomohlo :-)

Ke knihám jsem si našla sama, tedy ve škole asi ve druhé třídě byla exkurze do knihovny a tím byl můj osud zpečetěn... Dodnes moc ráda a denně čtu (když to jde), knihy mám raději než filmy. A snažím se k tomu vést své tři syny (7,4,1)... Čtu jim každým den před spaním (každý ma svou knížku). A když jim dám vybrat mezi koukáním na telku a čtením většinou vyhraje čtení...alespoň zatím. I si o tom, co čteme, povídáme, a tak vím, ze opravdu vnímají,co čteme...

Tak mně mamka četla před spaním cca do mých 4 let, potom jsme se sestrou dostali k Vánocům DVDčko a s predčítáním byl konec a nastali sourozenecké války o pohádky :-D .Takže si myslím, že v rodičích to úplně není, protože kdybych o knihu náhodně nezakopla tak by mě ke knihám ani nevedli, jelikož nečetl ani jeden ( před rokem se mi k tomu povedlo navést mamku a dokonce mi i začíná doporučovat knihy :-D ). Ještě přidám mou zkušenost ze střední. Ve třídě čte jen spolužačka a vzácně spolužák jinak nikdo.Většinou na mě koukají s velkým obdivem a nechápu jak u toho můžu vydržet.Největší korunu jsem nasadila, když jsem se pochlubila, že jsem přečetla 200 stran za den, což do dneška nikdo nepochopil :-D .Ovšem úplně nejhorší je, když se řekne povinná četba, kterou absolutně všichni nenávidí a všichni ji obšlehnou z internetu a někdo se neobtěžuje ani s tím. I já, ale musím dodat, že povinnou četbu z celé duši nenávidím, už jen z principu, že je povinná, navíc ty knihy co máme v seznamu jsou opravdu nudné a nechápu, kdo určoval, že x let staré knihy budou bavit dnešní mládež. A když náhodou v povinné četbě narazím na knihu, která by se mi mohla líbit, stejně si ji dobrovolně nepřečtu, protože k ní chovám určitou nedůvěru.Jestě podotknu, že nemám nic proti doporučování knih ve škole, jen si myslím, že by to mělo přestat být povinné, doporučovat modernější knihy a celkově to udělat zábavnější formou a hned by se určitě našlo více čtoucí mládeže.Jinak čtení knih miluju a dobrovolně čtu od třetí třídy s cca 1,5 roční pauzou na konci základky, kdy mi to právě zprotivila škola.

Tak pokud bych nečetla ráda sama, rozhodně by mě od čtení odradila povinná četba. Na základce Babička, u které jsem usínala. Malý princ, kterého jsem na základce nechápala a podobně. To tomu moc nepřidá.
I dnes je to podobné.
Taky na základce už mezi povinnou četbu patří Harry Potter. Ne že by nad tím mládež jásala. Většinou protáčí oči už nad tím, kolik má kniha stránek. Čtenářský deník doplní díky sledování filmu nebo opsáním obsahu z internetu. Malý princ a Babička zůstává.
Nebo takový Antoine Saint-Exupéry: Noční let - pro šesťáka "jak dělané"

Já nečetla do dvanácti let vůbec. Rodiče mi hodně předčítali a pořád mi dávali na zkoušku knížky. A jednoho dne se to chytlo a od té doby jsem nepřestala. Myslím, že se jim ulevilo.

U nás čtou děti mooooc málo jen tak tři dvě knihy za školní rok já jsem výjimkou čtu moc a moc ráda. Ve třídě se na mě dívají jako na blba :(

Ja na zakladce cetla hodne a na stredni skole jeste vic. V 10 letech Annu Kareninu, v 17 Vinnetoua.

Co na to říct. Každopádně jsem svůj názor na toto téma vyjádřil v mém blogu.

V naší třídě všichni přečtou jen to co musí kvůli povinné četbě (4 knihy) oni s tím mají velký problém jelikož by radši patřili na počítači, mobilu, tabletu atd.
Já s tím problém nemám jelikož knížky které dostáváme za povinnou četbu jsem tou dobou četl již 4 krát. A tak je jen okem přečtu něco o nich napíšu a můžu se věnovat knihám které jsem si vybral.

Pokud jde o dotazníkový průzkum, nevěřila bych tomu ani zbla, možná u některé brakové literatury (Odstíny šedi třeba četla dítka hodně) S dětmi jsem ve styku nadmíru a "čtou" zpravidla tak, že si obsahy knih stahují na internetu, nebo raději sledují knihu zfilmovanou či převedenou do seriálu. Čtoucí děti jsou často kolektivem považovány za podivíny a vyvrhele, dokonce jsem se mnohokrát setkala s tím, že i za hlupáky, kteří zbytečně čtou, přestože si mohou obsahy přečíst ve zkratce z recenzí na internetu. Se čtením to nebude ve skutečnosti asi tak žhavé, jak se zde uvádí. Viděli jste někdo pravopis (nejen) dnešních dětí? Tolik hrubek v minulosti nebývalo, v každé větě nejméně dvě gramatické chyby (časté bohužel i u starší generace, takové příčestí minulé už pomalu nikdo nezná). Ojedinělou chybu člověk přehlédne, ale čeština obecně upadá. Opravdoví čtenáři by to na tom byli s gramatikou lépe. Navíc dneska už jsou děcka chytrá a "vydotazníkovaná" (přesně vědí, co kam napsat, aby to dobře vypadalo) Ale pokud se najdou alespoň ojedinělí čtenáři, stále není tak zle :)

k diskusi - jen o rodičích to není. U nás doma nikdo nečetl a já jsem čtenář narůživý. Naopak to je u přítelkyně, oba rodiče čtou a jablko se zakutálelo na míle daleko. Jen zcela vyjímečně ji ukecám k vzájemnému předčítání Čapkových povídek

Jen podotýkám, že nemám nic proti tomu dobrému i z dřívějších dob, i nyní děti v tom správném věku baví klasika, např. knihy od E.Blytonové a jiné, jen často i děti (nebo rodiče?) podléhají masivní reklamě. A ta prestiž - nevím, jak jinde, na naší základní škole se více uznávají výsledky ve sportu nebo jiných aktivitách (často spíše rodičovských - sbírání víček, charita pro psí útulky), než aby učitelé oceňovali "obyčejné čtení knížek". Ale mezi dětmi je to možná jinak, občas jsem svědkem toho, jak ti sečtělí doporučují jiným dobrou četbu - a to mě neskonale těší :)

magnolia: Súhlasím, že deti by mali byť podporované v tom čítať knihy, ktoré ich bavia. My sme na prvom stupni základnej v škole čítali tituly Janko a Kubko, Zbojnícka mladosť, Slepačia polievka pre dušu, ... A napriek tomu, že som veľmi túžila po tom byť "knihomoľka" a čítanie si užívať, tieto tituly ma príliš nebavili. Tak som začala čítať horory pre dospelých a fantasy pre dospelých (Terry Pratchett) a až vtedy ma čítanie začalo skutočne baviť :) Dokonca keď mi rodičia kúpili Harryho Pottera, asi rok a pol ležal v knižnici, lebo som po skúsenostiach zo školy neverila, že literatúra pre deti a mládež, by ma mohla tiež baviť. Až keď som bola na filme v kine a ten ma zaujal, som veľmi nedôverčivo otvorila môjho prvého HP a teraz viem, že som spravila dobre :D

Chcem tým len povedať, že ja som vždy čítať chcela, ale ten, kto ma od toho najviac odrádzal bola práve škola a tituly, ktoré sme v nej čítali, resp. sme mali neskôr ako povinné.

A že je to prestíž? Tomu verím, tiež mám taký pocit zo školských čias :) Hlavne tí, ktorí nečítali, sa mi zdá že celkom dosť obdivovali tých, ktorých to bavilo.

V každom prípade. V tejto ére ošiaľu z "young adult fantasy" kníh, by som sa nedostatku obľúbenosti čítania medzi mladými naozaj neobávala :D

Naviac, niekde som už čítala aj názor, že v dnešnej dobe internetu, smartfónov a rôznych podobných vychytávok, ide čítanie u novej generácie do úzadia. Ja si to ale nemyslím, naopak čítanie je podľa mňa stále "niečo extra" a áno, ako som spomínala, je to aj istá forma prestíže, v zmysle vymykania sa z priemeru, sebaprezentácie. Podobne ako to bolo aj v mojej dobe - "televíznej".

Opravdu záleží na rodičích a škole. S dětmi od mala jsem četla pořád a před spaním. Nejmladší bez mého čtení by ani neuslo. Když chodilo do vyšších tříd, tak jsme si četli na střídačku. Dítě to bavilo. Ve škole celou základku nemělo žádné mé dítě čtenářský deník. Prostě škola je k tomu ani nevedla. Vím, že v jiných školách mají seznam knížek nebo to dělají i knihovny, které jsou jim doporučovány pro každou třídu. Pak dostávají za přečtení určitých počtu knížek i menší odměny. I nyní na narozeniny i za vysvědčení dávám dětem knížku.

Děti tíhnou k jednodušším knížkám (když to srovnám s dobou před 30-ti lety), silnější knihy ty, co čtení knih zkoušejí, většinou odrazují. Mrzí mě stále stejné pojetí povinné četby - potrápí, odradí, nedá nic, zvlášť když se s ní pod nátlakem sami potýkají ti, co naposledy četli Čtyřlístek nebo krtečka. Proč si raději společně ve třídě nepřečtou jen úryvek s vysvětlením (třeba z klasiků jako Jirásek, Shakespeare, Němcová,...) a učitelé děti nepodpoří stylem - čtěte knihy, které se vám líbí, případně nedají nějaké tipy - ale přiměřené věku (ani v 9.třídě není ten správný věk na McDonaldovou nebo jiné hodnotné, ale předčasně doporučené). Jako knihovnice dělám, co můžu, ale škola (většinou) nestojí o rady a tipy. Také je to těžké, když ani samy učitelky (ČJ!) často nečtou... no a rodiče, tam se někdy příklad vyplatí a někdy mine účinkem, bohužel. Ale pořád jsou děti, které čtení baví, nejvíce kolem 9-11 let, potom někteří třeba přestanou a v 9. nebo na SŠ se znovu rozečtou, nebo v dospělosti - a to je dobře :) Jen je škoda, že jim unikají knížky, které jsou nejlepší v tom období, kdy dají přednost něčemu jinému a potom už na ně jsou velcí... tak to je