Zvěsti
Aleš Novotný
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/460937/bmid_zvesti-U50-460937.jpg
4
206
44
Nevlastní bratři Kryštof a Tomáš nedovedou najít společnou řeč, Karin pochybuje o lásce ke svému majetnickému příteli, Julián se trápí nevěrou rodičů, Matyáš tají před ostatními svůj vztah, a Daniela se jen snaží zapomenout... Před půl rokem bylo v nedalekém lomu nalezeno tělo jejich spolužáka Erika. Policie se přiklonila k vraždě, pachatele ale nedopadla. Nešťastná událost se ze všech nejvíc podepsala na Erikově bratrovi Matyášovi. Když dojde ve městě k další tragédii, nikomu není jasné, zda se tentokrát jednalo o nehodu, či neúspěšný pokus o další vraždu. Mohlo by to nějak souviset s Erikovou smrtí? Co když je odpovědný někdo, koho znají, někdo, koho považují za přítele? Co se tehdy v noci opravdu stalo? Česká heavy contemporary od autora thrilleru Pamatuj na smrt.... celý text
Přidat komentář
Zvěsti se mi líbily,přeskakování v ději mi nevadilo, docela drsné čtení. Doporučuji !!
V knize jsem se ztrácela, která postava je která a jaký má příběh, ale nakonec to bylo moc krásně počtení
Od autora jsem četla knihu Pamatuj na smrt, která mě hodně zaujala, takže jsem samozřejmě byla zvědavá i na další příběh.
Na začátku mě knížka moc nechytila, nemohla jsem se začíst, protože jsem se neustále ztrácela ve velkém množství postav, občas jsem musela listovat zpátky, abych zase našla nit. Pro pohledy jednotlivých hrdinů byla vždy vyhrazena celkem krátká část, trošku mě to neustálé přeskakování rušilo, nedovolilo mi to se do děje pořádně ponořit.
Příběh jako takový je ale dobře promyšlený, čtivě napsaný, nakonec mě pohltil, osobní příběhy postav jsou opravdu složité, jen zahrnují možná až příliš dramatických a depkoidních událostí na jedno město.. Oceňuji zařazení těžkých témat, ale nejsem si jistá, jestli to není na jednu knížku trošku moc.
Rozhodovala jsem se mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, nakonec jsem se přiklonila k vyššímu hodnocení i přesto, že můj komentář vyznívá ne úplně pozitivně.
Zvěsti obsahují přehršel postav, které většinou hned v úvodu svého vyprávění mají potřebu sdělit, jakou barvu očí mají: kovově modré, oči barvy černý melasy, kalně hnědé, blankytně modré, oči barvy kalené oceli... To bylo první, co mi přitáhlo pohled. A ne v dobrém. Takové popisy hned v úvodu u velkého množství postav mi přišly nejenom zbytečné, ale taky amatérské. Na konci stejně už čtenář nebude vědět, jaké oči ta a ta postava měla (a hlavně je to jedno). Upřímně, v postavách jsem se ztrácela (a to mi většinou nedělá problém zorientovat se ve větším počtu hrdinů). Pořád jsem tápala nad klučičími částmi, kdo že je kdo a co má za problém. Samotné postavy by se totiž daly rozdělit podle svých problémů a trablů, které je trápí.
A že to není jen tak obyčejné puberťácké trápení.. Sešla se tu parta teenagerů, jejichž největším problémem není akné nebo špatné známky ve škole, ale skutečné tragédie v osobním životě. Na mě toho dramatu bylo až moc. Některé příběhy byly už přitažené za vlasy (zejména Daniela s mamkou).
Je to psáno čtivě, nicméně občas se v textu vyskytne věta, která je neohrabaně sestavená a občas i dialogy působí křečovitě.
Napříč celou knihou se táhne detektivní linka v pozadí (nikdo po ní cíleně nejde, ale k rozuzlení dojde) a zakončení téhle dějové linie na mě působí, že je šité horkou jehlou.
I tato kniha od autora mě bavila. Líbilo se mi, jak si pohrává se čtenářem, jak buduje vztahy mezi postavami. Četlo se jedním dechem. Prima odpočinková knížka, která si ovšem klade i důležité otázky života. Myslím, že neurazí ani staršího čtenáře.
Skvělá kniha bavila celou dobu akorát jsem měl zmatek ve jménech kdo je kdo než jsem se zorientoval
každý z mladých hrdinů tají něco, co ho velice poznamenalo, a přestože v závěru dochází k určité očistě vnímání světa, je to teprve první krok směrem k dospělosti.
Ano, kniha je aktuální všemi tématy dnešní doby.
Určitě zkousnu autorovu první knihu , ale i tu třetí.
AN. nás donutil se zamyslet i nad obyčejnými problémy.
Nad naši nicotností.
Věřím, že Zvěsti z mé hlavy jen tak neodezní.
Od autora jsem četla Pamatuj na smrt a zařadila ji mezi TOP knihy loňského roku. Na Zvěsti jsem se nesmírně těšila a jsem také nadšená! Měla jsem přečteno na jeden zátah za 2 hodinky a něco, nemohla jsem se odtrhnout. Autor mě neustále udržoval ve střehu.
Příběh je vyprávěn z pohledu více postav, což ze začátku může být trošku zmatečné, ale mně to vůbec nevadilo, naopak mě to tím víc bavilo a vlastně i "nutilo" číst dál a dál. Každá z postav reší nějaký svůj osobní problém (sex.orientaci, nezdravý vztah a podobně), navíc ve vzduchu neustále visí záhadná smrt jejich spolužáka.
Všechno se krásně prolínalo, vše do sebe zapadalo a bylo to napínavé až do samého konce. A nechyběla i mírná romantika, což vítám. Plný počet * !
Z počátku může kniha překvapit vícero postavami, ale než knihu stihnete dočíst, bude vám jasné, že si to příběh prostě a jednoduše vyžadoval. Autor se s tímto úkolem velmi dobře poradil, postavy a situace skvěle sepsal a výsledkem je čtivá a moderní heavy contemporary. A navíc od českého autora. Z první knihy Pamatuj na smrt, též od Aleše Novotného, jsem byl nadšený a právě nadšení se mě drží i po přečtení této knihy. Přidávám se tedy k jeho věrným čtenářům.
Vidím to na 3 - 3,5 ⭐
Na začátku jsem se musela dost soustředit, abych se zorientovala, protože se na mě navalilo velké množství postav, u kterých jsem si ani později nepamatovala všechna jejich jména. No a tady vidím trochu kámen úrazu. Moc pohledů postav, které jsem nebyla na první pohled schopná od sebe odlišit. Někdy jsem je rozlišovala jenom podle jejich příběhu (kluk gay, kluk s neschopnými rodiči, holka s tajemstvím atd). Řekla bych, že napsat knihu s tolika pohledy (Kryštof, Matyáš, Daniela, Julián, Karin) musí dát zabrat, ale přemýšlím, jestli to tu nebylo trochu na škodu. Z mého čtenářského pohledu je dobře napsaná kniha s několika POV taková, kde vlastně ani nemusím koukat, čí kapitolu čtu a poznám to hned po prvních pár větách i bez toho. Naopak tam kde se musím vracet a stejně si vlastně nepamatuju postavy podle jmen, něco trochu selhává. Navíc tady je kromě několika pohledů ještě další spousta postav: Tomáš, Pavel, Alex, Jolana, Vojta, Olívie a další. Ono to, že toho na mě bylo trochu moc, dokazuje i fakt, že jsem teď marně hledala třeba pohled Tomáše. Tak nějak jsem byla přesvědčená, že tam také měl své „kapitoly“.
Co se mi líbilo, bylo odlišení jednoho z vypravěčů tím, že komentoval věci v závorkách. Někomu se to může zdát zvláštní, však jsem si to pomyslela taky, ale nakonec se mi to vlastně dost líbilo. Líbily se mi jeho komentáře a trochu se tím Julián (i když na jméno jsem se musela podívat) odlišil od zbytku. Přemýšlím, jak by se daly postavy od sebe nějak odlišit… no, napadá mě právě to, že zatímco bude jeden mluvit třeba spisovněji, další ne. Nebo někdo bude například víc popisovat své emoce, protože je citlivější, a jiný to vezme více stručně. Nějaký náznak těchto strategií jsem tam zahlédla (však proto mě to napadlo sem psát), ale postavy to pro mě nějak extra neodlišilo.
Plus dávám knize za chatové/textové konverzace. Nicméně mi v nich chyběla absence smajlíků, které jsou pro nás všechny tak… běžné. Tedy, pár jichtam bylo, ale byl to jen jeden stejný obyč smajlík s úsměvem. Zrovna tak je pro mě trochu zarážející, že všechny postavy píšou háčky, čárky, velká písmena, tečky na konci vět. Ano, jsou lidé, kteří takto komunikují, ale myslím si, že většina teenagerů na to kašle. Stačí si občas rozkliknout nějaké komentáře na netu, nebo se zamyslet nad tím jak s člověkem komunikují jeho kamarádi. Každý má nějaký svůj styl. Někdo píše spisovně, někdo kašle na všechno. Někdo je schopný vtěsnat všechno do jedné bubliny, jiný pošle třeba 4 (to jsem mimochodem já, já dost kouskuju). Takže Pavel, Daniela, Kryštof, Jolana, Julián, Vojta by prostě neměli mít tolik podobný projev. V rámci průzkumu bych možná autorovi doporučila podívat na Storki, které jsou takto psané a vzhledem k tomu, že je i píší náctiletí, tak by mohli dobře posloužit do budoucna.
Knížka by mohla skvěle fungovat jako seriál, kde se také často mění scény. Na mě se ty úhly pohledu postav měnily poněkud moc rychle. Než jsem se stihla začít a vžít do dané postavy, tak už jsem byla hozená někam jinam. Vnímala jsem to hlavně ve chvílích, kdy docházelo na emotivní scény (třeba když se některá z postav sesypala a rozbrečela). V mých očích se měnil pohled moc často a je to té knížce spíše na škodu. Naopak právě v teen drama seriálu by to bylo super. Tam je naopak rychlé střídání záběru žádoucí.
Některé popisy mi přišly moc věcné, moc strohé. Asi bych potřebovala víc toho, jak se postavy cítí a co prožívají, aby se do nich vžila a dolehlo na mě všechno to emočně náročné, co v knize je. Tady jsem si přišla jako za sklem. V momentě kdy jsem četla třeba 5-6 stránkový úsek, cítila jsem se na jeho konci víc ponořená do příběhu, než když měl daný pohled strany 2-3. Pociťovala jsem hned zlepšení. Možná bych na začátku knihy nechávala postavy „mluvit“ déle, aby si na ně čtenář nejdříve pořádně zvykl a později (hlavně tedy v závěru) bych pro dramatický efekt střídala úhly pohledu častěji. To by mohlo navodit pocit jakési gradace.
Během čtení jsem měla pocit, že bych polovinu postav s chutí shodila ze skály na obálce. Šup, dolů do lomu. Jak děj postupoval, tak jsem si vážně přála, aby tam minimálně Alex skončil. Oceňuju schopnost napsat postavy, kterým máte chuť zakroutit krkem. Obzvláště spoustě místním rodičům (Karinina máma, Juliánovi rodiče) a několika klukům dost hnusně mluvících o holkách a homosexuálech. Alex, Radim… bleh.
Jazykově mi to přišlo lepší, než autorova prvotina Pamatuj na smrt. Například nějaké té skrumáže místo hloučku, nebo výrazu, u kterého jsem se trochu zarazila, jsem si taky všimla, ale už mě to tolik nebylo do očí. Stejně tak oceňuji, že si postavy říkaly jmény, zdrobnělinami a přezdívkami. Už mě nemučilo stálé opakování jména + příjmení. Ano, jsou tam lidé zmiňovaní celým jménem, ale bylo to mnohem přirozenější.
Co jsem teda dost „obulela“ je zápletka. Pořád jsem čekala, kdy se děj dostane k té hlavní silné, výrazné a celou knihu propojující dějové lince. Přišlo mi, že se tu ta událost z anotace, tedy smrt Erika a pád Kryštofa vlastně pořádně neřešil. Až najednou si Kryštof dal 1 + 1 dohromady, přišel na vraha Erika a… nebudu spoilerovat… ale je vám asi jasné, že došlo na finální konfrontaci, která mi ale nepřišla tak působivá jako v Pamatuj na smrt. Jednoduše mi Pamatuj na smrt přišlo, co se zápletky týče, zajímavější. Ne, že by se těm postavám hodně nedělo, ale čekala jsem na nějaký tahoun příběhu, co mě donutí knihu neodložit. To mi tam chybělo.
Konec byl dost slaďárna, kde se…… MALÝ SPOILER….......... všichni spárovali. To podle mě nebylo úplně nutné.
Trigger warnings by mohly zahrnovat: znásilnění, vraždu, smrt, nemoc, alkoholismus, homofobii, toxický vztah, násilí
Za recenzní výtisk děkuji Yoli a Knižnímu Klubu.
Po autorově předešlé knize jsem měla velká očekávání a ta se rozhodně naplnila:) Kniha řeší mnoho závažných témat - alkoholismus, toxický vztah, znásilnění, rakovina, vražda, rodinné i partnerské problémy, komplikované vztahy mezi nevlastními bratry, homosexualita, nevěra...
V této knížce toho je opravdu hodně...
Rozhodně ji stejně jako Pamatuj na smrt doporučuji a těším se na další autorovu knihu:) Navíc v této knize jsem narozdíl od Pamatuj na smrt ,, pachatele" neodhalila.
5/5
Po přečtení prvotiny od autore, jsem byla opravdu zvědavá, jaká bude jeho další kniha.
A teda klobouk dolů. Kniha mě bavila od začátku do konce. Líbil se mi styl, jak je kniha psaná.
V příběhu je hodně postav a děj sledujeme z pohledu každé té postavy. A ač to bylo ze začátku lehce matoucí, na konci jsem děj hltala z každého pohledu vyprávějící postavy. Moc se mi líbilo, jak děj pomalu začal do sebe zapadat. A poznávali jste další postavy i z pohledu druhých.
Já jsem si tedy čtení opravdu užila . Bylo to zajímavé , napínavé, procítěné.
Už se těším na další knihu !
Aleš Novotný má dar od Boha. Píše naprosto čtivě a já si jen říkám, kde se to kruci naučil. Zvěsti jsem přečetla za dva dny. Je to emoční ždímačka se zajímavou zápletkou a já už se moc těším, co ten kluk vyplodí příště!
Nejprve jsem se sice v ději lehce ztrácela kvůli množství postav, z jejichž pohledu jsme vyprávění sledovali, ale stačilo pár kapitol a už jsem měla celkem slušný přehled o tom, kdo je kdo. Autorův styl psaní mi neskutečně sedí, dobře se čte, má parádní slovní zásobu a stvořil mnoho krásných a zajímavých myšlenek, které otiskl do svého příběhu.
Máte-li chuť na příběh z prostředí středoškoláků, kde se řeší šikana, vztahy, coming out a do toho ještě nevyřešená smrt studenta, tak je tohle to pravé pro vás. Já knihy Aleše Novotného moc doporučuji! :)
Už dlouho ve mně žádná kniha nevyvolala tolik emocí jako Zvěsti. Skvěle napsané, chytlavé, dramatické a se spoustou důležitých myšlenek.
Jen jsem se ze začátku dost ztrácel v postavách a jménech, ale nakonec jsem rád, že jich tam bylo tolik, protože každá něco předávala a měla v příběhu nějakou roli.
Předchozí knihu Pamatuj na smrt jsem nečetl, ale určitě se po ní poohlédnu.
Zpočátku jsem měla trochu obavu, že se budu kvůli množství postav v ději ztrácet, ale díky tomu, že byly tak skvěle vykresleny, tak jsem s tím neměla vůbec problém.
Moc se mi líbí autorův styl psaní, již zmíněné vykreslení postav i dějové zápletky.
Líbila se mi už autorova první kniha, ale tahle je zase o stupeň výš a už teď se nemůžu dočkat dalších knih a příběhů.
Vřele doporučuji!
Předem podotýkám, že nejsem věkově cílová skupina, a to už hodně dlouho. Možná právě proto pro mě tedy byla skoro celá první polovina knížky dost utrpení a nuda. Málem jsem to odložila. Naštěstí jsem to neudělala, protože za pár stránek se děj pěkně rozjel a vydržel takový až do finále. Ty hvězdičky dávám za druhou polovinu.
Štítky knihy
homosexualita smrt tajemství šikana střední škola lhaní, lži pro dospívající mládež (young adult) romance gayové LGBT, queer, LGBT+
Autorovy další knížky
| 2019 |  Pamatuj na smrt |
| 2021 | Zvěsti |
| 2021 | Šepot v bouři |
| 2022 | Já, Smrt |
| 2022 | To přichází děsy |
Kniha Zvěsti je v
| Právě čtených | 4x |
| Přečtených | 239x |
| Čtenářské výzvě | 27x |
| Doporučených | 33x |
| Knihotéce | 187x |
| Chystám se číst | 123x |
| Chci si koupit | 59x |
| dalších seznamech | 5x |
(SPOILER) Výborná young adult, se vším co k tomu patří.
Já už nejsem zase tak young, spíš adult, tak dávám 4*, protože příběh pro mně byl trochu moc černobílý a těžko uvěřitelný. Trochu moc divočiny na malou obec Loukotě - třeba tu zakopanou mrtvolu u Daniely a její mámy tu bych tam vůbec nepletla, to mi přišlo těžko uvěřitelné a zbytečné.
Nicméně charaktery postav jsou zajímavé, styl psaní zábavný a být mi kolem 15-19 let jsem nadšená a kniha patří mezi mé oblíbence.