Zuzanin dech
Jakuba Katalpa (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/428845/bmid_zuzanin-dech-mkh-428845.jpeg
5
3020
821
Jsou tři. Zpočátku děti. Svět je v rovnováze. Později se všechno změní. Ona miluje jednoho z nich, ji milují oba dva. Zuzana Liebeskindová je dcera cukrovarníka. Nic jí nechybí, kráčí životem lehce, obklopena láskou. Vzduchem se vznášejí vlákna přepáleného cukru. Třicátá léta dvacátého století v malém městečku Holašovice jsou sladká. Teprve během německé okupace začne Zuzana dospívat. Bolestně vrůstá do dějin a dějiny se vpisují do ní. Protože má židovský původ, je její osud předem daný. Transport. Koncentrák. Zuzanini přátelé Hanuš a Jan zůstávají v Holašovicích. Jejich cesty se však rozcházejí. Po skončení války se Zuzana vrací z koncentračního tábora, ztráty jsou ale větší, než čekala. Dokáže po všem, co prožila, ještě milovat? A má vůbec na výběr?... celý text
Přidat komentář
Autorka nikdy nemůže zklamat. Dětství a dospívání je milé vzpomínání, ovšem třetí část je plná bolesti slz a to se vrývá hluboko do Zuzanina podvědomí. Kruté jednání jejího okolí po návratu domů, to snad její srdce bolí víc, než zacházení v nepřátelské minulosti. A ten, který jí měl býti oporou se ukáže jako tyran a despota. Proto Zuzanin příběh končí tak smutně a nás srdce bolí spolu s ní. Krásná kniha, nechť má hodně čtenářů.
Ked clovek siaha po knihe so zltou hviezdou asi tak nejak tusi co bude. Mna ale napriek tomu vzdy zarazi krutost a jej nezmyselnost. A nespravodlivost. A chyti ma to za srdce a je mi z toho uzko. Narocne ale vyborne citanie. Skvele vystavany pribeh, napatie az do konca.
Kniha je úžasně napsaná, četla se skoro sama.. Krásné dětství a dospívání..druhá světová válka vše změní..a pak už není nic takové jako bylo dřív..
Asi moje druhá srdcovka, spolu se Slavíkem..
Když jsem začala číst, byla jsem trochu na rozpacích z jednoduchého stylu, který mi přišel takový neosobní. Ale to byla jen kratičká chvíle a pak jsem najednou byla vtažena do děje, který nastoloval tolik otázek. A v konec jsem téměř doufala. Vím, že měla Zuzana víc než dost důvodů, proč být zlomena a přesto jsem věřila v její sílu.
Nemusíte si to přečíst, ale byla by to velká škoda. Vždy, když uvidím krystalky cukru, si vzpomenu... A dýchat... Děkuji, Paní autorko.
Dobrý námět, osobně mi nesedl styl psaní. V knize mě rušily i obsahové nevyváženosti, zatímco něco bylo rozebráno do detailu, jinde popis setrvával na povrchu.
Stejně jako v podobných dílech děsí čiré zlo vycházející z obyčejných lidí (a tentokrát ještě děsivěji - ne totiž tolik z bachařů v koncentráku, jak se dá očekávat, ale nenápadně, z osob, které máme kolem sebe nebo i z nás samých).
Není to špatná práce, ale když ji srovnám s jinými knihami na toto téma a s díly současných českých autorek (Tučková, Mornštajnová, Lednická), vychází mi poctivý průměr.
Pro mě první kniha autorky. Je to příběh se silným tématem, vyprávěný trochu jinak. Ty strohé, krátké věty mi přišly zajímavé a opravdu se to čte rychle. Nejvíc se mi líbila první část, popisy dětství s náznaky toho, co přijde. Vztah tří přátel a jejich proměny jsou napsány dobře. Zuzaniny útrapy v táboře jsou prožité jinak než jsem zvyklá, ale hodí se k tomu stylu vypravování. Její další osud po válce má v sobě několik témat dohromady a tady už se mi to zdá až moc rychlé, míň prožité, najednou otočím stránku a je konec. Ten mi hned po přečtení vadil, chybělo mi přiznání a přála jsem si aby ... Po chvíli si pomyslím, že závěr takový musel být a uzavírá tak tohle jiné vyprávění.
Četlo se to dobře, nemůžu říct, že by mi styl nesedl. Má to v sobě zase jiné kouzlo, ale vzhledem k rozsahu časového období by pro mě bylo lepší mít prostor se hlouběji začíst a vytvořit si s postavami trvalejší vztah.
Románů z druhé světové války vzniká pořád nesmírné množství a pocit, že už tohle téma muselo být vytěžené do mrtě, ve mně Katalpina kniha ještě posílila. Dlouho jsem se podobným titulům vyhýbala prostě proto, že mě nijak netěší číst si o utrpení druhých. Nemluvě o tom, že je to v zásadě pořád na jedno kopyto - můžete si nakreslit pavouka postav a jejich osudů a zas tolik možností se před vámi neobjeví. I tady se vše vyvíjí až na pár momentů pavoukovitě, plus je tu nějaké to násilí navíc, snad aby čtenář neměl pocit, že si to utrpení druhých nemohl pořádně vychutnat. Nechybí ani mrtvé zvíře, tím si pojistíte, že vzbudíte emoce i v těch nejzatvrzelejších. Co na tom, že je to po sto padesáté osmé to samé. Pokud jste alespoň trochu zručný spisovatel (a to Katalpa je - a mnohem víc, než jen trochu), úspěch na sebe nenechá dlouho čekat.
Zuzanin dech útočí na čtenáře skrze vůně a vjemy, skrze romantické okamžiky, které jsme alespoň v duchu všichni prožili (vůně rybníků v letní podvečery, zlaté klasy, rozpálené léto, ledové zimy...), skrze jídlo a pití a skrze neustále připomínanou tělesnost (bylo by zajímavé přečíst si knihu znovu a zkusit najít postavu která: nemočí, nekálí (jak do textilu, tak mimo), neslintá, netečou jí nudle, nepotí se, nekrvácí (menstruačně, z ran)). A samozřejmě sází na hluboce zakořeněný smysl pro spravedlnost.
Zajímavý je pro mě motiv návratu vězňů z koncentračních táborů a přístupu společnosti k nim. To je další rozměr celé tragédie holocaustu, na který se často zapomíná - protože osvobozením to mnohdy zdaleka neskončilo.
Určitě nesmíme nikdy zapomenout, jaké hrůzy přinesla 2. světová válka, na druhou stranu mi ale přijde, že s touto tématikou v poslední době zase vychází až neuvěřitelné množství knih. Měla jsem pocit, že se na mě tento typ románů valí ze všech stran, a tak jsem se jim spíše vyhýbala. Když už jsem po něčem takovém chtěla sáhnout, pečlivě jsem si vybírala, až mě nalákal Zuzanin dech. Nutno však říct, že kniha nabízí mnohem více než jen téma holocaustu, a já ji přečetla za pouhé tři večery. Bylo to moje první seznámení s Jakubou Katalpou a rozhodně ne poslední. Lehkost, s kterou totiž píše, se jen tak nevidí.
Hrdinkou románu je Zuzana Liebeskindová, která se v dětství seznámí s dvěma kluky a brzy se z téhle trojice stanou nerozluční kamarádi. Společně tráví většinu volného času a Zuzaně ke šťastnému dětství vlastně nic nechybí – její život je stejně sladký, jako výrobky jejího otce, zámožného cukrovarníka. Ve 30. letech se však situace Liebeskindových začne proměňovat a asi všichni tušíte, jaký osud asi může továrníka s židovskými kořeny potkat. Zuzana dospívá za německé okupace, a i když zažívá období bolestných ztrát, něčeho nového se jí zároveň dostává – poznává, jaké to je být zamilovaná. Jenže láska většinou nefunguje ve třech, a tak se nakonec trojlístek kamarádů rozpadá a každý se vydává svou vlastní cestou. Jediná Zuzana má svou cestu předepsanou jinými a nemůže si volit. Když se pak po návratu z Osvětimi konečně vrátí do rodných Holašovic, snaží se najít své místo ve světě a být šťastná. Svými vlastními volbami si ale situaci rozhodně neusnadňuje.
Román patří mezi ty, kde hrdin(k)u přemlouváte k nějakému rozhodnutí a s nelibostí pak sledujete, že vás „neposlechla“ a co ji kvůli tomu nakonec potká. Příběh ve své podstatě ani není moc složitý, ale způsob, jakým je podán, je úžasný. Katalpa používá barvitý jazyk a umí slovy krásně pohladit – její vyprávění je hebké a pestré, a to občas až v protikladu s tím, jaký je obsah jejich sdělení. A zakončení knihy? Mrazivé!
Rozhodně doporučuji!
85%
Když se mi v roce 2014 dostal úplnou náhodou do rukou román Němci a já jsem ho hltala při svých dlouhých cestách do zaměstnání, věděla jsem, že jsem přečetla něco mimořádného. Mimořádně napsaného. Ten styl psaní je opravdu neobvyklý, tak strohý a přitom schopný popsat všechno tak uvěřitelně. Doteď si vybavuji scénu s letícím hořícím holubem... Takže jakmile vyšla autorce další kniha, věděla jsem, že ať bude o čem chce, musím ji mít. A opět přečteno jedním dechem, splnilo to všechno, co jsem od toho čekala. Byl to úžasný čtenářský zážitek. Děkuji a doporučuji!
Příběh byl silný, strhující a kniha se mi četla velice dobře, vtáhla mě do děje. Autorka popisuje všechny hrůzy, které toto téma nabízí. Jediné zklamání byl pro mne konec, jenž se mi zdál dost odfláknutý ve srovnání s vyprávěným příběhem. Jinak moc hezké, doporučuji.
Tato kniha mě velice zasáhla. Čtivá. Místy mi nedělalo dobře popsání děje - ta hrůza co se stala. Nikdy nepochopim. Vyhledávám knihy s podobnou tématikou a tahle pro mě byla "nejlepší". Dlouho budu vstřebávat dojmy, které ve mě kniha zanechala.
Doporučuji!
I přesto, že děj byl trochu předvídatelný, je příběh zcela pohlcující ... Hned po prvních stránkách jsem věděla, že to bude bolet, ale stejně nešlo přestat .... Jen ten konec, těžko se mi to akceptovalo, jako by mi někdo poslední stránky vytrhl ....
Někdy člověk ví, že mu to zlomí srdce a stějne to nedokáže odložit.
Je až neuvěřitelné, kolik síly v sobě dokáže žena mít. Knihy o holocaustu moc nečtu, nějak nemám potřebu a chuť si to do hlavy pouštět ještě víc, ale tuhle knihu jsem prostě nemohla minout.
Velmi úsporný styl psaní, který ale dokonale popíše všechno, co je potřeba. Společně se Zuzanou jsem cítila chuť cukru v ústěch, prožívala její bolesti, vnímala jsem, jak se pomalu do jejího života vkrádá zlo a chtělo se mi brečet...
Lituju, že jsem autorku neobjevila dřív, ale mám doma i její další dvě knihy a rozhodně s nimi nebudu dlouho čekat.
Kniha se mi dobře četla. Velmi mě zaujal i styl psaní, který dal knize příjemný rytmus. Silný příběh, do kterého se člověk může ponořit. Vzbudil spoustu různých emocí. Konec knihy bych snesla více rozvinutý, ale respektuji autorčino pojetí. Určitě dávám do knihovny.
Mně se knížka četla velice dobře, i když styl autorky je neobvyklý. Je to prostě zase něco jiného a proč by všichni měli psát podle nějaké šablony? Mně naopak připadal ten příběh zajímavější. Lituju, že jsem na autorku nepřišla už dřív, určitě si chci přečíst i její další knihy. Takže doufám, že i Němce vydají znovu v pevné vazbě, protože paperbacky si do knihovny nekupuju.
Další silný příběh z období 2. světové války. Nemůžu se rozhodnout, za konec knihy dávám 4,5 hvězd. Děj mě vtáhl, příběh se mi líbil moc. Myslela jsem, že mi styl psaní nesedne, ale rychle jsem si zvykla. Určitě stojí za přečtení. Já doporučuji!
Před tím, než jsem knihu začala číst jsem o ní ani o spisovatelce nic nevěděla. Nechtěla jsem se nechat ničím ovlivnit. První část "dětství" je milá, uvěřitelná, čtivá - jen zpočátku údiv nad jednoduchými větami, které mi připomínaly strohá fakta. Nutno říct, že na tento styl bez přímé řeči jsem si docela rychle zvykla a posunoval děj rychle vpřed. Druhá část "dospívání" pro mě úžasná. Tady se nejlépe projevily rozdíly jednotlivých postav, vnímání světa, ale i silné a určující vlivy rodinného prostředí hlavních hrdinů. Třetí část "dospělost" velmi silná na zážitky a popisy hrůzností, které tady asi byly na místě. Trošku jsem byla zklamaná z ukončení příběhu - nečekala jsem samozřejmě, že vše dobře dopadne, ale takový konec příliš teatrální, hrůzný, málo uvěřitelný. Ale knihu ke čtení doporučuji všem věkovým kategoriím.
(SPOILER) Kniha je velmi čtivá a vtáhne do děje, rozhodně není patetická, čehož jsem se zpočátku bála, ale některé věci jsou, dle mého.nazoru, upravené tak, aby pěkně sedly do záměru příběhu a moc se neřeší, jestli by to tak vůbec mohlo ve skutečnosti být. A tedy opravdu nevím, proč všichni vyzdvihují ten konec..? V podstatě se dá očekávat a je na celém příběhu tím nejslabším. Za mě kniha vlastně končí, jako když utne. Za to také o hvězdu méně.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) zneužívání milostné příběhy romantika domácí násilí ženy v 2. světové válce perzekuce holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
| 2020 |  Zuzanin dech |
| 2017 |  Doupě |
| 2014 | Němci |
| 2006 | Je hlína k snědku? |
| 2008 | Hořké moře |
Silný příběh, vytříbená čeština, děj plyne a vy s ním, cítíte závan karamelu ve vzduchu, prožíváte dětství se Zuzanou. Když se kolo dějin posune, děkujíce osudu, že jste byli této etapy ušetřeni, že jste se narodili do šťastnějších dnů, pokračujete dál, snad ještě náruživěji. Děj vcucne a pohltí. A nakonec... Nepochybujete, že si Zuzana s manželem poradí, prodýchá další nepřízeň osudu, ale tolik zůstává nevyřčeno, zamlčeno, litujete, že příběh končí. Jako by došel dech...