Zpráva pro Adolfa 2

14.09.2023

V druhém díle už dochází k propletení třech Adolfů. Tento díl byl pro mě čtivější, zajímavější. Některé pasáže byly dost kruté, ale tak to muselo být.

16.07.2023

Druhým dílem se děj uzavírá celkem podle očekávání smrtí hlavních protagonistů, jak už bylo avizováno hned na začátku prvního dílu. Když jsem si víc zvykla na ne úplně veselý humor a gagy, které mi připadají pro mangu typické, četl se mi druhý díl líp než první. Dějové peripetie jsou místy neuvěřitelné, poselství knihy je naopak jasné, stejně jako autorova deziluze z toho, jak jsou lidé nepoučitelní.
Závěr, knihy jsou ikonické zcela právem, výtvarná stránka je na plný počet hvězd, ale pro mě je přeci jen důležitější děj a charaktery postav, proto ty čtyři hvězdy. Ještě mám potřebu dodat, že po srovnání komiksu o podobném tématu Maus a Zprávy z toho vychází Maus líp, pracuje i s nesdělitelným traumatem válečné generace a s jeho dopady na jejich potomky.

30.09.2022

(SPOILER) Velmi emotivní konec, i když jsem všichni věděli jak to vlastně dopadne..
Nemám co vytknout, oproti prvnímu svazku tu nejsou místy zbytečné pasáže a neuvěřitelně rychle to plyně.
Dodal bych snad jen jedno a doufám, že mě autoři legendární Mafie nebudou lynčovat:)
,,Nakonec tě zabije tvůj nejlepší přítel"

28.09.2022

„Kdyby se ten dopis
dostal do ruky cenzorům,
okamžitě mě pošlou
do koncentráku“
(Adolf Kamil).

Jsem zjistil, že doma nemám žádné komiksy na čtení. Tedy, to, co jsem ještě nečetl. A z knihovny na mě vykoukla tato bichle. Druhá část Zprávy pro Adolfa. První byla pro mou maličkost průměrnou záležitostí a tak jsem dvojku zatím odložil na neurčito. A jak to tak vypadá, právě nastal její čas. Čas ponořit se opět do doby a života tří Adolfů, jejichž osudy jsou zde zdokumentovány a vyobrazeny. Jedná se vlastně o pokračování první knihy. Ta byla zakončena kapitolou č.17. Zde tady logicky začínáme č.18

Malá ochutnávka:
KAUFMANN – Norsteine, je mi fuk, že jsi virtuóz. Pro mě jsi horší špína než šváb!
NORSTEIN – V pořádku. Mně švábi nevadí. Vždyť jsou to hodná stvoření. To jen lidé si je oškliví. A ti švábi tu zůstanou i poté, co lidstvo vymizí.
KAUFMANN – Nech si ty historky! A dělej, jak říkám. Zahraj Mozartův pochod. Jestli mě neposlechneš popravím tě.
NORSTEIN – Nezahraju. Rád vám ale zahraju „Smuteční pochod pro diktátora.“

Je velmi zajímavé sledovat osudy těchto tří Adolfů. Avšak mě osobně se strašně líbí jednání Adolfa Kaufmanna. Tato postava je jasným důkazem toho, jak dokáže mysl vstřebávat informace a jak si, mnohdy, (mylně?), s nimi dokáže poradit. Kaufmann se stále více propadá do pekla. Jeho fanatismus je stále větší a tvrdší. Byl jsem zvědav, kam ho to dostane. To samozřejmě nenapíšu, abych neprozradil část děje. Adolf Kamil si také zahrává s osudem a jeho Elize je toho důkazem. Jejich setkání jsou balzámem pro duši i když někdy doprovázená strachem o život.

Citát: Jsi statečný chlapec a pýcha naší germánské mládeže. (Adolf Hitler)

Adolf Hitler by tu mohl být brán jako naprostý devastátor, diktátor a likvidátor. Ale i tady jsou některé jeho činy zajímavé. Hlavně logické postupy, které ho k činům vedou. Některé jeho pasáže jsou drsné. Jako celek mi to však nějak moc nepasovalo. Ano, dočetl jsem se zvědavostí svou vlastní, ale na plný počet to rozhodně není. Mohu polemizovat s obsahem a osudy, ale nemůžu mít negaci na naprosto nádhernou kresbu. Osamu Tezuka prostě umí (uměl) a je vidět, že si s tímto příběhem dal velkou práci.

Citát: Připravils mě o člověka, kterého jsem miloval nejvíc na světě! (Adolf Kaufmann)

01.11.2020

Pokud se mě někdo zeptá, jaký komiks o druhé světové válce bych mu doporučil, tak mu řeknu, že si musí přečíst manga příběh o třech Adolfech. Jsou komiksy, které si přečtete a přestože vás pobaví, tak hlubší stopu nezanechají. A potom jsou komiksy, ke kterým se v myšlenkách ještě dlouho vracíte a tak nějak vás poznamenají navždy. “Zpráva pro Adolfa” od Osamu Tezuky je ten druhý typ.

Válka je naprostá zvrácenost. Nedávno jsem někde četl, že ukáže v lidech to nejlepší i to nejhorší. To tak nějak shrnuje, o čem manga “Zpráva pro Adolfa” je. Je to neuvěřitelně komplexní román o válce, o tajných dokumentech se sílou změnit historii, o zvrácených režimech a tajné policii, o přátelství a o tom, jak válka a víra ve všelijaké ideologie dokáže změnit charakter a srdce lidí. Příběh se odehrává v Japonsku a v Evropě, a z pro nás neobvyklého pohledu Japonců sleduje průběh celé druhé světové války od olympiády v Berlíně až po vznik Izraelského státu. Přibližuje politickou atmosféru v Japonsku a v Německu a hlavně sleduje příběhy několika lidí, jejichž osudy se vzájemně protnuly. Z tohoto hlediska se kniha krásně doplňuje se sérií Berlín od Jasona Lutese, která časově předchází “Adolfům” a sleduje předválečný vývoj v Německu z pohledu obyčejných chudých berlíňanů. Manga Osamu Tezuky je však mnohem epičtější a rozmáchlejší.

Obě knihy “Zprávy pro Adolfa” jsou pro mě teprve čtvrtou manga knihou, kterou jsem četl. Rozhodně tedy nejsem znalec mangy. Ale jestli manga v něčem vyniká oproti evropským a americkým komiksům, tak je to zprostředkovávání emocí. Zatímco popis průběhu války je takřka dokumentární, tak příběh hlavních hrdinů je podán velmi emocionálně. Japonští autoři do čtenářů emoce hrnou pod tlakem a to nejen scénářem, ale také kresbou, která je v některých chvílích až karikaturní. Kupodivu to ale ani v tíživých situacích nepůsobí nepatřičně a prostě to funguje a je to strhující. Já jsem čtení osudů hlavních hrdinů velmi prožíval (hlavně v první knize) a chvílemi jsem skoro nedýchal. Osamu Tezuka čtenářovými emocemi řádně mixuje. Oblíbenou postavu, kterou jste měli za statečnou, začněte skutečně nenávidět, protože se z něj stává zku*vená nacistická svině. Na druhou stranu ale víte, že by ho statečnost zabila a nikomu by to stejně nepomohlo. Je to obrovská směs protichůdných emocí a Osamu Tezuka vám stále nemilosrdně vypráví jeho příběh plný vnitřních pochybností a pomalu se měnící morálky. O co více jste ho předtím měli rádi, o to silněji ho nyní nenávidíte. A to je jen jedna z hlavních postav.

“Zpráva pro Adolfa” vycházela v Japonsku v letech 1983 – 1985. Na její vizuální stránce její stáří ale vůbec není znát. Kresba je svěží a je plná dynamiky. Styl kresby se na některých panelech mění v závislosti na ději. Někdy kresba vypadá jako typická manga a jindy zase máte pocit, že čtete evropský komiks a nebo sledujete animaci Walta Disneye. Nikdy to ale nevybočuje do nějakých větších rušivých extrému a jednotlivé postavy jsou vždy jasně rozeznatelné. Někdy jsem si říkal, že je škoda, že kresbě nevěnuji dostatečnou pozornost kvůli strhujícímu ději.

22.09.2020

Som rád, že druhý diel nič nepokazil a bol veľmi kvalitným zakončením. Pútavý príbeh, kvalitná kresba, sympatické postavy a silné emócie robia z mangy Zpráva pro Adolfa majstrovské dielo svetového komiksu.

02.03.2020

Toto dílo jasně dokazuje, že komiks dokáže zpracovat i tak vážné téma, jako je toto asi nejtemnější období našich dějin, a může tak oslovit i dospělé čtenáře. Přesvědčivý příběh o válce a rase z japonské perspektivy, plný akce, napětí a působivých ilustrací. Velmi ambiciózní dílo, skvělý "obraceč stránek".

05.02.2020

Nemám slov, nejlepší evropský komiks, který jsem kdy četl. Sice je vytvořený Japoncem :)

22.01.2020

Komiks "Zpráva pro Adolfa 2" ukazuje sílu autora, který nejenže dokázal zaujmout první knihou a prezentovat nám silný příběh se skvělými postavami, ale právě druhou knihou potvrdil, že zvládne příběh od začátku do konce a prezentuje nám rozuzlení a zakončení osudů postav tak, že nám to možná vyrazí dech, ale pokud ne, rozhodně ani s poslední stránkou nebudeme odcházet nijak zklamáni. Síla příběhu v nás bude rezonovat, o to více, že v knize "Zpráva pro Adolfa 2" se objevují stránky, kde skutečně cítíte, jak obyvatelé Japonska, ale i Německa strádali, jak byli jen loutkami, na které si mocnosti klidně házely bomby, protože to mělo pomoct vyššímu cíli, tedy ukončení války. A pomohlo, vlka sočila, ale ty nevinné životy, které válku ani nechtěly, to prostě nevrátí. Silné je pak uvědomění si toho, že jedna strašná válka sice skončila, ale hned nato začala další, která ještě pořádně neskončila a nevyřešila se. Poučením z příběhu je tedy vlastně to, že lidstvo je nepoučitelné. Člověk o tom nesmí moc přemýšlet, protože pak si uvědomí, že za takového stavu nejsou ty vyhlídky moc jásavé.

22.01.2020

Osamu Tezuka byl českému čtenáři zatím vzdálen v mlze japonštiny. Pokud tímto jazykem nevládnete, neměli jste šanci si od něj cokoliv přečíst. Možná se ptáte: „A měli bychom?“ Rozhodně měli, protože Osamu Tezuka patří mezi největší klasiky ve svém žánru.

Tím žánrem je manga a velký dluh českému čtenáři začalo splácet nakladatelství Crew. Bylo z čeho vybírat, protože Tezuka toho měl za sebou opravdu hodně. Zpráva pro Adolfa (rozdělená na první a druhou část) byla asi to nejlepší, čím mohli začít. Tezukův styl bývá někdy přirovnáván k západnímu stylu komiksů – a tím pádem je pro západního čtenáře přijatelnější (podobně je u nás oblíbený Haruki Murakami, jehož japonské romány hodně odkazují na evropskou kulturu). Navíc část příběhu (ke kterému se ještě dostanu) se odehrává v Evropě a i to je nám blízké. A třetí důvod, proč je toto ideální vstup do Tezukovy tvorby (ale vlastně i do mangy jako takové): Tezuka se zde krotil, co se týče svých vyjadřovacích způsobů.

Příběh Zprávy pro Adolfa začíná v roce 1936, kde zrovna probíhají olympijské hry. Zatímco v Německu se už Adolf Hitler pevně drží kormidla, svět s ním zatím příliš velkou zkušenost nemá – jeho nejhorší dny mají teprve přijít. A tak zatímco němečtí atleti stoupají na stupínky vítězů, japonský novinář Seiko Tóge sledující olympiádu přímo z tribuny má hovor od svého bratra žijícího v Berlíně. Chce se sejít, protože má dokumenty, které otřesou pozicí německého vůdce. Než ale k setkání dojde, bratr je po smrti. Druhá linie příběhu sleduje dva Adolfy v Japonsku – kamarády, z nichž jeden je syn židovského pekaře a druhý syn významného japonského armádního hodnostáře. Jejich životy, na začátku spojené silným přátelstvím, se pochopitelně vinou dějin rozejdou, ale jak už to u správného příběhu bývá, nakonec se zase shledají. Příběh se ale vůbec nevyvíjí tak, jak čtenář může očekávat. Tezuka se nebojí odbočit z vyprávěné linie a rozehrát jinou, zdánlivě a na první pohled nesouvisející partii.

Kniha má jedno hlavní téma – co s člověkem udělá zlo a jak se mu můžete postavit. V příběhu vystupuje hned několik záporáků – a ten s černým knírkem překvapivě nepatří k těm nejhorším. Protože on funguje víceméně jako lampa – lampa, v jejímž stínu se odehrávají mnohem zajímavější osudy. Příběh má filmové tempo, takže dojde k několika dramatickým obratům a k několika scénám, kdy se čtenářovo srdce zastaví. Silné téma pochopitelně přináší silné momenty, a Osamu Tezuka se jich rozhodně nebojí. Umí jít až na dřeň emocí a na hranici snesitelného. Ale velmi dobře ví, kde ta hranice je a kdy už nedojít do světa emočního kýče.

Dovedu si představit, jak bolestné to musí být například pro Japonce – svůj národ nijak nešetří. Kniha vyšla už na začátku osmdesátých let a k nám jí to tedy trvalo skoro čtyři desetiletí. Pro mangu jsou typické kresby, které zdůrazňují emoční vypětí a často toto zobrazení sahá až někam k parodii nebo k americkým animákům. Osamu Tezuka se ve Zprávě pro Adolfa v tomto směru dost krotil. Stále to sice je manga se vším, co k ní patří (takže se připravte na to, že budete číst „pozpátku, tedy od konce knihy na začátek“), ale protože vypráví vážné téma, s těmito prvky nakládá obezřetně, jako se vzácným kořením. Co se mi hodně líbilo je, že způsob vykreslení postav odpovídá jejich charakteru. Poznáte tak záporáka nebo klaďase – a to dokonce tehdy, když se z klaďase stane záporák. Oceňuji také důkladnou práci s panely, kdy klasické a očekávatelné rozložení čas od času nahradí jiné, které umocní nebo zdůrazní právě probíhající děj.


Vyzdvihnout je třeba také práci překladatelky – Anny Křivánkové. Oba díly – cca 650 a 600 stran – jsou plné japonské faktografie a terminologie. Přeložit to a uvést do správného kontextu muselo být náročné, ale celkový výsledek působí impozantně a pečlivě.

Ať už se na knihu (respektive na knihy, dva díly se prodávají samostatně, byť vyšly jen pár týdnů za sebou) podívám z jakéhokoliv hlediska, nemám ji vůbec co vytknout. Je to má první manga, kterou jsem četl takto důkladně a zažil jsem něco skvělého. Po dočtení jsem začal studovat, jak má manga vypadat, co se zde dělá a jak a otevřel se přede mnou úplně nový svět. Poslední měsíce jsem měl komiksové – jen namátkou: Essex County, Padoucnice, Kosmo knedlíci… Zpráva pro Adolfa toto období završila jako pověstná třešnička na dortu. To dílo je ohromné, bezchybné a dechberoucí. Jestli chcete začít komiksem, nebo přímo mangou, nemáte asi lepší volbu. Vedle zmíněné Essex County je toto nejlepší komiksový počin roku 2019 (do této soutěže ještě patří Providence, která mi leží na nočním stolku). A já jen doufám, že to nebyla poslední manga od Osamy Tezuky, která vyšla v českém překladu.