Zpráva pro Adolfa 1

02.09.2023

Zajímavý a čtivý komiks, který pojednává o osudech tří Adolfů z období před druhou světovou válkou, tentokrát z pohledu Japonska. Tento komiks bych nejspíš zkrátila, bylo to příliš dlouhé. Určitě se ale pustím i do druhého dílu.

15.07.2023

Ikonická manga, která se žánru dost vymyká. Zhltla jsem ji za dva volné dny, což při její úctyhodné tloušťce mluví za vše. Výtvarně je to vrchol, hvězdu jsem ubrala za ženské postavy zkratkovité až ke karikatuře, a také mi vadí v manze obvyklé přehnané ztvárnění vzteku a podobných emocí, kdy má postava otevřenou pusu přes celý obličej. ;)
Nic se neuzavřelo, takže do druhého dílu půjdu taky. Pokud jde o onu " výbušnou informaci" týkající se Hitlera, tato konspirační teorie je dnes už notoricky známá a nemyslím, že by její zveřejnění mělo ještě nějaký politický dopad ve 40.letech. Tak jsem zvědavá, jak se s tím autor popere.

18.12.2022

V rámci mangy asi jeden z nejlepších ne-li nejlepší a (nejdospělejší) komiks, co jsem četl. Příběh výborný, hlavně ty japonské pasáže. Všechny ty postavy jsou takový dost fanatici, ale ono to má svý opodstatnění. A že Tezuka občas zatlačí trochu moc na pilu vůbec nevadí a pro takové to možná někdy až příliš polopatické vyznění je to důležité. Co je ale na tom komiksu asi nejlepší jsou ty twisty a to jakým bahnem a peklem nechal autor své postavy projít. Místy je to hodně silná káva. Ideální doporučená četba pro středoškoláky. Tenhle komiks ukazuje ideologie jako nacismus a fašismus ve své nelidskosti a brutalitě jako máloco. Tohle je opravdový komiksový román. Doporučuji.

28.09.2022

Velmi zajímavý a čtivý počin, na který se nám doma už poměrně snášel prach a tak jsem ho protlačil do naší domácí čtenářské výzvy a i když jsem byl asi spokojenější než má drahá polovička, taky bych Adolfovi pár věci vytknul.. např. zbytečně dlouhý, celkově první svazek mohl být tak o sto stran určitě kratší, dále neuvěřitelné štěstí v neštěstí jedné z hlavních postav, ale pravda, občas zapomínám, že čtu mangu:)
Bylo zajímavé se podívat na druhoválečnou problematiku z pohledu Japonska a už se těším až se brzy vrhnu na druhý díl

11.03.2022

„Byl to ten židák,
viď?
Jestli mi to neřekneš,
zakroutím ti krkem.“
„Neřeknu!“

Dlouho jsem se rozhodoval, kdy začnu tento příběh číst. A teď, když už zatím nemám jiné komiksy ani manga, přišel jeho čas. S Osamu Tezukou jsem nikdy neměl tu čest. A jak avizuje anotace na konci (nebo začátku?) jedná se o vážnější téma. Tím Druhá světová vždycky byla, (velká část příběhu se odehrává před začátkem války) ale já se s tímto tématem v kresleném příběhu setkávám poprvé, tedy pokud neberu krvavé zombie a další šílenosti. Toto rozhodně šílenost nebude. Vážné téma, ale trochu se ho bojím.

Malá ochutnávka:
Toto je příběh tří mužů jménem Adolf. Všichni tři vedli rozdílné životy. A přece je nit osudu svázala dohromady. Nyní je i poslední z těchto tří po smrti, a tak jsem se rozhodl vyprávět jejich příběh našim potomkům.

Stále se do příběhu nemohu ponořit. Už zase se mi tady na stole válí týden a já přečetl jen první kapitolu. Budu muset začít od začátku, protože už si skoro nevzpomínám, co se v první kapitole dělo. Není to nic jednoduchého a vážnější téma dost odrazuje. Budu to muset překonat. No tak, Adolfe, pomoc! Nakonec jsem to dal. Ale abych napsal pravdu, zas tak mě to nebralo. Poutavý byl proslov Adolfa Hitlera a zajímavé bylo chování Tógeho při tom proslovu. „Máte zvednutou špatnou ruku“ „Já se jen škrábu v podpaždí“.

Citát: Poslechni, co ti říkám, tohle není nic pro chlapečky z dobrý rodiny.

Všichni tři Adolfové mají svůj specifický život. Je to dramatické, plné smutku. Kresba je klasická, ničím nepřekvapuje, okna jednoduchá. Jen Německé znaky jsou zvýrazněny a je jim věnován větší čas. Zda to byl úmysl, těžko soudit. Vše to vyvrcholí nádherným dramatem. Ale jako celek mě to moc neoslovilo, a vlastně ani moc nebavilo. Na druhou knihu se zatím vrhat nebudu a mám pocit, že se jí dlouho nebudu v knihovně všímat.

Citát: A jak se má Adolf Kaufman?

03.12.2021

Pre mňa zbytočne dlhé. Kresba a štýl má príliš neoslovujú, zvláštny mix realistickej kresby s mangou. A vyslovene som si nedokázal zvyknúť na čítanie zprava doľava.

Príbeh je zaujímavý a prečítam si aj druhý diel, no trochu pri tom budem trpieť.

Fanúšikovia japonského komiksu, ale so mnou asi súhlasiť nebudú a tým to určite s kľudným svedomím doporučujem...

13.02.2021

Velmi povedené grafické zpracování, doporučuji pro všechny milovníky historických komiksů.

08.01.2021

Nejspíš nejkvalitnější manga jakou jsem kdy četl. Nejedná se o sci-fi či fantasy, kterému dávám přednost, ale o historickou mangu. Nejspíš se také jedná o nejpropracovanější komiksový příběh, jaký jsem kdy četl.

Sledujeme zde osudy několika hlavních postav. Prvním je novinář Tóge, jehož bratr byl zavražděn a on pátrá po důvodu tohoto činu. Děj začíná v roce 1936 v Německu během Olympyjských her. Většina děje se však odehrává v Japonsku v letech 1936 – 1940.

Kromě Tógeho pak sledujeme osudy dvou přátel, židovského chlapce Adolfa Karla a syna nacistického diplomata Adolfa Kaufmana, kteří žijí v Japonsku. Už od počátku tušíte, že jejich přátelství bude otestováno těžkými zkouškami, zda přežije poté, co jsou oba chlapci vystaveni polarizovaným ideologiím.

Osudy těchto tří hrdinů jsou pak postupně svazovány k sobě, kdy však lze jen tušit, že v druhém díle Zprávy pro Adolfa se spojí dohromady. Tím spojením pak bude Adolf Hitler, který zde není postavou, ale spíše hybnou silou celého příběhu. Důvodem, proč vlastně osudy hlavních tří postav sledovat.

28.12.2020

Můj hlavní problém je, že mi to nepřipadalo jako plnohodnotné médium. Občas se scénář tak nějak zadrhával a nepřipadal mi plynulý. Myslím si, že větší péče by toto dílo víc zhýčkala.

01.11.2020

Pokud se mě někdo zeptá, jaký komiks o druhé světové válce bych mu doporučil, tak mu řeknu, že si musí přečíst manga příběh o třech Adolfech. Jsou komiksy, které si přečtete a přestože vás pobaví, tak hlubší stopu nezanechají. A potom jsou komiksy, ke kterým se v myšlenkách ještě dlouho vracíte a tak nějak vás poznamenají navždy. “Zpráva pro Adolfa” od Osamu Tezuky je ten druhý typ.

Válka je naprostá zvrácenost. Nedávno jsem někde četl, že ukáže v lidech to nejlepší i to nejhorší. To tak nějak shrnuje, o čem manga “Zpráva pro Adolfa” je. Je to neuvěřitelně komplexní román o válce, o tajných dokumentech se sílou změnit historii, o zvrácených režimech a tajné policii, o přátelství a o tom, jak válka a víra ve všelijaké ideologie dokáže změnit charakter a srdce lidí. Příběh se odehrává v Japonsku a v Evropě, a z pro nás neobvyklého pohledu Japonců sleduje průběh celé druhé světové války od olympiády v Berlíně až po vznik Izraelského státu. Přibližuje politickou atmosféru v Japonsku a v Německu a hlavně sleduje příběhy několika lidí, jejichž osudy se vzájemně protnuly. Z tohoto hlediska se kniha krásně doplňuje se sérií Berlín od Jasona Lutese, která časově předchází “Adolfům” a sleduje předválečný vývoj v Německu z pohledu obyčejných chudých berlíňanů. Manga Osamu Tezuky je však mnohem epičtější a rozmáchlejší.

Obě knihy “Zprávy pro Adolfa” jsou pro mě teprve čtvrtou manga knihou, kterou jsem četl. Rozhodně tedy nejsem znalec mangy. Ale jestli manga v něčem vyniká oproti evropským a americkým komiksům, tak je to zprostředkovávání emocí. Zatímco popis průběhu války je takřka dokumentární, tak příběh hlavních hrdinů je podán velmi emocionálně. Japonští autoři do čtenářů emoce hrnou pod tlakem a to nejen scénářem, ale také kresbou, která je v některých chvílích až karikaturní. Kupodivu to ale ani v tíživých situacích nepůsobí nepatřičně a prostě to funguje a je to strhující. Já jsem čtení osudů hlavních hrdinů velmi prožíval (hlavně v první knize) a chvílemi jsem skoro nedýchal. Osamu Tezuka čtenářovými emocemi řádně mixuje. Oblíbenou postavu, kterou jste měli za statečnou, začněte skutečně nenávidět, protože se z něj stává zku*vená nacistická svině. Na druhou stranu ale víte, že by ho statečnost zabila a nikomu by to stejně nepomohlo. Je to obrovská směs protichůdných emocí a Osamu Tezuka vám stále nemilosrdně vypráví jeho příběh plný vnitřních pochybností a pomalu se měnící morálky. O co více jste ho předtím měli rádi, o to silněji ho nyní nenávidíte. A to je jen jedna z hlavních postav.

“Zpráva pro Adolfa” vycházela v Japonsku v letech 1983 – 1985. Na její vizuální stránce její stáří ale vůbec není znát. Kresba je svěží a je plná dynamiky. Styl kresby se na některých panelech mění v závislosti na ději. Někdy kresba vypadá jako typická manga a jindy zase máte pocit, že čtete evropský komiks a nebo sledujete animaci Walta Disneye. Nikdy to ale nevybočuje do nějakých větších rušivých extrému a jednotlivé postavy jsou vždy jasně rozeznatelné. Někdy jsem si říkal, že je škoda, že kresbě nevěnuji dostatečnou pozornost kvůli strhujícímu ději.

26.09.2020

Komiks z roku kdy jsem se narodil a pro mě druhý nejlepší, jaký jsem kdy četl (Watchmeni si prvenství uhájili). Jsem moc rád, že nás CREW s Osamu Tezukou seznámila. Jen houšť.

22.07.2020

Zpráva pro Adolfa 01 sa veľmi vydarila a nemám k nej ani jednu jedinú výhradu. Príjemná kresba, dobre napísaný a pútavý príbeh, sympatické postavy a občas aj ten humor. Pre mňa je to zatiaľ dokonalosť a snáď mi to moje nadšenie druhý diel nepokazí. Určite odporúčam všetkým fanúšikom kvalitného čítania.

05.02.2020

Tento komiks je prdelní vytrhávač. Ať budete v jakékoliv prdeli, tak tento komiks vás z ní dostane. Nebudete se třeba cítit potom nějak lépe, ale vytáhne vás z prdele do přítomnosti. Parádní jízda.

22.01.2020

Osamu Tezuka byl českému čtenáři zatím vzdálen v mlze japonštiny. Pokud tímto jazykem nevládnete, neměli jste šanci si od něj cokoliv přečíst. Možná se ptáte: „A měli bychom?“ Rozhodně měli, protože Osamu Tezuka patří mezi největší klasiky ve svém žánru.

Tím žánrem je manga a velký dluh českému čtenáři začalo splácet nakladatelství Crew. Bylo z čeho vybírat, protože Tezuka toho měl za sebou opravdu hodně. Zpráva pro Adolfa (rozdělená na první a druhou část) byla asi to nejlepší, čím mohli začít. Tezukův styl bývá někdy přirovnáván k západnímu stylu komiksů – a tím pádem je pro západního čtenáře přijatelnější (podobně je u nás oblíbený Haruki Murakami, jehož japonské romány hodně odkazují na evropskou kulturu). Navíc část příběhu (ke kterému se ještě dostanu) se odehrává v Evropě a i to je nám blízké. A třetí důvod, proč je toto ideální vstup do Tezukovy tvorby (ale vlastně i do mangy jako takové): Tezuka se zde krotil, co se týče svých vyjadřovacích způsobů.

Příběh Zprávy pro Adolfa začíná v roce 1936, kde zrovna probíhají olympijské hry. Zatímco v Německu se už Adolf Hitler pevně drží kormidla, svět s ním zatím příliš velkou zkušenost nemá – jeho nejhorší dny mají teprve přijít. A tak zatímco němečtí atleti stoupají na stupínky vítězů, japonský novinář Seiko Tóge sledující olympiádu přímo z tribuny má hovor od svého bratra žijícího v Berlíně. Chce se sejít, protože má dokumenty, které otřesou pozicí německého vůdce. Než ale k setkání dojde, bratr je po smrti. Druhá linie příběhu sleduje dva Adolfy v Japonsku – kamarády, z nichž jeden je syn židovského pekaře a druhý syn významného japonského armádního hodnostáře. Jejich životy, na začátku spojené silným přátelstvím, se pochopitelně vinou dějin rozejdou, ale jak už to u správného příběhu bývá, nakonec se zase shledají. Příběh se ale vůbec nevyvíjí tak, jak čtenář může očekávat. Tezuka se nebojí odbočit z vyprávěné linie a rozehrát jinou, zdánlivě a na první pohled nesouvisející partii.

Kniha má jedno hlavní téma – co s člověkem udělá zlo a jak se mu můžete postavit. V příběhu vystupuje hned několik záporáků – a ten s černým knírkem překvapivě nepatří k těm nejhorším. Protože on funguje víceméně jako lampa – lampa, v jejímž stínu se odehrávají mnohem zajímavější osudy. Příběh má filmové tempo, takže dojde k několika dramatickým obratům a k několika scénám, kdy se čtenářovo srdce zastaví. Silné téma pochopitelně přináší silné momenty, a Osamu Tezuka se jich rozhodně nebojí. Umí jít až na dřeň emocí a na hranici snesitelného. Ale velmi dobře ví, kde ta hranice je a kdy už nedojít do světa emočního kýče.

Dovedu si představit, jak bolestné to musí být například pro Japonce – svůj národ nijak nešetří. Kniha vyšla už na začátku osmdesátých let a k nám jí to tedy trvalo skoro čtyři desetiletí. Pro mangu jsou typické kresby, které zdůrazňují emoční vypětí a často toto zobrazení sahá až někam k parodii nebo k americkým animákům. Osamu Tezuka se ve Zprávě pro Adolfa v tomto směru dost krotil. Stále to sice je manga se vším, co k ní patří (takže se připravte na to, že budete číst „pozpátku, tedy od konce knihy na začátek“), ale protože vypráví vážné téma, s těmito prvky nakládá obezřetně, jako se vzácným kořením. Co se mi hodně líbilo je, že způsob vykreslení postav odpovídá jejich charakteru. Poznáte tak záporáka nebo klaďase – a to dokonce tehdy, když se z klaďase stane záporák. Oceňuji také důkladnou práci s panely, kdy klasické a očekávatelné rozložení čas od času nahradí jiné, které umocní nebo zdůrazní právě probíhající děj.


Vyzdvihnout je třeba také práci překladatelky – Anny Křivánkové. Oba díly – cca 650 a 600 stran – jsou plné japonské faktografie a terminologie. Přeložit to a uvést do správného kontextu muselo být náročné, ale celkový výsledek působí impozantně a pečlivě.

Ať už se na knihu (respektive na knihy, dva díly se prodávají samostatně, byť vyšly jen pár týdnů za sebou) podívám z jakéhokoliv hlediska, nemám ji vůbec co vytknout. Je to má první manga, kterou jsem četl takto důkladně a zažil jsem něco skvělého. Po dočtení jsem začal studovat, jak má manga vypadat, co se zde dělá a jak a otevřel se přede mnou úplně nový svět. Poslední měsíce jsem měl komiksové – jen namátkou: Essex County, Padoucnice, Kosmo knedlíci… Zpráva pro Adolfa toto období završila jako pověstná třešnička na dortu. To dílo je ohromné, bezchybné a dechberoucí. Jestli chcete začít komiksem, nebo přímo mangou, nemáte asi lepší volbu. Vedle zmíněné Essex County je toto nejlepší komiksový počin roku 2019 (do této soutěže ještě patří Providence, která mi leží na nočním stolku). A já jen doufám, že to nebyla poslední manga od Osamy Tezuky, která vyšla v českém překladu.

26.11.2019

Parádní manga, se vším co k tomu patří! Troufám si říct, že nejlepší manga vůbec, která u nás vyšla. Humorné scénky, akce i drama. A všemu vévodí napětí, kdy navíc sledujeme tři roviny příběhu, který se nám v dalších knihách splete do jednoho. Paráda!