Život za životem
Kate Atkinson
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/207727/bmid_zivot-za-zivotem-Rri-207727.jpg
4
288
75
Angličanka Ursula Toddová zemře těsně po narození jedné únorové noci roku 1910. V následující kapitole se téže únorové noci narodí znovu, přičemž tentokrát přežije, aby podstoupila celou řadu tragických, mnohdy heroických konců. Tak jako na divadle padá opona, v Ursulině příběhu „padá tma“, tedy smrt. Ta ovšem neznamená temný konec, ale je příslibem dalších, neomezených variant a pokračování. Není divu, že Ursula mívá silné pocity déja vu; je totiž obdařena možností prožívat tytéž chvíle a stavy znovu a znovu a snažit se zabránit osobním i dějinným katastrofám – i když ne vždy se stejným úspěchem jako v prologu románu, kdy v Mnichově spáchá atentát na Hitlera. Váha života je nekonečně proměnlivá a vyprávění, založené na podobném principu jako legendární Ramisův snímek Na hromnice o den více nebo letos zfilmovaný sci-fi román Davida Mitchella Atlas mraků, provokuje otázkou, zda – pokud bychom mohli stejné prožívat znovu a znovu – bychom dosáhli dokonalosti a zda by taková dokonalost byla žádoucí. Dráždidlem čtenářské zvídavosti je také touha nahlédnout, jestli alternativní sekvence Ursuliných životů představují výseky paralelně probíhajících světů nebo se jedná o elastickou časovou smyčku...... celý text
Přidat komentář
Knižka má pár slabších pasáží, cez ktoré som sa nemohla dostať - nepáčila sa mi napríklad tá časť v Nemecku s Friedou, ale skvele to vyvažuje zvyšok knižky, ktorý je mimoriadne "čtivý" (neviem, či pre to Slováci majú nejaké slovo :) ). Obzvlášť sa mi páčili tie pasáže v ostreľovanom Londýne. Taktiež som si veľmi obľúbila Hugha. No a Teddyho. Kto by nezbožňoval Teddyho? :)
Vytkla by som to preskakovanie v čase, miestami to bolo trochu mätúce...
Ursula se rodí znovu a znovu. 11.2.1910. Pokaždé. A v každém jejím životě se “něco” stane trochu jinak. To je samo o sobě fascinující představa, ale ze začátku jsem měla skutečně problém se do knihy začíst. Série jejích dětských úmrtí byla deprimující, jakkoli jsem se mohla utěšovat jejím nevyhnutelným “restartem”, a i malý prostor, který byl zákonitě těmto epizodám věnován, neumožňuje čtenáři se s postavami dostatečně sžít. Když se ale Ursula konečně dožila dospělosti, z velké části i díky změnám, k nimž ji dohnala narůstající řada jejích déja vu a fóbií, začal být příběh skutečně zajímavý. Manželství s Derekem na mě silně zapůsobilo, ale nejvíc ze všeho mě zaujaly opakované prožitky válečného Londýna, mám díky knize velikou chuť se o těchto událostech dozvědět víc. Myslím, že snad v žádném jiném románu jsem ještě nečetla tak výstižně zachycené pocity bolesti a žalu, v tom mě autorka naprosto zaskočila, vtáhla a emočně vyčerpala. Ale jak byla opětovná zrození v Ursulině dětství úlevou, postupem času mě začala vyloženě frustrovat, obzvlášť když přihlédnu k faktu, že hrdinka knihy pociťovala stále silnější ataky paniky, vzpomínala na budoucnost, nenacházela věci tak, jak by “měly být” či naopak selhávala ve snaze to tentokrát udělat lépe. Ursula neví, co se jí to děje, ale postupně dochází k poznání, že její život není had zakousnutý do vlastního ocasu, ale stále znovu a znovu přepisovaný pergamen. Svým způsobem noční můra, snažit se změnit věci, které jsou mimo náš dosah a které nám visí nad hlavou jako Damoklův meč, nepoznané zlo, nevyřčená výčitka. Nicméně “practice makes perfect” a naděje tu je. Rozhodně zajímavá kniha, která se ne vždy čte snadno, místy jsem s ní neuvěřitelně zápasila, ale za ten bombardovaný Londýn a fantastické zachycení tehdejšího života mi to skutečně stálo.
Nejčastěji je děj soustředěn do bouřlivých let průběhu II. světové války, které mám ráda navzdory všemu zlému, co v této době bylo.
Asi nejvíce na mě zapůsobily scény z válečného Londýna plného bombových útoků a také Ursulino nešťastné manželství.
Děj se pokaždé vrací do roku 1910, kdy se Ursula narodila. Měla jsem tak pocit, že jsem uvízla v jakési časové smyčce, ale tím víc jsem byla zvědavá na každý další život, který Ursula prožije.
Kromě čtenářů, které zajímá téma reinkarnace, knihu ocení také ti, kteří si stejně jako já, libují v románech, jenž jsou něčím “typicky britské”.
První smrt, sníh a smíření, druhá smrt, sníh a smíření, ... nejdřív jsem tomu moc šancí nedával, prostě fantasmagorie střižená červenou knihovnou...ale četl jsem do dalšího sněhu, do dalšího smíření, zemřel s vlnou, zemřel na španělskou chřipku, zemřel při pádu z okna, při bombardování - a najednou mi bylo líto, že jsem za polovinou a že se mi Ursula pomalu ztrácí. Je těžký neoblíbit si hrdinku a její rodinu (kromě Maurice, samozřejmě), je těžký neponořit se do skvěle popsaný doby a reálií provrepublikovýho Londýna a následných válek, protože ono to tak nějak samovolně funguje a baví! Vzpomeňte si na to, až zacinká zvonek ve fotografickém salonu a za pultem se na vás usměje Eva Braunová! A pak, .... sníh. Smíření....
Slušné. Celý obsah, alebo odkaz knihy, by som zhrnula - "Čo ak by ste zmenili jedinú vec...?"
V podstate sa toto sa tiahne celým príbehom, preto asi zomiera a stále sa rodí a dookola prežíva jeden a ten istý život, avšak vždy s nepatrným rozdielom, až neskôr sa ho naučí priamo sama ovládať, ale záver ostane aj tak otvorený a nenapovie Vám , čo presne sa stalo. Rozhodne pútavé čítanie, i keď sa miestami opakuje, drží Vás to, lebo chcete vedeť viac... len trochu mätie skákanie v časoch a miestach. A niektoré veci nie sú dotiahnuté, len nadhodené a ponechané tak.
Dobře za ten konec tři hvězdičky - tam jsem se opravdu nemohla odtrhnout (válečný Londýn byla opravdu síla), ale než jsem se tam dostala - to bylo opravdu skoro utrpení. Zbytečně zdlouhavé a někdy nepřehledné, když se jeden rozhovor najednou prolínal s jiným na jiném místě i čase. A co se toho tématu týče, mě osobně mnohem víc bavilo Prvních patnáct životů Harryho Augusta - připadalo mi to napsané s větší lehkostí i citlivostí. Zatímco s Harrym jsme se prokousávali k lásce i nenávisti osobně, Ursula měla všechno už nalinkované, aniž by k tomu odhalila jakýkoliv důvod, buď někoho milovala a nebo ne. Třeba Pamela - žádné společné zážitky, žádná podrobná minulost, společně strávený čas, jen pár rozhovorů a skoro řekla bych povinnost sesterské lásky- jinak nic. A tak by se dalo pokračovat dál. Proč milovala Teddyho a další? Asi mi tam prostě chybělo pár "životů" navíc.
Kniha zřejmě není pro každého, ale já byla uchvácená. Někdy až vydeptaná... mlátilo to se mnou ode zdi ke zdi a čekala na... co? Happyend? Vlastně nevím... nakonec jsem možná pěkně naštvaná. Stará duše! Cvik dělá mistra. (Spoiler: Jestli jsem to dobře pochopila, Ursula byla celá maminka.)
Ale doufala jsem, že kniha bude mít konec. Důvod. Ne nekonečnou smyčku!
Zpracování ale fenomenální... Za mě plných pět...
Zajímavý námět s nezajímavým zpracováním. Většina dějových linek mě nijak nezaujala a knihu jsem dočetla jen silou vůle. I přesto bych jeden detail přeci jen vyzdvihla, a to Ursulino déja vu, které v dalších životech mělo podíl na tom, že se zachovala v danou chvíli jinak. Bohužel to samo o sobě nestačilo k tomu, abych dala víc než 2 hvězdičky.
Krásná kniha,která letí desetiletími a zastavuje na důležitých místech.Je v ní výborně popsáno jak strašná byla Španělská chřipka a ještě strašnější světová válka.Knihu člověk musí procítit,ne jen přečíst a pak teprve pochopí jak je krásná.
Líbilo se mi to opravdu moc. Krásně se to čte a nápad s hrdinkou, která se rodí stále znovu a znovu a kolem ní probíhají dějiny a události 20. století pokaždé na trochu jiný způsob, je perfektní. Autorce to krásně funguje, všechno do sebe zapadá a ani na vteřinu jsem se nenudila. Jen konec mi přišel vlastně takový hluchý. Proto to není za pět hvězdiček.
Marně přemýšlím, "co tím chtěl básník říci". Kniha je napsaná docela čtivě, zaujaly mě hlavně detaily ( popisy válečného Londýna ). Ale postavy jsou podané příliš povrchně, jakoby Ursula byla v každém životě jiná (?). I všichni ostatní spíš jen hrají roli, ne opravdu žijí, cítí,.... I když nápad s opakováním života, je zajímavý, při x-té variantě na téma, jak se vyhnout španělské chřipce, jsem myslela, že knihu odložím. Vlastně mi bylo jedno, co bude s Ursulou, ale chtěla jsem se dopátrat, co to všechno opakování má za smysl. Pokus o změnu chodu dějin? Nebo nemožnost změny? Nepochopila jsem. K čemu jsou dokonalé kulisy bez příběhu?
Shodou okolností jsem těsně před touto knihou četla Prvních patnáct životů Harryho Augusta, která čerpá ze stejného nápadu. Zatímco August si všechny své předešlé životy pamatuje, Ursula jedná spíše instinktivně.I když se mi Život za životem četl lépe, musím přiznat, že Prvních patnáct životů je propracovanější a ucelenější. Jak už to tu bylo zmíněno, konec Života za životem vyjde do ztracena. Jako by autorka nevěděla, co si nakonec s Ursulou počít.Což je velká škoda.
Rozhodně zajímavé pojetí knihy, k zamyšlení na téma jak málo stačí, aby bylo vše jinak. Ke konci už ale na mně bylo těch špatných konců trochu moc a závěr jsem asi úplně nepochopila.
Ze začátku jsem byla nadšená, ale jak příběh postupoval, bohužel mě začalo splétání různých alternativních variant osudu trochu nudit. Nápad výbornej, zpracování pokulhává. Zkrácení by knize prospělo.
Tož nevím. Přečetla jsem si recenzi, kde je kniha do nebes vychvalovaná. Čtu a čtu, pořád jakoby se tam nic nedělo, je v tom nějaký chaos a upřímně doznávám, že mě to opravdu nebaví. Tak to nebudu dočítat a přenechám těm, kdo této úúúúžasné knihy budou hodni;)
Vůbec ale vůbec mě tato kniha ničím nenadchla, knihu jsem přečetla sice dokonce a byla to podle mně ztráta času. Přesně jak je tu již psáno coby kdyby. Přeskakování z jednoho času do dalšího z času .A opravdu by stačilo autorce napsat pár stránek a ne knihu s třista stránkami.
Kdyby autorka napsala povídku na 30 stránek, udělala by lépe. Když už tlustoknihu, tak by to chtělo trochu vytěžit námět - ať už po dějové, nebo po psychologické stránce.
Téma "co kdyby" je prakticky nekonečné a jsem ráda, že se do toho někdo vrhl. Tyhle spekulace, to je něco přímo pro mě.
Rozhodně mě kniha nepřišla nudná od prvních stran, vytvořila jsem si takovou malou závislost na slovním spojení padla tma. Navíc se mi líbilo doplňování příběhu drobnými detaily,i když jsme se pořád vraceli k narození Ursuly a jejímu dětství.
Co spíš pokulhává je závěr. Ze závěrečného příběhu jsem cítila zklamání. Nemluvě o poslední kapitole, kde se zas znovu rodí Ursula. To si autorka mohla odpustit, každému průměrně chytrému člověku dojde, že tohle téma znovuzrození může mít nekonečně mnoho možností, takže není třeba vůbec nic naznačovat. Mě to jen zničilo dojem, že příběh před je závěrečný a zbytečně navnadilo na nic.
Co se týče hodnocení, zpočátku jsem byla nadšená na 4 hvězdy, závěr to hodil do průměrné hodnoty.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) cestování časem anglická literatura minulé životy znovuzrození atentát na Hitlera
Autorovy další knížky
| 2014 |  Život za životem |
| 2009 | Neuzavřené případy |
| 2006 |  V zákulisí muzea |
| 2016 | Bůh v troskách |
| 2020 | Něco za něco |
Kniha Život za životem je v
| Právě čtených | 8x |
| Přečtených | 368x |
| Čtenářské výzvě | 33x |
| Doporučených | 28x |
| Knihotéce | 171x |
| Chystám se číst | 274x |
| Chci si koupit | 42x |
| dalších seznamech | 4x |
Kniha mne nezaujala, po přečtení 50 stran jsem se cítila v depresi. Odkládám.