Zeď vzpomínek
Anthony Doerr
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/290032/bmid_zed-vzpominek-zCU-290032.jpg
4
489
489
Ti, kteří si oblíbili jedinečný vypravěčský styl autora knihy Jsou světla, která nevidíme, jistě nebudou zklamáni ani tentokrát. Prostřednictvím svých fascinujících příběhů a postav, které nám již po přečtení několika stránek připadají jako naši staří známí, zavádí Doerr čtenáře na různá místa naší planety, od Litvy až po Čínu, a připomíná nám dar naší paměti, nesmírné bohatství našeho světa, krásu, křehkost i zázračnost našich vlastních životů. Každá z povídek, z nichž mnohé získaly prestižní ocenění, je sama o sobě nevšedním čtenářským zážitkem, skutečným literárním skvostem.... celý text
Přidat komentář
Nic moc na můj vkus, některé povídky mě tak nebavily, že jsem je ani nedočítala. Asi jsem nenašla tu správnou hloubku, nevím. Jediné, co mě poněkud více zaujalo byly první 2 povídky, jinak nic. :(
Nějak se nemůžu rozhodnout zda se mi kniha líbila nebo ne. O knize jsem nevěděla vůbec nic dokud jsem jí neotevřela. Myslela jsem si, že kniha bude jednotná, bude mít jeden děj a začalo to skvěle. Trochu mi první příběh připomínal knihu ,,Kam se poděla Elizabeth,,. Jenže já otočím na další stránku a děj je úplně jiný. Všechny ty příběhy mě překvapily a všechny do jednoho mi přišly nedokončené. Něco tomu chybělo. Řádný konec. Zklamalo mě to.
U knihy povídek je typické, že asi ne každý příběh čtenáře zaujme. Mě jich ale zaujala více než polovina a proto mohu knihu hodnotit velice kladně.
Nejvíc se mi líbily povídky Milujte se a množte se, Vesnice 113, smutná Řeka Nemunas, ale na úplné špici stojí Život po životě pro svou tajemnost, napětí a špetku duchařiny :)
Povidková kniha asi není nic pro mě. K žádný z postav jsem si nevytvořila vztah. Příběhy jsou chmurné a přesto ve mně nedokázaly vyvolat nějaký hlubší pocity. Kdybych měla vybrat aspoň jednu povídku, co se mi líbila, tak Život po životě. Knihu jsem přečetla docela rychle, protože jsem se těšila, až ji budu mít dočtenou a budu moct začít s jinou .
Bravurně napsané povídky odehrávající se v různých zemích a v různých dobách. Jejich společným jmenovatelem je motiv vzpomínek a hluboce lidský přístup autora. Čtení k zamyšlení.
Dnes jsem povídky dočetla. První povídka mě moc nebavila, navíc byla dost dlouhá a říkala jsem si, jestli vůbec celou knížku přečtu, ale další povídky už se mi líbily.
Knížka se mi líbila asi víc než Sběratel mušlí. I když Jsou světla která nevidíme, je prostě nej. Těším se na další autorovo knihu, která by měla vyjít v říjnu.
Jako u každé sbírky vyvolají jednotlivé části (v tomto případě povídky) různé reakce. Některé nadchnou a nedovolí vám pokračovat ve čtení, jiné dočtete a těšíte se, až začnete nový příběh, protože v tom minulém jste se nezabydleli. Ve Zdi vzpomínek pro mě byly nejsilnější delší texty - Zeď vzpomínek, Vesnice 113 a Život po životě. V nich Doerr perfektně rozehrál charaktery, vybudoval atmosféru, která ve mně ještě dlouho přetrvávala, i během dne, kdy jsem se ke čtení nedostala. U kratších textů mám raději bradburyovský přístup (miluji jeho sbírku Kaleidoskop) s výraznou pointou.
Motiv vzpomínek, subjektivní minulosti každého jedince, ale také všeho okolo, je nahlížen z různých stran: někdy dojme, jindy zabolí, ovšem obojí bez laciné strojenosti. Doerr se zařadil k autorům, kteří mě inspirují, působí na emoce, ale bez křeče a neúměrného tlaku.
Tuhle sbírku si asi koupím, umím si představit, že se k ní každoročně vracím a vyzobnu si některý z bonbónů z kolekce.
Nemohla jsem to docist ani po trech povidkach, nejak se mi nelibi. Pritom kniha "Jsou svetla, ktera nevidime" se mi libila moc! Prislo mi, jak kdyby tuhle knihu psal jiny autor...
Hezká kniha povídek, četla se mi dobře a příběhy se mi líbily všechny. Některé méně, některé více. Stojí za přečtení.
Kniha se četla dobre, Pekne pohodové čtení, zajímavý pohled nad různými životními situacemi, mnohdy z neobvyklého úhlu pohledu. Libi se mi, s jakou jakoby lehkosti píše i o závažnych tématech.
Zatím přečteny všechny knihy autora a žádná nezklamala. Román je úžasný a i povídkové knihy mají to,co autor v knihách předává..emoce,krásu,kde ji nehledáme a osudy,jaké neznáme.
Příjemné povídkové čtení. Některé lepší, některé horší, ale celkový dojem je dobrý.
Ke knize jsem se dostala opět díky čtenářské výzvě (kniha od autora Pulitzerovy ceny. Světla jsem četla před rokem, tak jsem šáhla po této ) a musím říct, že i když povídkové soubory moc nečtu, tato kniha byla příjemným překvapením a padla mě do noty. Povídky jsou sice vesměs smutné, melancholické, ale nemusí být každá kniha veselá nebo končit dobře, tyhle povídky jsou spíše k zamyšlení a tak je nutné k nim přistupovat. Některé povídky se mě líbily více, nekteré méně a tak to má být, každý se najde v tom svém.
Kniha mě zpočátku odrazovala - první povídka mě nezaujala, i když nápad to byl nosný...postupně mě některé z povídek zaujaly více, jiné méně...vzpomínky v různém podání...
Můj první dojem byl takový, že jsem knihou akorát ztrácela čas. Příběhy mě nebavily, ale postupem času jsem nad knihou a příběhy více přemýšlela a došlo mi že skrývá mnohem hlubší význam. Vzpomínky jsou opravdu mocné..
Zeď vzpomínek je kniha povídek napsaná opravdu velmi poutavě. Bohužel některé povídky pro mě byly méně zajímavé, dokonce nezáživné, ale i tak jsem ráda za přečtení této knihy. Velmi mě zaujaly dvě poslední povídky "Život po životě" a "Hlubina", které svým smutným a zároveň velmi zajímavým dějem mě prostě dostaly. :)
Moc hezky napsaná povídková kniha,vždyť každý z nás si v sobě nosí svou vlastní zeď vzpomínek.
Část díla
Autorovy další knížky
| 2015 |  Jsou světla, která nevidíme |
| 2017 |  O dívce Grace |
| 2016 | Zeď vzpomínek |
| 2016 | Sběratel mušlí |
| 2018 | Čtvero ročních období v Římě |
Kniha je plná skvělých nápadů, je dobře zpracovaná i napsaná, ale na můj vkus působí až příliš depresivně.