Zázračný úklid - pořádek jednou provždy
Marie Kondo
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/257806/bmid_zazracny-uklid-poradek-jednou-provz-Ama-257806.png
4
903
284
Poznejte originální umění, díky němuž se spolehlivě zbavíte nepořádku a náležitě si uspořádáte věci. Tato přesvědčivá knížka se právem stala ohromným bestsellerem po celém světě a vyšvihla se na první místo žebříčku New York Times. Proměňte svůj domov pomocí autorčiny inspirativní metody v trvale uklizené prostředí: klíčem je vypořádat se s domácností ve správném pořadí, ponechat si jen to, co opravdu milujete, a udělat vše rychle. Změníte tak svůj život – získáte větší sebejistotu, budete úspěšnější a možná i konečně zatočíte s přebytečnými kily. A především načerpáte energii k tomu, abyste žili podle svých představ.... celý text
Literatura naučná Dům a byt Osobní rozvoj a styl
Vydáno: 2015 , Knižní klubOriginální název:
The Life-Changing Magic of Tidying , 2011
více info...
Přidat komentář
Dívám se, kolik lidí níže inspirovala k očistě domova od zbytečností. Zajímavý je přístup autorky ke spojení úklidu domácnosti s úklidem v sobě, ve svém životě. I její šílený přístup - děkování kabelkám, ponožkám, děkování domu.... Ač to zní, jako popis šílencova chování, tak to má něco do sebe. Nejde přeci v podstatě o to děkovat věcem, ale zastavit se, zamyslet se nad svým dnem, nad tím, co se událo. Naučit se zamýšlet nad svým okolím. Je fakt, že haldy věcí v nejbližším okolí člověku klidu nedodají. Zaujal mě ten příběh, kdy měla paní popsané police a šuplíky. A autorka má v tomhle pravdu. V dnešní informacemi nabušené době je naprosto šílené otevřít skříň, ze které na vás křičí další nápisy. Kniha je o zamyšlení nejen nad úklidem a vlastní domácností, ale nad sebou samým. Ale je fakt šílená. :-)
Kniha, která je mi v některých ohledech na hony vzdálená a člověk musí odolávat touze poklepat si na čelo, ale zároveň jsem se k ní dostala v době, kdy je pořádek opravdu jedno z mých niterních témat. Kdy si plně uvědomuju, jak mne nepořádek a nedokončenost vysávají. Něco si odnáším, hlavně touhu vše si srovnat.
Mám ráda spisovatelčiny videa o skládání oblečení, organizaci věcí v domácnosti atd., ale nic z toho jsem v podstatě v knize nenašla. Její větší část je věnována tomu jak věci vyhazovat, což by se dle mého názoru dalo shrnout do jednoho odstavce. Chápu, že jako odborník, který se živý úklidem, by měla mít určité zapálení pro věc, ale některé její výroky už hraničí s fanatismem a možná i nějakou duševní poruchou. :-D
Autorka je opravdu cvok na entou. Nad některými částmi jsem kroutila hlavou a doufám, že ponožkám nikdy děkovat nebudu, ale jinak je to pěkné napsané a některé tipy jsou opravdu fajn a pomohly mi v boji s krámy uchovávanými v souladu s rodinným mottem "jednou se to třeba bude hodit".
Kniha pro mě byla jistě přínosem, od té doby, co jsem se jí při úklidu inspirovala, mám opravdu ve věcech pořádek a jsem spokojenější - metodu skládání oblečení můžu jen doporučit :) . Přesto mám několik výhrad - autorka jaksi neřeší, že její "klienti" mohou žít v jednom bytě s rodinou, přineslo mi to nemálo komplikací. Dodržet "neukazujte to svým rodičům" bylo prakticky nemožné. Měla jsem problém vyrovnat se s jejím přístupem k dárkům, přáníčkám a podobným věcem. Nejvíc mě ale šokovaly knihy, vytrhávání stránek jsem málem nerozdýchala. Já bych nikdy knihu nevyhodila, i při tomto úklidu jsem maximálně přesunula mé neoblíbné z mojí osobní knihovničky do rodinné :D
Nicméně, celkově jsem ráda, že jsem tu knihu přečetla a myslím, že by si z ní spousta lidí mnoho odnesla.
Souhlasím s většinou toho, co se tady o knize píše - autorka je šílená, některé věci tisíckrát opakuje, kniha by se dala zkrátit na třetinu, aniž by čtenář o něco přišel, ale zároveň je to kniha inspirativní a myšlenka je skvělá. Už jsem si zvládla protřídit šatník a zbavit se asi tří velkých tašek oblečení se skvělým pocitem, protože jsem ty věci stejně nenosila a takhle jsem je někomu věnovala nebo dala na dobročinné účely. Chystám se vyzkoušet KonMari metodu skládání oblečení. Taky jsem prošla svou knihovnu a došlo mi, že sice jsem milovník knih, ale nemusím skladovat knížky, které znovu číst nechci nebo se mě vůbec nedotýkají. Teď hledám jejich uplatnění (prodávám, věnuji knihovně, do antikvariátů), ať můžou dělat radost někomu jinému. A aktuálně se těším na třídění papírů a zbytku věcí, které jsem ještě probrat nestihla. Při takovém úklidu mám radost, cítím víc prostoru a myšlenka obklopování se věcmi, které mám ráda, se mi opravdu líbí :) Akorát holt existují věci, ke kterým vztah nemám, ale jednou za čas jsou potřeba a těch se v rámci ekonomičnosti vzdávat nehodlám... A taky se nechystám zdravit svůj byt, děkovat kabelce a tak :) ale i přesto, že některé kapitoly byly zbytečné a tu poslední jsem měla problém dočíst, tak hodnotím knihu hodně dobře a hodně mi toho přinesla. Teď ještě zbavit se své sentimentality a probrat věci, které mě vážou k minulosti, protože "Neměli bychom si hýčkat svoje vzpomínky, ale věnovat se člověku, jímž jsme se díky těmto minulým zážitkům stali. .... Prostředí, v němž žijeme, by mělo sloužit osobě, jakou se stáváme nyní, a nikoli někomu, kým jsme byli v minulosti."
Tak už se těším na úklid. ...co všechno vyhodím bez pocitu viny,že to ještě někdy budu potřebovat. Pěkně napsaný návod na to jak si doma udělat pořádek.
Nejsem čtenář svépomocných knih. Ale tahle mě zaujala. Snadno se čte, myšlenky a návody jsou jasné a jednoduché.
Autorka sama je trochu moc radikální, nebo spíše byla, podle vlastní výpovědi, zejména v mladším věku. Ale ke čtenářům je laskavá. Nabízí pochopení, nechce dokonalost, ale snahu. Navíc, už jsem podle jejího návodu uklidila prádelník, knihovnu a zbavila se všech těch památečních drobností po lidech, které si už ani nepamatuju. To byla ale úleva.
Autorka už je na můj vkus mírně šílená v obl. úklidu, ale její tipyjsou inspirující.
I přesto, že jsem knihu nepřečetla úplně slovo od slova celou, ale spíš jen prolistovala, hodnotím třemi hvězdami. V podstatě by se tato technika uklízení dala shrnout do jednoho většího článku. V knize se neustále vše opakovalo. I když ano, ve své podstatě jsem zde našla pár užitečných rad, avšak každému samozřejmě sedne něco jiného.
Nejsem si úplně jistá, jak tento počin hodnotit. Na jednu stranu je autorka v hodně ohledech dost extrémní (viz to trhání stránek z knih, protože se jí nic nechce opisovat apod.) a pořád opakuje to samé dokola jako mlýnek. Na druhou stranu kniha splnila účel, vyhodila jsem několik pytlů, vypadá to tu líp a líp se tu dýchá, když není pokoj zaházený nepotřebnými věcmi (najednou naprosto chápu autorčino nutkání pročistit celý byt a vyhazovat věci ostatních členů rodiny, ale to bych si opravdu nedovolila). Popravdě mě nikdy nenapadlo, že toho mám tolik a díky této knize jsem začala při nakupování věcí víc přemýšlet a koketovat s minimalismem. Spousta lidí říká, že k tomu, aby si uklidili, rozhodně nepotřebují knihu, ale až tahle kniha byla tím, co mě donutilo úklid dokončit, udělat to pořádně, projít všechny věci a povyhazovat zbytečnosti místo toho, abych je zase vrátila na místo s tím, že by se někdy mohly hodit.
I když se dá knížce vyčíst hodně věcí, to, že člověka nakopne, se jí musí nechat.
O knížce, kterou jsem si chtěla koupit, a u které jsem po jejím přečtení byla ráda, že jsem si jí nekoupila...
Vlastně tak stále přemítám, jak k této knize přistupovat. Jestli jako ke zpovědi osoby trpící obsedantně kompulzivní poruchou zaměřenou na neustálé uklízení a redukci vlastněných věcí, nebo jako k seriózní publikaci, která udělala z obyčejného úklidu doslova vědu hodnou napsání metodologické příručky? A právě tahle nerozhodnost podpořená neustálým omíláním nepříliš šťastného dětství autorky ručičku vah mého hodnocení přechyluje směrem k prvně zmíněnému.
V rámci interkulturní kompetence je navíc docela těžké vysvětlit, že "oblečení na doma" prostě potřebujete, protože nebudete dělat dřevo na zimu v mohérovém svetříku, nebo že na houby do lesního podrostu nevyrazíte v mokasínkách a plisované sukni. Uznávám, že pár triků je dobrých, ale předpokládám, že k podobnému výsledku by člověk došel i při třídění se špetkou selského rozumu bez metody KonMari. A své knihovny, svých milovaných knih s vylisovanými čtyřlístky a sojčími pírky se rozhodně nevzdám/ :-)
Jelikož mě tyto věci zajímají, tak to byl pro mě dobrý přínos nových Informací. I když se některé věci často opakovaly, připadalo mi to spíš, že autorka chtěla, aby se to vrylo do paměti. Takové to opakování matka moudrosti. Přesto se to nedá brát úplně doslova a skoro všechno vyhodit. Když však každá věc bude mít své vlastní místo, pak by neměl vzniknout ten nepořádek..taky mě to přimělo k některým změnám v domácnosti, které bych chtěla časem zavést.
Jak tohle hodnotit. Marie Kondo je rozhodně střelená, posedlá úklidem a puntičkářka. Dokázala to, co šlo říct pár větami, natáhnout na uctihodných (skoro) 200 stran. Kdo to umí? :-)
Říká, že všechno, co vám nedělá radost musí pryč, ať je to cokoliv. A když vám to bude časem chybět, zase si to koupíte. No dobře. Trochu proti eko trendu. Dojde i na vraždu knihy, kdy se trhá a škube a pro mě to byl mord jak v severské detektivce. Vyhazovat fotky, no to snad.... Pak vám na konci řekne úklid není všechno, jenže my víme, že pro ni je to celý život. Ale ať jen nerýpu. Dostaneme možnost její posedlost pochopit, a já se jí zas tak nedivím. I japonská mentalita tomu jistě nahrává. Ale v knize jde především o to, jak si uklidit okolo sebe a tím vlastně i v sobě. Protože tohle funguje spolehlivě. Její metoda je tak prostá a proto se o ní asi tak mluví. Plné bydlo vyčerpává. Stejně je to trochu bizár, že si dnes už lidi čtou i o tom, jak mají uklízet. :-)
Ale ať je to s obsahem knihy jak chce, rozhodně mě nakopla otevřít skříň a redukovat. A to jsem jen chtěla vědět, proč to prokrindapána vzbuzuje takový ohlas.
V knížce se prakticky pořád dokola opakuje jedno a to samé - nehromadit věci, ale vyhazovat vše nepotřebné. Knížka mi dala hodně, protože jsem typický sysel, takže po jejím přečtení jsem se nemohla dočkat, až rady přenesu do praxe. Třeba na vytřídění a srovnání šatníku je to super. Nicméně budu muset číst ještě jednou, abych se pustila i do dalších oblastí :) Pomohlo mi hlavně to, aby se člověk citově odpoutal od krámů, které například dostal darem, ale nelíbí se mu. Knížka je napsaná čtivě, i když některé pasáže o autorčině dětství jsem měla chuť přeskočit.
Knihu jsem se rozhodla přečíst jednak kvůli jedné své brněnské kamarádce, jednak proto, že jsem zjistila, že co se týče anglické četby, ze všeho nejlépe se mi čtou "příručky". :-)
.
Věděla jsem, co zhruba od metody KonMari čekat, a tak jsem nebyla překvapená, že bych měla zdravit svůj dům, že věšet by se mělo jen to oblečení, které tak vypadá šťastnější, a že kabelka může být unavená.
.
Abych řekla pravdu, ta "ezoterika" a částečná personifikace věcí mi v knize až zas tak nevadila. Spíš mě děsila představa, že kdesi v Japonsku před pár lety opravdu žila holčička, která snad veškerý svůj volný čas trávila uklízením a která se cestou ze školy stavovala v knihkupectví, aby si prohlédla nejnovější publikace o bydlení. Ale ono to vlastně do toho příběhu zapadá Marie Kondo i přiznává, že neměla moc kamarádů, a tak důvěřovala spíše věcem.
.
Mně ty metody vlastně nepřijdou až tak šílené. A možná cynicky v tom vidím skvělý marketingový tah, který funguje. Hned vysvětlím... V knize je mimo jiné zmíněno např. to, že bychom měli v zimě dojít pozdravit svoje letní oblečení a v létě to zimní - aby vědělo, že jsme na něj nezapomněli a že jej máme rádi. Na první přečtení jsem si říkala: "Wtf, co je to za blbost?" Ale když se nad tím člověk zamyslí, dává to smysl, i když nevěříme, že naše oblečky mají city. Když se totiž během léta dojdeme podívat na své svetry a kabáty, udržíme si přehled o tom, co máme ve skříni, a nepodlehneme tak snadno v září pocitu, že nemáme co na sebe a že si nutně musíme koupit nový svetr. A ušetříme se tak pozdějšího zjištění, že jsme si vlastně přinesli už třetí šedý svetr. Tím pádem nekupíme doma věci, které se nám už nemají kam vejít... Pointa je v tom, že takto zaobalené to působí (minimálně pro západní kulturu) dost šokézně a snáze se to prodává - vždyť i já jsem si knihu chtěla přečíst vlastně jen kvůli unaveným kabelkám a zhrzeným ponožkám. Kdyby to bylo podané tak prakticky, jak jsem to popsala já, kniha by rozhodně nebyla bestsellerem. A tenhle cynicko-skeptický rozbor jde aplikovat na většinu "pouček" z celé knihy.
.
Nechci být ale jen kritická, kniha se četla velmi dobře (i v angličtině) a rozhodně jsem si odnesla několik tipů, jak se stavět ke svým věcem a k jejich ukládání. Mít jen to, co potřebujeme, nedělat si zásoby, mít o všem přehled, uklizeno - vždyť to je to, po čem člověk touží.
Štítky knihy
Japonsko japonská literatura domácnost úklid rady, tipy, nápady minimalismus
Autorovy další knížky
| 2015 |  Zázračný úklid - pořádek jednou provždy |
| 2018 | Žít s radostí – ilustrovaný průvodce uměním třídění a úklidu |
| 2019 |  Kiki a Jax - Příběh o zázračné síle přátelství |
| 2020 | Radosť z práce |
Kniha Zázračný úklid - pořádek jednou provždy je v
| Právě čtených | 64x |
| Přečtených | 1 361x |
| Čtenářské výzvě | 442x |
| Doporučených | 56x |
| Knihotéce | 353x |
| Chystám se číst | 406x |
| Chci si koupit | 120x |
| dalších seznamech | 9x |
Geniální kniha. Někdo si bude zvykat, někomu nesedne, ale pravdou je, že je to skvělý návod, jak si udělat pořádek všude okolo sebe. Nejen ten doma, ale také ve své duši, ve svém životě. Po přečtení a zamyšlení se, mi změnila život.