Zásady muštárne
John Irving
Uprostred jabloňových sadov v štáte Maine sa ocitáme v malebnom, no drsnom svete, v ktorom sa začína odysea Homéra Wellsa. Ako najstarší zverenec sirotinca v mestečku St. Cloud´s sa priúča remeslu, pomocou ktorého pomáha mladým a starším ženám. Jeho učiteľom je Wilbur Larch, zakladateľ sirotinca s nevšednou náklonnosťou k éteru, oddaný všetkým sirotám, no najmä svojmu talentovanému žiakovi Homérovi Wellsovi. Práve jeho životný údel – od učňovských liet v nemocničnom oddelení sirotinca až po obdobie dospelosti v úlohe šéfa muštárne a milenca manželky svojho najlepšieho priateľa – tvorí príbeh knihy Johna Irvinga.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1996 , INAOriginální název:
The Cider House Rules , 1985
více info...
Přidat komentář
Skvělá kniha popisující život sirotka Homera, jenž i přes mnohdy strastiplný život poznává a zakouší lásku. Uvědomuje si, jak vracet to, co do něj bylo investováno lidmi, kteří jej milují.
(SPOILER)
Dost silný příběh, který nakonec ale dopadl dobře, přesně podle očekávání.
Candy mi byla dost protivná, ale i ta se na konci ukázala jako rozumná osoba.
Dobrá kniha, parádně popsané postavy, ikdyž občas se to trochu táhne.
asi si budu číst před spaním Janu Eyrovou a Davida Copperfielda
Miluju tohle americké prostředí, i knihy i filmu, který je neméně špatný, jsem byla nadšená. A doporučuju všem.
Když jsem se trápila s Modlitbou, myšlenky mi často utíkaly k Irwingově Moštárně a k jeho úžasným hlavním postavám.
Doktor Wilbur Larch, který rozuměl kořenům lidského trápení a žalu, program pomáhat měl snad vrozený, člověk laskavý, milující… v paměti nás čtenářů zůstává natrvalo jeho : Dobrou noc, princové z Maine, králové Nové Anglie…
A Homer Wells ? Bez rodičů, ale vyrůstající v prostředí, kde citově nestrádal, naopak, nechyběla mu zdravá chuť žít, osamostatnit se a objevovat, chápat… Proto odchází, aby se mohl jednou, obohacen o všechny barvy života, vrátit ...
Krásná knížka (ale Irwingova „upovídanost“ byla i tady urputná)
Moje první zkušenost s Irvingem byla nepřímo prostřednictvím filmu Pravidla moštárny. Jsem ráda, že jsem objevila též kouzlo Irvingova psaní. Jeho rukopis je nezaměnitelný a poznáte jej mezi dalšími zcela jednoznačně. Stejně tak tvorba příběhu, jako je ten v Pravidlech moštárny, je opět na velmi vysoké úrovni. Pravidla moštárny jsou knihou, která má několik rovin a můžete se více zaměřit na ty, které Vám vyhovují, vnímat více rovin souběžně, postupně, nebo všechny najednou. Neříkám, že je to při čtení jednoduchý úkol, ale rozhodně stojí za to. Těším se na další díla - Modlitba za Owena Meanyho nebo Svět podle Garpa!
Tobey Maguire a jeho čestné modré oči, do kterých jsem se kdysi zamilovala, mě vlastně ke knize přivedl a díky tomu mi nastalo Irvingovské období. Tohle je jedním slovem krása, nesmírně dojemná a soucitná, prostá i bohatá a v její větě: Dobrou noc, princové z Maine ... je vše.
“ Moštárna “ je amazing, musím to znovu a znovu opakovat , je to Irvingovský rukopis ....Garp, Owen Meany i Homer Wells jsou prostě ztracené duše v poušti jménem “život” , kde se musíš smutným pravdám smát a nad vtipnými uronit slzu ... a to mě baví a promlouvá to ke mě...i v mém věku jsem dostal řadu odpovědí na své často jen tiše vyřčené otázky , na jedné stránce Vás donutí se smát i plakat současně , na další Vás vynese do oblak a neodbytně se ztotožníte s lidskostí jeho postav , aby Vás o pár stránek dál zpražil a připomenul Vaše hříchy ... bravo , pro mě
“TopTen-ový” kousek ... opravdu “ není nutné být šťastný , pokud člověk cítí , že je užitečný
Je pro mě strašně těžko hodnotitelné - já jsem tu knihu prostě přetrpěla. Irving na mě prostě z této knihy působí, že mi vmetává do obličeje svoje polobožství, vzhlíží se (na můj vkus až moc) v Dickensovi a pasuje se do role nového moderního romanopisce. Musím uznat, že poskládat příběh tak mnoha postav, pohrát si s jejich psychologickým vývojem a rozhodně i názorovným bojem, bylo opravdu povedené. Dojem mi prostě kazil fakt, že Irving na mě z každé věty křičel "Sežral jsem všechnu moudrost světa a jsem nejlepší spisovatel".
Muj prvni Irving a priznam se, ze prvnich 200 stran jsem protrpela, vubec me to nebavilo a nemohla jsem se zacist. Nicmene pote me kniha pohltila, bavily me pribehy postav a tesila jsem na rozuzleni vsech osudu. Krasna a dojemna kniha se zajimavym nametem, doporucuji.
Tohle je moje nejoblíbenější kniha a možná taky i nejoblíbenější spisovatel. Líbí se mi způsob jakým píše, volba příběhů i postav. Všechny jsou tak uvěřitelné. Tahle kniha je psaná bez patosu a to je důležité.
Můj třetí Irwing. Postupně si na sebe zvykáme. :-) Jeho styl je pro mě mnohdy rozvláčný, kdy je však nudnější popisná část vykoupena nějakou naprosto boží situací. Bylo to tak u Garpa i Owena, bylo to tak i u Moštárny. Začátek byl pro mě úžasný, zajímavý, správně "irwingovský". Osudy neuvěřitelně propletené, situace místy skvěle absurdní.
Kamarádka mi říkala: Budeš brečet. No, nebrečela jsem. Brečela jsem u Modlitby za Owena Meanyho. Moštárna (v audiu, Owen ve čtečce) pro mě tak dojemná nebyla, no i tak si myslím, že si na sebe s Johnem nakonec přece jen zvykneme a budeme se mít rádi. Já mu odpustím ty zdlouhavé popisy a on mně, že si mezi jeho příběhy dávám poměrně velké pauzy. :-)
Za mě je kniha zastaralá a mnoho postav. Autor píše skvěle ale toto mi nesedlo a ano místy až detailně morbidní
Jsem ráda, že jsem konečně knížku přečetla. Několikrát jsem odložila svoje rozhodnutí, že si ji přečtu, protože mě odrazovalo to gynekologické téma. Na můj vkus bylo skutečně rozvedeno až příliš detailně, působilo to na mě opravdu drsně. Někdy jsem měla tisíc chutí tyto pasáže přeskočit.
Homerův příběh mě zaujal, i když jsem mnohá jeho rozhodnutí nepochopila, zejména jeho vztah k Candy. Malony mě děsila.
Román se čte na svůj rozsah docela dobře, i když i mně dělal problém opravdu velký počet postav. Děj místy pěkně ubíhá, místy je poměrně rozvleklý.
Sice jsem knihu ohodnotila čtyřmi hvězdičkami, ale nejsem si docela jistá, jestli se k ní budu chtít ještě někdy vrátit.
P.S. Omlouvám se, ale teď, když jsem dočetla Přízrak, jsem si uvědomila, jak laskavá Moštárna byla. Proto měním ze 4 na 5.
Citlivý, náročný, čtivý příběh pro chytré, citlivé a inteligentní čtenáře! Pro mě nejlepší od Irvinga a jedna z best of mých přečtených knih. Navíc - audiokniha čtená panem Mrkvičkou - to je pecka! Pane Mrkvičko, děkuji mnohokrát, díky vám jsem si knihu dala ještě jednou a stálo to opět za to!
Štítky knihy
zfilmováno 20. století americká literatura USA (Spojené státy americké) hledání smyslu života potrat rozhlasové zpracování sirotci sirotčince rodinná tajemství
Autorovy další knížky
2003 | Svět podle Garpa |
2005 | Pravidla moštárny |
2016 | Ulice Záhadných tajemství |
1994 | Modlitba za Owena Meanyho |
2013 | V jedné osobě |
Skvělá kniha! Irving je odborník tklivé scény - jeho perem nejsou tklivé, dojemné scény kvalitě na přítěž, naopak! Dělají z Irvingova díla dílo kanonické.
“Té noci vstal a šel se podívat do chlapeckého oddělení; ve velké ložnici, kde už všichni chlapci spali, snad hledal vlastní minulost, ale místo toho našel dr. Larche, jak pozdě v noci chlapce obchází a všechny je líbá. Homer si v tu chvíli představil, že takhle dr. Larch líbal i jeho, když byl malý; nemohl tušit, že právě tyto polibky, přestože rozdávané až v této době, jsou určeny jemu. Byly to polibky, jimž dr. Larch hledal Homera Wellse.”