Zapečetěný anděl

15.01.2023

(SPOILER) Pestrá směsice povídek a novel autora, u něhož je více než u kteréhokoli jiného zřetelné, jak velké potěšení má z vyprávění.
L a d y M a c b e t h m c e n s k é h o ú j e z d u - líčena objektivně, prostě události se odehrávají. Tak to je - tečka.
B o j o v n i c e - jaká rozkoš líčit nové a nové peripetie života té podivné ženy Domny Platonovny, dohazovačky, kuplířky, podomní obchodnice a posléze oběti toho, nač celý život hleděla s despektem, totiž lásky. Leskov vymýšlí nové a nové příhody - a čtenář se tetelí radostí z té féerie.
Z a p e č e t ě n ý a n d ě l - klasika, novela zasazená do světa starověrců. Skvěle vylíčené postavy, silné emoce, náboženské vzepětí nebývalého kalibru. A ten úžasný úryvek o andělovi v nás: "Nevychloubej se pravdou, neboť anděl odstoupí od tebe. /.../ Anděl je tichý, anděl je mírný, jak mu Hospodin poručí, tak se také oděje, nač mu ukáže, to učiní. Toť anděl! V duši člověka žije, zapečetěn falešným mudrlantstvím, leč láska tu pečeť zlomí..." Obraz zapečetěného anděla patří k nejsilnějším autorovým obrazům.
O č a r o v a n ý p o u t n í k - příběh bývalého koneséra Ivana Severjanyče Fljagina, odborníka na koně, uprchlého knížecího poddaného, zajatce Tatarů, muže mnoha zaměstnání (mimo jiné byl vychovatel malých dětí), člověka, který celý život směřuje do kláštera, až se do něj dostane - a ani zde nenachází klid. Opět gejzír příběhů, zajímavostí, množství prostředí. Leskov nás provede velkou částí Ruska, včetně oblasti kolem Kaspického moře.
Ž e l e z n á v ů l e - příběh německého odborníka v Rusku - jako by se odehrál dnes. Konflikt německého pořádku a smyslu pro povinnost a ruské ledabylosti a lenosti. Hugo Karlovič Pektoralis je tragická postava, a to hlavně z toho důvodu, že jeho protivníky jsou Rusové. Otec Flavián: "Není to hezké, můj milý, není, za to tě pánbůh potrestá. Pánbůh trestá každého, kdo je proti Rusům." A diákon dodává: "Jen to rozvaž... víš, člověče, k nám se nesmíš takhle drze chovat, protože s námi je Bůh." Však to podle toho taky dopadlo...
J e d n o m y s l - neuvěřitelná věc: ruský činovník odmítá brát úplatky. Vtipné. Ryžov (hlavní postava) četl bibli a "došel až ke Kristu". "Všichni pravoslavní v Rusku vědí, že kdo přečetl bibli a ,došel až ke Kristu‘, na tom nelze přísně požadovat rozumné jednání; takoví lidé jsou něco jako prosťáčkové boží, chovají se podivínsky, ale nikomu neškodí a nikdo se jich nebojí."
Č e r t o h o n - jak velmi ruské je tohle vyprávění o řádění bohatce, který po prohýřené noci jde do kláštera, tam se v pokání modlí a "dosáhne milosti". A tak nebyl zavržen, nýbrž obšťastněn. "Tehdy jsem poznal lidového ducha v pádu i povznesení...."
K r c h ň a - lidová skaz o tom, že Rusové jsou prostě ve všem nejlepší. Pozoruhodné je, s jakou samozřejmostí se píše o tom, že někdo někoho zmlátil. Inu, Rusko.
M i s t r v š t u p o v á n í - Něco jako "Měšťák šlechticem" naruby. A zase ten ruský komplex malosti.
D o v e d n ý v l á s e n k á ř - povídka o knížecí zvůli v době nevolnictví. A taky pokus vysvětlit, proč v Rusku všichni chlastají. Prostě musí chlastat, protože tu bolest, ponížení a utrpení nelze jinak unést.
A l e x a n d r i t - text pozoruhodný snad jen tím, že se odehrává v Čechách a v Praze.
P o s t r a c h - skaz o pověrčivosti lidu, který je schopen trápit člověka jen na základě toho, co "jedna paní povídala". Venkované jsou zde krutí, primitivní, v zajetí pověr a bludů.
M u ž n a s t r á ž i - o podivuhodné morálce policie a vojska. Voják, který drže stráž zachránil muže topícího se v řece, je potrestán za svůj skutek, neboť opustil strážní stanoviště. Rozhovor biskupa s náčelníkem stráže je příkladem ruské náboženské sofistiky:
"Mě ovšem mrzí, že jsem musel potrestat onoho vojína. /... / Věděl přece, že zachrání-li život jinému člověku, zničí tím sebe... To je vznešený, svatý cit!"
"Svatost přísluší toliko Bohu, potrestání pak tělesné člověka sprostného nebývá zhoubné a neníť v rozporu ani s obyčejem národů ani s duchem Písma svatého. Mnohem snazší jest pocítiti metlu na hrubém těle než útrapy na jemném duchu. V tomto skrze vás spravedlnost nikterak neutrpěla."
"Ale on nedostal ani vyznamenání za záchranu hynoucích."
"Záchrana hynoucích není zásluha, leč povinnost. Kdo mohl spasiti a nespasil, má být dle zákona potrestán, kdo však spasil, splnil toliko svoji povinnost. /.../ Je-li vojínovi snášeti za hrdinské činy ponížení a rány, jest mu to spíše k užitku, než kdyby byl povýšen. Leč nejdůležitější je o celé té věci opatrně pomlčeti a již nikdy nikde nevzpomínati, komu kdy o tom bylo pověděno."
K r á d e ž - Trochu klopotní vyprávění o poměrech v Orlu, strachu a nejistotě života ve městě, kde se stále krade. Jenomže - není to jen fabule vypravěče?
Souhrnem nelze než doporučit jako klíč k pochopení ruskosti.

06.10.2022

Kůlové povídky, stejně úžasné jako povídky Turgeněvova a tamtoho Čechovova. Doporučuji všem milovníkům povídek, které můžete vyprávět malejm i dospělejm děckám.