Zámek

od:


KoupitKoupit eknihu

Zámek – nedokončený román Franze Kafky z roku 1922 – znovu a znovu oslovuje, znovu vybízí k interpretaci a ukazuje možnosti chápání literárního díla. Hrdina K., který se vydává za zeměměřiče (nebo jím skutečně je), přichází do vesnice a marně se pokouší kontaktovat úředníky ze zámku. Prožívá milostný vztah s výčepní Frídou. Bezvýsledně usiluje o uznání své profese a existence. Podle ustáleného výkladu díla jde o tragickou srážku jednotlivce s byrokratickou mašinerií, obecněji s totalitním systémem. Dílo se však dá interpretovat i psychoanalyticky, jako konflikt se sebou samým. Román byl několikrát zfilmován a nově ho do podoby komiksu adaptoval David Z. Mairowitz a Jaromír 99. Naše edice představuje první překlad do češtiny podle kritického německého vydání Malcolma Pasleyho (1982)....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/20_/203122/zamek-mTY-203122.jpg 4.1860
Orig. název:

Das Schloss (1926)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Odeon
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (95)

Přidat komentář
Miro.slav
dnes

Z Kafkových diel sála dokonalá ponurosť, chlad a beznádej dystopického odľudšteného sveta. Škoda, že autor svoje dielo nedokončil. Ktovie akoby ho uzavrel. Možno by to bolo ešte drvivejšie ako to pôsobí doteraz. Každopádne očakávať od tohto svojsky a existencialisticky ladeného autora nejaký mainstreamový dobre čitateľný brak je naozaj nepochopením umenia F. Kafku.

eliska2669
05. listopadu

Četla jsem to s dlouhýma pauzama asi tak tři roky, a přesně dle očekávání, člověk se stejně nic nedozvěděl. Nicméně, TA ATMOSFÉRA! O můj bože, když si na to vzpomenu...

smazenaryba
15. září

Podľa spôsobu akým sa príbeh rozvíjal predpokladám, že ak by Kafka knihu dopísal, mala by minimálne ďalších 150-200 strán. Nedokážem sa vyhnúť myšlienke, o koľko silnejší dopad by dielo mohlo mať, keby bola mozajka postáv dokončená. Napriek nenaplneniu je však posolstvo jasné a čítanie som si náramne užíval. Ako jedinú skutočnú nevýhodu považujem takmer úplnú absenciu horizontálneho členenia textu. Kniha je takmer neprerušovaným prúdom slov, čo čítanie môže robiť unavujúce. Týmto neduhom však trpí veľa starších diel a treba sa cez to preniesť.

Nenechajte sa odradiť frázami o nepochopiteľnosti/koplikovanosti diela, je to mýtus. Príbeh je len podaný jedinečným spôsobom a absurdnosť správania postáv a situácií je pochopiteľná, keď pripustíte fakt, že podobné, ikeď nie tak preexponované situácie vytvára byrokratický systém aj v súčasnosti. Snaha o exaktné pochopenie každého detailu je nesprávna a zbytočná, dôležitý je celok a to čo si z neho odnesie každý jednotlivec.

Robodlak
06. srpna

Líbila by se mi knížka o bezmoci člověka v soukolí byrokratického systému. Toto ale byla trýznivá nuda. Možná, kdyby se to bylo o 50 procent kratší...

Teufel158
18. července

Já vůl si to koupil v angličtině, čím jsem si z těžkého čtení udělal pravé peklo. Cimrmanova frustrační kompozice zde nabývá neuvěřitelných rozměrů. Pátrání po sympatické postavě se taky mění v čirou beznaděj. Má to úžasnou atmosféru, místy je to vlastně docela napínavé, ale chvílemi se autor brodí nesnesitelně dlouhými monology, po nichž zůstává ještě větší podezření. Vlastně je ta kniha skvěle napsaná, ale v té délce skoro k neučtení (i když, možná by ta beznaděj na menší ploše tak nevynikla :) )

mato2041
28. března

No, dočetl jsem, ale mám z toho rozporuplné pocity. Poprvé jsem Zámek četl někdy na vysoké, ale stejně jsem na tuto knihu nedospěl (a pochybuju, že se tak někdy stane).
Hodnocení knihy 82% mi připomíná absurditu volby prezidenta Z.

Lada46
23. března

Možná se mnou nebudete souhlasit, ale považuji Franze Kafku za autora Svěrákovského a Haškovského ražení. Nehledal bych v jeho díle za každou cenu nějakou hlubokou filozofii, tím méně existencionalistické myšlenky. Podle mne se Kafka psaním v podstatě jen vyloženě bavil. Jako právník - úředník zdravotní pojišťovny asi měl jednotvárné administrativní práce víc než dost a psaním povídek a románů se odreagovával. Ubíjející administrativní rutinu si tak kompenzoval. Je to patrné zvlášť v jeho povídkách.
Povídky mají - na rozdíl od Zámku - takříkajíc hlavu a patu. Jeho Zámek je brilantní popis byrokratické mašinerie autorem dovedené ad absurdum. Zdá se mi ale, že Zámek představuje pro autora co se týče kompozice a rozvíjení nadhozených dějových motivů příliš velké sousto. Pak se do toho zamotá - a domyslet rozuzlení se už neodhodlá. Resp. se asi odhodlal, ale nezdálo se mu to dobré a pak už to pro své další aktivity (včetně milostných) nestihl a začal psát něco nového, což ho jistě bavilo.
Přitom Kafka uměl psát "normálně" - a to velmi realisticky! Kdysi byla publikovaná jeho zpráva z revize v jedné severočeské keramičce, kde zcela realisticky popisoval těžkou práci dělnic. Neutěšené pracovní podmínky vedly k velké úrazovosti, což se pojišťovně, která platila zdravotní péči, pochopitelně nelíbilo (a proto ho tam taky vyslala na kontrolu...)

Mijagi
15. března

Předem je třeba upozornit, že Franz Kafka Zámek nikdy nedopsal. Je to vůbec první román (z těch, co jsem četl), který není zakončený tečkou ani žádným jiným interpunkčním znaménkem. Má utnutý děj i poslední větu, vůbec to ale nezmenšuje čtenářský zážitek.

Pro nově příchozího zeměměřiče K. boj, pro ostatní obyvatele běžná, denní činnost. Byrokratická mašinérie řídící doslova každý detail života jednotlivce. Ještě více rozvětvená struktura úředníků, ještě bizarnější jejich práce a místa konání než v předchozí autorově tvorbě. V rámci zaměstnání mívám občas cesty na úřady. Nejednou jsem si na jejich dlouhých spletitých chodbách vzpomněl na Proces, odteď to bude nově i Zámek.

A propos: Pokud vás už bude bolet hlava od vymýšlení možných závěrů příběhu, zkuste mrknout na internet. Kafkův kamarád spisovatel Max Brod podal zprávu o tom, jak měl Zámek údajně skončit.

Stínováholka
26. února

Kafku zbožňuju, ale do Zámku jsem se nějak nemohla začíst. Zkrátka nešlo sympatizovat s K.

Helmutek
05. ledna

Zámek je bizár - pro mě o to víc proto, že narozdíl právě třeba od Procesu nejde o život, že nejde o nějaký hmatatelný zlo, že nejde vlastně o nic moc dramatickýho; chlapík K. se prostě "jen snaží nastoupit do práce". Zjednodušuju to, ale v tom je pro mě v provnání s Procesem největší rozdíl - absence tý hrůzy, obcházející smrti, děsu ve ztělesnění nelidskýho Státu nebo Aparátu, kterej fyzicky drtí všechno, co nezapadne přesně do jeho soukolí. To samozřejmě Zámek jako dílo ani dojem z něj nijak nesnižuje, jen je to pro mě prostě jiná rovina zmaru, hlednání, beznaděje a zoufalství - rovina víc skrytá, míň hmatatelná, někde víc pod povrchem: Že něco tak obyčejnýho jako nástup do práce (kam jsem ještě nota bene pozvanej/povolanej!) je nedosažitelnej, neuskutečnitelnej - a to znova z důvodů, který vůbec nejsou zřejmý nebo pochopitelný. Vesnice pod zámkem je plná pokroucenejch, poníženě frustrovanejch a převážně zákeřnejch bytostí, který maj z vrchnosti na Zámku hrůzu, zároveň k ní ale fascinovaně vzhlížej jako k něčemu nepolapitelnýmu a božskýmu - a to přesto, že v podstatě nikdo z vesnice nikoho ze Zámku nikdy neviděl, až na pár uctívanejch a pro vesničany kultovních výjimek. S odevzdáním se Sytému se až zvířecky podbízej všemu, co pro ně z toho úřednickýho Olympu obejvanym pro ně nedostupnym božstvem ukápne, a bez nějakejch větších ambicí cokoliv změnit čekaj na to, až si u nich zase někdy památně úředník Klamm zaparkuje svůj kočár a využije je k tomu jedinýmu, k čemu mu je vesnická lůza dobrá - k nažrání se a vyspání se (možná i s nějakou tou vesnickou courou, proč ne, žejo). Nic víc vesnice pro Zámek a úředníky neznamená, a nic víc vesnice pro Zámek už ani bejt nechce - na jakýkoli vyšší ambice, měl-li je kdy vůbec někdo z obyvatel, už pod tíhou Systému všichni dávno rezignovali: respektive, oni by o nějaký povýšení v očích Zámku samozřejmě stáli, ale už je to jen taková psí oddanost, psí škemrání a psí čekání na něco, o čem sami ve skutečnosti dobře věděj, že je mimo jejich dosah (jediný vzepření se a ohrazení se vůči zámeckýmu povýšeně majetnickýmu přístupu, o který se u sexuálních invektiv jednoho úředníka /samozřejmě korespondenční, tzn. neosobní cestou/ pokusila Amálie, sestra Barnabáše, z ní i celý rodiny udělalo neodpustitelně a doživotně vyvrhela jak v "očích" Zámku, tak i vesnice).
K tomu je třeba si přičíst Frídu - Klammovu údajnou milenku, která se s K. podezřele rychle zasnoubí, aby se s ním pak zase podobně rychle odsnoubila; zámeckýho sluhu Barnabáše i jeho sestry Olgu a už zmíněnou Amálii (rodinu upadlou v zámeckou nemilost), a taky hlavně ty dva K-ovy pomocníky Artura a Jeremiáše, který pro mě byli snad největším příbehovym bizárem - zvířecí chování, absurdně komický(!) výstupy jak nějaký bavičský dvojice, jejich infantilnost a neodbytnost, podivný vzájemný škádlení... - a je z toho scenérie, která se nedá popsat, ale musí se přečíst.

Stejně jako v Procesu nebo jakýkoli jiný Kafkově povídce tak ani tady podle mě nemá smysl hledat univerzální výklad, bylo by to proti samotný povaze textů - a papouškování otřelých klišé typu "boj jedince proti mašinérii" je podle mě pod úroveň někoho, kdo už se knížkou prokouše. Proč něco klidně nenechat nevysvětleno a jen to v sobě nechat zrát? Ne všechno se podle mě musí explicitně pojmenovávat, jsou věci a je zlo, který stačí cejtit.

Ale stejně jako u Procesu, tak i tady zmínim (spíš pro sebe) pár věcí, který zůstaly zaťatý ve mně osobně:
1) Kdo ten K. je doprčic zač? Byl jen profesionálem snažícím se dostat se tam, kam mu bylo přislíbeno se dostat? Nebo na Zámek ve skutečnosti, přestože tomu sám věří (nebo to jen proklamuje?), povolán nebyl? On totiž ani o svym povolání zeměměřiče nijak přesvědčenej nebyl (ano, wtf?!).
Je to zase ten model člověka, kterej je nějakym obludnym systémem k něčemu hnanej jen proto, že mu neumí/není schopnej/není ochotnej vzdorovat? Jako v Procesu, kdy si možná Josef neuměl obhájit nevinu? Nebo je to systém tvořenej právě timhle pasivnim přístupem? (Jasně, ta pasivita je až v pozadí, možná až na nějaký filozofický úrovni - navenek se K. samozřejmě snaží na Zámek stůj co stůj dostat, nebo aspoň zjistit, co má dělat)
2) Utkvěl mi pro mě zatim nerozlklíčovatelnej a záhadnej trojlístek hostinská-Frída-K. (kdo vlastně byl tim pragmatikem, kdo byl ten, kdo ke všemu přistupoval machiavellisticky, kdo byla ta svině?) Motivy týhle trojice jsou pro mě trochu nerozluštitelný a hodně mi to vrtalo hlavou - ze začátku člověk podvědomě fandí K. jako hlavní postavě, ono to nakonec mohlo ale bejt všelijak...
3) Stejně jako v recenzi Herdekfilek, tak ani já si nemyslim, že by poselstvím (stejně jako v Procesu) Kafky byla "jen" kritika byrokratickýho mechanismu. Je to větší - širší a hlubší, víc v mlze (někdy i doslova - Zámek v době K-ova příchodu, hahaha), víc neuchopitelný - stejně jako všechny Kafkovy věci. Každej si tam může najít něco dalšího, něco svýho, nějakou tu svojí frustraci, děs a zmar - protože v tom je, podle mě, Kafka nejlepší a hlavně nevyčerpatelnej: Čtěte to za rok nebo za pět nebo za deset, a pokaždý v tom najdete jinej rozměr (aspoň pro sebe - ale koneckonců, o jinýho jde, žejo).

micha-ella
13.11.2017

Takové jsou moje noční sny, někdy i denní zkušenost. Kafka je MŮJ autor.

Msourkova
13.11.2017

Zámek byl druhým Kafkovým dílem, které jsem od něho zatím stihla přečíst. A musím říct, že až Zámkem mě Kafka zaujal. Samozřejmě, opět se dostáváme k tomu, že je těžké soudit knihy, které byly napsány před více jak sto lety ( a tomu se bez devíti let Zámek blíží). Zaujala mě ta celková absurdita, která hlavnímu hrdinovi nepřijde nijak zvláštní, nebo ano, ale najevo to nedává a naopak se v tom ohromném úředním kosmu pohybuje velmi sebejistě. Neumím si však vysvětlit, co všechno (samosebou až na obludnost úřadů a byrokratického systému) nám chtěl milý Franz sdělit. Možná je to také tím, že dílo nebylo dokončeno a končí v tom nejlepším (což je ohromná škoda). Některé pasáže byly pravda zdlouhavé, pokud se jimi ale člověk prokouše, rozhodně se dostane do fáze, kdy ho ta prazvláštní atmosféra bezmoci, zbytečnosti a malosti proti struktuře zcela pohltí.

ecila13
17.10.2017

Kafkovy knihy mě na začátku pohltí a na konci vyplivnou v depresi. Přesto se k nim občas vracím.

Líbí se mi
Kafkův smysl pro absurdní humor.

Ondrášeček
27.09.2017

Tento román mne opravdu zaujal, nebylo pro mě ovšem jeho pojetí vůbec jednoduché. Působil na mě pro svou mnohoznačnost a možnost mnoha interpretací velmi geniálně, v neposlední řadě také depresivně.

Celý tento příběh popisuje střet jedince s jemu naprosto nepochopitelnou společností, ve které nejsou motivace lidí dost dobře známy, kde jsou lidé ohledně komunikace mezi sebou uvedeni do jakési formální neupřímnosti a kde je byrokracie součást každodenního života. Kde jsou společenské vrstvy natolik oddělené, že je k zámku včetně nejrůznějších kastelánů, tajemníků a úředníků, ba i jejich poslů či sluhů vzhlíženo jako k božstvu, kde jsou právě tito pracovníci zámku odtrženi od reality a zahlceni papíry nebo kde veškeré dění řídí neprohlédnutelné procesy v pozadí. Z tohoto pohledu mi román připomínal různé antiutopické vize totalitní společnosti, což jsem od tohoto žánru spíše vůbec neočekával. Nabízí se pro výklad také mnoho metafor, například cesta jedince životem, jeho snaha se prosadit nebo boj jedince proti systému.

Velkým otazníkem v knize pro mě byly nejrůznější záležitosti s opačnou platností, nejednalo se však jen o nepochopitelné chování postav, ale i o nesrovnalosti v příběhu. Zpočátku je totiž řečeno, že se do vesnice K. vydává, aby zaopatřil rodinu, později se ovšem ale bez menší zmínky zasnoubí s Frídou a plánuje zde zůstat (taktéž do nebe volající nepochopitelnost). Nebo zde bylo poprvé mluveno o prázdnosti cesty k zámku, podruhé zase o zámeckých úřednících, kteří si různě vyjíždějí ven i dovnitř zámku svým vozem. Možná ale tyto nesrovnalosti společně s nedokončeností vyvolávají tolik odlišných možností interpretace. Kromě protichůdných záležitostí zde byly i různé pohledy na věc, jejichž pravda nebyla celou dobu prohlédnuta, například: Zneužívala Frída K. pro svůj úspěch, nebo snad on ji, přičemž ho včas prokoukla?

Kniha pro mě zůstane i přes obtížnější čtivost (především však pochopitelnost) něčím nezapomenutelným, inspirativním a jedinečným, k čemu se nejspíš ve svých myšlenkách ještě mnohokrát vrátím. Hloubka tohoto příběhu je totiž opravdu rozsáhlá. Pocity marnosti, beznaděje a nepochopení, které zde prožívala hlavní postava při snaze dosáhnout svého cíle, jsou rovněž velmi srovnatelné s pocity, které za jiných okolností například prožívám, jsem-li okolím nepochopen nebo nedaří-li se mi v různých sociálních skupinách prosadit. Ať už byly Kafkův motiv a představa při psaní románu jakékoli, jsem za jeho vydání vděčný a doufám, že takovéto situace společnost nikdy nedospěje a že bude jen otevřenější, vřelejší a neformálnější.

ses3
24.06.2017

Upřímně se mi kniha moc nelíbila, hodně těžce se mi četla. A i obsah mi přišel trochu neuchopitelný. Připadalo mi, jako by se autor o pěti minutách života rozepisoval na sto stranách, aby dopodrobna popsal všechny pocity a myšlenky. Kafka se mým oblíbených autorem asi nestane i když jsem knihu dočetla hlavně proto, abych měla splněnu ve výzvě kolonku "kniha od autora z žebříčku 100 nejoblíbenějších autorů" :-)

witiko
13.06.2017

Oproti Procesu je Zámek možná až příliš neřešitelně roztáhlý a s přibývajícími stránkami trochu ztrácí tah. Jde ale o dílo, u kterého jsem se smál nahlas a je podle mě důkazem Kafkova velkého smyslu pro snový, absurdní humor. Až vám bude zase někdo tvrdit, že Kafka je "temný" autor, praštěte ho právě touto bichlí po hlavě.

kolacky
07.05.2017

Tak po dlouhé době knížka, kterou jsem nedočetla. Snažila jsem se, ale pan Kafka mi připadá jako mistr světa v bezvýchodných fantastických blábolech. Fantastiku miluju, bláboly mi nevadí, ale takhle ne, přátelé...

KanWay
06.03.2017

Kniha nebyla špatná, ale místy jsem se zasekával a ztrácel. Pan K. mi nesedl ani trochu. Ovšem kdyby kniha nebyla nadčasová a neviděl v ní takový trochu jinotaj, asi bych ohodnotil pouze hvězdou. Holt, jsem romantik, fantasta a velký snílek, proto mi kniha moc nesedla. (na rozdíl od proměny, která mi připadala srozumitelnější) za mě tři hvězdy, škoda.

Karlika
31.01.2017

Kafku mám velice ráda, jeho knihy jsou nadčasové a Zámek je pro mě jeho nej kniha, četla jsem x-krát, viděla její zfilmování a vždy tam objevím něco jiného, nového, rozporuplného. Je to knížka, která mě fascinuje, okouzluje a přitahuje...jsem jako můra vábená jasným světlem.

GandalfŠedý
02.01.2017

Tak tohle je asi nejděsivější kniha od Kafky, jakou jsem četl.
Pan zeměměřič K. není tak nevinný, jak se zdá, i když působí jako oběť, zdrcená úředním aparátem.
Nejprve přijede naivní člověk, který touží po uplatnění, kteréžto je mu však zcela odpíráno, zatímco K. je prostě nějak trpěn ve společnosti lidí, která ho neakceptuje.
Pokouší se prodrat, prosadit se, ukázat svou nezávislost, svobodu, dát najevo, že i když je po ně méněcenný, takřka odpad, je něčím víc, než oni sami, ježto je svobodný a neomezený. Kdyby se prostě sebral a odešel...
Nakonec trochu pronikne do fungování systému a jeho tvrdohlavost ho žene do extrému - zoufale a poníženě prosí, aby měl výsadu promluvit s tím, kdo ho nechce přijmout, kdo nepřijímá nikoho. Ač na počátku vzdoroval a bojoval, přepadával a vyvolával krizové situace, později se pomocí intrik a ponižování snažil získat ne svobodu, vlastní vůli, ale hloupou výsadu, zcela v souladu s představami tamních o tom ''něco znamenat''.
Nakonec ho systém rozdrtí a on, sic v hloubi duše ublíženě, ale s iluzí svobody, odebírá se k trucovitému životu ve spodině, které i už nikdo nevšímá.

Všimněte si, jak mu podvědomě bylo špatně z barnabášek, dost možná jediných skutečně nezávislých lidí v okolí.

Co by na jeho místě dělal Josef K.?

C.lementine
09.11.2016

K. přichází do vesnice jako plnohodnotná, sebevdomá osoba, postupně však jeho seběvědomí nabourává neproniknutelný byrokratický systém, který zde vládne. Všichni mají svou předurčenou pozici a argumenty, proč je vše tak, jak je, vůči kterým se K. nemá jak bránit a který jej nakonec postupně ubíjí. Palčivá nekonečná atmosféra šesti předlouhých dní, v níž je hlavní náplní vysvětlování K-ovi, jak vesnice a zámek ve svém principu funguje. K. až jaksi pohádkově přichází bojovat na zámek - jako v pohádce, je však po "Kafkovském" způsobu udusán, zničen, rozprášen na kopytech. Nemožnost se postavit vyšším mocím, marná snaha a boj proti nim, tvoří podlě mě tématický základ knihy. K. se provrtává jaksi stále hlouběji a houběji do problémů, do nemožnosti cokoliv změnit.

Lessana
24.10.2016

Ani nepamätám, či som čítala knihu, ktorá by ma bola "vycucla" (rozumej vysala zo mňa energiu) viac ako Kafkov Zámek...

NiNo
15.09.2016

Na gymplu jsem vypadala jako exot, když jsem před spolužáky přiznala, že se mi Proměna nelíbila. Zkusila jsem tedy Kafku znovu - v něčem delším, propracovanějším. A svůj názor jsem si potvrdila. Ano, chápu, jde tu o absurdnost, ale i ta má své hranice a pravidla. Kafka se nedrží žádného směru a tak příběh létá sem a tam, což se odráží v celkovém vyznění - od asymetrií postav, po vyloženě si protiřečící pasáže (např. hned z kraje K tvrdí, že přišel do vsi pouze za prací a musel tak opustit ženu a dítě, o dvě stránky později se hrabe pod první sukni a zasnubuje se, přičemž o údajné rodině už nepadne ani slovo). Prostě ne, Kafka může být pokládán za klasika, ale já se stále divím, proč Max Brod vlastně nedopsaný Zámek nespálil.
P.S.: Postavu K ve svém osobním žebříčku nejpříšernějších a nejnesympatičtějších hrdinů stavím na čestné druhé místo jen těsně za pana Broučka.

Langosh
31.07.2016

Zajímavá kniha. Sice dlouhé proslovy a vysvětlování, přesto čtivá a nenudila. Ukázka toho, jaké jsou úřady a jaký je boj s úřady. Škoda jen, že není dokončená, byla utnuta někde v půlce a hodně zůstalo nedokončené, nevyřešené a nevyřčené. Jak to vlastně mělo dopadnout? Nikdy se nedovíme, jak to autor zamýšlel.

E. Witerez
08.07.2016

Takova vecna skoda ze to neni dokoncene. Moc by me zajimalo jak to planoval ukoncit. Prijde mi ze bez ty koncovky nejde s urcitosti rict co konkretne tim dilem sledoval. Tak jak to je to jde pojmout na spousty s spousty ruznych zpusobu. Ale i tak musim rict ze se mi toto dilo velice libilo. Take musim podetknout ze jsem to precetla az ve svych 27. Myslim si ze na to aby to cloveka bavilo, musi mit svuj vek. Takze chapu ty lidi co to tu psali ze je to v ramci skolniho programu nenadchlo.

kacimilek
06.07.2016

Trvalo mi dost dlouho než jsem se tímhle prokousala a konečný efekt nebyl téměř žádný. Prostě mi Zámek nesedl...

tovlasek
11.06.2016

Kniha je vskutku fascinující, tolikrát jsem se během jejího čtení cítil značně frustrován ze zoufalství, které K. musel podstupovat. Mnoho postav se dle mého názoru chovalo značně nelogicky, ale jelikož se tak chovali naprosto všechny, přijmul jsem tento fakt za součást tohoto podivného světa. Mnohokrát jsem přemýšlel o neznámé vesnici a o samotném zámku, atmosféra celého prostředí mne velmi fascinovala až romantickým způsobem.

Celkově je kniha napsána velmi dobře a vtáhla mě do svojí atmosféry, toto plus zamýšlení hodnost nad tím, co se nám kniha vše snaží říct, nemohu udělit nic jiného než 5/5.

Ajrad1981
01.06.2016

Oni povolali zeměměřiče bez výběrového řízení?! Takové porušení zákona o veřejných zakázkách!! Co pak mohl od takových lidí čekat?! :-D :-D

Jinak musím říct, že mi to celé přijde dost nepochopitelné. Pominu-li úřednictvo a celý jeho systém (takhle to nemohlo vypadat ani za Rakouska - Uherska a rozhodně to tak nevypadá dnes, byť byrokracie je místy neskutečná - a jako úředník vím, o čem mluvím), tak vůbec myšlenkové pochody lidí, krásně ukázané na příkladu Barnabášovy rodiny a kauze s roztrhaným dopisem, jsou mimo moje chápání. A K.? O co mu šlo? Já na jeho místě bych se snažila tuhle společnost vymazat ze svého života a nejpozději po setkání se starostou bych hrdě vypochodovala ve stylu "tak si trhněte nohou" a už by mě tam nikdo neviděl!

A asi právě proto, že mi to přijde nepochopitelné, tomu vyšší hodnocení dát nedokážu...

Jo, jen tak mimochodem, jak mohl Kafka znát moji kancelář?! ("Všechny zdi jsou zakryty sloupci velikých, na sebe naskládaných balíků se spisy") :-)

belerofontes
22.03.2016

tento román jsem četl ve svých17 letech .Musel jsem se do něj nutit a četl jsem ho dlouhé měsíce, protože jsem to nechápal. Až teprve když jsem dočetl jsem si uvědomil,že i já jsem hlavní postavou- zeměměřičem K.Od té doby Zámek a Proces nekriticky obdivuji...

Druhý objev přišel, asi za deset let poté,co jsem se přestěhoval do Prahy a Kafka se opět stal aktuálním.Ty úřady a úředníci ...(stačí zajít na obecní úřad kdekoliv v Praze a zažít ten kolos s mnoha dveřmi,chodbami,kanceláři a vztahy...) je to totiž úplně stejné jako v době kdy Kafka psal román.
Jeho genialita tkví mimo jiné také v tom,že je nedokončený.Každého nutí k zamyšlení jak to vlastně Kafka myslel?... dosáhl by zeměměřič K. svého cíle?...Dnešníma očima si ale myslím,že to není podstatné. Důležitá je cesta zeměměřiče K.Je to cesta člověka dvacátého a jednadvacátého století.
Kdo přečte román až do konce, nikdy už se nebude rozčilovat nad byrokracií a úřednickou zvůlí,ale bude tzv. "nad věcí"
Toto mnohovrstevné dílo,mluví o osamění člověka dvacátého století o pocitech židovského vykořenění,o marnosti a pošetilosti snažení,....
Díky Franzi!

Salonka
20.03.2016

Zámok – rozsiahly a nedokončený Kafkov román. Je to veľká škoda. Atmosféra jeho diel je neopakovateľná a ťažko sa opisuje. Pripomína mi snové blúdenie, tápanie, naháňanie preludov... ponáranie sa do bahna omylov s nemožnosťou odlíšiť, čo skutočne omyl je a čo nie (neistota života v plnej kráse).

K. sa brodí hlbokým snehom, vláči sa po dedine ako úplne zbytočný element a – ako sa hovorí – chodí od čerta k diablovi. Úžasné. :-) Mala som pocit, že sa síce nemotá v kruhu, ale ide temnou kľukatou chodbou – ako slepý prechádza prstami po stene a zakaždým, keď príde na roh, tak sa poteší, že snáď príde zmena, ukáže sa východ, svetlo... a nič. Zas nemá veľmi na výber, za rohom je opäť len stena a ďalší roh. Tak pokračuje a zisťuje, že jeho púť je vlastne len ilúziou – aj tak sa nikam nedostane a s hlúpym pocitom príde na miesto, z ktorého vyšiel... a ani to si úplne neuvedomuje (život sám v plnej kráse).

K.-ovi originálni pomocníci nemali chybu. :-) (pre mňa boli ako cudzie myšlienky, s ktorými nevieme správne naložiť, sú otravné a hlúpe, trpíme ich alebo odháňame, no nevieme sa ich bezo zvyšku zbaviť)

Chválim nádhernú knižku Vydavateľstva Európa z roku 2005 s absolútnym minimom chýb a špeciálne vyzdvihujem kvalitný preklad.


„... moja ctižiadostivosť nesmeruje k tomu, aby sa kvôli mne hromadili a s rachotom rúcali veľké stohy spisov, ale aby som ako malý zememerač mohol pokojne pracovať pri malom rysovacom stolíku.“

... vtom sa K.-ovi zdalo, že s ním prerušili všetko spojenie a že teraz je, pravdaže, slobodnejší než kedykoľvek predtým a môže na tomto mieste, ktoré je pre neho inak zakázané, čakať dokedy chce, a že si túto slobodu vydobyl ako nikto iný, a nikto sa ho nesmie dotknúť alebo ho odohnať, ba ani osloviť, ale - toto presvedčenie bolo prinajmenšom práve také silné - akoby zároveň nič nebolo nezmyselnejšie a zúfalejšie ako táto sloboda, toto čakanie, táto nezraniteľnosť.

Keď sa K. vonku brodil snehom - už dávno mal byť z cesty odhádzaný, zvláštne, ako pomaly práca postupovala - videl, ako sa jeden z pomocníkov na smrť unavený pridŕža plota. Len jeden, kde bol druhý? Zlomil teda K. vytrvalosť aspoň jedného? Ten prvý, pravda, prejavoval ešte značnú horlivosť; bolo to vidieť podľa toho, ako ožil pri pohľade na K.-a, a hneď začal prudšie vystierať ruky a túžobne vyvracať oči. ´Jeho nepoddajnosť je vzorná,´ povedal si K. a musel, pravda, dodať, ´je ochotný zamrznúť na plote.´ No navonok sa K. neprejavil, iba mu pohrozil päsťou, čím vylúčil akékoľvek priblíženie, ba pomocník sa ešte o značný kus stiahol.