Zahradníkův rok
Karel Čapek
Zahradníkův rok je úsměvná knížka o starostech, trápení, láskách i triumfech zahrádkáře během celého roku. Ke každému měsíci v roce autor připojuje svůj humorný dovětek.
Přidat komentář
Velmi příjemné čtení, které pohladí po duši a zároveň v některých pasážích poznávám některé příbuzné, které bez zahrádky nedají ani ránu :-)
Četla jsem v srpnu 2013. Podle mých poznámek:
Četla jsem již po několikáté.
Útlé, milé, hezké, čapkovský styl.
Pěkné, super.
Okamžitě se mi vybaví můj tatínek, který se věčně rýpe v hlíně, sází, přesazuje, odpleveluje a kropí. :-) Tahle kniha je jako pohlazení.
Jelikož jsem se před nedávnem jaksi sázela kytičky, a tak se asi stalo, že mi nějakou záděrou či jak vnikla do těla trocha půdy a způsobila jakousi otravu nebo zánět; zkrátka se ze mě stala zanícená zahradnice, tak jsem po téhle knize musela dříve nebo později sáhnout. Svým milým a velmi čtivým způsobem mi ukázala, co to znamená být pravým zahradníkem a knihu bych každému doporučila přečíst. Ať už se jedná o amatéra zahradníka, experta a nebo právě toho chudáka známého, co musí o zahradu pečovat, když je majitel zahrádky na letním bytě.
Tuhle knihu mám už roky moc ráda. Čiší z ní klid a mír, vždycky po ní sáhnu, když je mi ouvej.
Knihu jsem si přečetl, abych v předjaří roku 2016 alespoň trochu vhlédl do zahradnického šílenství mé tchýně (kytky a zelenina a jejich různé kousky jsou prostě všude od sklepa až po půdu, o zahradě nemluvě, to je snad 10 měsíců z roku úplná džungle) a snad i pochopil, proč mám už v únoru vyvézt hlínu, ano Hlínu:) ze skleníku, jet někam traktorem ke koním, naložit plnej valník hnoje, ten překydat do skleníku a zase tam polovinu hlíny před pár (dvěma!) dny vyveženou zase návezt.
Popravdě je kniha precizně po Čapkovsku napsaná, jistý vhled jsem získal, ba dokonce mě přepadlo i chvilkové vzrušení, ale zahradník se ze mě bohužel rozhodně nestal. Jakékoli nadšení vyprchalo právě u toho skleníku a hlavně v dnech následujících.
Ale abych byl spravedlivý, kniha je to opravdu krásná, troufám si říci, že o dost krásnější, než samotný koníček:)
Na vědomost se dává, že začíst číst Zahradníkův rok je nejlepší na jaře. Radujete se společně s autorem z toho, že všechno pučí, a začnete přemýšlet o půdě...
...a pak, dříve než kalendář, dojdete ke konci roku, kde se ze zahradničení, tak nějak plynule, samozřejmě, samo a nevtíravě, stane hluboké a pravdivé zamyšlení o životě, který je věčný. A to všechno pěkně prosím, při popisu toho zahradničení.
Čapka nelze nemilovat.
Vtipná kniha, která bude blízká každému, kdo pečuje o nějaký kousek přírody a těší se z její krásy. V latinských názvech jsem se orientovala, jelikož jsem studovala zahradnictví. Ovšem čtenářům, kteří si pod názvy nedovedou představit skutečnou rostlinu, budou latinská označení připomínat španělskou vesnici (tedy pokud nejsou dotyční Španělé :) Při čtení mi bylo hezky a svět mi přišel zase o něco pozitivnější. Podle mě musel být Karel Čapek laskavý muž, z jeho slov to vyloženě vyzařuje...
Obdivuji Čapkův pozorovací talent a jeho geniální styl. Jak se praví v doslovu této knihy - "Jeho čeština tvoří nesporně jeden z vrcholů, kam až se vzepjal a rozvinul umělecký jazyk v tomto století." Amen.
Kdo se dnes snaží napsat něco pěkného o zahradničení a rostlinách, marně se snaží dosáhnout dokonalosti Zahradníkova roku.
Kdybych ke knize přišla v předškolním věku, věřím, že by se zahradničina stala mým dětským snem :-).
Karel Čapek, kolega zahradník-amatér, dokázal na 152 stránkách mistrně popsat jeden rok ze života nás zahradnických nadšenců od nervózního postávání za oknem se strachem o naši zahrádu v lednu, až po poslední rozkvetlou astru v říjnu. Doporučuju přečíst všem, kterým taktéž učaroval svět zelených rostlinek, sazeniček, nebo kaktusů a teď konec řečí, mám na okně pořád pár sazeniček, které potřebují do půdy!
Klasické vtipné Čapkovo dílo. Ovšem kdyby se vymazaly všechny (latinské) názvy rostlin, které mi nic neříkají, byla by knížka tak o třetinu kratší.
Čtenáři, které zahradničení vůbec nezajímá, si mohou jednu hvězdičku ubrat. Zahrádkáři, kteří stejně jako Čapek nepěstují zeleninu, ale ujíždějí si na okrasných květinách si mohou dát plných 5*.
Po jeho těžkých dílech byla tato kniha balzámem. Má neuvěřitelně jemný a distingovaný humor, dnes už je uměním pobavit lidi bez sprostých slov a laciných narážek a pan Čapek to uměl. Hlína a rýpání v ní mě nikdy moc neoslovovalo, ale teď mám pocit, že jim víc rozumím, že jsme si dokonce v něčem podobní. Asi týden po přečtení knihy jsem si uvědomila, že hledám své domácí květiny na internetu a studuji, co jim nejlépe svědčí, přestěhovávám je blíž k oknu a jiné oddaluji. Takže velké díky za mé květiny, snad se u mne budou mít o trochu lépe :)
Štítky knihy
Autorovy další knížky
1948 | Bílá nemoc |
2004 | R.U.R. |
2017 | Válka s Mloky |
2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
2004 | Matka |
Četla jsem jako dítě a na naší zahradě prováděla stejná pozorování a pokusy o zahrad-ničení. Od té doby se v mojí knihovně nashromáždila spousta knížek o zahradách a přírodě, ale tahle z nich zůstala nejmilejší.