Zahrada

02.04.2016

Když jsem byla malá, pršelo a panovala dlouhá chvíle, jeden ze zaručených receptů byla téměř zázračná deska s naším milovaným kocourem. Když nebylo možné si ji pustit, musel každý, kdo dostal tu čest Kocoura napodobit, zapnout všechny síly a správně ho interpretovat. Nyní mám tu čest já:), i jako vypravěč zůstávám okouzlena a dětem připadá stejně úžasná jako kdysi nám.
Nadčasový poklad naší knihovny doplněný nedostižnými ilustracemi Jiřího Trnky neztrácí a myslím nikdy neztratí svůj půvab.
Z pokoje se po přečtení zase ozývá " darebáci, nosáči, ušáci, břicháči, hlaváči........
Doporučuji!

12.02.2016

Úžasný ohňostroj fantázie. Najlepšia bola mucha, ktorú treba namočiť do mlieka, keď jej dôjde atrament. Ale ani jediné a jedinečné slonie divadlo nebolo na zahodenie. Je to sranda!

12.06.2015

Jedna z nejlepších dětských knih, co jsem kdy četl.Slonímu divadlu jsem se smál na hlas a velryba,trpaslík a kocour mě taky nadchli.Styl psaní úžasný a výtvarná stránka taky dokonalá.

24.02.2015

Úžasná knížka. Tajemná zahrada za vrzající brankou a v ní samá tajemství - úžasný kocour, úžasná velryba....trpaslík... A ty poetické krásné obrázky... Prostě jedno velké okouzlení.

07.12.2014

Vzhuru za tajemstvím skryté za vysokou zdí,stačí pootevřít branku. Tahací harmonika protažená zámkem a už jsme uvnitř té zvláštní zahrady. Zvláště to odhalování toho skrytého našim očím neviděného mě baví. Poté co sloni hrají divadlo,hmm...dobře,dobře,ale ty ilustrace mám děsně moc rád.

24.09.2014

Pěkná knížka,přečtená asi za půl hoďky.

14.05.2014

Zahradu Jiřího Trnky miluji ve všech jejích podobách - psané, namluvené Karlem Högrem i animované (ta se povedla moc krásně). Provázela mne i moje děti a dodnes si z ní rádi citujeme ( Byla jedna vrátka, za nimi zahrádka... , Kocour není doma - kocouré, mňaumňauré... Pět slonůůů, pět chobotůůů...). A svoji skutečnou zahradu si už roky vytvářím podle té Trnkovy kouzelné, jen ty slony nemám, ani velrybu...

04.04.2014

naše oblíbená dětská knížka, kterou mám uschovanou :) je to poklad!

20.03.2014

Měla jsem ráda kocoura. Pořád mám ráda kocoura. Je to jedna z mých nejoblíbenějších literárních postav. Kapitola o divadle je potom jedním z mých nejoblíbenějších humoristických děl...
Pak mám ráda různé ty trochu absurdní momenty, jako když kocour snědl - teď zrovna nevím kolik krabic myší a raků (odejdu do kouta a budu se stydět, že to nevím). Nebo rozhovor o lovu na netopýra. Nebo autorova debata o tom, který z kluků byl nebo vlastně nebyl nejmenší.
Jediné slabší místo je pro mě kapitola o mouše, ale to knížce u mě stejně nijak neubírá na oblíbenosti.
Půvab knížky myslím spočívá v určité spontaneitě; je to, jako když vám někdo vypráví a trochu ví, co přijde, a trochu si to vymýšlí za pochodu. A buď se vám to líbí, nebo ne - ale většině lidí se to očividně líbí moc.
A pak ovšem jsou tu Trnkovy ilustrace...

03.02.2014

Tuhle knížku mi mamka četla už od narození i později v dětství. Naposledy jsem ji četla asi ve druhé třídě. Fascinovaly mě akvarelové ilustrace i samotný příběh.

08.01.2014

První knížka mého dětství. Pokaždé, když si ji čtu, cítím sentimentalitu a přenesu se do toho úžasného světa Zahrady. Miluju ilustrace v téhle knize. Když jsem ji včera objevila v antikvariátu, měla jsme nepopsatelnou radost.

Knížka mého dětství. Měl jsem její příběh, zahradu a sečtělou velrybu rád, a ilustrace byly pro mě vzorem při kreslení. Zároveň i z druhé strany jsem ji nenáviděl, když jsem se učil psát musel jsem opisovat některé odstavce.

01.06.2013

Má oblíbená dětská kniha... vždycky jsem chtěla mít doma tu chytrou velrybu :)

Jééé, jako malý jsem téměř denně poslouchal audiokazetu Kocourovy pohádky a to je ono. Tak to si musím přečíst :)

17.07.2012

Nejhezčí kniha mého dětství. A když stonaly moje děti, musela jsem jim ji číst třeba třikrát za sebou...

16.01.2012

Krásná poetická kniha...