Záblesk pravdy

19.07.2021

Kratičká jednoaktovka, vlastně taková povídka v jevištní podobě. Dlouho se neděje nic, hra už už spěje k závěru, člověk pochybuje, jestli se na těch posledních pár stránkách vůbec stihne něco zajímavého udát..., a ono stihne, a fakt to stojí za to.

(Anti)hrdinou je renesanční šlechtic Feruccio, kterého neočekávaný zvrat donutí, aby se poprvé v životě přestat obelhávat a aby se odstěhoval ze světa svých přeludů. Jeho slovy: „Kdykoli jsem něco chtěl, vyhrožoval jsem mužům, anebo jsem běžel brečet k ženám; a každý mi vyhověl. Snil jsem a básnil. Představoval jsem si skutečnost tak, jak jsem ji chtěl mít, a ne tak, jaká doopravdy je.“ (Citovala bych z jeho nádherného monologu dál, aby byl by to spoiler.)

Feruccio je nejen nemužný šalebník, ale taky příživník vykořisťující nižší vrstvy. Model vykořisťovatel x socialista zkrátka u GBS patří k základní typologii. A hostinský za to Ferucciovi nádherně spílá: „Já si myslím, hraběcí milosti, že tak vzácný dar jako duši nedává bůh člověku zadarmo. Člověk si musí duši zasloužit tím, že něco udělá a něco dokáže. [...] Jednou jsem měl psa a ten, mohl bych na to přísahat, vypěstoval si něco jako duši. Kdyby byl toho psa někdo zabil, byl bych ho za to zamordoval. Když mi ale přivedete člověka bez duše, příživníka, který nikdy nic nedokázal a za nic nestál, tak ho za deset dukátů klidně zabiju a nebudu mít o nic více výčitek svědomí, než kdybych zapíchl prase.“ (Chudák prase... jak hostinský přišel na to, že nemá duši?)

Myslím, že český překlad názvu (Glimpse of Reality / Záblesk pravdy — místo Záblesk skutečnosti) není zrovna šťastný. „Skutečnost“ totiž hraje v Shawově filosofii zásadní roli. Schopnost a ochota jí čelit jsou dokonce tím, co v jeho „Člověku a nadčlověku“ definuje nebe, kdežto peklo obydlují charaktery, které si dobrovolně vybírají pohodlnější iluzi. S „pravdou“ je to naopak u relativisty Shawa obtížnější, poněvadž každý člověk jaksi vlastní tu svoji. (A byť by se časem některá z těch pravd ukázala mylná, má právo být čestně vyřazena v myšlenkové evoluci pojaté jako fair play, nikoli zakřiknuta nebo dokonce umlácena.) — Název tedy trochu zatemňuje filosofickou tendenci díla, shawiánský realismus. Doporučila bych číst „Glimpse of Reality“ už se znalostí „Člověka a nadčlověka“, jelikož v něm je právě tohle učení/proud/směr přehledně vysvětlené. :) Ale nutnost to určitě není.