Winterbergova poslední cesta
Jaroslav Rudiš
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/478457/bmid_winterbergova-posledni-cesta-v7W-478457.png
4
403
128
Winterbergova poslední cesta série
1. díl >
Jan Kraus je pečovatel a v Berlíně se stará o umírající. Pochází z Vimperku, od roku 1986 žije v Německu. S umírajícími tráví poslední chvíle jejich života. Někdy to jsou jen dny, jindy týdny, málokdy měsíce. Jedním z těch, které převáží na druhý břeh, je Wenzel Winterberg, rodák z Liberce, který je stejně starý jako tamní krematorium i Československá republika. Téměř stoletý muž trpí záchvaty historie, celý život pracoval jako tramvaják a nikdy nestudoval, ale přesto toho ví o historii hodně. Jednoho dne Krause požádá, aby s ním vyrazil na poslední cestu střední Evropou. Společně se vydají vlakem z Berlína do Sarajeva podle starého baedekru pro Rakousko-Uhersko z roku 1913. Putují po stopách Winterbergovy dávné lásky Lenky, která se ztratila na začátku poslední války. Venku je zima a za okny vlaku ožívají staré, dávno zapomenuté příběhy…... celý text
Romány Literatura česká
Vydáno: 2021 , LabyrintOriginální název:
Winterbergs letzte Reise , 2019
více info...
Přidat komentář
O lidských osudech, vlacích a pivu
Kniha vás vezme na dlouhou pouť po starých železničních drahách střední Evropy s radami z bedekru z roku 1913. Po cestě se dozvíte o kostlivcích ve skříních hlavních postav, naučíte se "dívat skrz historii", dostane se vám seznamu prohraných bitev Rakouska a spousta zajímavostí mezi řádky. A na konci se budete těšit do vlaku jako já.
Poslouchala jsem audio ve vynikajícím podání Pavla Batěka, odvedl opravdu skvostnou práci a zvýšil hodnocení o jednu hvězdu. První polovinu příběhu jsem si vychutnávala, Rudiš umí navodit zvláštně smutnou atmosféru, i téma je neotřelé. Přiznám se však, že ve druhé půlce už mi to přišlo trochu jednotvárné, možná že jistá "únavnost" byla autorovým záměrem (odpovídalo by to tématu knihy).
Román Jaroslava Rudiše (*1972), který autor napsal v němčině a vydal jej v roce 2019 pod názvem Winterbergs letzte Reise a který do češtiny báječně přeložila Michaela Škultéty, jsem si velmi užil. Winterbergova poslední cesta je velký a působivý evropský román, který obsahuje řadu témat, která mám rád a přitahovaly mě, ačkoli se jinak současné české literatuře vyhýbám a od Rudiše jsem nikdy nic nečetl. Je tu cestování vlaky, je tu starý baedeker z roku 1913, je tu historie, je tu jistá nostalgie po minulosti i její traumata, je tu zaniklé Rakousko-Uhersko, je tu Berlín, Liberec, Hradec Králové, Linec, Vídeň, Budapešť a mnoho dalších měst, je tu dávná tragická láska, vlastně rovnou dvě, jsou tu třinácté komnaty hlavních postav, jsou tu mrtví, hřbitovy a žároviště, bitvy a tunely a tramvaje...
Těmi postavami jsou témeř stoletý Winterberg, který se narodil v roce 1918, a jeho průvodce (pečovatel) na cestě do říše mrtvých Kraus, který na sklonku 80. let emigroval do Německa. Kraus doprovází starého muže z Berlína, který se ale narodil v Liberci, na cestě po bývalém Rakousku-Uhersku a stařec mu vypráví o historii míst i o své minulosti a předčítá ze starého baedekru. Svá traumata má i Kraus, jenž musí snášet Winterbergovy dlouhé a hlučné samomluvy a předčítání z knihy o zaniklé monarchii, jeho "záchvaty historie", která "prochází skrze něj", a vzpomínky na židovskou milenku Lenku, po jejíchž stopách chtějí doputovat až do Sarajeva. Jsou tu tóny tragické, tragikomické, nostalgické i komické – tak dlouho jsem se u žádné knihy nezasmál i nedojal. Winterberg se stále vrací hlavně k bitvě u Hradce Králové z roku 1866, v níž padli dva jeho pradědové, nebo k libereckému krematoriu, prvnímu u nás...
Vyprávění odkazuje k Haškovi, Hrabalovi či Škvoreckému, já tu cítím také vliv mého oblíbeného Thomase Bernharda, ale především jsou Rudiš a jeho Winterberg sví a originální. Rudišovi se povedlo docílit toho, že Winterberg vzbuzuje u čtenáře stejné pocity jako u Krause: ten vitální a skoro pořád mluvící stařík, který občas náhle usne uprostřed věty, vás bude bavit, dojímat i rozčilovat a věci, o kterých vypráví, vás budou zajímat, i když se opakuje a i když konec je možná předvídatelný, ale o to přirozenější.
"The beatiful landscape of battlefields, cemeteries and ruins" a mnoho řečí okolo....až přespříliš...nedošlo u mě k "překolejení Alp" a ani prožití záchvatu historie. A tolik jsme si to přál....
Příval záchvatů historie mi téměř nedovolil všimnout si jistých nepravděpodobností. Jak může být stoletý stařík čiperný a zdravý a jestli je běžné, aby si tramvaják mohl na stará kolena dovolit službu převozníka. Líbilo se mi jak soustavné vyprávění o bitvě u Hradce Králové, překolejení Alp, Libereckém žárovišti pozvolna odhaluje osobní příběhy obou cestujících. A potěšila mě zmínka o brněnském stínovém výpravčím. Nenapadlo mě, že zdejší figurka bude mít takový ohlas.
Jedna z must read knih. Stoletý pan Winterberg a jeho český ošetřovatel Kraus cestují vlakem po dávno rozpadlé zemi a starý pán vypráví. Je tak trochu někým mezi Švejkem a Kopfrkinglem - s prvním ho spojuje potřeba vyprávět bez ohledu na zájem posluchače, s druhým posedlost spalovacím procesem. Kniha je většinou smutná, smutná, najdou se však i veselejší místa, třeba to, kde jakýsi bosenský autobusák nadává na Němce a na Čechy, kteří jsou z Němců ti vůbec nejhorší (umíte jenom pít a dělat hloupý vtipy - vím to, v Praze jsem byl). Každopádně jde o velice zajímavou knihu, která četnáře strhne a poutavým způsobem připomene doby dávno minulé.
S dílem Jaroslava Rudiše mám podivnou zkušenost. Buď jsem jím bezmezně nadšen (Potichu, Národní třída) anebo neuvěřitelně zklamaný (Alois Nebel, Grandhotel). Tohle je bohužel ten druhej případ. Klasický, milionkrát omletý rudiš (s malým r jako slovo obecné) o česko-německých vztazích, o tom, jak to bylo těžký, o tajmené minulosti postav apod. Do toho se tentokrát snaží navázat na Haška/Hrabala pábením, který je ale neskonale otravný. Neučetl jsem to. Finále čekáte odprostředka. Mám z toho mlhu. Smutné, smutné.
Za mě ne. Cítila jsem minimální spojení s hlavními charaktery z nichž jeden byl táák otravný. Z toho jeho "ano, ano".. "smutné, smutné" jsem už skřípala zuby. Možná by mi to sedlo víc, kdyby to nebylo tak zdlouhavé. Tolik kapitol to stejné. Závěr to nevylepšil. Žádné překvapení nebo wow moment nepřišel. Škoda, škoda.
Na mě jsou ty historky nějaký příliš banální.
Na knihu jsem se těšila, ale nedočetla jsem.
Knížky pana Rudiše mám rád, historii rovněž. Tento formát mi však úplně nesedl, to se stává.
Wintenberg mi místy připomínal dědu Simpsona a jeho historky typu - "K tomuhle nikláku se váže historka z roku padesát osm. Tenkrát jsem vstal a udělal si topinky. Topinkovač jsem nastavil na dvojku. Středně propečený."
To jen v nadsázce na odlehčenou, v knize toho moc úsměvného není. Prolíná se v ní téma smrti a tragických osudů. Nebyl jsem schopen přečíst slovo od slova Winterbergova bedekru a jeho "záchvatů historie." Časem mi začal lézt na nervy a doufal jsem, že více prostoru dostane jeho spolucestující.
Ale jak už to tak bývá, nedokázal jsem knihu odložit a jako celek ta skladba komponentů nakonec zapadla perfektně do sebe.
Takže se nedivím vysokému hodnocení (k dnešnímu dni 85%) ale tentokrát se s ním bohužel nemohu ztotožnit.
Jako rodák z Jizerských hor, s úzkou vazbou na Jablonec, Liberec, prarodiče od Hradce, cestující po regionu, do kterého je kniha zasazena (Vídeň, Graz, Bratislava, Budapešť), tak mi kniha skvěle sedla. Bitva u Hradce Králové, a tedy i tato kniha, prochází mým srdcem.
Četl jsem na doporučení a musím říct, že se jedná o nevšední literární zážitek.
Knížku jsem odložila asi na 30. straně. Bitva u Hradce Králové v každé větě, záchvaty historie... nějak jsem se v tom ztrácela. Po měsíci (a odpočinkových knížkách) jsem jí dala druhou šanci. Znovu od začátku, ale už s představou, co mám čekat. A pak se to postupně stalo, že si mě Winterbergovo cestování v prostoru a čase omotalo. Samozřejmě mě občas štval stejně jako milého pana Krause a chtěla jsem, ať ho někde nechá. Místy bylo těch vzpomínek a vyprávění tolik, že jsem si musela dělat přestávky při čtení. A občas jsem googlila to, co mě ve vyprávění zaujalo.
A jak jsem se blížila ke konci, tak jsem nechtěla, ať to skončí. A bála jsem se, jak to skončí.
Je to výjimečná kniha, s žádnou jinou se nedá srovnat. Bude mít svoje místo v naší knihovně.
Knihu jsem poprvé potkala na databázi. Ani jsem ji nechtěla číst, ale jak jsem ji viděla znova, tak jsem si řekla, že si ji přečtu.
V současné době mám nějaký čtenářský blok, takže se mi čte špatně. Prvních sto stran jsem přečetla během chvilky, ale dál už mi to moc nešlo. Zajímavá byla historie, o které pořád mluvil Winterberg.
Tuhle knihu jsem dostala nečekaně loni k Vánocům. Pouštěla jsem se do ní brzy po Vánocích a s dost velkým očekáváním. Jaroslava Rudiše znám z jeho představení v Divadle Archa, která tam má s Igorem Malijevským a která mne dost baví. Samozřejmě, že mne pak ten Winterberg zajímal.
Jak začít. Přiznám se, že začátek knihy byl pro mne poněkud těžší a ve výsledku mi trvalo víc jako půl roku, než jsem se dostala na závěr knihy. Poněkud jsem bojovala s tím, jak moc repetitivní text je - časté opakování stejných frází tu je denním chlebem. A já si dlouho neuměla vysvětlit, proč tuto formu autor zvolil. Každopádně se mi to nečetlo v té tištěné formě dobře.
Co mi hodně pomohlo k plnému ponoření se do knihy a k tomu, aby mi Winterberg se svým průvodcem Krausem přirostli k srdci, byla audiokniha namluvená v nezkrácené verzi Pavlem Batěkem, který se toho zhostil se ctí. Nevím, v čem to kouzlo tkví, ale najednou se mi ten příběh otevřel a já se od té audioknihy nemohla hnout.
Nakonec se z toho pro mne vyklubal silný příběh dvou mužů, co si nesou na bedrech své osobní bitvy se všemi prohrami, které tíží jako balvan a které si člověk s sebou chtě nechtě vláčí. A z Winterberga, který působí zprvu jako otravný mrzout, který člověku leze na nervy svými záchvaty historie, je vlastně člověk snažící se vypořádat s bolestivou minulostí, kterou v sobě nese. A kterého mi vlastně ve výsledku bylo strašně líto. Když vezmu potaz ty své čtenářské trable na začátku, přijde mi to neuvěřitelné, že mi po doposlouchání audioknihy bylo vlastně dost smutno, že už je konec. A že ten konec byla fakt síla!
Díky tomuto nevšednímu audiozážitku, který mi dopomohl si ke knize vytvořit o dost kladnější a vřelejší vztah, už vím, že si knihu určitě ještě někdy přečtu. A vím, že tentokrát ji už budu skutečně číst, nikoliv "jen" poslouchat.
[audiokniha]
Obrňte se trpělivostí a nenechte se odradit.
Za vším tím harcování vlakem , překolejením Alp či .....je úcta ke stáří a úcta k dějinám. Světa i železnice.
Pocitově víc než nepříjemný starý Němec Winterberg a mě daleko bližší, po dědovi a otci z Moskvy, Rus Krause, společně projíždí vlakem Evropou i dějinami.
"Pivo usmiřuje všechny."
A za tím vším až nepříjemným opakováním se toho skrývá mnoho ve slovech i mezi nimi. Jsem hrdá na to, že jsem příval slov, pocitů a atmosféry vydržela. Stojí to za to daleko víc než třeba Topolova Sestra?
Nevím.
"Lidská hloupost se bohužel nedá překolejit tak snadno jako Alpy."
⭐ navíc pro neviditelného herce Pavla Batěka - neskutečný výkon!
6/4
Hodně zvláštní, ale krásná kniha. Čím víc jsem se blížila ke konci, tím víc jsem nechtěla, aby vůbec skončila, byla to moc příjemná, i když ne moc veselá cesta. Díky! (autorovi , určitě, ale i překladatelce)
Štítky knihy
historie, dějiny 20. století železnice rozhlasové zpracování střední Evropa
Autorovy další knížky
| 2021 |  Winterbergova poslední cesta |
| 2002 |  Nebe pod Berlínem |
| 2013 | Národní třída |
| 2010 | Konec punku v Helsinkách |
| 2018 | Český ráj |
Poslech audioknihy leden-únor.
Dějiny versus stopy na životech.
Šrámy na duši i v historii nejdou „překolejit tak snadno jako Alpy“, viďte, pane Rudiši.
Je to román o stáří a touze po smíření člověka samotného se sebou a také o mládí, kterému ublíží doba, ve které žije. Zároveň je kniha zeměpisná a historická, podle bedeckeru již neexistujícího Rakousko-Uherska projedete vlakem důležité uzly dějin (i železničních drah), hodně se přitom dozvíte a možná onemocníte historii…
Pokud dáte přednost audioknize s úžasným Pavlem Batěkem, zabydlí se u Vás Wenzel Winterberg, provede Vás svým životem a možná i Vás kniha silně osloví.