Vyšlapaná čára
Sara Baume
Frankie je na dně. Zhroutila se na vyšisovaný koberec zatuchlé dublinské garsonky a sbírá sílu k poslednímu zoufalému počinu: zavolá mamince. Hrdinkou druhé knihy pozoruhodné irské autorky je pětadvacetiletá výtvarnice, která prochází tvůrčí i existenciální krizí. Opustí velkoměsto a nastěhuje se do chátrajícího venkovského domku po milované babičce, kde od její smrti nikdo nebydlí. O samotě v prostředí plném upomínek na zemřelou i na vlastní dětství se Frankie pokouší pochopit podstatu svého zhroucení a najít z něj cestu ven, překonat smutek a depresi, vrátit se do života. Ve snaze dát svým myšlenkám strukturu zkouší sama sebe ze znalostí nabytých během studia, interpretuje si výtvarná díla převážně dvacátého století a hledá v nich relevanci ke své životní situaci. Název jednoho z nich je titulem knížky. Sara Baume, jejíž prvotině Jasno lepo podstín zhyna se dostalo nadšeného přijetí, zde potvrzuje originální intelekt a jazykové mistrovství, ale největší síla knihy opět spočívá v autorčině schopnosti čtenáře zcela ponořit do světa své hrdinky, vnímat ho jejími smysly, prožívat její emoce a nacházet krásu na nejnečekanějších místech.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2018 , OdeonOriginální název:
A Line Made by Walking , 2017
více info...
Přidat komentář
Prve musím podotknout, že mám nechutně kýchavou sousedku. Její kýchání přes zeď mě děsí a s hlavní postavou tohoto románu v tomto i několika jiných (ne všech) ohledech sympatizuji. Jen tu velkou depresi ji příliš nevěřím...
Působivá kniha, která dokazuje, že Sandra Baume je mistryně kontroverzních popisů a že kniha Jasno lepo podstín zhyna nebyla jen náhodně dobrým debutem (přestože mi přišla z hlediska kompoziční stránky lépe zpracovaná).
Štítky knihy
deprese irská literatura psychologické romány
Bylo těžké si u čtení udržet pozornost, ale kniha stála za to. Nejedná se o příběh, ale o popis, jak se cítí člověk, který sám sebe zklamal a je v depresi. Je to o uvědomění si, že většina z nás je průměrných, ale s přemrštěnými ambicemi, jejichž nesplnění nás uvrhne do krize identity. Kniha je plná vnitřních a vnějších pozorování. Jazyk vyprávění je brilantní a autorka skvěle a citlivě zachytila vnitřní pochody ztraceného člověka.
Kniha byla původně školní esejí a jde to poznat. Myslím, že kdyby byla o třetinu kratší, bylo bylo by to jen ku prospěchu.
Doporučuji si přečíst doslov.