Vykupiteľ duší
Iveta Pačutová
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/174613/bmid_vykupitel-dusi-JrS-174613.jpg
5
219
78
V deň, keď po mimoriadne silnej búrke nájde Matej Halaj pred domom neznámu polomŕtvu ženu s novonarodeným dieťaťom, navždy sa zmení život jeho samého i celej jeho rodiny. Krásna mladá neznáma v noci umiera a jej dcérka, dievčatko so zvláštnymi fialkovými očami a nezvyčajnými vlastnosťami, ostáva na svete sama. Takto sa začína odvíjať nezabudnuteľný príbeh o hriešnej láske a vášni, o ľudskosti a neľudskej zlobe, o neprekonateľnej nenávisti a odpúšťaní.... celý text
Přidat komentář
Nádherný příběh. Jediné, s čím nesouhlasím, je poznámka v anotaci českého překladu, že jde o slovenské Žítkovské bohyně. Nejde. Je to úplně jiný případ. Ale příběh je krásný, děj napínavý, zážitek hluboký.
Kniha měla skvělé recenze a tak jsem neváhala a hned jsem si ji v originále objednala. Za mě skvělé čtení, slovenština je krásná. Příběh se sice ze začátku nijak zvláštně "netvářil", ale potom mě to doslova semlelo. Vyprávění je perfektně sladěno s prvky fantasy (p. Nikdo) aniž by to působilo nepřirozeně - to se tak často nevidí (nečte). Prostě krása! Doufám, že to nebyl poslední počin této autorky.
Knížka mě úplně dostala,popis lidí,přírody,lásky,utrpení,jsem v polovině a nedokážu se od ní odtrhnout,potřebovala bych mít víc času na čtení.Nikdy mě žádná kniha tak neoslovila,jako tato,připadám si jako součást příběhu a stále mě nutí číst dál,čekám,co bude dál.Hluboce se před Vámi paní Pačutová skláním,je to pastva pro duši i srdce.Prostě boží.Díky.
Výborný román, který rozhodně stojí za přečtení. Jediné, co mě rušilo byl pan Nikdo, který nechápe lidi, i když nás už tak dlouho pozoruje a sdílí s námi v podstatě vše. Na jednu stranu se tváří, jak je prost lidských citů a na druhou úchylně pronásleduje jedinou ženu ze všech žen, které kdy na Zemi žili (a to ačkoli ho odmítla). Myslím, že by se bez toho román klidně obešel, pro mě bylo násilně rušivé a jinak realistickému zpracování notně ubíralo na věrohodnosti...
Krásný příběh z dob nedávno minulých, kdy slova rodina, láska, čest, hrdost, nebyla mnohdy jen prázdným pojmem, příběh laskavý, lidský, plný skutečných emocí, velmi skutečný a silný. Vřele doporučuji!
Podpořte vydání dobrodružné knihy od Ivety Pačutové, autorky úspěšného románu Vykupitel duší. Překladatelem bude opět skvělý Miroslav Zelinský.
knizni-starter.cz/projekty/7-kajo.html
Skvostný lidský příběh vybočující z běžné produkce. Mnohem lepší než angloamerické velkolepé bestselery, které nám servírují nakladatelství se vší mediální podporou, abychom je četli. Včetně těch severských. Těším se další díla od nadějné slovenské autorky.
Neskutečně silný příběh. Ta kniha mně přijde jako zjevení. Ani jsem nedoufal, že se ještě potkám s takovou knihou, která mi tak sedne. Prožíval jsem s ní štěstí i utrpení. Bál jsem se o hlavní postavy víc než při jakémkoliv thrilleru. Zlepšil si zrak díky slzám radosti i smutku.
Na rodinu Halajů nikdy nezapomenu. Nedostává se mi slov vyjádřit, jak mě ta kniha zasáhla. Možná jsme se potkali ve správný čas.
Díky, paní Iveto Pačutová, doufám, že ještě napíšete podobně krásné knihy. Prosím, piště dál.
Přiznám se, že na začátku jsem byla trošku v rozpacích. Kdesi totiž byla tato kniha prezentována tak, že se bude líbit těm, co se jim líbily Žítkovské bohyně. A já neustále pátrala po podobnosti.... Moje chyba, že uvěřím každému reklamnímu tahu :-) Každopádně kniha byla nádherná. Halajovi mě do svých osudů zatahovali velmi pomalu, ale po polovině knihy mě už měli. Všechny postavy mistrně vykresleny a ke konci už jsem měla ráda i Vila Titka :-) Posledních pár stránek jsem probrečela a hned po přečtení poslední stránky jsem šla Vykupitele duší nominovat na Knihu roku ... :-) Doporučuju !!!
Nádherný příběh. Skvěle vykreslené jednotlivé postavy. Příběh krásně plyne a nikde se nezadrhne, lehce udržované napětí, jak to bude dál. A navíc magický realismus, který je pro mě bonusem.
Nechal jsem knížku objednat do knihovny a hned po zakoupení si ji odchytil. Neměl jsem žádná konkrétní očekávání, spíš jsem byl zvědavý a snad i mírně nedůvěřivý (vidět obálku v knihkupectví, nenapadlo by mne po výtisku sáhnout). Tak já vám to tedy povím, i když dost zmateně, skrze bezprostřední dojmy, jo? TO JE VÁM TAKOVÁ NÁDHERA!!! Jsem okouzlen, co okouzlen, očarován! Nadpřirozený prvek mi nepřijde nikterak nevhodný, není to žádné fantasy, je to poezie v próze, magický realismus. Citlivě vyprávěný příběh, respektující rytmus přírody i její vrtochy, stejně jako krajinu lidské duše. Bez souzení či zášti, s pochopením pro slabosti a krásou v živých podrobnostech. Fialová stužka coby záložka provázející celou knihou je moc milou drobností, oživující a vtahující přímo do stránek. Krásný jazyk (až na pár drobností obrovská poklona také panu překladateli). Teď jsem jen dost zvědavý, jak budu v knihovně vysvětlovat ty proslzené stránky :-) Halajovi! Ach!
Zcela jiné, než to, co běžně čtu. Velmi dramatické, neromantické a poutavé. Nádherný román!
Ach, to bylo pohlazení :) líbilo se mi moc....zamilovala jsem si je téměř všechny i přes všechny jejich neduhy... povšimla jsem si u své maličkosti, jak je člověk tvor typicky skeptický a přitom je vše tak jasné a čisté... nebo tenkrát možná bylo (dnešní sobecká společnost mi nějak blízká není) ... ryzí láska, ať je jakákoli... přečteno za tři dny v neustálém napětí co s nimi dál bude a kam je ten osud jen zavane... děkuji za to souznění duší, které mi bylo tolik třeba... a navíc, sekla jsem se snad v každém osudu a to se počítá :) podobné pocity jsem měla u Člověka Gabriela, na kterého také tak ráda vzpomínám...
Tak tohle je aspirant na knihu roku. Autorce se podařilo napsat křehký příběh s nádechem tajemna, ságu jedné rodiny, žijící v podhorské slovenské vesnici. Jedna věc mi vadila - že jsem knížku nemohla číst v originále, nemám ráda, když se slovenské knížky překládají do češtiny.
Příběh jsem si užila.
Zdánlivě "obyčejný" životní příběh "obyčejných" venkovských lidí, který v sobě má ohromnou sílu a hloubku a kterého jsem stále plná. Nebyla zde jediná nudná či nezajímavá stránka, každá z postav rodiny Halajových (matka Hana, synové Imro a Matěj i jejich ženy Zuna a Julka) mi byla něčím blízká a sympatická a byly popsány tak věrně a plasticky, že jsem je při čtení viděla úplně živě před sebou a prožívala zároveň s nimi jejich životní osudy, které nebyly vůbec jednoduché, ale oni se s nimi poprali vždy se ctí, ikdyž někdy je to stálo velké úsilí.
Dokonce mi ani nevadily prvky nadpřirozena, což obvykle moc nemusím a nevyhledávám. Rozhodně vřele doporučuji!
Štítky knihy
prvotina Slovensko, Slovenská republika venkov magický realismus ságy
Vykupiteľ dušíKniha Vykupiteľ duší je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 274x |
| Čtenářské výzvě | 89x |
| Doporučených | 53x |
| Knihotéce | 96x |
| Chystám se číst | 217x |
| Chci si koupit | 31x |
| dalších seznamech | 3x |
Velmi zdařilá sonda do života rodiny a jejího blízkého okolí. Osudy, které jsou v mnohém tak odlišné a v mnohém tak podobné našim. Kniha o lidském chování, vztazích. O chybách, kterých se dopouštíme a mnohdy nás pronásledují do konce života. O chybách, kterých se dopouštějí druzí a my jsme jejich svědky nebo přímými účastníky. Chyby, které nás nutí se ptát „udělal bych něco jinak?“ a na konci života mnohdy přináší touhu moci dostat „druhou šanci“, dojít odpuštění od těch, kterým jsme na své cestě ublížili…
Dovolím si úryvek z knihy, který mě nejvíce zaujal:
„Lidé… Zvláštní druh. Nechápal je a pochyboval, že rozumějí sami sobě. Na to vypadaly jejich životy až příliš komplikovaně. Když milovali, tvářili se, že nenávidí, a chovali se mile k těm, jejichž přítomnost nemohli vystát. Nenáviděný člověk vždycky nepochopil, že je vlastně milovaný. Většinou se trápil nebo oplácel stejnou mincí.
Přetvařovali se, lhali, trápili sebe i druhé jen proto, že chtěli být šťastní. Štěstí bylo to nejdůležitější, o co se všichni bez výjimky snažili. Pramálo pozornosti však věnovali těm, na kterých záviselo. V hlavě to měli nějak pomýlené. Nejvíce se snažili získat závist těch, kteří byli zdrojem jejich trápení. I to bylo v jejich představách štěstí. Jak krátkozraké… Když se jim to nakonec podařilo, byl odpovědí jen další úder, který je srazil na kolena.
Znali jen třeštění štěstí, které prožívali, když se zamilovali, a na chvíli tehdy, když se jim podařilo získat to, oč dlouho usilovali. Nevnímali, že existují plaché okamžiky spokojenosti a radosti, přítomné v každém dni jejich života.
Jsou ukryty v úsměvu dětí, v moudrém pohledu starých lidí, ve vůni květů, letu ptáků, plujících oblacích, zurčení potoka. Stačí zastavit a užít si to. Mají je před očima, a přece je jako slepí nevidí.
Ubohá lidská duše! Za života zmítaná touhou a lhostejností, bloudící mezi láskou a nenávistí, tlačená chtěním a odmítáním, sužovaná vášněmi všech druhů. Podle všeho si myslí, že jsou tu proto, aby zvelebili svůj majetek. Anebo promrhali život v opojných pocitech nad levnými potěšeními.
Ubozí, pomatení blázni!
Ve chvatu dnů zapomínají na sliby, které dali sobě i jiným, ve snaze očistit se a osvobodit od závislostí na přízemních touhách.
Zdá se, že dát se zotročit je jedna z jejich nejpřirozenějších vlastností. Dávají se zotročit lidmi nebo majetkem. Tak to bylo celou věčnost a tak to pravděpodobně zůstane navždy.
Nevyznal se v nich, ač se o to snažil. K něčemu však bylo jeho zkoumání dobré. Pochopil, proč je s nimi na konci života tolik práce. Proč nemá lidská duše šanci odejít bez jeho pomoci na věčnost. Proč jich tu bloudí tolik, zamotaných do nesmyslných stoletých problémů.
Při setkání s ním v posledních okamžicích života jsou vždy stejně zbabělí a litují nesmyslně promrhaného života. Vždy stejně litují chyb, ke kterým je nikdo nenutil. Selhali v touze zbavit se temných stínů, které je drtily. V každodenním úsilí dostat se do hlubšího otroctví majetku či lidí se stali ještě temnějšími bytostmi.
Málo je takových, kteří ho očekávají s lehounkým úsměvem na rtech a klidem ve vyhasínajících očích.
Posledním přáním většiny lidí je: „Mít tak ještě jednu šanci…“
Když ji dostanou, promrhají ji stejně jako předtím.
A život jim ji dává každodenně.“