Vyhoďme ho z kola ven
Ken Kesey
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/39232/bmid_vyhodme-ho-z-kola-ven-UKN-39232.jpg
5
2935
2935
Nové vydání nejúspěšnějšího románu amerického autora, který se v 60. letech stal spisovatelskou ikonou květinových dětí. Kesey vypráví příběh nezkrotného opozičníka McMurphyho, muže, který radši než do pracovního tábora nastoupí do sanatoria pro choromyslné a začne tu zavádět vlastní, svobodnější pravidla života. Protivníkem je mu sestra Ratchedová, která by šla přes mrtvoly, jenom aby zákon a předpisy nikdo nepřekračoval. Nezkrotný McMurphy se jí postaví i za cenu té nejvyšší oběti, aby svým spolupacientům (spoluvězňům) dokázal, že vnitřní svoboda je nezcizitelná. Filmová adaptace režiséra Miloš Formanovi z roku 1975 získala pět Oscarů (Přelet nad kukaččím hnízdem).... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2010 , ArgoOriginální název:
One Flew Over the Cuckoo's Nest , 1962
více info...
Přidat komentář
Mně se kniha moc líbila! Mnohem víc než film, který je v podstatě jen jakousi její kostrou. Je to smutný příběh, zoufalost je v něm úplně až hmatatelná. Všechno je podřízeno nesmyslnému systému přes který nejede vlak. Smekám před odhodláním a vůlí Randla McMurphyho! Ukázka toho, že i když je člověku ouvej, měl by se překonat a snažit se to brát s humorem i když ho potkala tragédie. Humor odlehčí všechno trápení. RECENZE nahoře v záložkách.
Videla som film, ktorý bol skvelý. Kniha ma takisto nesklamala, samozrejme, že v knihe je toho viac, ako môže povedať film. Dej sa odohráva v psychiatrickej liečebni, kde sa nájdu aj pacienti, ktorí tam vôbec nemusia byť.....čítanie je trochu náročnejšie, ale určite stojí za prečítanie :-)
Přesně jak píšou čtenáři pode mnou.. Ani mně kniha moc nesedla. Četla jsem ji asi měsíc a půl (!) a nechtěla jsem se k ní vracet. Ne protože by se mi nelíbila, ale protože byla strašně smutná, navíc jsem věděla, jak skončí a ještě ke všemu byla pravdivá..
Konecne jsem se dostala ke cteni knihy a musi. Rict,ze se mi libila stejne jako film.
Už ze začátku jsem tak nějak věděla, že já si s touto knihou úplně nesednu. A bylo to tak. Tušila jsem, že se s tím budu trochu trápit...
Abych to uvedla na pravou míru. Tahle knížka je děsivě smutná a smutně děsivá zároveň. Je v ní tolik pravdy, tolik reality, která se umí v našem světě šikovně schovat na to nejlepší místo, aby ji mnoho očí přehlédlo. Kombajn a mlha. Všude kolem...
Obdivuji spisovatele, kteří před desítkami, stovkami let psali taková díla. Jak mohli vědět? Náhoda? Nebo se minulost pořád opakuje a my děláme znova a znova ty samé chyby jako na běžícím páse?
Bavilo mě to. Nebavilo mě to. Občas to prostě bylo moc psycho a potom se cítím psycho i já... Ty dlouhé popisy zabalené v mlze mě mátly a tak jsem po čase jen četla a odolávala jsem touze vracet se a číst znova a znova, protože někdy (často) je potřeba dát rozumu pauzu a zapnout jen ty vypínače srdce, solidarity, souznění a porozumění.
Některé knížky by prostě měly děsit.
Já jsem tedy bohužel viděla napřed film, a to několikrát. Myslela jsem, že nikdy nenajdu odvahu přečíst knihu a našla jsem. Kniha je napsaná tak neuvěřitelně lehce, moc mě mrzelo, že jsem věděla jak to dopadne. Pan Forman knihu tak mistrně zfilmoval, že jsem každou stránku knihy viděla před sebou. Klobouk dolů před knihou i před filmem.
Neni nad to, kdyz si u obeda poprskate ctecku smichy aneb sazka o to, za jak dlouho sjede maslo po stene az k zemi...
Další z té hromady "povinná ke státnicím z angličtiny". Jako mnohé z této hromady jsem ji začala číst s přemáháním, protože tyto typy knih mne osobně příliš neberou. Nelze však než uznat, že "Přelet nad kukaččím hnízdem" (což je lepší a přesnější překlad originálního titulu) je hodná pozornosti a zajímavě napsaná.
Autor knihy rozhodně ví, o čem píše. S přirozeným šmrncem a nenuceností vyobrazuje jeden z nejsilnějších lidských pocitů - svobodu. Společnost pacientů v léčebně jenom dokazuje fakt, jak moc jsme ovlivňováni druhými lidmi okolo sebe - chronici, akuťáci...všichni na stejné linii. Potom se tam zjeví někdo jiný, nový, který se staví k autoritám jiným způsobem něž oni a rázem se začíná měnit postoj myšlení pacientů. Přestože se to nemusí na první pohled zdát, kniha v sobě nese hlubokou myšlenku. A musíte si to přečíst až do konce, abyste ji pochopili.
Keseymu se v této knize povedlo trefit se mi do vkusu na všech frontách, proto k této knize přistupuji naprosto nekriticky a zařazuji ji mezi nejlepší co jsem četl.
Příběh se odehrává téměř výhradně v prostředí blázince, už to mi znělo naprosto skvěle, vždycky mi lidé blázniví, vyšinutí, lišící se připadali zajímaví a pozoruhodní a kniha je jich plná, těch kteří se léčí a jsou na tom psychicky možná lépe než ti kterými jsou léčeni (že černí bratři, Velká sestro), nedej bože ti cvoci co chodí tam venku.
R.P. McMurphy je druh charakteru, o jehož vykreslení se snaží mnozí, ale snad nikomu se ještě nepovedlo vykreslit takovou esenci frajerství, drsňáctví, správňáctví a takhle bych mohl pokračovat snad donekonečna, zkrátka Mac mi zůstane v srdci už napořád.
Na druhou stranu, Náčelník, vypravěč celého příběhu díky svému pokroucenému vnímání světa dává příběhu mnohem hlubší tón, temnější (třeba když jde celý blázinec spát nebo když vzpomíná na minulost) a já díky němu měl dlouho o čem přemýšlet, například to jak různě můžou lidé vnímat věci, jež jsou zdánlivě jasné.
A to je jen špička ledovce, výživných charakterů je tu dost, Cheswick!, Billy, ten blbec Harding..
O podrobnostech děje se zde rozepisovat nebudu, příběh má atmosféru a ten správný rytmus, vývoj, díky kterému jsem otáčel stránku za stránkou a slova nečetl ale vychutnával je, příběh Macovo boje proti autoritám a systému a Náčelníkovo boje se svými démony je tak skvělý, že vás neochudím o možnost prožít si ho celý sami.
Po přečtení mi zůstává ještě dlouho v hlavě, možná až do doby než se do Vyhoďme ho z kola ven pustím znovu, a znovu, a znovu..
Prvních asi sto stránek jsem málem nedočetla, pak mě kniha docela zaujala a nakonec jsem byla ráda, že jsem ji začala číst.
Formanův film je sice skvělej, všechny ty Oscary si určitě zaslouží, ale na knížku nemá. Pokud se rozmýšlíte jestli nestačí vidět již zmíněný film, tak musím říct: Ne nestačí. Knížka je opravdu skvělá.
Každý má svého hrdinu. I psychiatrická léčebna a její pacienti. Stačí aby se k nim přidal jeden člověk se svobodnou duší a rázem je vše jinak. Jenže aby osvobodil ty, kteří o to stojí, musí obětovat sám sebe. Neskutečně lidské, optimistické a přitom smutné vyprávění o souboji člověka s úřední a lékařskou mašinérií.
Tahle kniha je prostě úžasná. Dobře se čte, hodně znamená, poslední věta je geniální, tuhle knihu prostě miluju a miluju a miluju.
Štítky knihy
prvotina zfilmováno psychiatrické léčebny zneužívání zdravotní sestry psychiatrie manipulace (psychologie) lékař a pacient psychický teror boj za svobodu
Autorovy další knížky
| 2010 |  Vyhoďme ho z kola ven |
| 1999 | Tak mě někdy napadá |
| 2003 | Námořníkova píseň |
| 1996 |  Skříňka s démonem |
| 2006 | Zápisky z lochu |
Rozhodne jedna z najlepších kníh, ktoré som kedy čítal. Obávam sa, že sa k nej budem vracať a vracať a vracať ešte dlhé roky. A dúfam, že sa nikdy nestane, že by na mňa prestala pôsobiť a ja voči jej obsahu zľahostajnel.