Vyhlídka na věčnost
Jiří Kulhánek
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/51734/bmid_vyhlidka-na-vecnost-L7m-51734.png
4
1614
1614
Žijí mezi námi – známe je z televize, z rozhlasu i z novin – mluvčí. Ovšem pouze jeden z nich je pan Mluvčí, ale na toho v hromadných sdělovacích prostředcích nenarazíme. Pan Mluvčí totiž příliš nemluví, pan Mluvčí pouze vyřizuje vzkazy, a když s tím začne, slunce skryje tvář a pohřební služby přecházejí na dvojsměnný provoz. Trojsměnný.... celý text
Přidat komentář
Půjčeno v knihovně náhodou a bez znalosti autora i o čem to je (včetně žánru), následný šoking a přečtení za jednu noc, následné trojnásobné přečtení před vrácením do knihovny, koupě knihy a znovu několikeré přečtení ... a pak zklamání ze Stroncia, pousmání nad Nočním klubem - prostě dle mého názoru je Vyhlídka na věčnost nejlepší Kulhánkovou knihou. A rozhodně nejčtivější a snad i nejlepší knihou, na kterou jsem za poslední rok narazila.
Na knize je sakra znát, že je napsána horkou tužkou. Příběh místy nedává smysl a až teprve po druhé třetině knihy je možné všechny události tak nějak rozumně chronologicky seřadit a oddělit takřka nesouvisející pasáže. Způsob vyprávění je velmi nekonzistentní a mám pocit, že autor zbytečně těkal k bezvýznamným maličkostem.
Přesto; kniha je velmi zábavná a jsem rád, že jsem si ji přečetl. Ovšem neumím si představit, že by to byla od tohoto autora první kniha, kterou bych si z jeho tvorby přečetl - asi bych ji okamžitě zašlapal do země. Bylo však milé znovu potkat Tobiáše, Karolínu a další postavy, byť jen na okamžik. Měl jsem pocit, že příběh Nočního klubu pokračuje (frustrace z dočtení Nočního klubu byla neskutečná).
Po této knize jsem dostal chuť si přečíst Peklo od Alighieriho a musím říct, že jsem si jej náležitě užil. Ta Kulhánkova inspirace v něm je neoddiskutovatelná. Směle tedy mohu prohlásit, že bez Kulhánka by mě Peklo nebavilo.
Obecně se dá říci, že kniha má všechno. Akci, náboj, dynamičnost, upíry, nemrtvé, démony, zabíjení, krev, zbraně... no prostě vše, o čem se dá psát. Něco ovšem chybí a to velmi citelně.
1) Kulhánka jsem chtěl číst proto, že mě už delší dobu lákal. Chápejte, takové ty ohlasy, jak strašný je to brak (strašný brak a ohodnocení maximálním počtem hvězdiček – zvláštní, ne?). Přijde mi však, že označí – li někdo něco za sračku a pak to vychválí do nebes, musí jít už z principu o dílo hodné pozornosti. A já občas něco takového zavětřím a nechám se zlákat.
2) Tak tedy čtu Vyhlídku na věčnost, autorův poslední román. Rozhodně se tomu nedá upřít čtivost, kterou je ostatně autor vyhlášený. Ta je způsobená poměrem akce X vyprávění tak 10 ku 1, což z knihy činí opravdu superakční scifi nebo horor, spíše však nepovedenou kombinaci obojího. Rychločetbu rovněž podporuje rozdělení textu na milion podkapitol o rozsahu jen pár řádků, což je rozhodně forma, které nefandím, přesto se jedná o záležitost individuálního vkusu. Mám – li četbu zhodnotit, o brak se skutečně jedná, s tím, že já rozhodně nejásám.
3) Jsem spíše příznivec komplexnějšího vyprávění a třeba i pomalejšího vstupu do děje, rozhodně mi však nevadí moře akce, je – li podáno na úrovni. U Vyhlídky na věčnost převládal pocit nekonečné patlaniny, která postrádá elementární množství logiky a směřuje někam – kdovíkam? Po padesáti stránkách jsem nechápavě kroutil hlavou a věřil, že se časem vše spraví. Jenže ono ne. A když pak čtete sto stran nekonečných bitek, honiček a akcí, které působí na efekt a ničím neposunují děj, začnete se nudit. Já tedy určitě, páč jsem zvyklý na smysluplnější a kvalitnější literaturu. Občas se vyskytne i lepší pasáž – mám na mysli ty vyprávěcí, v knize jich je ovšem tak 10% a jsou totálně utopeny v největší přehlídce béčkových námětů, které jsem kdy v jaké knize našel. Vzpomeňte si na všechna klišé a stereotypy hororové literatury, fantasy literatury, scifi, komiksů a přidružených žánrů. Jejich spojením vám vznikne Kulhánek.
4) Jsem rád, že mnozí i přes jisté nadšení dokáží správně pojmenovat autorův styl jako brak. Přesto je taková záplava pětihvězdičkových ohodnocení k smíchu oproti tolika skvělým knihám, které by si jej od vás zasloužily více. V poličce se mi válí Stroncium, jeho četbu však odkládám na neurčito.
(22. července 2012 – 5. srpna 2012)
(Čteno v posteli, v práci, ve vlaku, v autobuse, kavárně, bazénu, u bazénu i jinde, za bílýho rána, teplého dne i černé noci. Nikdy to nebylo ono. Kulhánek není moje krevní skupina, očividně.)
Jj, Kulhánek je blázen, proto se to dobře čte. Sice už delší dobu vykrádá sám sebe a tentokrát i Danta, ale stejně jsem to přečetl jedním dechem.
Tato kniha nezklamala. Moc se mi líbila a přečetla jsem ji jedním dechem. Rozhodně nemá chybu Lucifer a ty jeho hlášky.
Kulhánka mám ráda a těším se s čím příjde příště.
Při "pražské bitvě" jsem si říkala, že to už je moc, že už to přehání....včas ale utnul a jal se vysvětlovat. Takže jsem to zase nějak skousla a propadla ději. Na to, že jsem čekala volné pokračování a příběh o "Novém nočním klubu"....opakuji, miluji Kulhánkovu nepředvídatelnost....a humor! :) A jak si postupně skládáte kostičky a až téměř nakonci zapadnou kostičky z prvních stránek...a vše spolu souvisí...
Na počátku této knihy jsem se zasmál na hostech ze sklepa, ťukal si na čelo při zmínkách o dětech a nakonec si říkal, že hlavní nápad je tak absurdní až mě velmi dobře pobavil.Osobně mám nejradši od p. Kulhánka Noční kluby a na tomto Vyhlídka na věčnost nic nezměnila.
Vyhlídka je asi nejlepší z knih J.K. (četl jsem všechny). Pravda, není to takový masakr jako Divocí a zlí, ale švih to má a dialogy s Luciferem nemají chybu. Co má chybu, je popis účinků zbraní, a to se týká všech jeho knih. Puška P 90 je moderní zbraň na moderní náboj, ale nacpat do střely ráže 5,7 mm a váze necelé 2g trochu starého stříbra, trochu ochuzeného uranu a ještě trhavinu na prošlehnutí pancíře tanku,to už je moc. Vím, je to nadsázka (podsázka ?) ale příště by mněl dát hrdinovi kvér, který to opravdu dokáže. Popis spacákových scén v táboře u Vltavy možná někomu připadá hloupý, ale aspoň si čtenář oddychne od krve před závěrečným finále.
Tato kniha je opravdu úžasná! Přečetla jsem jí na třikrát! Líbil se mi propletený děj, všechno nakonec dávalo smysl. A popis Pekla? Silný zážitek po všech stránkách. Díky moc.
Jednoznačně velké zklamánía ještě o to víc, že jsem knížku dostal darem. A bohužel jsem ji ani nedočetl . Těch 400 Kč by se dalo určitě investovat líp. Jestli ještě něco pan Kulhánek napíše tak si budu sakra dávat pozor než si knížku koupím. A moc by mě zajímalo jestli ostatní čtenáři dávají hvězdičky knížce nebo jménu autora.
Mě se kniha líbila...štve mě jak každej říká,že je to velké zklamání oproti jeho předchozích knih... Mě třeba u divocí a zlí poslední dvě vůbec nebali a začínala jsem se vnich ztrácet a přestávalo mi to dávat smysl... Je pravda,že u Vyhlídky asi prvních 100 stran jsem byla mimo,ale jakmile vše začal pomalu a postupně vysvětlovat tak se mi to líbilo a propojení s Nočním klubem byl dobrej nápad-jen to jejich vyvraždění mě dost nas*alo.. Utracených peněz nelituji a určitě se k ní vrátím zas...
Tak pro mě teda zklamání. Musím souhlasit s pet-kyval. První půlka je totální zmatek. Později se to rozjede, ale knihu to nezachrání. Pochybuji, že by tady z toho byli všichni tak nadšeni, pokud by se nejednalo o Jiřího Kulhánka nebo pokud by to byla Kulhánkova vůbec první kniha. Možná, že sám Jiří Kulhánek považuje své první knihy za špatné viz. strana 189 rozhovor u sira Henryho, ale jsou to právě knihy "Cesta krve" a "Divocí a zlí", které mu získali hromadu příznivců. Takže za několik vtipných hlášek a za necelou druhou polovinu knihy je to u mě za slabý tři, spíš 2,5.
[004/12] Na další knihu pana Kulhánka jsem se docela těšila. Po zkušenosti s předchozím ‘Stronciem‘ jsem se ovšem nedokázala zbavit jisté skepse, která se ve výsledku dočkala částečného přehodnocení a přeformování na věšteckou předtuchu. Zjevně se tento autor dostal do bodu, kdy z neznámých důvodů ztratil svůj osobitý humor a jen opravdu těžce ho získává zase zpátky. Je to škoda. Klidně ať vymýšlí další absurdní „zápletky“, ale ať se mu, PROSÍM(!!!), vrátí konečně ten pořádný humor.
Prvních padesát stran jsem byla zmatená. Přeskakování z místa na místo, neznámý neidentifikovatelný hlavní hrdina s ne zrovna sympatickým charakterem a nastalá situace, do které je čtenář vhozen dočista nahý. Postupně jsem se ovšem rozkoukala a začala se těšit na příjemný zombie masakr při šálku čaje. I když jsem občas trošku zle protáčela oči v sloup a usmívala se nad laciností, která i přes zvolený žánr není autorovi příliš vlastní, říkala jsem si, že na ty tři slabší hvězdičky to má. Ale…
Pak se to tak nějak začalo zase zamotávat a já byla ještě více zmatená. Nastala HODNĚ divná bitva před kostelem, ze které jsem vůbec nic nepobrala a nepřehledné popisy akce mě vůbec nedokázaly vtáhnout do nastalé situace. I kdyby tam všichni umřeli, bylo by mi to vlastně jedno a postavy z minulých knih jsem vnímala čistě jako znásilnění a zprznění charakterů pro nefungující nové nic. Navíc si Tobiáš, i přes těch pouhých pár slov, nebyl vůbec podobný. V ten okamžik jsem jednoduše začala litovat peněz.
A pak přišlo nechtěné utrpení. Utrpení, v podobě ne-u-vě-ři-tel-ně-zdlou-ha-vé-ho-po-pi-su-ja-ké-si-pří-pra-vy-na-se-be-vra-že-dnou-mi-si-do-pek-la. Jednoduše zabijácká nuda, kterou jsem už VŮBEC nečekala a na kterou jsem jen těžce sbírala další sílu. Jenže ještě stále, alespoň co se tak vzpomínám, jsem nebyla ani v půlce knihy a tak jsem neztrácela tu malinkou naději. Nelitovala jsem. Pomaličku se to začalo rozjíždět.
Samotná výprava v hlubinách pod patou Vesuvu byla jen zahřívací kolo, od kterého jsem s napětím čekala nějakou směšnou pasáž při kontaktu s mrtvými dušičkami či převozníkem. Bohužel, nic. A že se tam přitom dalo vykřesat hodně hutného humoru. Mávla jsem nad tím rukou a už nic neočekávajíc jsem četla dál. Když se ukázala Karolína, konečně se začalo něco dít. Příběh dostal na lehkosti, vtipnosti, drsnosti a vůbec jsem začala čuchat nějakou tu kulhánkovštinu. Dokonce jsem se sem tam usmála, i když se to celé tak nějak na chvíli cyklicky zaseklo a malé americké dítě začalo působit protivně, vše zkrátka zachránila Karolína, která to celé rozjela až po návštěvu ostrovů.
Konec pak byl zase slabý, docela hektický a měla jsem z toho vůbec pocit, že autor nevěděl jak to celé ukončit s grácií. Definitivní rozlučka se až příliš shodovala s ‘Nočním klubem II‘ a celé to bylo trošku moc sladké. Nakonec tomu ale ty čtyři dám, i když jsou neuvěřitelně slabé a nad hranicí to celé snad drží jen ta představa, že všichni špatní skončí v pekle a hlavně ti, kteří na peklo věří. Ten karabáč nad Kulhánkem se u mě trochu zmenšil a tak uvidíme, co dalšího si vymyslí. (Jestli vůbec něco.)
Je to prostě peklo!:)
Možná by bylo fajn upozornit na fakt, že je poměrně důležité přečíst dřívější tvorbu autora. Je hezké vrhnout se na knihu, páč jsem o autorovi hodně slyšel a četl, nicméně u Martina taky nezačnete Hostinou pro vrány. U Kulhánka je dobře znát předchozí věci, víc si to užijete, nebudete se tak ztrácet a neuniknou Vám některé žertíky.
Kulhánek opět nezklamal. Jeho novou knihu jsem přečetl jedním dechem, už dlouho jsem tak rychle a zarputile nečetl. Na začátku knihy jsem si říkal sakra vůbec nevím o co jde, několik dějových linií se střídaly, jak fronta v Tescu. Nakonec i poslední detail zapadl do své mozaiky a je z toho mistrovské dílo. Erotické scény opět překonaly autorovy hranice a už jen doufat, že za nějakých pár let přijde nová kniha tohoto mistra české sci-fi.
Musím naprosto souhlasit s gears2. Ač mám knihy J.Kulhánka velice rád, tak jeho poslední " dílo " Vyhlídka na věčnost nelze nazvat jinak než blábolem. Tak velké zklamání jsem už hodně dlouho nezažil. Násilně jsem se knihou prokousával a říkal si, jaký životabudič koloval autorovi v žilách když psal tuhle slátaninu. Opravdu to nechápu, jak něco takového mohl předhodit svým čtenářům. U své prvotiny Vládci strachu nechce povolit dotisk, páč prý se mu nepovedla. Knihu jsem četl a je dobrá. Je na ní poznat, že je to jeho první román, ale čte se to velice dobře. Pokud si ji chce někdo přečíst, musí ji shánět po Aukru a bůhví kde za šílené částky. Pak ovšem nechápu, kde pan Kulhánek ztratil soudnost, když nám předhodil tento paskvil. A když už něco takového musel napsat a poslat mezi lidi, proč tam proboha zamotal noční klub?! Ten si zasloužil důstojnější pokračování. Pokud by se hlasovalo o literárním průseru, tak Vyhlídka na věčnost má můj hlas. Hodnocení 10%
Nemůžu si pomoct, ale když se mi knížka rozležela v hlavě, došlo mi, že už to prostě není ono. Čte se to pořád dobře, má to obrovský spád a člověk knihu zhltne jedním dechem, ale chybí mi tu kvanta černého humoru, kterými oplývaly předchozí knížky, takže jsem se jednoduše řečeno tolik nebavil a knžku musím zařadit někam lehce nad průměr, tak 65%
Štítky knihy
upíři humor zbraně zombie česká fantasy démoni akční peklo
Autorovy další knížky
| 2002 |  Noční klub. Díl první |
| 2011 | Vyhlídka na věčnost |
| 1996 | Dobrák |
| 1995 | Vládci strachu |
| 2003 | Noční klub. Díl druhý |
Kulhánkův jeden dlouhej mokrej sen. Ale četlo se to dobře :-)