Vydedenci

20.09.2017

Po knižke som siahla náhodou v knižnici, a ako to už s náhodami tohto druhu u mňa býva, nebola to náhoda... Prečítala som ju za dva daždivé, veterné jesenné popoludnia a napriek tomu, že nemá vlastne dej, ktorý by sa lineárne odvíjal od nejakého začiatku k nejakému konci, je svojim spôsobom podania veľmi sugestívna a ťažko sa odkladá.
Asi by som ako prvá mala napísať niečo konkrétnejšie o tomto diele, keďže anotácia je taká stručná, ale keď sa začítate, pochopíte, prečo. Kniha je písaná formou spomienok na detstvo, skladá sa z jednotlivých čriepkov, miestami smutných, miestami drsných, miestami horkých, ktoré postupne vytvoria zvláštne krásnu mozaiku jedného sveta. Naozajstného sveta, ktorý cítite všetkými zmyslami.
Tak to bolo, viem to, bola som tam.

"Násilí verbální, fyzické neslouží jako prostředek k dosažení cílů, je to přirozená součást jejich existence"
Semlelo mě to temno a beznaděj, která čiší z každé stránky. Připomnělo mi to Nabarvené ptáče a už něco tak černého nechci číst. Dětský hrdina v pekle. Je to velmi dobře napsané, ale neučtitelné. Vzdala jsem to za polovinou. A pokud je to autobiografické byť jen z části, dobrovolný odchod autora ze života vlastně nepřekvapí. Život může být tvrdý, ale v tomto případě režim - komunismus vymazal veškeré lidství. Příběh se odehrává v cca 70. letech, ale dosadit si můžete klidně středověk.

03.07.2017

Drsné, vyčerpávající, depresivní. Jedná se o kvalitní záznam jednoho etnika, mezilidských vztahů, vzpomínek na kruté dětství, které citlivě zasáhne především s přihlédnutím k autorově smrti.. Ke čtení jsem se musela nutit, ne proto, že by kniha nebyla zajímavá či nekvalitní, ale přestože mám tento typ literatury ráda, bylo toho těžkého přemýšlení a pocitu beznadějné prázdnoty už nějak moc.
Růžové vydání alá barbie se odeonu nepovedlo, ani pokud to bylo myšleno jako kontrast k obsahu. Forma má dle mého názoru vyjadřovat obsah.

20.05.2017

Nevím, čím to je, ale posední dobou se mi pod ruce často pletou knihy maďarských autorů. (Další čeká v řadě.) To si nestěžuju, vybírám si je v knihovně dobrovolně a většinou nelituji, jen mě ta náhoda zaujala. Právě dočtení Nemajetní jsou psaní velmi jednoduchým jazykem, krátkými větami, z dětského pohledu. Přesto je to čtení vyčerpávající, plné špíny, krutosti, alkoholu, pověr a předsudků, závisti i nenávisti. Spíš než lásku, upřímnost, idylické vzpomínky na dětské hry, najdeme živočišný sex, nadávky, výsměch, ubližování fyzické i psychické, zvířatům i lidem, nejvíc těm odlišným a bezbranným. Nejhorší na tom je ta všudypřítomná beznaděj.

23.01.2017

V prve rade je treba rict, ze kdo vyzaduje od knihy nejakou zapletku, akcni dej apod., tak ten bude touto knihou zklaman. Tato kniha je liceni kazdodennosti lidi na okraji spolecnosti z pohledu maleho chlapce - jednoduse, surove. Vnimate vsudypritomnou chudobu a kontrast s dnesni dobou. Jedinou vytku mam k obcasne zmatecnosti, co se casovych souvislosti tyce. Kniha skace z pritomnosti do minulosti obcas zcela bez upozorneni, plus obcas se tam opakuji stejne motivy, ale to je holt to liceni kazdodennosti...