Východ, Západ

04.02.2024

Nesourodé? Ano. Slohově mistrné? Ano.

21.08.2023

Co hodnotit pozitivně na knize, která působí jako násilně vytlačený proud nezajímavých zápletek? Falešnou slovní ekvilibristiku, cizokrajnost prostředí, zoufalou snahu vymykat se?

10.02.2022

Chcel som skúsiť od Rushdieho niečo menšie, než sa pustím do Satanských veršov, a bol to dosť šťastný výber. Väčšina poviedok si drží úroveň značne nad priemerom, každá z troch častí knihy má svoju naj poviedku (Východ má Vlasy Prorokove, Západ Harmóniu sfér a Východ/Západ Ucháďača) a koncepčne mi do toho nesedela len bájka o Yorickovi, pretože viac než prózu pripomína esej, alebo rozbor, a je to dosť nezáživne čitateľné.

26.11.2021

6 z 9 povídek se mi líbily - tedy nikoliv vášnivě, nikoliv uhrančivě, ale tak jako "jinak". Jsou pro středoevropana nezvyklé svým pojetím, nadsázkou, ale i prostředím a situacemi, které se řeší (Dobrá rada je vzácnější než rubíny, Rádio zdarma). Oceňuji, že Rushdie je rozkročen mezi civilizačními okruhy, má pro oba pochopení a dokáže vyhmátnout skrze zajímavý moment určitou obecninu typickou pro Západ nebo pro Východ. Jsou to vztahy mezi mužem a ženou vyvíjející se značně nečekaně (Harmonie sfér), je to vztah k víře (resp. ortodoxnosti víry a její zhoubnosti - Vlasy Prorokovy), nebo historizující groteskní "prozření" (Vyvrcholení vztahu mezi Kryštofem Kolumbem a královnou Isabellou Kastilskou). Styl autorova psaní je v některých částech trochu zbytečně komplikovaný, ale beru to jako jeho typ originality. Jsem rád, že jsem si knihu přečetl, ale nijak se mnou nepohnula.

30.01.2021

Kniha se skládá ze tří částí. V první části Východ jsou tři povídky, které mě bavily a byly z exotického neznámého prostředí. V druhé část Západ jsou také tři povídky, které se mi zdály slabší a hlavně povídku inspirovanou Shakespearem jsem málem ani nedočetl. Třetí část Východ, Západ se znovu skládá z tří povídek a je opět zajímavější. Jde o zajímavou ale dost náročnou četbu. Navíc mě asi úplně nesedí formát povídek.

07.07.2019

„V šestnácti si ještě pořád myslíte, že svému otci můžete utéct. Neslyšíte, jak jeho hlas mluví vašimi ústy, nevidíte, jak vaše gesta již zrcadlí jeho; nevidíte ho ve způsobu, jakým držíte tělo, ani v tom, jak se podepisujete. Neslyšíte jeho šepot ve své krvi.“

Devět zde uvedených povídek nemá žádné společné téma. To mě překvapilo, nějaký náznak konceptu jsem od Rushdieho, kterého znám jako autora se schopností velkorysého narativního klenutí, očekával. Ale pokud bych měl vybrat alespoň něco sjednocujícího, co opakovaně vykukuje z jednotlivých příběhů, pak je to (ne)kompatibilita člověka a společnosti, konflikt snahy vymanit se z tradic a neschopnosti myslet v jiných myšlenkových schématech, než jaké jsme si v dospívání osvojili. Rozdíly a podobnosti mezi generacemi a civilizacemi – právě to jsem chtěl ilustrovat úvodním fragmentem z povídky Uchaděč.

Pan Rushdie píše rozmanitě, ale na mě to tentokrát nepůsobilo, narozdíl třeba od Faberových Fahrenheitových dvojčat. Rozdíly v úrovni povídek se mi zdály příliš velké (subjektivně, jistě). V úvodních třech (Východ) se ještě ukáže jako barvitý vypravěč, připomněl mi zde můj nejoblíbenější román Děti půlnoci. Jenže oddíl Západ, to bylo dost velké utrpení, parodie na Hamleta se mi zdála křečovitá a sociální kritika ve formě grotesky byla spíš jako náhled do blogu amatérského psavce, který značně nadhodnocuje své schopnosti. V poslední trojici povídek, tematizující život Asiatů v Evropě, už jsem zase Rushdieho poznával, ale ani zde jsem se nedočkal zapamatovatelného komentáře k prolínání světů, „jen“ obyčejných povídek, které mě ničím zvláštním nezaujaly.
Docela zklamání.

13.05.2019

Moje první setkání s Rushdiem. Těžká i zábavná literatura. Kvalitní čtení.

07.02.2014

Skvělá kniha povídek od známého autora. Pohled na rozdíl mezi východním a západním světem. Pozn. nějak rozumím proč má jedno vydání hodnocení přes 80 procent a druhé pouze šedesát.