Vůně posečené trávy
Ivanka Devátá
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/45835/vune-posecene-travy-45835.jpg
4
141
141
Již čtvrté vydání sbírky fejetonů oblíbené herečky Ivanky Deváté, neztrácí na aktuálnosti, ani půvabu. Nadčasové příběhy vykreslují nostalgii válečných a poválečných let a přitom nepostrádají pořádnou porci laskavého humoru. Autorka se vrací ke klíčovým momentům svého života a na scénu uvádí rodinné příslušníky, spolužáky z gymnázia ale i husy a králíky, či vši a blechy. Takže – nejdříve ze všeho jsem dostala vši. A řeknu vám, pěkně se mi ujaly. Tu první jsem si přinesla domů zároveň se spálovým bacilem. Povedení kumpáni se chutě dali do díla. Bacil vytáhl křivku horečky až na hranici, kde začíná fantas, a docílil, že jsem křičela, ať mi sundají z chodidel ty perníčky a vyženou dědka s flašinetem. Zatímco jsem takto blouznila, mladé vši věšely do oken záclonky, osídlující mou hlavu jako pohraničí. Stonala jsem dlouho, protože se přidaly komplikace, takže když jsem konečně vstala z postele, další generace vší už drandila na koloběžce.... celý text
Přidat komentář
Velmi krátké fejetony z mládí paní Deváté, okořeněné jejím humorem, přeji Vám také úsměv na rtech při čtené této knihy
"víkendovka"
Kdyby autorka nepsala s humorem o posledních dnech svých blízkých s humorem četla bych s úsměvem na rtech. Takhle jsem jednu konkrétní kapitolku přeskočila. A není to vina paní Deváté , to netvrdím... viz můj komentář u její další knihy Šťastnáza všech okolností.
Krátké bibliografické povídky podané vtipným obsahem ve formě autorčiných memoárů na "třetí-republikové" dětství, školy za vlády toho pána s knírkem a dospívání, které za doby nemožnosti vlastního názoru taky nebylo jednoduché. Ano, můj komentář sice vyzněl negativně, ale po dalších knížkách se poohlédnu.
Předčítám v domově pro zdravotně postižené a seniory. Je to skvělá "remeniscenční" kniha.
Milé vyprávění o dětství a dospívání Ivanky Deváté.
Dětství prožila částečně v Brně, potom u prarodičů v Chrudimi.
Takže mě tato kniha inspirovala k návštěvě Chrudimi (až to půjde).
První knížka paní Deváté, ke které jsem se před lety dostala. Svými vzpomínkami mě vzala za srdce a už nepustila. Od té doby přečteno od této spisovatelky vše.
Krásně poskládaná slova o tom, co cítíme jako děti a dospívající. Hodně otevřená zpověď o tom, co , koho a proč jsme nesnášeli. V mnohém jsem se našla.
K úsměvným příběhům v této knížce patří i vzpomínka na autorčiny literární začátky:
„Nejdřív ze všeho jsem začala skládat básně. Záměrně používám slova skládat a nikoliv psát, protože básnit jsem začala dávno předtím, než jsem zvládla první tahy jakéhokoliv písma. Zejména večer před usnutím jsem k sobě řadila slova a rýmy jako vojáky na přehlídce tak dlouho, až jsem byla s útvarem spokojená…“ (str. 14).
„… Jen jsem zvládla křivolaké tahy hůlkového písma, pustila jsem se do románu HODNÁ CERA MLINÁŘOVA. Žel, zůstalo u první kapitoly, neboť jsem záhy seznala, že hodná cera neskýtá žádný materiál pro dramatický konflikt, vývoj postavy a závěrečnou katarzi…“ (str. 16).
Místy působí některá věta trochu podbízivě, ale pak je to zase vyvážené něčím, co potěší, a tak mám tuhle prvotinu Ivanky Deváté ráda a moje čtenářky v knihovně také.
Laskavé a vtipné vyprávění o dětství a mládí paní Deváté. Napsáno je tak mile a příjemně, že člověku ani nedojde, že je to dětství a mládí v letech válečných a padesátých....
Kýčovité slovní spojení "laskavý humor" má pro mne po přečtení této knihy zcela nový význam. Knihu jsem začal číst více méně náhodou a dostalo se mi příjemného až krásného pohlazení po duši. Nejenom názvem mi kniha připomíná Pagnolovo Jak voní tymián.
Další kniha od mé oblíbené Ivanky Deváté. Přečtená rychlostí blesku, zanechala pocit pohody :-)))
Jako obvykle mě knížka od Ivanky Deváté nezklamala. Tentokrát to bylo takové hezké pohlazení po duši.
Tato kniha se mi dostala do rukou spíš nechtíc - a jsem za to moc vděčná! Tak příjemné, pohodové, uklidňující počteníčko, to se člověku málokdy poštěstí. Autorka zde sice "jen" vzpomíná na své dětství - ale s jakým humorem to umí podat! A přitom nebyly vtipné ani tak ty historky jako takové, jako spíš ten "styl", v jakém je autorka popsala. Moc se mi líbily ty slovní obraty, které běžný člověk prostě jen tak nepoužívá. S čímž souvisí, že další hvězdičku přidávám za naprosto nádhernou češtinu. "Áhiž!" ;-) Už se těším na další autorčiny literární počiny :).
Paní Ivanka Devátá musí být moc prima ženská, citlivá, takovým zvláštně elegantním způsobem vtipná, musí být radost ji znát. Mám ráda její knihy.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2013 |  Jak jsem se zbláznila |
| 2004 |  Lázeňská kúra |
| 2019 | Džungle v kuchyni |
| 2004 | Rodinný podnik |
| 2000 | Soužití k zabití |
Velice milé překvapení. Vtipné a pohodové čtení.