Volání hvězd
Emma Donoghue
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/462318/bmid_volani-hvezd-FlN-462318.png
4
221
74
Irsko bylo zpustošeno hned nadvakrát ― nejprve válkou a pak epidemií španělské chřipky. Julie Powerová pracuje jako zdravotní sestra v dublinské nemocnici na oddělení pro nemocné nastávající matky. Nemocnice se potýká s velkým nedostatkem zdravotnického personálu, a do tohoto uzavřeného světa vstoupí dvě ženy: doktorka Kathleen Lynnová, která je na útěku před policií, a mladá dobrovolnice Bridie Sweeneyová. Během tří dnů, kdy se neúnavně starají o své pacientky a přivádějí na svět nový život, se jim všem obrátí život vzhůru nohama...... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno:
2020
,
Cosmopolis
Originální název:
The Pull of the Stars , 2020
více info...
Přidat komentář
Smutný a zároveň krásný příběh, moc se mi líbil. Myslím, že tuto knihu budu mít v paměti hodně dlouho.
I přes to, že je vyprávění spíše poklidné a děj se odehrává vesměs pouze v malé místnosti, si mě kniha dokázala získat. Autorčino vyprávění bylo naprosto dechberoucí a autorka dokázala velice citlivě a zároveň s pokorou popsat tehdejší dobu, což mne naprosto uchvátilo.
Po sugestivně depresivním vhledu do ulic Dublinu posledního roku Velké války a prvního roku, kdy začala ve velkém řádit španělská chřipka, nás autorka zavře na kombinované oddělení rodiček s horečkou a nechá nás tam strávit se sestrou Julií Powerovou, pomocnicí Bridií, sanitářem Groynem, doktorkou Lynnovou, jeptiškou Lukou a několika nastávajícími matkami, potácejícími se mezi životem a smrtí, tři směny kolem svátku Všech svatých... Intimní příběh, neobyčejně napínavý, surový i něžný v atmosféře všudypřítomné smrti a života vznikajícího navzdory; zpráva o tehdejším Irsku: o zabíjejících předsudcích, nechutném pokrytectví a amorálnosti, chudobě a bezmoci - ale také o profesionalitě, pokoře, vůli a odvaze. Také o stříbrných hodinkách, památečních měsících a volání hvězd, jež není vždy vyslyšeno. Užila jsem si.
Na knihu jsem se moc těšila, ale nepřečetla jsem si pořádně anotaci (přiznám se, že to dělám často a někdy se to vyplatí, ale tady ne) a po brutálním Zrcadlovém muži jsem, bohužel, na další knihu, odehrávající se ve 20.letech minulého století, v období, kdy se Irsko v době války potykalo i s pandemii španělské chřipky, knihu smutnou, místy také dosti drastickou nebyla naladěna a knížka se mi celkově četla dost těžce. Některé stránky s popisy porodů jsem i vynechávala, bylo toho nějak moc a kdyby kniha měla více stran, asi jsem ji odložila. Moc mi neseděl ani styl psaní, jak již někdo níže napsal, byl příliš popisný, jako bychom četli reportáž nebo deník, příběh jsem hledala jen těžko. Knížka má ale krásná hodnocení a líbí se, a tak jsem si ji možná vybrala ke čtení jen ve špatné době a ve špatném vnitřním rozpoložení. Hodnotím nakonec 3 a půl *.
Knížka, od které jsem dostala něco úplně jiného, než jsem čekala. Ale nevadí mi to.
Toto byl docela komorní příběh, který zachycuje jen tři směny zdravotní sestry Julie na porodním oddělení, kde jsou ženy nakažené španělskou chřipkou. Takže asi 80% knihy je jen o chřipce, porodech a peripetiích s tím spojených. Připomnělo mi to knihy o porodních bábách z různých koutů světa, kde taky porod ve spoustě případů nekončí radostnou událostí. Ani v Irsku v 1. polovině 20. století, kdy je zdravotnictví paralyzováno válkou, není bezpečný porod zdravého dítěte samozřejmostí. I když kniha nebyla téměř o ničem jiném, já ty příběhy matek i personálu hltala, byly napínavé a vyvolávaly ve mně úzkost, protože opravdu nikdy nebylo jisté, jak to dopadne. Musím ale přiznat, že někdy za půlkou knihy už jsem si jednotlivé pacientky a jejich příběhy občas pletla.
Co se mi na knize nelíbilo, byla hlavní hrdinka Julie, která mi k srdci nepřirostla, tím méně, že příběh byl vyprávěný v ich formě a její myšlenky občas byly "na facku" - i když byla správný člověk na správném místě, to nepopírám. Naopak jsem si velmi oblíbila Bridie.
Posledních asi 20% knihy se docela povedlo, i když ten konec autorka možná trochu uspěchala. Události poslední čtvrtiny jsem zčásti předvídala, ale něco mě i překvapilo.
Celkový dojem z knihy je velmi kladný, ale na zadek jsem si nesedla...
Tak na mě moc velký dojem kniha neudělala. Brala jsem ji do ruky s větším očekáváním, než mi splnila. Zaujala mě především tématem porodnictví. Ale samozřejmě i téma pandemie bylo, v současné době Covidu, velmi aktuální.
Nelíbilo se mi zpracování. Nemohla jsem se sžít s postavami, téměř po celou dobu jsem měla pocit, že čtu příručku pro porodní asistentky proloženou zápisky z deníku zdravotní sestry, ale bez znalostí psaní.
Času stráveného nad knihou ale nelituji, protože i přes to byla zajímavá.
Autorčin styl psaní nás rozhodně nenechá v klidu. Autorka popisuje přiběh zdravotní sestřičky Julie, která pracuje v dublinské nemocnici v době řádění epidemie španělské chřipky, a také neduhy té doby - vládu, chudobu, církev. V knize najdeme hodně podobností s tím, co v době pandemie prožíváme dnes, i když autorka začala na knize pracovat již dávno před tím, než u nás pandemie covidu propukla. Je tam díky tomu znát ta propracovanost děje. Autorka se hodně v ději věnuje lékařskými postupy té doby, a je to opravdu místy hodně naturalistické. Kniha má moc krásnou obálku, jejíž význam vám dojde až v průběhu čtení. Je to příběh o naději, přežití, ale také o tom, že rozhodnutí jiných také často rozhoduje o životě a smrti. Co mi trošku vadilo byla taková nenápadná, milimetrová romantická linka, které si člověk ani nevšimne, ale připadala mi tam zbytečná a tak nějak "navíc" a moc nekorespondovala s tím, o čem byl zbytek děje. Ale jinak můžu rozhodně doporučit.
Přečetl jsem na jeden zátah a je to drsné čtení, smutné čtení o španělské chřipce... Moc dobře napsaná kniha.
Jedna z prvních knih koupených v letošním roce do naší knihovny, a bingo!
Osvědčená autorka nezklamala, ba naopak, a předkládá nám třeskutě aktuální příběh, i když vlastně 100 let starý. Mnoho věcí se od té doby změnilo, naštěstí, ovšem lidská hloupost, zášť a bigotnost mohou způsobit velké škody i dnes. Zajímavé je členění románu, resp. názvy jednotlivých částí, mírně depresivní! Ale kapitoly v knize nenajdete; možná i proto jsem ji odmítala odložit a přečetla jsem ji na pět otevření . . .
Velice se mi líbila lidová moudrost, kterou jsem tady viděla poprvé:
" Ona, ehm, došla do školy ještě před zvoněním."
A naopak nemile mě překvapil pravopis v téhle poslední větě jedné vládní agitky:
"Byli by z nich mrtvoly, kdyby byli v posteli?"
Každopádně doporučuju, a to tak, že velmi.
"VEŘEJNOST SE NABÁDÁ VYHÝBAT SE VEŘEJNÝM MÍSTŮM, JAKO JSOU KAVÁRNY, DIVADLA, KINA A POHOSTINSKÁ ZAŘÍZENÍ. VÍDEJTE SE JEN S TĚMI, S NIMIŽ OPRAVDU MUSÍTE. VYHÝBEJTE SE POTŘESENÍ RUKOU, SMÍCHU, NEBO POVÍDÁNÍ V PŘÍLIŠ TĚSNÉ BLÍZKOSTI."
Velmi povědomé, jakoby to bylo z naší současnosti. Možná teprve doplněk ve znění "do bot si stříkejte síru." vyvolá jakousi pochybnost, že to není tak docela aktuální. Ano, vývěska je více než sto let stará, protože se týká první strašlivé světové pandemie - španělské chřipky.
Ale tenhle román není ani o pandemii, ani španělské chřipce jako takové, zato je o péči o pacienty - především rodičky, kterým se ani chřipka samozřejmě nevyhýbala, v dublinské nemocnici na konci Velké války. A i když Irsko nebylo přímým bojištěm, Irové byli odvedeni do války (pro boj třeba až u Jeruzaléma) se stejně srašlivými dopady na vše, co nechávali doma. Chudá, mnohdy jen a pouze kvůli zatvrzelosti náboženství a jeho rozdílů zaostalá země, včetně žen - bez vzdělání, zato jako oběti otrocké práce nejen v továrnách, ale v mnohačetných rodinách ("nemá ho dost ráda, když mu neporodí aspoň dvanáct dětí"...). A k tomu všemu země rozervaná neustálým konfliktem s Angličany, s irským osvobozeneckým bojem až terorismem. A občas s mimořádnými lidmi jakoby z jiné doby - vzdělaná doktorka s velkými plány, zvláštním životem a hlásající neotřelé názory, skutečná osobnost
Ale kniha o téhle osobnosti není, není to žádná biografie, ona je jen její integrální součástí. Hlavní hrdinka Julie je prostší, přesto mimořádně silná, sympatická, vzdělaná zdravotní sestra, třicetiletá, pracující v nemocnici na malém oddělení nastávajících rodiček, ovšem těch s horečkou. Autorka velice pečlivě popsala všechny úkony a mnoho situací, které se odehrály jen v průběhu několika dní, různě závažných, málo zábavných, většinou dojemných až hrozných. A jakkoli je přehled tohoto dění povětšinou nepovzbudivý, nedá se přestat číst. Další pokračování příběhu je trochu předvídatelné, jak smrt tak zrození. Bridie byla neuvěřitelné zjevení, jakoby ji "výchova v domově" vůbec nestačila zlomit. A konečné rozhodnutí hlavní hrdinky je velmi odvážné.
Autorka knihu nenapsala na objednávku (pandemické doby), píše, že s ní začala už v roce 2008 a shodou okolností vyšla až vloni v době kovidové. Přesto, či právě proto, je kniha doporučeníhodná všem, kdo snad pochybují o významu zdravotníků nejen ve vypjaté době, ale v případě jakékoli nemoci, či při pomoci rodičkám. Je povzbudivé, že před sto lety v Irsku ženy již běžně rodily v nemocnicích, spousta současných pravidel hygieny se striktně dodržovala, přesto občas zavane jak tmářství tak samozřejmě i nevědomost (nevím, zda sem patří i použití whiskey...;-). Však ani původce chřipky ještě nikdo neznal, nikoli bakterie, ale virus čekal na svůj objev pár let a první vakcína dvě dekády. Jako povinnou četbu bych se knihu nebála doporučit pro zdravotní školy či mediky.
Autorka mne touhle knihou zase překvapila, až zaskočila: její Pokoj mne nijak neuhranul, zato Zázrak byl vynikající, Volání hvězd je ovšem opět zcela jiné, silné a neuvěřitelně čtivé (jen s tím titulem si nejsem jistá, náznaky a důvody v knize byly, ale moc mne nepřesvědčily).
"- Každý symptom je slovem v jazyce nemoci, ale někdy je nedokážeme zaslechnout.
- A i když se nám to podaří, není vždycky v našich silách sestavit z nich celou větu.
- A tak je umlčíme, pěkně jedno slovo po druhém."
Pozn.: Bridie je skutečně nezvyklé jméno, v komentářích jsem narazila na jeho chybnou záměnu na nám povědomější Birdie
(SPOILER) Čtení první půlky knihy se mi docela vleklo, ale tu druhou jsem hltala. Ty popsané porody zesláblých těl kvůli chřipce a další komplikace = hrůza si to vůbec představit, natož tak zažít... Julie mi byla sympatická. Trošku mi tam teda neseděla ta holčičí láska, ale budiž... Na téma kláštera se radši vyjadřovat nebudu, vře mi z toho krev... Po sto letech bojujeme zase, ale v jiných podmínkách... Kéž by bylo toto nešťastné období už za námi. Držme se!
Kniha má krásnou obalku,byla jsem na ni nalákána a trošku zklamání,,,ale celkem se mě líbila,,situace skoro jak dnes,,to je teda děsivé,,,Veřejnost se nabádá,,vyhýbat se veřejným místum,,jako jsou kina,kavárny,divadla,a pohostinská zařízení,,,Pokud se musíte líbat,,činte tak přes kapesník,atd,,,,no není co dodat,,,,
Od knihy jsem se nemohla odtrhnout. Katolické
Irsko a jeho systém "péče" o padlé ženy a jejich děti je opravdu jen pro silné nátury. Při čtení vás napadne paralela s dnešní pandemií. Zvláště mě zaujala věta lékařky "A co se týče vlády, tak věřím, že pandemie proběhne a skončí dřív,než se usnesou na jakémkoliv účinném opatření."
Kdo by to byl řekl, že knížka o třech dnech v životě zdravotní sestry, bude tak napínavá?! A přitom jde v podstatě jen o popis postupů na provizorním porodnickém oddělení uprostřed epidemie španělšké chřipky v Irsku. Jenže ten popis je tak strašně sugestivní! Úplně cítím tu bolest, pach krve a desinfekce a emoce, které rodičkami i jejich okolím cloumají. Všechno je to tak uvěřitelné! Dokonce i to, že si někdo doma chová jako mazlíčka straku!
Jediná věc, která mi uvěřitelná nepřijde, je milostný příběh. Ten a jeho popis bohužel ubírá jednu hvězdu. Přijde mi na zbytek příběhu naroubovaný, jak by autorce někdo řekl, že bez milostného příběhu ta kniha nebude ono a tak tam prostě nějaký musí vecpat. I tak je to ale kniha, která odsejpá rychleji než hektická šichta sester na porodním oddělení a otvírá hodně různých témat. Většinu z nich nijak hlouběji neřeší ani nehodnotí, jen je zmíní. Jako něco, co se prostě dělo, jako kus historie. A to je mi sympatické. PS: Wikipedie po ruce je nutností! Tahle knížka je plná věcí, o kterých budete chtít vědět víc!
Kniha se moc hezky četla, příběh byl autenticky zasazen do pandemie chřipky a lidé byli stejně bezmocní jako nyní ...
Volání hvězd je nádherným příběhem z Irska první poloviny 20. století. Země se pomalu vzpamatovává z první světové války, záhy ji ale zasahuje pandemie španělské chřipky. Hlavní hrdinkou příběhu je zdravotní sestra a porodní asistentka Julie, která má v těchto nelehkých časech na starosti oddělení těhotných žen trpících chřipkou. Ty samozřejmě musí být izolovány od ostatních rodiček, Julie tak v poměrně polních podmínkách přivádí na svět děti nemocných matek. Z důvodu řádící pandemie se nemocnice potýká s nedostatkem zdravotnického personálu, Julie se tak stává hlavní osobou zodpovědnou za toto izolované porodní oddělení a je odkázána pouze na své znalosti zdravotní sestry a ženskou intuici.
Kniha je o porodech. A to fakt hodně. Detailní popisy porodních procedur, a to v době, kdy nebyly k dispozici ultrazvuky ani žádné další zdravotnické pomůcky, bez kterých si dnešní život ani nedovedeme představit. Navíc v polních podmínkách, na provizorním oddělení, na skládacích lůžkách, bez potřebného lékařského dohledu. Nástřihy, kleště, řezání, umírání miminek i matek - ano, o tom všem čtete v jednotlivých kapitolách. Těmito krvavými popisy se však jemně vine milostná linka, které si zpočátku možná ani nevšimnete. Součástí příběhu je také vykreslení tehdejších společenských poměrů, odsuzování svobodných matek, lehce je naznačena politická situace soudobého Irska.
Jako celek to funguje skvěle, při čtení se určitě neubráníte srovnání tehdejší pandemické vlny a naší současné situace, které si jsou až děsivě podobné (a podotýkám, že autorka na knize pracovala několik let, její vydání v tomto období proto není nikterak marketingově plánováno).
Štítky knihy
lékařské prostředí Irsko irská literatura zdravotní sestry nemocnice, špitály epidemie lékařky poválečná doba porodnictví španělská chřipka
Drsné, živelné, dojemné. Epidemie španělské chřipky mě vždycky fascinovala. Zde se o ní dozvídáme sice na malém vzorku těhotných pacientek jedné dublinské nemocnice, ale neubírá to na závažnosti situace. Osudy postav jsou taktéž zajímavé. Konec mě dojal.