Očistec

Očistec https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532540/bmid_ocistec-65d4e1293a5d5.jpg 5 4 2

Violeti série

Rodí se ze smrti. Jsou posedlí mstou. Kradou vzpomínky. Sytí se krví a opájí bolestí. Od požáru v přístavním městě v sedmnáctém století přes velrybářské a polární výpravy až po zpustošenou zemi v současnosti – tam všude osnují své plány nepohřbení, bílé stíny opředené tajemstvím. Sestupte s nimi do temnoty. Poznejte, jaké to je být jedním z nich. Souborné vydání třídílného románu o Violetech.... celý text

Přidat komentář

lazarus
15.04.2024 4 z 5

OČISTEC je souborné vydání všech tří dílů ságy o Violetech

díl první - Ti nepohřbení
Pro mě nový objev na naší scéně a hned po čertech zábavná krvesajská sága. První třetina je povedeným uvedením do světa Violetů. Zpočátku moc nebavilo a přišlo mě to moc překombinované a nijak zvlášť originální, ale jak přibývalo krve, sexu a mytologie světa tak mě to chytlo. Vizovicemi a MoRem si mě pak paní autorka definitivně získala.

díl druhý - Děti Raumy
Divočejší pokračování Nepohřbených prakticky celé vyplněné cestováním od čerta k ďáblu, proložené střípky z minulosti a průseru v Raumě. Něco mezi 3 a 4 hvězdami. Oproti úvodu do světa Violetů trochu slabší pokračování. A jde se na finále...

díl třetí - Violeti
V závěru Violetí ságy se K.H. tak trochu utrhla ze řetězu a zasypala mě mraky postav a s nimi velkým množstvím vedlejších linek příběhu. Nakonec ale vše do sebe vcelku slušně zapadne a několikasetleté "prokletí" rodiny Segethů dojde uspokojivého finále.

Sága bavila a celkovým pojetím mě připomněla mnou a synem milovaný Kulhánkovic Noční klub, byť s menší dávkou vtipu a kolísající dynamikou vyprávění.
Mimochodem, bichle je bohatě proložena původními kresbami paní autorky. Bod navíc za to.

eraserhead
12.03.2024 5 z 5

„Stál před ní odporný a zároveň dokonalý pekelný pokušitel a Bůh zůstával němý.“ Tak se nám Violetí sága uzavřela aneb z Finska do Česka a zase zpátky. V hezky pojatém omnibusu, plném hezkých ilustrací (některé jsou opravdu nádherné) a prakticky ukázkové procházce krvesajským žánrem. Kde první kniha pracuje s takřka klasickými historickými prvky žánru a je až aristokraticky nasáklá prachem, šuměním moře a prostým i okázalým oblečením, druhé se přesouvá do akčnější a drsnější současné polohy aby se v poslední části rozběhla do apokalyptické budoucnosti plné úskalí, nebezpečí a spletitých osudů. Zatímco v prvních dvou knihách atmosféra houstne, v poslední lehce ustupuje spíše charakterovým osudům a propracovanějším postavám. Violeti v sobě kombinují (leč bez epigonství, opisování a vykrádání) prakticky celou historii žánru. Oplývají však i osobitým a originálním (např. geneze Violetů je poměrně originální záležitost) přístupem. Trochu nechápu, jak je u knihy, jejíž první a poslední stránku dělí více než deset let tvůrčího procesu, udržet tak jednolitého ducha, dějovou linii i styl. Čistě subjektivně pocitově, Děti Raumy jsou vrcholem ságy (už pro ty bestie). Očistec je nejen nejhrubší domácí krvesajská kniha, z toho co jsem dosud četl i ta nejlepší. Sice trochu tuším, co bude asi následovat, ale jsem hodně zvědavý na další nevioletí Kristininu knihu.