Velká transformace - Svět v době Buddhy, Sokrata, Konfucia a Jeremjáše

12.06.2019

Čím víc rozporuplná kniha, tím těžší napsat nezaujatý komentář. Velká transformace naprosto exceluje v popisu historie, ale je mnohem slabší ohledně náboženství. Autorka je sice religionistka, ale zde se soustředí hlavně na historický vývoj filozofie nebo náboženství doby osové.
Tento termín se v knize často opakuje a proto doporučuju přečíst si heslo na wikipedii a budete zhruba vědět o čem kniha je. Jedná se vlastně o rozsáhlý esej na dobu osovou, který se věnuje jen několika kulturním okruhům. Popisuje se starověké Řecko, Izrael, Indie a Čína. Chybí třeba Persie - kulturní okruh zoroastrismu.
Jenže to není Velká transformace, ale velká interpretace. Historická stránka knihy je značně obsáhlá a nejspíš poměrně přesná, ale jinak je to jen velká úvaha. Já pohled autorky nesdílím. Ne že nesouhlasím, ale prostě to tam nevidím. Autorka začíná už v době železné a vrací se vlastně až do pravěku. Četl jsem nedávno Dějiny světa 1 a 2 a přesto nedokážu posoudit jak moc je to věrohodné. (To je výtka směrem k těm dějinám. I zde se ukazuje, že druhý díl byl lepší.)
Historický úvod má téměř 100 stran a až poté se začne víc věnovat náboženství. Popisované tradice jsou naprosto odlišné. Staří Řekové se málokdy dostali za rozumem dosažitelné poznání, kdežto v Indii byly běžnou praxí různé meditační techniky. Proto taky žádný Řek nedosáhl osvícení. Ani kdyby se upřemýšlel k smrti. Filozofie v Řecku řešila jiné problémy než metafyzické směry v Indii. Nemluvě o judaismu v Izraeli a filozofii starověké Číny.
Jenže když autorka jako správná religionistka používá kulturní relativismus, tak se ta odlišnost začne ztrácet. Čtenář snadno dostane mylný pocit, že všechna náboženství jsou v podstatě stejná. Autorka vysvětluje jak tradice popisovaných kulturních okruhů prošly podobným myšlenkovým vývojem.
Podle mě je vysvětlení jiné. Jedná se o přirozený proces, kdy se náboženství musí vyrovnat se společenskými změnami. Jinak přijde o své vyznavače a zanikne. Když se rozvíjely starověké společnosti a postupně rostla lidská populace, musely na to náboženské představy reagovat.
Popisované spojitosti jsou tak pouze intelektuální konstrukce. Kdyby měla autorka pravdu, tak by se náboženské představy sblížily. Ale taoismus nikdy nevedl směrem k demokracii, tak jako Řecká filozofie nedošla ke kultu předků. A aby to bylo víc bizarní, tak autoři Starého zákona těžko cvičili jógu.
V podnadpisu jsou 4 jména, ale zrovna Sokrata a Buddhy si moc neužijete. Oba jsou tak na 6 stranách. Kniha je informačně dost nevyvážená. Některá témata se mihnou třeba na 3 stránkách a něčemu se autorka věnuje desítky stran.
Někdo by mohl namítnout, že ve skutečnosti je podstata náboženských tradic stejná, protože jejich esoterní a mystické směry se značně podobají. To sice ano, ale to by kniha musela být napsaná naprosto jiným způsobem. A manicheismus, který různé náboženské představy skutečně spojoval je z mnohem pozdější doby.
Katastrofální je závěr knihy, kde autorka jednoznačně míří do odpadu. Kniha samozřejmě končí módní poklonou před náboženstvím míru a snaží se naznačit, že také vzešlo z doby osové. E?
WTF? ? Prostě error. Naštěstí má tenhle úlet jen dvě strany.
Pokud si to přečte někdo bez hlubokého zájmu o náboženství, tak se jen utvrdí, že jsou stejná. Nejraději bych tedy flákl dvě hvězdy. Jenže toho historického textu tam byl vagón a ani kvůli těm závěrečným ubohostem se mi nechce srážet hodnocení. Shodit 400 stran kvalitní práce je mi prostě líto. A tohle stejně budou číst spíš lidé co mají zájem. 75%