Velká cesta k sobě samému - o lásce a o životě

09.06.2023

Nečekejte, že vám tahle kniha řekne, jak máte žít. Nečekejte ani rozsáhlé filozofické myšlenky. Na druhou stranu, pokud hledáte krátké příběhy ze života se špetkou zamyšlení, jste správně. Některé příběhy byly poutavé, jiné zase nudnější. Dávám 4 hvězdy z pěti.

05.06.2019

Dopisy, ktere se urcite nezavdeci vsem. Kniha je urcena pro urcitou skupinu lidi, kterym se libila Divocina. A me se libila moc.

27.11.2018

Cheryl vám povie čistú pravdu na rôzne životné situácie bez prikrášľovania. Je to nepríjemné ale je to tak. To na tejto autorke milujem.

13.07.2017

Tak já jsem nadšená! Divočinu mám přečtenou i nakoukanou a toto bylo takové milé dokreslení v podobě zkušeností a rad, které udává pod pseudonymem SUGAR svým čtenářům. Odepisuje na dopisy protkane zoufalstvím, nevědomosti, krutosti, prostě všemi možnými životními osudy. Strašně moc mě to chytilo a i když to bylo pořád to samé (rozuměj, pořád otázka, odpověď), tak to bylo záživné a poučné. Já si to užila a určitě se ke knize budu vracet. Děkuji za ni!

01.05.2017

"Nemůžeš přimět lidi, aby tě milovali. To je nevyvratitelné pravidlo. Nikdo ti nikdy nedá lásku jen proto, že ji chceš. Skutečná láska proudí neomezeně oběma směry. Neplýtvej časem a nesnaž se to změnit."

Chápu, že kniha není pro každého. Nejde totiž o klasický, celistvý příběh. A přesto mi kniha dala mnohem víc, než jakákoliv rádoby seberozvíjející poučná příručka. Autorka bez obalu ukazuje svoji nedokonalost a tím napomáhá smířit se s tou vlastní.
Dostala jsi mě, Sugar!

14.04.2017

Tak toto byl ode mě trochu krok vedle. Anebo je to celkem solidní podvod vydavatele na čtenáře? Kdo se (tak jako já před časem) pohlcen Divočinou, nechá nachytat na jméno Cheryl Strayed, může docela oprávněně čekat knihu podobného ražení. Navíc je to umocněno obrázkem velkého batohu na obálce.
Ale ouha. Už jsem v několika amerických filmech natrefil na to, že nějaká začínající spisovatelka se živí psaním jakýchsi podobných novinových sloupků. Čtenáři se v dopisech ptají naprosto na cokoliv, od naprostých ptákovin až po sdělování celkem drsných životních příběhů a zkušeností a někdo, většinou nějaký začínající spisovatel/-ka jim na ně odpovídá nebo lépe řečeno "poskytuje cenné rady", jak vzniklé, mnohdy poměrně prekérní situace odhalující mnohé osobní až intimní stránky osobností a života pisatelů, řešit. V Americe je to asi celkem oblíbená věc, ale mně to teda nezaujalo ani trochu a tak nějak nechápu, proč bylo těch 380 stran papíru potištěno.
Dlužno dodat, že většina odpovědí mi přišla jako snůška naprostých nesmyslů a blábolů, které jen málokdy byly k věci a mohly pisateli dotazu nějak pomoct. No jo... takže už vlastně chápu, proč to celé vzniká. Cílem je patrně naplnit nějaký určený prostor v novinách, protože prázdná místa si vydavatel nemůže dovolit, a když není nebo nemůže být na příslušném místě reklama, naplníme ten prostor něčím jiným, nějakým textem.
Popravdě řečeno se mi chvílemi ani moc nechtělo věřit tomu, že autorka tak čtivého autobigrafického románu, jakým byla (a asi nejen pro mě) Divočina, je autorem těchto žvástů. Anebo jen prostě nejsem typem čtenáře pro tyhle duševní výblitky o pomoci v životě, v lásce, a ...blablabla...
Odpad nedávám jen a jen proto, že to pochází od stejné autorky jako Divočina. Podle ostatních hodnocení soudím, že jiným ta knížka sedla a třeba i něco přinesla, mně teda ne.

23.03.2017

Dopisy jsou pečlivě vybrány a představují starosti, obavy a zklamání všeho druhu, které nám dávkuje sám život. Dalo by se říct klasika. Výjimečné jsou svými odpověďmi autorky. Málokde jsem četla tak úžasné reakce, jež jsou podány s citem, porozuměním a optimismem. Autorka se snažila do nich dát samu sebe. Dělí se o příhody ze svého života, o své zkušenosti, o své přátelé a také o vztahy. Jsou podány hovorově, aby jim porozuměl každý, ale nepůsobí lacině. Což je dar.