Vathek
William Thomas Beckford
. Námět z Orientu. Kalif Vathek se zřekne islámu a usiluje o získání nadpřirozených schopností a je nakonec potrestán za svou nezdravou ctižádost. Autor, jeden z představitelů klasického anglického "gotického románu", komponoval svou nejznámější prózu jako přepis rukopisu staré arabské pověsti. Vypráví o výstředním, poživačném a po moci toužícím chalífovi Vathekovi, který za pomoci své matky, vzdělané v okultních vědách, uzavře spojenectví s démony s nadějí na získání nadpřirozené moci. Takový kontrakt však pro člověka nemůže dopadnout dobře...... celý text
Literatura světová Horory Romány
Vydáno:
2019
,
Městská knihovna (Praha)
Originální název:
Vathek , 1786
více info...
Přidat komentář
Štítky knihy
islám Orient nadpřirozené bytosti mystika gotické romány nadpřirozené schopnosti
Autorovy další knížky
| 1970 |  Otrantský zámek / Starý anglický baron / Vathek / Sicilský román |
| 2019 | Vathek |
| 1978 | Zámok Otranto / Vathek |
Kniha Vathek je v
| Přečtených | 16x |
| Knihotéce | 17x |
| Chystám se číst | 14x |
| Chci si koupit | 4x |
Příběh sám o sobě je prostý a v dnešní době příliš nezaujme. Jako horor to na mě nepůsobilo téměř vůbec, až na nějaké dva nebo tři momenty, které ve mě zanechaly překvapivě silný dojem, ačkoliv danou situaci si za týden už ani nevybavím. Stylem, jakým je to napsané jsem měl pocit, že je to pohádka - pohádka - trocha toho zabíjení - pohádka - pak trocha fantasy s magií, mýtické postavy a tak - a nakonec zase pohádka. Dokonce i morální ponaučení jak z definice pohádky se tu na konci najde. A že je to na pohádku docela brutální? Říkají vám něco bratři Grimmové?
V době vzniku ale věřím, že muselo jít o výjimečné dílo. Dnes by to mohlo fungovat snad jako povídka, kdyby se vyházelo množství vaty, která příběh zbytečně zamotává a nedělá ho zajímavějším.
Na to, jak je kniha krátká, obsahovala obrovské množství postav ve kterých jsem se ztrácel, i když jsem knihu přečetl ve velmi krátké době, abych je stačil zapomenout. Důvodem bylo i to, že se jedna postava chvíli označovala jménem, pak zase svým společenským postavením, pak zase svou rolí v rodině atd, takže chvílemi člověk myslel, že jde o tři samostatné postavy. I u samotného Vatheka jsem zpočátku měl tento stejný problém a to mi příjde trochu špatně.
Kdybych měl srovnat s knihou, která mi přišla podobná (ale která se mi líbila o hodně víc) nejbližší mi asi připadá Krysař Viktora Dyka.