Valhala

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Limitovaná sběratelská edice s přebalem, náklad 150 výtisků, každý kus očíslován a podepsán autorem. Jeden z nejzásadnějších textů české fantastiky konečně vychází v jediném svazku. Velkolepá sága Františka Novotného fascinujícím způsobem propojuje svět dávné severské mytologie s reáliemi obou světových válek minulého století. Původně parodicky zamýšlený text se v průběhu jednoho desetiletí proměnil v komplexní trilogii, která nadchla čtenáře i kritiky jak svou pro české autory neobvyklou epičností, tak i strhujícími akčními dějovými zvraty, stejně jako hloubkou vhledu do možných českých dějin. Dnes již ikonické souboje víceplošných letadel s draky, temná nacistická magie, dobrodružství v Praze povýšené na hlavní město císařství a desítky postmoderních odkazů na světovou literaturu i skutečné osoby a události jsou proto zpět v luxusním vydání, ve kterém si budete moci vychutnat tento výjimečný a výjimečně dobře napsaný příběh...celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/222304/big_valhala-222304.jpg 3.738
Nahrávám...

Komentáře (17)

Kniha Valhala

Kobalt
11. dubna

Tahle kniha je šílená. Je monstrózní a monumentální. Po dočtení jsem byl vlastně rád, že už je konec, myslel jsem že už se k ní nikdy nevrátím. Ale nyní po letech bych se do ní ponořil i podruhé, je to výzva.

Oponn
04.10.2021

Hvězdičky neuděluji, kdo chce hodnocení, nechť čte dál.

Arnim rytíř von Galwitz - stíhač z první světové války, Franz von Karst - český student stalingradské Napoly (ano čtete správně), Gunnar - dánský princ, Ódin, Himmler, Gagarin, Gabčík, Marylin Monroe, Fulcanelli, Havel... Nejedná se o náhodný výčet historických a fiktivních postav. Jde o pouhou část osazenstva Novotného opulentího díla - Valhaly. Valhala se pro mě stala dost rozporuplnou záležitostí.

Tam, kde si mě autor dokázal získat propracovaným prolínáním historie a fikce, svižně napsanou akcí a kupou postav s bohatým pozadím, mě zároveň odrazoval od dalšího čtení především dvěma věcmi. Jednou je Novotného jazyk a druhou jsou konce neberoucí popisy technikálií. To druhé je spíše můj osobní problém, ale sáhodlouhé popisy jednoplošníků, dvouplošníků, tříplošníků a kdo ví kolikaplošníků, bitevních lodí, transportních lodí, ponorek, tanků, OTček a jiných strojů mi lezly doslova a dopísmene krkem. Pokud v odsýpajícím příběhu najednou nastane odmlka na A4, ze které se dozvím pouze vzhled a funkci všech páček, čudlíků a měřáků v kokpitu letadla, ztrácím chuť číst dál. A na můj vkus toto Novotný činí až přílič často.

Prvně zmíněným problémem je u mě jazyk. Novotný si ohromně libuje ve složitých souvětích, což by mi tolik nevadilo. Co mi vadilo naopak hodně, byla dlouhá souvětí přímých řečí, do kterých Novotný vkládá neúměrně dlouhé uvozovací věty. Často se mi tedy stávalo, že takto rozdělená promluva pro mě ztratila ve druhé části smysl a dost to rušilo při čtení. Na knize se velice podepsalo to, že je složena z vícero dílů, během kterých Novotný jako spisovatel "zrál". První kniha je silně rozjezdová, vyprávěcí sloh autora hrozivě těžkopádný. To se v podstatě od druhé knihy změní. Po přesunu z Valhaly do našeho světa mi přišel příběh lehčí ke čtení, uvěřitelnější, přirozenější. Prostředí Valhaly jsem prostě Novotnému nevěřil a nelíbilo se mi její vykreslení. Problém byl podle mě ale především v jeho vypravěčském stylu, než v obecném zobrazení Valhaly, protože s tím jako s takovým problém nemám.

Mnoho lidí v komentářích vyčítá Novotnému vulgarismy, explicitnost sexu. Obojí je pravda, ani jedním autor nešetří. Vulgarismy mají ovšem v textu a promluvách postav své místo, opodstatnění a neruší. Se sexem je to horší, ale s už výše popsaným zlepšením vypravěčského stylu se pojí i přístup k sexuálním scénám, které mi s přibývajícími stránkami nepřipadaly až tolik prvoplánovité a zbytečně přehnané.

Další zde často zmiňovanou výtkou jsou časové hrátky. Musím uznat, že i přes veškerou svou i autorovu snahu jsem se v časových kličkách ztrácel a některé střípky dají smysl až ke konci knihy, některé byly dokonce i samotných autorem (nebo mojí chybou) zcela neukončeny a vyzněly do prázdna. V tomto je na místě přirovnání s Malazskou, která zde v komentářích také padla. Ovšem toto srovnání berte s rezervou. Podobnost je v autorově přístupu k vyprávění - vypravěč je v er-formě a jako čtenáři nevíme nic víc, než postavy, které si často něco myslí, ale "schválně" nedomyslí, aby se musel čtenář sám snažit. Další podobností je, že postavy se nám v příběhu mohou objevit několikrát, v různém věku, s různým jménem a sdělovat různé pohledy na jednu situaci.

Poslední díl je z téměř poloviny rekapitulací předchozího dílu s tím, že jsou nám doplňovány mezery v příběhu, které samotný děj knihy ale příliš kupředu neposouvají, přesto se paradoxně jedná o zajímavější/čtivější část celé Valhaly - především dění okolo Napoly. Naopak za nejslabší považuji finální kapitoly v královských Čechách a New Yorku, text působil, jako by Novotný mlel z posledního.

Ohledně závěru knihy... Novotný na posledních stránkách graduje pomalým tempem, pak najednou zjistíte, že za pět stran je konec a... Eh... Cítím lehké neuspokojení, ale to může být subjektivní. Na tak rozsáhlé dílo mi konec přišel "odfláknutý". Naopak poslední odstavec ohledně politického poselství kvituji. Dnes je ještě o něco více aktuální.

Kolem a kolem bych řekl, že se jedná o dobré dílo, které by si zasloužilo zrevidované, osekané, stylisticky uhlazené/učesané vydání. Knížka má smysl především pro fandy fantasy, protože na české poměry se jedná o opravdu unikátně rozsáhlé a komplexní dílo. Pro obyčejného čtenáře jde o ztrátu času. Pokud patříte mezi první skupinu, nevěšte hlavu před koncem prvního dílu! Opravdu se to zlepší! Poznat sádrovou tvář Emanuela Lutzeho s torzem ukřižovaného na krku v příběhové omáčce plné kulturních odkazů stojí za to.


Racek213
02.09.2021

dal jsem se do kompletu (už to mám doma drahně let ...) znova a konečně, po letech jsem to vychutnal. No jo, občas je to trochu moc těžkopádné (řekl bych poctivé, ale něky až moc) ale děj, reálie, postavy jsou téměř dokonalé. Tak jo, vychutnal a dávám za méně ... tedy 5. Za tu sílu, co z toho díla prýští

effa
05.01.2020

Já osobně Valhalu považuji za špičku české fantasy. Autor naprosto úžasným stylem dokázal skloubit severské mýty se současností. Příběh je neuvěřitelně propracovaný, byť místy poněkud rozvláčný.

emteces
07.08.2019

Náročná, zdlouhavá .... tu knihu nelze jen číst, je třeba se do ní ponořit a prožívat. 85%

Norri
02.09.2021

Ta kniha je monstrum, které vás zprzní, rozšlápne a potom vás za vyhřezlé střeva vláčí dva měsíce za sebou.

František Novotný stvořil skutečně monumentální dílo a to nejen svým rozsahem, ale také svým obsahem. K Valhale jsem se dostal kvůli mé lásce k severské mytologii. Nápad, že germánští piloti z první světové války, coby noví einherjové, bojují na dvojplošnících proti Súrtrově drakům, mi přišel kouzelný. Jenomže to je jen začátek, protože potom dojde na svět podobný Dickovu románu ‘Muž z vysokého zámku’. Druhou světovou válku zde vyhráli Nacisti za pomoci nemrtvé armády Thule z Niflheimu. Děj knihy se poté odehrává v rozmezí let 1942 až 1991. Tomuto světu vládnou démoni a nemrtví nacističtí pohlaváři, a kromě techniky zde funguje také magie. Novotný si nebere žádné servítky a jeho nacistický svět je opravdu hnusný a děsivý. V knize je řada velmi explicitních pornografických scén, ale také řada hororových krváků.

To všechno by samo o sobě nebylo až tak zajímavé, kdyby se František Novotný v této alternativní historii neopřel o skutečné osoby z našeho světa - o jejich díla a osudy. Jde o české i světové vědce, spisovatele, vojáky, politiky a dokonce i malíře a filozofy, z jejichž děl upletl velmi promyšlený a komplikovaný svět. Tyto skutečné osobnosti mají samozřejmě své místo také v tom nacistickém alternativním světě a jejich role je často až vtipně podobná jejich reálným osudům. A to je nejenom zdroj mého obdivu k této knize, ale také počátek všech mých výtek.

Mám rád dlouhé příběhy, ale co je moc, to je moc. Valhala je velmi dlouhá a její čtení mi zabralo asi šest týdnů. Jenomže už po dvou týdnech spolehlivě zapomenete detaily z již přečteného děje a tady jsou detaily hodně důležité. Vzhledem ke struktuře vyprávění se pak pasáže, které si chcete zopakovat, velmi těžko dohledávají. A to kniha naštěstí obsahuje i rejstřík. Kromě normálního vyprávění, které často skáče do vzpomínek, se děj knihy neustále točí kolem několika klíčových okamžiků, ke kterým se kniha neustále vrací, aby je vyprávěla z pohledu jiného účastníka a doplnila detaily. Novotný také často velmi podrobně popisuje prostředí, či rozebírá politické a společenské nálady. Navíc kniha hodně pracuje s cestováním v čase (oběma směry), skákáním mezi realitami a se zdvojováním osob a věcí, což všechno dohromady způsobuje neuvěřitelný chaos. Je sice pravda, že se po většinu knihy zdálo, že si v tomto chaosu Novotný udržuje přehled a všechno to dává logický smysl, ale ke konci jsem měl přesto pocit, že se mu to přece jenom trošku rozpadlo a dopustil se několika chyb. Na závěrečné rozřešení to naštěstí nemělo větší vliv. Zůstalo ale pár nezodpovězených či nedovyprávěných nitek.

Nechci ale jenom kritizovat, protože jsem se ve výsledku bavil a jsem rád, že jsem si Valhalu přečetl. Nejde jí upřít osudovost a Novotnému velkou imaginaci a schopnost napsat velmi komplexní příběh. Přesto její další přečtení neplánuji. V knize je hrozně moc pasáží, které sice celé knize a všem aktérům dávají neuvěřitelnou hloubku a bohaté pozadí, ale pro celkový příběh nejsou až tak důležité. Když to střelím od pasu, bez nich by se kniha mohla zkrátit na jednu třetinu a já bych si ji v budoucnu rád přečetl znovu. Takhle jsem ji měl už plné zuby a těšil jsem se, až skončí a já budu moci číst zase něco jiného. Ty vypuštěné pasáže by pak v pohodě obstály jako samostatné povídky ‘Ze světa Valhaly’ a čtenář by se k nim klidně mohl vrátit i po nějaké delší době a beze strachu, že přestávkou ztratí nit hlavního vyprávění.

zdenek7908
27.09.2020

Hlavním dojmem z celé mohutné knihy, kromě báječného čtenářského zážitku, byl postřeh, že se jedná o českou obdobu Malazské knihy padlých. A toho dojmu jsem se nezbavil, jen s tím dodatkem, že minimálně pro mne je to ještě lepší, protože pracuje i s realitou, která lépe umožňuje vyniknout spoustě zajímavých myšlenek, nemusí být v některých vecech tak popisná a více se sosutředí na samotný děj. Přestože mnohovrstevnatostí si s Malazem nezadá, spíše naopak, tak příběh je přeci jen konzistenmtnější a racionálnější.

Je poznat, že Novotný není profesionální spisovatel - najdou se pasáže, které nejsou literárně-technicky úplně doladěné. Ale většinou jazyk není třeba řešit, protože příběh Vás unáší dál a dál. Drobné technické nedostatky pak více než bohatě kompenzuje neskutečná imaginativnost díla.

Mimochodem, kniha by měla být úspěšná i podle požadavků teoretiků BLM, protože ten, kdo má největší zásluhu na porážce Zla je Martin Luther King, tentokráte v roli ungana Afriky:)

Miro.slav
15.05.2019

Hodnotiť toto dielo komplexne je dosť ťažké. Aby sa neskĺzlo k schematizmu, je potrebné sa postupne vyjadriť ku každému dielu, pretože každý je iný. Novotný totiž koncipuje "Dlouhý den Valhaly" úplne inak než "Další den Valhaly" či "Konečný den Valhaly".

"Dlouhý den" je podľa mňa typickým valhalovitým počinom, čo sa nebude dať povedať o druhých dvoch dieloch. Napriek ťažkopádnosti, ktorá sa časom stane nielen stráviteľnou ale aj hnacím motorom, je tento diel plný mytológie, vzdušných bojov, pitiek, uličiek a zákrut v čase. Skrátka perfektné. Arnim, Voss, Grímni, Reginleif a zvyšok Valhaly mi prirástli k srdcu. "Meče a prsten" 100% a "Vetřelci" 100%

"Další den" toto všetko zahadzuje. Valhala je zničená, Grímni je mimo deja, Arnim je mimo deja, Voss s ostatnými letcami sú mimo deja, Reginleif je v pozadí a už to vlastne nie je tá hildr z prvej časti, dvojplošníky sú mimo deja. Avšak "hrdinami" sú americkí brílatí páprdovia sanhedrinu, Bush, Kennedy a Crommelin. No nič moc. Jedine Crommelin stál ako tak za to. A na chvíľku sa tu mihol Gunnar so Skuld, čo bola asi najlepšia časť celej knihy. "Dopoledne" 80% a "Odpoledne" 100%

"Konečný den" je už iba o recyklovaní, opakovaní a prežívaní toho, čo už autor raz napísal. Ak to v knihe "Chlapec s mečem" ešte bolo prijateľné, lebo sme sa mohli ponoriť do statku na Brünnhofu, do fantómového tanku, do napoly v Asgarde, či do chrámu Reginleif, tak kniha "Mezi světy" bola úplný prepadák. Akoby autor nevedel ako knihu ukočírovať a ako ju ukončiť. "Chlapec s mečem" 100% a "Mezi světy" 20%

Výsledok: dosť dobrý rozbeh v rámci Valhaly, potom presun do menej úchvatného sveta Malej Ameriky, kde sme sa dostali retrospektívne nazad do Asgardu v Ostmarke až sme dospeli na najhlbšie dno zbytočného opakovania sa.

A to najdôležitejšie, koniec ma už ozaj úplne nasral.

1