V pasti lží
B. A. Paris (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/391558/bmid_v-pasti-lzi-4wP-391558.png
4
2523
2523
Neměla to dělat, vážně neměla. Aby si zkrátila cestu, vydala se Cass autem domů po neosvětlené, křivolaké a opuštěné cestě lesem. Venku navíc zuřila bouřka a ona v tom psím počasí uviděla na kraji cesty auto, v němž seděla jakási žena. Zastavila kousek před ní a počkala, jestli nevystoupí, aby si řekla o pomoc. Když se nic nedělo, vyrazila k domovu, přece po ní nikdo nemůže chtít, aby vylezla z auta na déšť! Druhý den zjistila, že právě tam, kudy jela, byla nalezena mrtvá žena v autě. Zavražděná žena. Mohla ji zachránit? Nebo už byla mrtvá? A co kdyby byla na jejím místě ona sama? Manžel by se zlobil, kdyby věděl, že tamtudy jela… A tak nikomu nic neřekla. Od té doby se jí ale začnou dít divné věci: zapomíná, kde nechala stát auto, jestli si vzala prášky, dokonce objedná kočárek, i když nemá dítě. V hlavě má jen tu mrtvou ženu a zmatek. Cítí velkou vinu, že se ji nepokusila zachránit. A také to, že ji někdo sleduje…... celý text
Literatura světová Pro ženy Thrillery
Vydáno: 2018 , MottoOriginální název:
The Breakdown , 2017
více info...
Přidat komentář
Čekala jsem víc. Jako první jsem četla knížku Za zavřenými dveřmi a proto jsem tady čekala více napětí. Po dvou třetinách sice příběh celkem graduje, ale na prvotinu autorky to za mě nemá.
Napínavá kniha, pořád jsem čekala, v čem bude ten problém! Ve chvíli zvratu jsem nemohla přestat a četla jsem s otevřenou pusou, jak jsem byla překvapená. Už se těším na další knihu od autorky. Za sebe doporučuji.
Příběh má hlavu i patu, takže jsem se u knihy vůbec nenudila. Člověk jen přihlíží jak je psychika člověka křehká a ovladatelná. Jeden den jste šťastní a za dva dny už máte počátek deprese, ne-li rozvíjející se nemoc… Jsem ráda, že na konci této knihy jsem si nemusela klást žádné otázky, protože u knihy Za zavřenými dveřmi to bylo jinak. Spokojená jsem byla s rozuzlením, že se to obešlo bez traumat z dětství, či jiných poruch osobnosti.
Ty 4 hvězdy jsou proto, že mi některé situace přišly „divné“.
Možný spoiler:
Když zapomínám a jsou to důležité věci, schůzky, tak si to přece začnu někam psát, nebo ne? Změnit celý její deník by manžel asi nedal.
Když ji doma vyměnil spotřebiče tak to přeci musela poznat – žádný není stejný když se jinak ovládá.
Ta náhoda s ukradeným mobilem byla docela úsměvná... ale asi jsme moc nároční na to, aby působilo vše reálně.
A ta utěrka? To byl docela hloupý nápad, stejně jako si nechat ten nůž a na takovém místě.
Hlavní hrdinka mě rozčilovala. Ale ono, když se člověk dostane do spirály paranoie, jde to asi pak rychle...
Rozuzlení pro mě bylo trochu předvídatelné, aspoň jeho část nebo kostra. Základní koncept. Autorka ty knížky píše všechny asi trochu podobně. Spouštěcí moment byl kapku vybájený deus ex machina.
Ale i tak mrazivá představa.
Fujtajbl.
Kniha se mi četla rychle, ale pořád to bylo o tom samém. Měla jsem tušení, které se nakonec potvrdilo. Ale mnohem slabší kniha než ta první.
Kniha byla na začátku velmi dobrá. Pak sem si řikal že to drhne. A na konci jsem zjistil proč, a že to mělo smysl. A na závěr řikám super super. 90%
Knihu jsem přečetla jedním dechem..... i když mi bylo velmi záhy jasno, kdo za vším stojí......
Co jsem to jenom chtěl napsat... Rozhodně precizní nakažlivě napínavé počtení. Ze začátku jsem byl dějem tak pohlcen, že jsem stále kontroloval jestli: jsem zamknul, zhasnul, zastavil vodu... Konec měl rychlý spád a jenom to podtrhlo napínavost celého děje.
Přečteno... Kniha mě nezaujala od prvních stran, tak jako Za zavřenými dveřmi, každopádně se pěkně četla a o napětí (zvláště v poslední čtvrtině) nebyla nouze.
Celkem brzy jsem tušila, kdo za její "ztrátou paměti" může být, ale nebylo to naškodu.
celkově mi tato kniha v porovnání s předchozí přijde slabší a určitě by si zasloužila více propracovat, aby napětí bylo větší. :-)
Ještě lepší než Za zavřenými dveřmi. Připomíná mi trochu Dívku ve vlaku. Každopádně napětí až do konce.
Za mě jednoznačně lepší než prvotina autorky. Musím říct, že do 3/4 knihy jsem si pořád nebyla jistá, co se stane. Pak už bylo začalo vše zapadat. Velmi čtivé.
Napínavé a velmi dobře se četlo od prvních stránek až do konce. Závěr super, škodolibě jsem se usmívala, že si to zaslouží. Jak je to s onou Cassiinou demencí bylo sice jasné téměř záhy, ale to, kdo je vrahem, bylo pro mě překvapení.
Super!
Kniha byla velice čtivá. Kdyby tomu tak nebylo, asi bych ji odložila, protože hlavní hrdinka mi lezla hodně na nervy. Proč? Protože mi připadalo, že je úplně blbá. V podstatě mi přišlo, že je příběh vystavěn na tuposti hlavní hrdinky. A uzavření příběhu mi přišlo úplně nereálné, že by někdo při takové hlouposti měl tolik štěstí. Zkrátka přišla k tomu jak slepá k houslím a vůbec nemusela přemýšlet. A hlavně ta paranoia z policie mě opravdu neskutečně iritovala. Jinak by ovšem nebylo o čem psát. Ovšem knize se rozhodně nedá upřít čtivost. Možná je můj názor ovlivněn i tím, že jsem hned po této knize četla Někdo cizí v domě a kniha mi přišla hodně podobná, ale o dost lepší a moc nechápu, jak může mít nižší hodnocení než tato kniha. Jako oddechovka byla tato kniha fajn, ale to všeobecné nadšení rozhodně nesdílím.
Kniha se četla velmi rychle. Dopomohly tomu krátké kapitoly. :) Příběh zajímavý a konec překvapivý a zajímavý. Bavila
Při čtení jsem si říkala, jaké peklo je pro okolí člověk se záchvaty panických atak. A jaké peklo je to pro něj samotného. Ale nakonec to bylo jinak.
Do stránky 200 to bylo furt dokola a pak se to hezky rozjelo.I když trochu jsem tušila, jak to všecho je.
Čtivé od první do poslední stránky. Sice se v knize vyskytuje určitá podobnost s první knihou autorky, ale řekla bych, že tato je o něco lepší než ta první. Již asi od první třetiny tušíte, jak se vše bude dál vyvíjet, ale celkové rozuzlení stojí za to. Doporučuji!
Štítky knihy
Anglie přátelství napětí manželství Velká Británie demence (nemoc) psychologické thrillery thrillery pro ženy
Autorovy další knížky
| 2017 |  Za zavřenými dveřmi |
| 2018 | V pasti lží |
| 2019 |  Přiveď mě zpátky |
| 2020 | Dilema |
| 2022 | Terapie |
Dvě třetiny knihy jsou neustále se opakující děj, který se v podstatě nikam neposouvá, negraduje a čtenáři nic moc nepřináší, mám pocit, že kdyby člověk část knihy přeskočil, tak by o nic zásadního nepřišel. Když se děj konečně po nějakých 250 stranách pohne, tak se kniha čte podstatně lépe a děj je zajímavější, nicméně oproti prvotině (Za zavřenými dveřmi) mě o své kvalitě tato kniha nepřesvědčila, skoro si až říkám, zda autorka s vydáním další knihy příliš nepospíchala.