V jedné osobě
John Irving
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/169317/bmid_v-jedne-osobe-fK0-169317.jpg
4
567
108
Nový román jednoho z nejúspěšnějších amerických spisovatelů současnosti mnohé překvapí. Poprvé od Modlitby za Owena Meanyho je vyprávěn v první osobě – a jeho tématem je homosexualita a sadomasochistické praktiky. Pojednává o šedesátiletém bisexuálovi jménem William, který vzpomíná na svůj nezřízený život v padesátých a šedesátých letech. John Irving otevřeně přiznal, že román V jedné osobě napsal pro svého jednadvacetiletého syna, který je gay. Dílo ukazuje, že i v sedmdesáti letech dokáže Irving přijít s naprosto nečekaným tématem.... celý text
Přidat komentář
K Johnu Irvingovi mám dost vřelý vztah a to i přesto, že existuje několik knih, kterými jsem se nedokázala prokousat, anebo takových, jako byla tato - V první osobě. Knížka, která jako by variovala mnohé autorovy předchozí. Kniha, kterou jako bychom už v útržcích četli u Irvinga několikrát. Příběh, který nedokáže předstihnout, vlastně ani na míli doběhnout některé jeho předchozí skvělé (Modlitba za Owena Meanyho patří stále mezi mých top 10, i po několikátém čtení). I tak se četla docela dobře, až na záverečné dvě kapitoly, které už se jen tak s vyplazeným jazykem snaží doběhnout ke konci. (Zajímavé, že přesně totéž jsem si říkala u Dokud tě nenajdu. Koneckonců z téhle knihy, jako by si toho Irving vzal nejvíce.) Taky mi přišla vcelku přepálená ve smyslu moc velké koncetrace gayů, transvestitů a bisexuálů na tak malém prostoru (ne na počet stran, ale spíš metrů čtverečních, na nichž se odehrává). A to všechny ty Irvingovy divnolidi docela oblibuju. A přestože mi občas jeho knížky připadají, jako by je vyplivl nějaký jím stvořený generátor, nemůžu mu upřít, že stále umí fakt silné momenty. Některé byly dechberoucí (setkání Kittrege se slečnou Frostovou třeba). Ač mám ke knize V první osobě dost výtek, vím, že tohle není můj poslední Irving, že pořád budu mít chuť zjistit, jestli ještě překoná sám sebe. Nebo se aspoň doběhne.
PS: Kittrege byl vynikající postava.
U Irvinga je téma sexuality ve všech jeho knihách dost běžné. Na rozdíl od tohoto románu, je to v jeho ostatních dílech spíše okrajová tématika. Měla jsem tady až dojem, že vlastně skoro každý v sobě má bisexuální sklony, každý druhý je gay, a skoro každý chlap má potřebu nosit ženské šaty. Trochu přitažené za vlasy, ale dost možná záměrně. Začátek je sice malinko zdlouhavý, ale i přesto se mi román hodně líbil.
Vlastně tomuto příběhu z pera mého oblíbeného autora nemám co vytknout ... Irving je skvělý vypravěč a v tomto směru tento román nijak nevybočuje, přemýšlela jsem při hodnocení mezi 4 a 3 hvězdičkami, důvodem pro nižší hodnocení, než jaké obvykle Irvingovi přisuzuji je, že tenhle příběh prostě pro mě nedosáhl úrovně příběhů Pravidel moštárny, Světa podle Garpa nebo Roku vdovou, ... Hlavní hrdina William nás provází světem homosexuální komunity 60. let a zároveň svým životem ... v knížce je všechno co očekáváte: typicky irvingovské prostředí Vermont v puritánské Nové Anglii, Shakespeare a Dickens (které má Irving rád), zápasnický klub v chlapecké škole (Irving je zápasník), otevřenost při vyprávění o sexu, o Billyho bisexuální orientaci ... o jeho, jak to nazval Billy "zamilovávání se do nesprávných osob" :-), ... najdete tu vyprávění o homosexuálním prostředí Vídně 60. let, sexuální revoluci a nevázanost 70. let v New Yorku, 80. léta a příchod AIDS, najdete tu vyprávění o transsexuálním prostředí, homosexuálním prostředí a o tom, jak Billyho jeho bisexualita vyčleňuje i v rámci těchto komunit, ... a přeci je tu něco, proč nechci hodnotit více hvězdičkami, je to subjektivní záležitost, ale já tak hodnocení beru, ... Irving v tomto příběhu pojal ohromnou šířku záběru - motivů, témat v rozsáhlém časovém období, ... a podle mě, ke škodě tohoto příběhu, navíc nevím jak jinak to pojmenovat, řekla bych, že prostě "moc tlačí na pilu" - v příběhu se v reálném prostředí vyskytuje až naprosto nepřirozené množství "odlišných" postav a Irving až celkem hodně nadbytečně kolem dokola zdůrazňuje a vysvětluje jejich odlišnost (myslím, že to bylo skoro plánem autora - dopodrobna popsat a provést skoro rozbor tohoto prostředí), ale jak jsem řekla, podle mého subjektivního názoru, to bylo ke škodě příběhu a celý ho staví do neautentického světla. Škoda.
"Můj milý hochu, prosím, nepřisuzuj mi žádnou nálepku, nezařazuj mě do žádné kategorie dřív, než mě poznáš!“
Dle mého úžasná kniha, která nám dává prostřednictvím Billyho (chcete-li Williama) nahlédnout do často problematické, sexuální identity a strastiplné cesty za jejím přijetím a pochopením...
Irving je známý tím, že ještě předtím, než se pustí do psaní samotné knihy, vymýšlí nejdříve poslední odstavce samotného závěru. Ve větě, která je umístěná na konci knihy, ale v knize se objevuje v jiném kontextu ještě jednou - „Můj milý hochu, prosím nepřisuzuj mi žádnou nálepku - nezařazuj mě do žádné kategorie dřív, než mě poznáš.“ - nalezneme celé poselství knihy, kterým je tolerantnost vůči lidem, kteří jsou odsuzováni a předem zařazováni na základě sebemenších odlišností do různých škatulek, ještě předtím, než je vlastně skutečně poznáme...
Tak jsem to přeci jen dočetla. Dalo mi to zabrat, chvílemi jsem dokonce uvažovala pouze o dvou hvězdičkách. Ale nakonec za tři. Protože je to Irving a mám jeho psaní moc ráda. I v téhle knize propletl spoustu charakterů a příběhů, jen si zkrátka myslím, že se příliš upnul na jednu jedinou vlastnost, dá-li se to tak nazvat. Většina postav nebyla zajímavá ničím jiným, než svou zvláštní sexuální orientací. Najdete tu gaye, bisexuály, transvestity, na co si vzpomenete…
Příběh jako takový je zase široce rozkročen napříč několika generacemi, jak je to autorovi vlastní. Bohužel ale kromě těchto „podivností“ není na lidech v něm vlastně nic zajímavého, a to je veliká škoda. Rozhodně nejsem žádný homofob, mám mezi gayi i několik dobrých kamarádů a je to určitě i dobré téma k zpracování v knize, jaký je k nim postoj veřejnosti, rodiny, jak se vše vyvíjí a posouvá… ale zkrátka se mi zdálo, že tomu schází něco navíc, aby to nebyla jen studie o „jinak“ orientovaných lidech. Irving se tím snažil jistě dát najevo, že jinakost není špatná, ale bohužel mám dojem, že se mu podařil pravý opak. A to je fakt škoda.
Moje druhá kniha od Irvinga. Líbilo se mi to asi trochu méně, než Svět podle Garpa, ale stejně se mi to líbilo strašně moc. Pro mne velmi zajímavé, velmi čtivé a osobité dílo. Jediné, co mi vadilo, byla jistá nepravděpodobnost příběhu. Těch lidí, kteří se "hledali", byli "nejistí" a různě "ujetí" v ohledu jejich sexuality, bylo přeci jen v knize na můj vkus až přehršle. Ale možná to byl autorův záměr.
Výborné dílo. Pomalu, ale jistě se vkrade pod kůži a už nikdy nezapomenete, že jste tuhle knížku četli. Děkuji za ni.
Moje první knížka od Irvinga a nelituji. Chtěla jsem trochu jiný žánr, než na který jsem zvyklá a vyplatilo se. Knížka je lsožitá na čtení..alespoň já jsem se musela několikrát o pár řádků vracet, abych pochopila dobře všechny souvislosti, ale nebylo to na škodu..alespoň mi knížka déle vydržela a neměla jsem jí přečtenou během chvíle :) Zajímavý pohled na bisexuály a transexuály. Člověk si alespoň uvědomí, že dříve to nebylo tak "normální" jako je to dnes.
Vždycky si říkám, že sem na dalšího Irvinga připravená. Že to tentokrát zvládnu a nenechám se tak neuvěřitelně pohltit a že nebudu brečet. Nebyla sem připravená. Nikdy nejsem připravená.
Znám opravdu lepší knihy od tohoto autora. Sexuální úchylka skutečně za každým rohem. I ten, kdo zprvu vypadá jako normální, je nakonec nějak ujetý. Stále dokola se opakující situace jsou zdlouhavé. Násilná oslava transsexualismu. Modlitba za Owena Meanyho od Irvinga nemá konkurenci.
Knihu jsem dostala jako dárek. A po přečtení ani nevím jestli se mi kniha líbila, nebo ne. Nějak mě to nenadchlo, i když některé pasáže mě celkem pobavily.
Irving je můj oblíbený autor, ale tato kniha mě příliš nezaujala. Sama nevím, čím to je. Vyskytly se tu sice i pasáže, do kterých jsem se začetla, ovšem nebylo jich mnoho. Možná to bylo i tím, že jsem se nedokázala vcítit do hlavního hrdiny. Pro mne trochu zklamání.
Velice čtivá, příjemná kniha. Pěkná podívaná do světa gayů a transexuálů. Nejvíce mě bavila kapitola, kde se probíraly začátky epidemie AIDS. Trošku složitější bylo značný počet postav mísící se s postavy v divadelních hrách :D (ze začátku jsem vůbec nevěděl kdo je kdo :D)
Prostě a jednoduše něco jako Forest Gump pro gaye :)
Děkuji za utto knihu
Skvělý, Irving nezklamal. Trochu mě nudila poslední část, kdy už Billy byl dědula, ale jinak dílo, ke kterému se pravděpodobneě někdy vrátim. Mimo jiné mi tato kniha otevřela oči. Díky Johne!
Jen tak namátkou pročítám názory na tuto knihu. Pro ideaface: To je škoda, že jste začal zrovna touto knihou. Ale uvidíte, až si přečtete nějakou jinou z těch předchozích, budete nadšen. Já přečetla všechny jeho knihy. Nejvíc se mi líbila kniha "Rok vdovou," "Pravidla moštárny" a "Pitná kůra." Ale touhle knihou se prokousávám jak pes, který chce ven. Kníhu otevírám s nechutí, vadí mi to zdlouhavé popisování minulosti (jak už tu někdo napsal.) Knihu otevírám z povinnosti a říkám si: Vždyť je to Irving, to dám. Ale . . . nějak mi to nejde. A to není dobré. To - není - dobré. Kniha se má otevírat s radostí. A to, že je kniha dobrá, (já neříkám, že je špatná, to v žádném případě, ale nebaví mě) to poznám, když si na ni během dne vzpomenu a těším se na tu volnou chvíli, kdy ji budu moct otevřít a přečíst si zase pár stránek. Ale tak . . . jsem na začátku, tak se snad do ní začtu a věřím, že se mi bude líbit.
Pro mě největší zklamání. Už Klikatou řeku jsem četla dost dlouho a musela jsem se k tomu téměř nutit, ale tohle bylo pro mě utrpení. Možná je to věkem, přece jenom Svět podle Garpa, Rok vdovou apod. jsem četla cca před 15 lety a byla z nich nadšená, nevím. Téma mi přijde v dnešní době dost out a mnohem víc než osud hlavního hrdiny mě zajímal osud slečny Frostové. Také Shakespeara tam bylo víc než dost :). Tak snad příště...
.....a Irving opäť trafil klinček po hlavičke....
Pred otvorením románu som len zbežne preletela anotáciu /každé druhé slovo/ a jediné čo mi utkvelo v pamäti bola téma homosexualita. Budiž teda, som si hovorila, hlavné je, že Irving napísal ďalší román, ktorý v zbierke nesmie chýbať. Dala som si s ním načas, to teda, ale skutočným obsahom mi opäť vyrazil dych....
...William, ty uličník jeden.....sakra to je taká zapeklitá hlavná postava, že ja ani skutočne neviem čo by sa o nej dalo napísať. Všetko okolo neho je tak "iné", tak zvláštne a tak nevšedné, ale vďaka Irvingovi tak bližšie k nám, k ľuďom, ktorí v živote nestretli podobných Williamov.....ten pohľad do sveta odlišne orientovaných ľudí sa snaží o jediné....o viac tolerantnosti a pochopenia zo strany hetero....o to ti predsa milý John šlo....alebo sa mýlim?
Odhliadnuc od tej veľkej koncentrácie bi, homo, či trans..... tak ti dám plný počet, ale aj 4/5 je viac než dobré...
A len tak mimochodom.....ktoré hovädo splodilo tak príšernú anotáciu??????
Musím uznat, velice zvláštní knížka. Přiznám se bez rozpaků, trošku mi změnila můj kritický (konzervativní) pohled na homosexuály, transvestity, bisexuáli aj. Snad za to může Ich-forma, snad za to může fakt, že autor své postavy nestaví do špatného světla, ale naopak, vše je normální, tak to má být, vždyť láska může zahořet mezi lidmi jakéhokoliv pohlaví (a v různých kombinacích, že?). U americké literatury se postupně setkávám s faktem, že nerozumím dialogům a jisté situace mi nepřijdou normální, v "našem světě" by to takto lidé neřekli, nebo neudělali. Americká literatura mi prostě přijde zvláštní. Ale Irving mě překvapil a já jsem zmatená, protože nedokáži říct proč. Něco na té knize bylo.
Štítky knihy
homosexualita americká literatura sexualita transsexualita, změna pohlaví společenské romány BDSM transgender LGBT, queer, LGBT+ transvestitismus, crossdressing
Autorovy další knížky
| 2003 |  Svět podle Garpa |
| 2005 | Pravidla moštárny |
| 2016 |  Ulice Záhadných tajemství |
| 1994 | Modlitba za Owena Meanyho |
| 2013 | V jedné osobě |
I přes to, že kniha byla nejprve detektivkou o tom, kdo má jakou orientaci a později se zvrtla v "Kdo přežije", se mi velmi líbila. Ačkoliv se mi občas zdálo, že na tak malý okruh lidí je možná až přecpaná zvraty. Poselství je ale jasné: "Nedávejte mi žádnou nálepku - nezařazujte mě do nějaké kategorie dřív, než mě poznáte!"