Pod parou

Do Ankh-Morporku přijíždí nový vynález - obrovské kovově dunící monstrum, které ovládlo sílu všech čtyř základních živlů: země, vzduchu, ohně i vody. Nad Zeměplochu začne stoupat pára vytvořená lokomotivou pana Štědrovky, muže v čepici se štítkem, vyzbrojeného posuvným pravítkem. Pan Štědrovka má zajímavou dohodu se siny a cosiny a díky nim ovládá Železnou vrtilku - první zeměplošskou lokomotivu. Vlahoš von Rosret nepatří k lidem, kteří by milovali tvrdou práci. Ve funkcích šéfa Poštovního úřadu, Mincovny a Královské ankh-morporské banky je ovšem jeho pracovní nasazení životně důležité; spočívá však především ve slovech, která naštěstí nejsou těžká a nepotřebují každou chvíli naolejovat. Vlahoš je milovník života a proto nedokáže odmítnout novou práci, kterou mu nabídne Patricij. Vlahoš se bude muset vypořádat s celými litry kolomazi, se skřety, s tlustým podnikatelem, o němž se říká, že shazuje zaměstnance ze schodů, s řadou rozzuřených ortodoxních trpaslíků - vrtmářů a mnoha dalšími protivenstvími, pokud nechce, aby všechno vykolejilo......celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/23_/237051/uzasna-zemeplocha-pod-parou-sdb-237051.jpg 4.2281
Série:

Úžasná Zeměplocha (35.)

Originální název:

Raising Steam (2013)

Žánr:
Literatura světová, Humor, Fantasy
Vydáno:, Talpress
Počet stran:500
Překlad:Jan Kantůrek
Ilustrace/foto:Paul Kidby
Autor obálky:Paul Kidby
Vazba knihy:brožovaná (paperback)
ISBN:978-80-7197-563-2
Nahrávám...

Komentáře (57)

Přidat komentář
laepus
18. září

Tady bohužel nemohu jít na pět, naopak možná jsem měl jít i na tři, ale to u sira Terryho už ze zásady nikdy nepůjdu. Možná jsem se namlsal na Šňupci nebo Pastýřské koruně, ale tohle je o dost slabší. Chybí tomu bohužel přesně to, co obvykle na zeměploškách miluju - pořádnou porci hláškového suchého humoru a taky napětí (tady je snad na deseti stránkách před koncem při bitvě o vlak - ta je vynikající!). Jakoby v tomhle díle autorovi opět záleželo víc na celkové ideji porozumění všech ras na světě, pardon Zeměploše, než na lehkosti a nadhledu, jež ho obvykle zdobí. Přes to přese všechno je v knize stále patrný jeho rukopis a to je to, oč tu běží. Navíc, vědomí toho, v jakém stavu sir Terry byl, když tohle psal (spíš diktoval) člověka nutí jej ještě o to víc obdivovat.

Turmee
29. srpna

Tohle pro mě nebyla až tak typická "pratchettovka" a možná proto jsem si ji tolik neužila. Autorům styl psaní zůstává stejný, včetně zábavných poznámek pod čarou, nicméně tady mi chyběl příběh. Přišlo mi to jako sebrané historky a informace o vývoji lokomotivy rozšíření a Ankh-Morporské stopláňské hygienické železnice. Největším vzrušením bylo přejíždění hmotné mlhy a odhalení krále trpaslíků.

Braenn
27. srpna

Jak autorovy knihy jinak miluji, o této můžu říct jen, že je škoda, že vůbec vznikla. Původně jsem chtěla dát hvězdy tři, z úcty k autorovi, kvůli čtivosti, ale i tak nějak proto, že to dokázal ve stavu, v jakém byl. A mám pocit, že tolik kladných hodnocení lidí přede mnou jsou spíš o nostalgii, než skutečném stavu věcí. Takže ne. Tahle kniha je prostě, a moc mne to mrzí, divná a nedobrá. Posunul Zeměplochu zas o krok dál k modernizaci a víc než na příběhu staví na tom, že vlastně známe svět i hrdiny. Kdo nezná, ten by asi jen nechápavě kroutil hlavou. Tak je tam nechá dělat divné věci (hlavně Vetinariho jsem tam nedávala), a říkat moudra, která jsou tam tak nějak zbytečná. Mám z té knihy pocit, jako by autor v sevření nemoci měl potřebu světu ventilovat nějaké (správné, to zase jo) názory a poučení, aby tu po něm zůstaly jako odkaz... ale to přece nemá být tenhle druh literatury! Chybí víc humoru a napětí a příběhu a plastičnosti postav, aby to tomu dalo to, co dělá jeho knihy jeho knihami.

Mrzí mě, že jsem tu knihu četla. Ne že by byla tak zlá, to opravdu ne, ale tak trochu mi pokazila Zeměplochu. Tak budu dělat, že se tak nestalo, a prostě ji vytěsním. A je to.

Marshal
10. července

Každá kniha je stínem svého autora a proto je v každém případě nutno smeknout před člověkem, který nedokázal přečíst digitální hodinky ani zavázat si tkaničku, ale přesto dovezl do konce příběh Železné vrtilky. Stejně jako musel být on, je také kniha občas unavená, ale jindy zazáří v plné kráse a síle, jakoby žádné nemoci nebylo. Do velké míry je také autorovým testamentem a naléhavým vzkazem pro svět. Kde dříve jen naznačoval, tam tentokrát bije na poplach. Možná proto nezbylo tolik místa pro vtípky, ale moudrosti poberete stále dvě kopy. Byl jsem v rozpacích, když jsem knihu začal číst, protože nezačínala úplně dobře a já se jednoduše bál, že ani dobrá nebude. Časem mě ale pohltil svět parních lokomotiv a závěrečnou cestu do Überwaldu jsem hltal jedním dechem. Shrnuto do dvanácti slov: Napsal Terry Pratchett lepší knihy? Ano. Stojí tahle za přečtení? Že váháte!

Elea
29. června

Takové milé a trochu smutné rozloučení se Zeměplochou.

Shampoo
19. června

opět výborná kniha sira Pratchetta. Neskutečně jsem si užila, že skřeti mají konečně své využití a stávají se občany :) a celkově celý vývoj "zeměplošské ZD" byl super. Jsem prostě fanoušek zeměplochy od začátku vydání až do konce a je mi líto, že už si nepřečtu další knihu, neskutečně. Když si uvědomím jak rozsáhlé dílo je zeměplocha, má tento spisovatel můj nekončící obdiv. A upřímně všem co tu huhlají jaké je to kostrbaté a podobně, uvědomujete si vůbec, v jakém zdravotním stavu pan pratchett byl a stejně si udržel svůj úžasný humor a styl. Kniha je rozhodně bezvadná a jsem šťastná že vyšla

kní
25. května

Je taková radost vrátit se zas... domů. Mezi ty milé staré známé - Havelocka, Važuzla, Vlahoše, slečnu Srdénkovou, skřety, trpaslíky (Mnohobij Mnohobijson) - ale i ti noví se po pár řádcích mění na další příslušníky té drahé, milované, praštěné, prastaré a nekonečné rodiny!
A nebuďme smutní, že 40. už je poslední - protože není - ještě náš čeká jedna Tonička: The Shepherd´s Crown!
A pak zbývá jen dokoupit si všechny díly a první pomoc i poslední pomazání bude kdykoli připraveno poskytnout svoje služby.
Kousek z Vlahoše: "... V té chvíli zaslechl Vlahoš znovu to podivné hluboké zasyčení, a tentokrát měl pocit, že mu vychází odněkud z duše, plní ho nápady a on sedí nahoře na bidýlku v divadle vlastní hlavy a pozoruje jeviště své představivosti, napjatý dozvědět se, co všechno ho ještě dál napadne." ...
Není tam sice strhující ústřední příběh, ale všimla jsem si něčeho jiného - je tam poselství - něco jako: lidi - už buďte sakra na sebe hodní a pomáhejte si!

Kroc
15. května

Bohužel asi nejslabší díl celé Zeměplochy. Dialogy vázly a celkově mi to přišlo kostrbaté, ALE musíme vzít v úvahu v jakém stavu to Terry Pratchett psal...a na to je to hodně dobré.

Disease
18. dubna

Nejslabší kousek s Vlahošem a tak nějak asi i celkově slabší kousek ze Zeměplochy.

Leechmyi
20. března

"Pane Rosrete, svět můžeme rozdělit na ty, kteří říkají, že to nejde, a ty, kteří říkají, že ano. A podle mé zkušenosti mají ti, kteří tvrdí, že se to udělat dá, většinou pravdu." (s. 280)

Terry, chybíš.

girdi
15. března

Perfektní! Jako každá zeměplošská kniha. Nechápu, jak to Terry Pratchett dělal, ale zase uhodil hřebíček přesně na hlavičku - je to tak aktuální! Kéž by to v dnešním světě dopadlo taky tak dobře. Musíme si držet palce a mít oči a srdce otevřené.

Finn69
09. února

Jako skalní fanoušek Terryho Pratchetta jsem si to nemohl nechat ujít, už to ale jaksi není ono. Sam Elánius už je jen svůj vlastní stín a to vlastně platí pro všechny a pro všechno, co se v knížce děje. Ty tři hvězdy dávám vlastně jen ze sentimentality, jinak bych dal asi dvě.

Teron
26. ledna

Vetinari cvičí Temné úředníky...
Skřeti jsou součástí Morporku....
Po klasických golemech přichází koně-golemové...
Važuzel a Patricij objevují kouzlo vláčkových modelů a jednu trať mají přímo v Paláci
Trpaslík a trollka si dávají rande
A hlavní město Zeměplochy se ocitá Pod Parou, protože přichází geniální inženýr Mandlík Štědrovka, vybavený dostatkem kolomazi, špinavých hadrů a všudypřítomným logaritmickým pravítkem. A stojí na řídící plošině lesknoucí se Železné vrtilky, královny lokomotiv...která navždy změní tvář Plochy

Kdybyste si všechny přechozí díly Zeměplochy představili jako jednotlivé hudební nástroje a tedy součástky orchestru, pak je Pod Parou koncertem, kde je tento orchestr zapojen prakticky celý. Protože je to příběh o železnici, projel se Terry jak hodně velkou částí Plochy, tak i skrze velkou část své tvorby. Pod Parou je vlastně taková malá Zeměplocha v Zeměploše.
Nejen volbou postav, ale tím, že nádherně pomrkává asi opravdu na všechno, co se na téhle placce kdy událo, od mágů až po Cori Celesti. A ten svět se vyvíjí, pracuje, žije a Terry nás ve střípkách zásobuje informacemi o tom, kdo se jak změnil a kam se od posledně dostal. Je jedno, jestli je to tam jako jeden z motivů, jeden odstavec nebo jediná věta, ale je to tam...a já jsem s touhle poslední návštěvou Ankh-Morporku i jiných částí absolutně spokojen;-)

wooloong
18. ledna

Naprosto souhlasím s david5746. Něco tomu chybělo, i když tam vlastně všechno bylo. Četla jsem ji nekonečně dlouho, snad deset dní, to se mi u Pratchettovek nestává.

Sidonie
08. ledna

Přišlo mi to skoro jako loučení se Zeměplochou. Všechny naše oblíbené postavy se tu objevují, byť jen na krátko, aby nám dali své sbohem.

Tahle kniha možná není to nejlepší od TP, ale jsem ráda, že jsem si ji přečetla.
Pro nefandy to ale asi nebude. Ti by měli raději sáhnout po něčem starším.

Jsem zvědavá na Pastýřovu korunu.

Túrin
11.12.2016

Trochu jsem se bál, ale dopadlo to skvěle! :-) železnice a jejích příchod na Zeměplochu mě okouzlil a zaválel jako ostatní "Zeměplochy" :-)

david5746
01.11.2016

Kniha, bohužel, u mě získala smutný primát nejdéle čteného příběhu ze Zeměplochy. Přitom je tam všechno, co dobrá Zeměplocha míti má. Ať už je to Vlahoš, Patricij nebo Elánius. Ale příběhu prostě něco chybí, moc nevím co a jsem z toho vlastně nešťastný, protože mám pocit, že už budu mít jen jeden pokus na příběh od tohoto jinak geniálního autora. Tak snad to rozžehnání dopadne dobře. :)

kusma
29.09.2016

Bohužel, kniha mě zklamala. Zeměplošského vtipu zde bylo pomálu, až moc se tam zdůrazňovaly a řešily problémy ze skutečného světa (je to i v jeho předchozích knihách, ale ne tak výrazně). Objevilo se zde mnoho postav, děj byl zvláštně kouskovaný. Knihu zachránila poslední třetina, která už měla vtip a šťávu. Do té doby jsem uvažovala, že knihu odložím... Z úcty k autorovi a úžasné Zeměploše jsem dočetla.

Cacolinka
24.09.2016

Smutné, že už je to poslední Zeměplocha...:(

LadyKet
16.09.2016

Prostě Pratchett :). Jen jsem měla trochu pocit, že to bylo stylisticky slabší oproti jeho dřívějším knihám, ale asi je to logické a pochopitelné...

czpilar
28.08.2016

Vznik a stavba železnice na Zeměploše mě hodně bavilo. Konec už byl takový slabší. Celkově je kniha ale opravdu dobrá. A samozřejmě se těším na Pastýřovu korunu (a také Kantůrkův překlad).

MM1979
14.07.2016

Tak i když je to úplná svatokrádež, tak musím konstatovat, že jsem se nebavil (určitě ne tak, jak sem čekal), buď už byla znát nemoc autora, nebo to někdo musel psát za něj... I když ne každému se musí líbit vše, tak tohle měla být plnohodnotná Úžasná Zeměplocha s Drahošem a Elániem, ale bylo to stejně slabé - jiné jako příběhy ze Zeměplochy nebo pro mě jako díly s čarodějkami.. Jak napsal jeden recenzent: „Pod parou se chová jako skutečná parní lokomotiva. Rozjíždí se pomalu, při brzdění hlasitě skřípe.“ Já bych dodal Ta jízda… Ta nestojí za to! Nechám si to v knihovně jen z úcty k autorovi a jako poslední 35 díl úžasné zeměplochy, abych nerušil celistvost série.

Kiszoun
25.05.2016

Hlavní dojem po dočtení "poslední" Pratchettovy knihy by se dala asi shrnout slovy inspektora Trachty z Divadla Járy Cimrmana "Bude to taková pěkná tečka za tím naším případem.". A taky to byla velmi důstojná tečka dámy a pánové. Ač je první polovina docela roztahaná a dějové linky zde střídají jedna druhou, je závěr opět strhující a Vlahošovi výrazně sekunduje postava mého oblíbence Samuela Elánia, který si k mé spokojenosti udělá nakonec na pana Rosreta i jiný obrázek, než jako na lumpa a podvodníka. Této knize se často vyčítá, že už to není ono a že toho Pratchett měl nechat... Omyl! I přes těžká úskalí Terryho choroby je tato kniha další z řady jeho klenotů a neváhal bych ani vteřinu, jestli bych si ji měl znovu přečíst (ovšem později, poněvadž jsem ji zrovna před několika minutami dočetl a jsem ještě plný dojmů). Teď už nezbývá než počkat na Pastýřovu korunu a poté v koutě brečet nad skutečností, že už další díla tohoto génia na trh nepřijdou :-(

qwill
17.03.2016

omlouvám se za svůj předchozí komentář - Knihovník tam je. I když jenom velmi nepřímo a navíc až na str.462.:

"Všichni krakové na ni upřeli oči, a to byla první z jejich mnoha chyb, protože velitel Elánius se na ně vrhl, jak se říkalo v Ankh-Morporku, jako Knihovník, když ho někdo nazval opicí."

A to je taková malá definitivní tečka za zeměplošským Knihovníkem. A já jsem si ho původně představoval nejmíň jako mašinfíru. Ach jo.

Velkomožný
04.03.2016

Do Zeměplochy jsem kdysi dávno a naprosto náhodou, v 93 roce nesměle jednoho letního dne vstoupil... a minulý týden jsem ji zase v tichosti a s úsměvem na rtech opustil.
Velmi mi tento díl připomněl Pohyblivé obrázky, ale tak nějak šel dál. Tehdy filmová bublina zase splaskla, ale před pokrokem a smrtí již utéct nejde.....
Dávám plný počet. Já byl naprosto spokojen.

qwill
03.03.2016

Nejlepší kniha Zeměplochy... i když tam není knihovník.
Možná to bude i tím, že pocházím z železničářského rodu a párou jsem jezdil ještě na prázdniny ... aspoň na trati Olomouc - Valšov.

Sakulnikov
28.02.2016

Rosret s Vetinarim opět skvělí, ale byla zde nějaká změna stylu, kterou neumím popsat, ale ukazuje prostě to úplně nezapadá do stejného světa. Vetinari je takový méně tajemný a přímější, což mi narušuje představu o něm. Ale kdo by nemiloval železnici.

qwill
27.02.2016

začíná nádherně:

Mandlík vytáhl z kapsy své blůzy něco, co vypadalo jako plochá kouzelná hůlka s posuvným jezdcem vyrobená pro miniaturního mága, a řekl: Díky tomuhle budu v bezpečí, mami! Mohu poručit sínusu, co má dělat, a kosínusu jakbysmet, a dokonce spočítat tečnu kvadratické křivky! No tak, mami, přestaň plakat a pojď se mnou do stodoly. Musíš ji prostě vidět!"

Bear Reader
16.02.2016

Knížka mi přišla taková.......... jiná. Skoro jako když se sir Terry loučí se Zeměplochou i s námi čtenáři. Ale jako člověk, který se kolem železnice nějakým způsobem pohybuje celý život jsem v ní našel spoustu věcí, které pobavily. Stejně tak jsem se rád potkal se starými známými. U mně dobrý.

Viky27
06.02.2016

Přišlo mi hrozně smutné to loučení s Plochou...