Umění být zdráv
Jan Vojáček
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/482271/bmid_umeni-byt-zdrav-ynI-482271.png
4
587
587
Vše je propojené: Jak se chovat k vlastnímu tělu a předcházet nemocem? Proč neustále roste počet chronicky nemocných lidí? A proč si s těmito chorobami současná medicína neumí poradit? Jak naslouchat signálům těla a napojit se na svou skutečnou podstatu? Jeden z nejuznávanějších představitelů funkční medicíny Jan Vojáček vám ukáže, jak ve vlastním organismu probudit schopnost samoléčby a najít ztracenou harmonii. Umění být zdráv může ovládnout kdokoli – zjistěte, jak na to!... celý text
Přidat komentář
Kniha ve stylu rozhovoru je čtivá, zaujala mě kapitola o hladinách mozkových vln (praktický výcuc na str. 111), o kterých si ráda přečtu něco více - celkově je kniha dobrým odrazovým můstkem pro další hledání, avšak titul Umění být zdráv má, myslím, větší potenciál, ale kdoví, třeba je to jen rozjezd a druhý díl půjde do větších hloubek a komplexností.
Rozhodně by však stálo za to odstranit z knihy stovky překlepů, dost mě zklamalo, jak nedůtklivě je zeditovaná.
Dala jsem hvězdičku navíc jen díky kapitole o ženském a mužském principu. Knihu jsem četla po Myslet srdcem od Jitky Navrátilové a prvním díle Zdravé ženy od Christiane Northrup. Ve srovnání s nimi Vojáčkova knížka dost bledla jak v linii osobního příběhu, tak ve schopnosti podat zajímavým způsobem práci s duchem a tělem. Je tu asi dobře míněná snaha říct toho co nejvíce, ale ta nedovolí ponořit se do něčeho víc do hloubky. Může se líbit těm, kteří o psychosomatice zatím nic moc neslyšeli a Umění být zdráv může být takový odrazový můstek pro další studium.
Kniha vhodná pro širokou laickou veřejnost. Pro mě jako lékařku a člověka snažící se o zdravější životní styl už tak velkým přínosem nebyla. Sice pro mě pár poznatků bylo nových, zajímavých a vedoucích k zamyšlení, ale celkově jsem se hodně nudila. Četla jsem jako eknihu a hodně mi vadilo časté opakování vět.
Skvělá kniha! Velmi se mi líbí myšlenky pana Vojáčka, určitě se v budoucnu ke knížce ještě vrátím.
Velká paráda! Četla jsem každý den kapitolu a snažila si vše srovnat v hlavě. A je to snad poprvé, co mi všechno v knize dává smysl a souzním s tím. Nikdo nikomu nic necpe, jen navrhuje. Zároveň pan Vojáček nic tvrdě nekritizuje a jde vidět, ze je sám se sebou srovnaný. Podtrhávala jsem a podtrhávala. Tolik mi toho dlouho žádná kniha nedala a rozhodně jsem ji nečetla naposled.
Jelikož věřím v celostní pojetí medicíny, dala jsem Vojáčkově knize šanci přesto, že podporuje homeopatika, což je pro mě osobně big no no. Ostatní témata, kterými se zabývá (cirkadiální rytmus, mikrobiom) mě však velmi zajímají. Bohužel celá kniha omílala neustále to stejné dokola, nedozvěděla jsem se žádné praktické tipy a témata, která mě zajímala byla shrnuta v pár větách. Prakticky mi to přišlo jako reklama na jeho kliniku, "přijďte k nám a my vám poradíme".
(SPOILER)
Nesleduji Duška, Hnízdila ani jiné, takže pro mě to bylo téma celkem nové a zatím nepoznané. A jsem ráda, že se ke mně kniha dostala. Zrovna ve vhodné době. Určitě teď na některé věci budu koukat jinak. A veskrze knihu hodnotím pozitivně.
Nejvíce mě bavil střed knihy, kdy už nehovořil o své cestě k funkční medicíně, ale věnoval se vlivu psychiky na zdraví. Především část o egu a roli oběti byla zajímavá.
Ke konci knihy jsem trochu vystřízlivěla, neboť se dotkl očkování a rovnováhy mezi mužem a ženou. V případě očkování mi například vadilo, že zmínil autismus, sice diplomaticky, nevyhranil názor, ale naťukl to směrem k tomu, že by se na něm očkování podílet mohlo a v tomto místě u mě trochu ztratil důvěru (takové to: já svou dceru neočkoval, protože měla v pohodě porod a tak jí nehrozí nemoci, ale spíše reakce na očkování, nechci se svým dítětem hrát ruskou ruletu, ve světě totiž narůstá počet autistů, ale pojďme se o očkování nebavit v emoční rovině, ale konstruktivně...). A co se mužů a žen týče - v mnohém má jistě pravdu, ale jeho výklad mi přišel až příliš plochý, plný stereotypů - nic není takto jednoduché a nedá se tak generalizovat. Ale jeho cílem asi nebylo udělat v tomto směru psychologický rozbor, pouze zmínit jednu z příčin stresu, a v této rovině tomu rozumím.
Osobně se mi vůbec nelíbil začátek ( o ničem, nuda...kdybych ho přeskočila, nic by se nestalo..), měla jsem chuť tu knihu zavřít, a použít na podpal do krbu. Až od +/- 50 strany se mi začala zamlouvat až velmi líbit. Ztotožňuji se s některými názory p. Vojáčka, a i když jsem se nedozvěděla nic nového, tak názor a pohled jiné a fundované osoby je rozhodně přínosem. Opakování je matka moudrosti.
Kniha, která se nebude zamlouvat každému. Mě se líbila, ukázala mi pohled na sebe, své zdraví, pohled do duše. Kdo má rád Duška a Coelha, tomu se bude líbit. Pokud na "tento" styl nejste, nebudete cílovou čtenářskou skupinou. Za mě ale doporučuji.
Pro mě neskutečně inspirativní.I když už pár let zjištuji informace ze zdrojů které se dost liší od těch mainstreamových, byla jsem celkem překvapená kolik mi tahle kniha dala. To že člověk není jen z masa kostí si snad uvědomuje většina z nás. Ale málokdo to skutečně chápe a podle toho i žije svůj život. V jednotlivých kapitolách bylo probráno snad vše co se týká dnešního života a je pro nás důležité i toxické. Co jsem si z celé knihy odnesla je, že naše chování je vlastně dennodenně opravdu z velké části zautomatizované, naučené a pokud chceme jít cestou zdravého a spokojeného života,musíme zapojit naši vědomou mysl. Kapitoly proč potřebujeme lajky, nebo svět mužů a žen a mikrobiom -náš zapomenutý orgán,se mi líbily nejvíce. Po tomhle jsem zkrátka fanouškem Funkční medicíny :-)
Kniha je čtivá, mnohé myšlenky se často opakují zřejmě ze záměru autora vytvořit úvod k tématu funkční medicíny. Na jednu stranu jsem nadšená díky lepší kvalitě textu a myšlenek. Přesto už mi v této oblasti vlak kdysi ujel, a proto vzhlížím s údivem na optimismus autora: kdybychom se odhodlali činit změny, nemoci asi bychom neznali...?
Jedna ze základních knih. Pro pochopení principů naprostý základ.
Už se těším na druhý díl s „nástroji“ ^_^
Zklamání po stránce obsahové i stylové. termín funkční medicína zní pěkně a tváří se, že používá vědecké metody a přístroje. Pak se ale objevují duchovní pasáže a vše se míchá dohromady. Zpočátku to vypadá jako rozhovor, který se pak ale rozpliznul a jen sem tam je v textu nějaká otázka. Knihu jsem četla v elektronické verzi a zde se najednou nějaké věty opakovaly bezdůvodně dvakrát.
Psychosomatika mě velmi zajímá, ale tohle se nedá označit jinak než ezoblábol. První půlka byla docela zajímavá, i když v ní nebylo nic, co už bych nečetla jinde a lépe. V okamžiku, kdy do toho začal autor zaplétat kvantovou fyziku a citovat Duška a Hermana, už ho nešlo brát vážně.
Pokud byste si s ním náhodou dovolili v něčem nesouhlasit, lupne tam pro jistotu tak ukázkový argumentační faul, že by se mohl citovat v učebnicích: Mnohé ženy i muži jdou však do odporu a do boje, a proto jsem často terčem bojovných žen a frustrovaných mužů. Ti, co jsou v největším odporu, jsou však paradoxně v životě nespokojení nejvíc.
Na knihu jsem se velmi těšila, bohužel mě zklamala. Nepřináší žádné nové informace. Pokud občas sledujete Duška, Hnízdila a jiné, nedozvíte se nic nového. Pokud víte, že si máte zařídit život a mezilidské vztahy tak, abyste se co nejméně stresovali, jestli víte, že máte jíst zdravě a pít dost vody a že máte pečovat o bakterie ve svých střevech, víte asi vše, co kniha říká.
(Budu tak trochu opakovat to, co jsem psala u knih pana Vladimíra Kafky, ale nemůžu jinak...) I tato kniha obsahuje hluboké myšlenky a na jednu stranu převratné, na druhou stranu přitom jednoduché a logické názory a závěry. Už jenom číst si tu knihu je uzdravující samo o sobě, natož když si z ní odnesete alespoň nějaké rady nebo poučení a včleníte je do svého života :). Doktora Vojáčka mám i naposlouchaného, takže jsem při čtení slyšela jeho uklidňující, dobrou náladou a optimismem sršící hlas, jak ke mně promlouvá - a to má taky léčivý efekt :). Z té knihy prostě zdraví vyloženě tryská :). Díky lehkému, optimistickému vypravěčskému stylu a nadhledu autor snadno vzbudí ve čtenářích nejen důvěru, ale hlavně naději hraničící s jistotou, že všichni máme své zdraví (a celý svůj život) JEN ve svých rukou - a pokud chceme vyhrát, tak prostě nemůžeme nevyhrát :-)
Západní medicína má jako odpověď na všechny problémy léky, které potlačí příznaky, ale neléčí příčiny. Tahle myšlenka se motá dokola nejméně polovinou knihy, občas proložená větou s obsahem "je těžké vybočit ze stereotypního nevědomého života, když má člověk rodinu a velkou hypotéku". Ne, je dobře, že pan doktor uvažuje o celostním přístupu k člověku, že si s pacienty povídá a léčí jejich duši, ale stejně zodpovědnou redakci si zaslouží i tato kniha. V této podobě minimálně první polovina publikace opakuje podobné věty, působí jako takové přemýšlení, které si člověk zapisuje do deníku, a protože se mu stejné myšlenky vynořují obden v lehce pozměněném kontextu, napíše si je znovu. Škoda nechat zajímavé podněty k přemýšlení takto zapadnout. Bavily mě pasáže o vlastní kariéře, o rozpolcenosti mezi fotbalem a medicínou, o hledání vlastní cesty, ale konkrétnějších příkladů by bylo potřeba víc (druhá polovina knihy, o civilizačních chorobách, je na tom lépe). A taky - kniha má být rozhovorem, na to ale po pár stranách zapomenete, protože čtyřslovné otázky mezi sáhodlouhými odpověďmi brzy přestanete vnímat.
Štítky knihy
rozhovory alternativní medicína samoléčba, autoterapie péče o zdraví zdravý životní styl populárně-naučné publikace psychosomatika mysl a tělo
Rozhodně zajímavá kniha, funkční medicína pro mě byl spíše málo známý termín. Spousta informací a věcí k zamyšlení. Každý si v knize může najít něco nového a pro kvalitní život důležitého.