Umění být zdráv
Jan Vojáček
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/482271/bmid_umeni-byt-zdrav-ynI-482271.png
4
581
131
Vše je propojené: Jak se chovat k vlastnímu tělu a předcházet nemocem? Proč neustále roste počet chronicky nemocných lidí? A proč si s těmito chorobami současná medicína neumí poradit? Jak naslouchat signálům těla a napojit se na svou skutečnou podstatu? Jeden z nejuznávanějších představitelů funkční medicíny Jan Vojáček vám ukáže, jak ve vlastním organismu probudit schopnost samoléčby a najít ztracenou harmonii. Umění být zdráv může ovládnout kdokoli – zjistěte, jak na to!... celý text
Přidat komentář
Fantastický Jan Vojáček, díky Bohu za něj. V kontrastu k němu se nemožu neptat, kam to lidstvo dopracovalo.. Smutné. A zároveň nadějné, že každý může vzít zodpovědnost do svých ruk a zlepšit si kvalitu života a zdraví. Vřele dopuručuju.
Původně jsem ji koupila, že ji někomu dám jako dárek, ale to se nedalo, příliš plytké. Chápu, že starat se o sebe, kvalitně jíst, dobře spát, nezanášet mozek balastem apod je skvělé. Ale takové názory jako, že si za nemoce můžeme sami svým životním stylem a malým sepětím s přírodou, nastavením mysli...nevím, co by mu na to řeklo původní obyvatelstvo střední a jižní Ameriky, které bylo z velké části vyhubeno nemocemi přivezenými z Evropy...Asi blbě spali, jedli i žili.
Nesouhlasím zcela se vším, co je v knize psáno, ale spousta věcí se mi zde "potvrdila" a rozhodně si to potřebuje spousta lidí přečíst, aby se zamysleli nad dnešní dobou a vlastním zdravím.
nutná k pochopení toho, že zdraví je na prvním místě a souvisí s ním všechno, co se děje nám a kolem nás
vztah mediciny a psychické stránky života
skvělá příležitost k pochopení života, jeho smyslu a našich cílů
Knížka mi byla doporučená a abych pravdu řekla, tak jsem neměla nějak velká očekávání. Ale opak se stal pravdou. Už začátek knihy mě nadchnul a s chutí jsem knihu musela číst dál. Nakonec jsem knihu četla každý večer po kapitolách, abych měla možnost se nad daným tématem zamyslet. Díky knize jsem zjistila, jaké chyby v životě dělám a postupně se snažím přijít na to, jak se jim vyvarovat.
Jak už tady bylo řečeno, tak kniha dává opravdu naději na novou energii a takové nakopnutí do lepšího života. Což dalo i mně. Knihu mohu s velkou chutí jen a jen doporučit.
V knize jsem se poprvé potkal s tím, že chronické zánětlivé autoimunitní onemocnění není nemoc, ale pouze projev vnitřní nerovnováhy v těle. Nejvíce povzbuzující je to, že když dnešní medicína nezná cestu, jak se této nerovnováhy zbavit neznamená to, že by byla nevyléčitelná. Kniha vám může dát naději a možná novou energii se skutečně uzdravit.
Opravdu bych chtěl za svého života zažít, že tento přístup bude standardem v našem zdravotnictví.
Kniha dokáže mnohé předat, záleží na člověku, co si z ní odnese. Je lépe ji číst v klidu, protože téměř každá kapitola vyžaduje zamyšlení. Každá kapitola nese nějakou myšlenku. Bohužel, většina témat je zde zpracována jen povrchově, což mi nestačilo, ale chápu omezený rozsah knihy. Právě toto může asi v mnohých vyvolat pocity vzdoru a nepochopení. Na takové části jsem také narazila, a hlavně zde je nutné zamyšlení, ověřování a další bádání. Nicméně jako přehled bodů vedoucí ke zdraví mi kniha přišla velmi poučná a ucelená, vyvolávající zamyšlení o životě a o zdraví. Zprvu jsem se bála rozhovorové formy, ale i ta byla dobře zpracovaná.
Oceňuji také, že kniha není psána formou "všechno děláte blbě a budete nemocní až nakonec v bolestech umřete" ale naopak na mě působí povzbudivě a pozitivně.
Knihu bych všem vřele doporučovala, ovšem myslím si, že k ní každý musí dospět a být otevřený netradičním názorům a myšlenkám.
Skvělá kniha k zamyšlení o chronických nemocech, tedy spíše o tom, proč vznikají a jak jim předcházet psaná zajímavou formou otázek a odpovědí.
Nevím jistě, ale asi u nikoho jiného mi zatím tak nepřipadalo, že by papouškoval jen názory někoho jiného a nepřidal k tomu něco svého navíc.
Hodně citovaných knih jsem sama četla, takže informace, které byly v nich a které J. Vojáček zmiňuje, pro mě nejsou nové. Přestože s mnoha myšlenkami souzním, z úst Petra Gelnara (poslouchala jsem audio) slovy autora jsem tomu moc nevěřila.
Mluví o pravohemisférových věcech levohemisférovým jazykem a proto mi kniha nesedí, je pro mě těžko stravitelná.
Mluvit s chladnou věcností o otázkách duše a pocitů na mě působí odtažitě a tak se mi kniha jako celek zkrátka nelíbí, i když obsahuje třeba informace, nad kterými by stálo za to se zamyslet.
Kniha může být pro nemocného motivaci, pro zdravého zamýšlením. Oceňuji odvahu k některým názorům. Ze začátku byly dotazy takové podivné,
Zhruba před sedmi lety jsem seděla v maloměstském kulturáku na představení Čtyři dohody. Moje kroky v knihkupectví v tomto životním období také obvykle mířily mimo jiné i do seberozvojové ezosekce. Zpracovala jsem tehdy určité množství literatury v tomto duchu a moje analytická mysl začala posléze v těchto zdrojích rozpoznávat určité opakující se vzorce v různých obdobách. Nutno dodat, že jsem nepátrala v tradičních dílech starých mystiků, ale spíše v ezoliteratuře psané pro tuto dobu. Zprvu objevný mindset po poměrně krátké vystřídal pocit, že mě to všechno vlastně jen utvrzuje v určitém světonázoru, který se tváří jako uvědomělý, ale já v něm začala rozpoznávat spíše plytkost a točení se v kruhu, ze kterého buď člověk vystoupí, nebo do toho všeho zabředává víc a víc s pocitem, že on přece tak nějak přirozeně ze srdce ví, jak se věci mají, přičemž tento pocit se zvyšuje na úkor schopnosti kriticky se zamyslet nad věcmi. Já z kruhu vystoupila a zaměřila jsem se na studium vysoké školy.
Tato kniha čekala dva roky v knihovničce se statusem "dárek k Vánocům", než nadešel její čas. A já nevím, jestli se mi víc zajídala ta řídká omáčka o duši, žití srdcem, a o tom, jak si děti vybírají svoje rodiče, která od dob, kdy jsem ji jedla dobrovolně získala nechutnou nakvašenou chuť, nebo masitá a tučná porce nepodložených pseudolékařských informací podávaných dohromady s životním příběhem H. Vojáčka. Speciální přílohou pak byla kapitola u mužích a ženách, při které se struktury vody v mé sklenici poblíž knihy musely seskupovat do zvláště hněvivých obrazců (např. tvrzení, že muž má být ženě oporou, ale není prostě uzpůsoben na to vstávat v noci k malému dítěti).
Základ je jasný: pro zdraví je klíčová strava, spánek, přiměřený pohyb a určitá míra sebepoznání, která nám umožňuje znát naše potřeby a zpracovávat problémy. O těchto jednotlivých tématech lze ale najít daleko kvalitnější a objevnější literaturu, ozdrojovanou a jdoucí do hloubky.
Poznámka na závěr: Věda založená na důkazech se může jevit jako striktně racionální a odtržená od proudu života, ale v jejím základu je také srdce a touha po pravdě. Většinou je však ohraničena tvrdými daty a ty zkrátka neprodávají tak dobře jako ezožvásty.
Nejen že jsou obě knihy vtipně zpracvoané (když je přiložíte k sobě, hřbedy od sebe, vznikne vám autorův obličej), ale je velmi poučná.
Zajimavá kniha psaná čtivou formou. Za mne je plus, že je prokládaná osobními zážitky autora a tím získává na svižnosti. Nešlo o to ztotožnit se s celou knihou, ale přečíst si Vojáčkovi názory a zkušenosti a vzít si k srdci věci, které mne osloví nebo mne přimějí se zamyslet. A to kniha splnila.
Nejvíce oceňuji zpracování knížky formou otázek a odpovědí, do toho sem tam krátký příběh. Zajímavá témata kapitol. Trošku už místy názory na hraně, ale každý si asi najde to svý. Pořád nevím, jestli je mi autor knížky spíše sympatický, nebo spíše nesympatický (to jsou dilemata :-D), každopádně mě zajímá, je to určitě charismatická osobnost se spoustou znalostí, takže se chystám přečíst i jeho další dvě díla a těším se ně.
I přesto, že některé pasáže byly i na mě příliš "ezo", tak jsem si našla své. Velice mě mrzí, že dnešní medicína léčí vše jednotlivě a nezaměřuje se na příčiny. Bohužel ne každý člověk ma dnes čas se takto zaměřovat sam na sebe a lékařů kteří přistupují celostně je jako šafránu. Nebo se pak musíte svěřit nejakemu leciteli, a to už je pro me zase za hranou. Hodil by se nejaky seznam lékařů kteří alespon inklinuji k celostnimu pristupu k cloveku a ten si pak uz muze vybrat zda se nekomu takovemu sveri do rukou ...
MEH. Ne. NE!!!
Pan doktor by mě jistě nazval newtonovským materialistou a nabubřelým skeptikem, ale mám k tomu mnoho důvodů. Tahle kniha je plná logicky si odporujících tvrzení (rodinu si nevybíráme, musíme hrát s kartami, které jsme dostali vs. svoji rodinu jsme si vybrali a nemůžeme tedy rodičům nic vyčítat, to je jedno velké WTF). Tvrzení, že jeho pacient nabral deset kilo svalové hmoty za tři měsíce je minimálně zábavné (nemohlo se jednat o váhu čistě svalové hmoty, ale o tom pojednávají jiné, ODBORNÉ, publikace).
Tvrzení o homeopatikách, očkování, mužsko-ženském principu pro mě byla třešničkou na dortu tohohle pseudolékařského-ezo-blábolu. Odkazy na vědecké studie a "odborníky" nejsou ničím podloženy, myšleno ničím na vědecké bázi, třeba aspoň uvedením zdroje tak, aby byl dohledatelný. Odkazy na další ezo knihy neberu v potaz, na to fakt nemám čas.
Celkově hodnotím jako velmi nebezpečnou záležitost vzhledem k tomu, kolik má tenhle člověk společně s lidmi jako je Dušek příznivců bez špetky kritického uvažování s touhou ověřovat informace z více zdrojů a ideálně na základě vědeckého a recenzovaného poznání. (Ne, fakt nevěřím, že když se budu na vodu zlobit, bude to působit na strukturu ledu, který z ní udělám.). Jedna hvězdička za celkovou myšlenku omílanou na dvě stě stranách - věř a síla tvá tě uzdraví, aneb placebo je jedním z nejúčinnějších léků medicíny odpradávna. Množství typografických chyb nekomentuju. Není zač.
Rozhovor novinářky Věry Keilové s Janem Vojáčkem. Dozvíme se jeho osobní příběh, ale hlavně to, co vede ke stále většímu počtu chronických onemocnění. Jak je důležité naslouchat svému tělu, i první kroky k tomu, abychom se cítili lépe.
V knize nenajdete univerzální návod na to, jak být zdravý, ale přináší nám inspiraci, jak bychom toho mohli dosáhnout. Jednou knihou se nedá obsáhnout vše, ale dá se nasměrovat naše mysl tím správným směrem. Donutí nás zamyslet se nad svým způsobem života a přijmout alespoň drobné změny, které povedou k našemu zdraví anebo k uzdravení.
Kniha je napsána tak, že je přístupná všem. Pokud jste se o funkční medicínu doposud nezajímali, určitě se knihy nebojte, naopak Vám může ukázat trošku jinou cestu.
Rozhodně je to inspirativní a já si do budoucna přečtu další knihy od autora.
Ke knize jsem přistupovala značně skepticky, neboť dr. Vojáček mně zatím příliš nezaujal (asi jen svým vzhledem :) Nakonec jsem překvapivě mezi již zmíněnými omílanými tezemi našla pro sebe nějaké podněty, takže nemůžu hodnotit až tak špatně. Kupodivu jsem četla i dost knih, které jsou v knize zmiňovány. Věřím že pro toho, kdo nečetl z tohoto žánru nic to asi bude přínosné více.
Nebudu vypisovat dlouhý komentář, jen by mě zajímalo, když pan Vojáček chodí spát do 22:00, v kolik hodin chodí spát paní Vojáčková?
Štítky knihy
rozhovory alternativní medicína samoléčba, autoterapie péče o zdraví zdravý životní styl populárně-naučné publikace psychosomatika mysl a tělo
Kniha Umění být zdráv je v
| Právě čtených | 53x |
| Přečtených | 860x |
| Čtenářské výzvě | 199x |
| Doporučených | 64x |
| Knihotéce | 257x |
| Chystám se číst | 364x |
| Chci si koupit | 141x |
| dalších seznamech | 6x |
Jan Vojáček je hodně inspirativní a zajímavá osobnost dnešní doby ALE, kniha vedena rozhovorem není nic moc. Lepší by byly jeho osobní myšlenky v nějaké pěkné návaznosti. Tady jsme se občas motali v kruhu. I tak dávám 4*, jelikož je to konečně něco z tohoto soudku témat. K takové knize se nedostanete denně.