Ukolébavka
Chuck Palahniuk
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/2011/bmid_ukolebavka-OQW-2011.jpg
4
408
48
Novinář Carl Streator, který pro místní plátek píše sérii článků o syndromu náhlého úmrtí nemluvňat, si povšimne, že na místech, kde k nim došlo, se obvykle vyskytuje kniha Básně a říkanky celého světa. Na straně 27 je v knížce neškodná říkanka, uspávanka. Ve skutečnosti jde o šamanskou formuli, která po přednesení, dokonce i v duchu a na dálku, v mžiku zabíjí. Carl se vcelku náhodně seznámí s Helen, která podniká v realitách - prodává domy, v nichž straší. Společně s její asistentkou Monou, z níž se vyklube čarodějnice, a s chlapíkem přezdívaným Ústřice, který ani neskrývá svůj negativní vztah ke světu a lidem, se vydávají na cestu. Na cestu po Spojených státech, aby po knihovnách ničili všechny výtisky inkriminované knihy. Při tom však sami říkanku používají a zanechávají za sebou mrtvé. Carl možná trpí mesiášským komplexem, ostatní ale na záchranu světa rozhodně nemyslí; jde jim o moc a peníze, chtějí ovládat druhé. Časem zjišťují, že formule je pouhopouhou součástí celé knihy kouzel, takzvaného grimoáru, a v té chvíli se z nich stávají necitelné bestie. Chuck Palahniuk v románu pracuje s hyperbolou a nadsázkou. Představuje pokřivenou společnost zmanipulovaných konzumentů, kteří nejsou schopni prožívat vlastní život, a proto žijí životy hrdinů oblíbených televizních seriálů. Ukazuje jedince, kteří se ocitají v bludném kruhu mediální zábavy, oddávají se moderním kultům a všelijakým zástupným činnostem, jen aby nemuseli přemýšlet sami o sobě. Ani ve čtvrtém česky vydávaném románu Palahniuk své příznivce nezklame: společně s vyšinutými postavami tu nechybí charakteristický autorský styl plný sarkasmu, černého humoru, jízlivostí a sprosťáren.... celý text
Přidat komentář
Slabší kousek z Palahniukova "zlatého období". Napodruhé už mě tolik nebavil, ale hodnocení nechám z prvočtení.
Chuck jako jeden z mála z nás pochopil zlaté pravidlo ze základní školy: opakování je matka moudrosti. A tak si každý jeho příběh zapracuju do paměti pěkně 1...počítám 2...počítám 3. Pokud tedy máte pocit, že jste po přečtení knihy Ukolébavka od spisovatele Chucka Palahniuka nadšení, pociťujete chuť sáhnout po dalším kousku nebo trpíte nespavostí, jelikož vám nikdo ukolébavku nepřečetl, ozvěte se na číslo...
Opět pro autora typické čtení, na které je lépe obalit si nervy dopředu a počítat se vším, a mezitím ovšem hromada námětů k přemýšlení, o které rozhodně nechcete přijít! Už při čtení knihy jsem se těšila na to, až ji budu časem číst znova. A pokud hledáte výbornou reklamu na ticho, v téhle knížce jste správně. :-)
Pěkný. Jako vždy u Palahniuka tragikomicky bizarní, komplikované, poměrně náročné na orientaci, ale tentokrát alespoň pro mne nadprůměrně zábavné a svižné.
Skvělé! Druhá kniha, kterou jsem od něj četla a s radostí se vrhnu na další :)
...jsou knihy,které čtete jedním dechem.Jsou knihy,které musíte číst velmi obezřetně,aby vám neunikla žádná perla.V této knize jej jich spousta a většinou sedí.
"Ve světě,kde závazky jsou bezcenné.Kde složit přísahu neznamená nic.Kde se dává slib,aby se porušoval,tam by bylo milé se dívat,jak se slovům zase vrací moc."...
„Do pekla možná nejdeme za to, co jsme udělali, ale za to, co jsme neudělali.“
Carl Streator je novinář který píše o syndromu náhlého úmrtí novorozenců. Pronásledován minulostí při své cestě za odhalením původu Grimoáru, ze kterého pochází vraždící Ukolébavka potkává Helenu, Monu a mladíka jménem Ústřice, kteří každý sledují svůj vlastní cíl. Kniha se odehrává ve dvou časových úrovních a pohybuje se na pomezí horroru, dramatu, komedie s hodně černým podtextem a hodně netradiční love story. Nekrofilie, vraždění, ekoterorismus, pronajímání domů ve kterých straší a zamyšlení se nad mocí slova a zodpovědností.
Ten rockoholismus, ta klidofobie.
"Klacek a kámen kosti ti zláme, ale bacha na slova, bacha na ně!"
Můj první a zároveň nejoblíbenější Palahňuk (Klub rváču popravdě trochu zklamal); možná proto, že jsem ho ještě neznal a tak se mi jeho dosti vyšinutý styl ještě nezajídal. Ale neřekl bych. Tady totiž, narozdíl od některých pozdnějších děl (Strašidla, Deník) neopanovala forma obsah a i teď, po letech, nelze zpětně neocenit čistotu, jednoduchost a sílu nápadu, s nímž tahle útlá knížečka docela trefně, a při tom skromně, vypíchla to podstatné. Hezkých 5*****
Vybrala jsem si tuhle knihu, protože se mi líbil námět a že to má být trošku jako horor. Už po prvních stránkách jsem ale věděla, že mi tenhle styl psaní nebude vyhovovat, a taky že ne.. v ději jsem se pořád ztrácela, tak třeba tohle:
A Ústřice vplétá Moně do vlasů mozaikové okno a říká: "Chci být tím, co pobilo dinosaury"
A já říkám, že dinosaury zabila vyšší moc.
Říkám, že s takovým rádobygenocidníkem už nepojedu ani kilometr.
A Ústřice povídá: A co doktorka Sára? Mamko? Helfni mi s tím. Kolik dalších už taťka stihnul zabít? A Helen nato: "Zašívám rybu"
Moje první jízda by Palahniuk a s pedálem na podlaze až do konce... ta myšlenka je prostě... sáhnete si i do svého svědomí... odolala bych či bych to kosila stejně jako Carl? A stačila by jen myšlenka... Ty jdeš za nepoužití deodorantu a tobě tu pokutu za parkování už vůbec platit nebudu...
Navíc ta údernost textu je dokonalá... čte se to samo a to i když jsem ve finále už vůbec nevěděla, čí jsem... a navíc podruhé... probudila se opět x-bžiliontá touha po T. Durdenovi :)
Představte si, že existuje básnička, s jejíž pomocí můžete rychle zabít druhého člověka. Nemusíte ji vyslovit, stačí na ni jen pomyslet... Jak byste se zachovali?
A teď pojďme ještě dál. Co když takových básniček existuje celá kniha - kniha básniček, co dokážou skoro vše a jejich znalost by z vás udělala boha. Jak byste se zachovali teď? Budete ji chtít zničit či vás její moc ovládne?
Vynikající kniha o síle moci, lidském svědomí a absurditě současnosti...
Kniha byl dar. A musím říct velmi vydařený... Určitě zkusím další knihy tohoto autora.
Říkám si, jestli bych se schopností zabít kohokoliv naložil jinak, než hlavní hrdina....ale bojím se, že ne.
Od Chucka už jsem pár knih přečetla, ale tahle je prostě jiné kafe. Není to smrťák, ale stejně vás udrží bdělé ještě dlouhou dobu po vypití.... ehm, teda po přečtení. Nevalí se na nás hordy vyvržených vnitřností (pořád to rozhodně není čtení pro děti a slabší povahy), na druhou stranu je tam pár myšlenek, které jsou ještě děsivější. Třeba ta o Velkém Bratrovi, který nesleduje, nýbrž dodává přemíru "zábavy". Nebo ta o reklamách na brambůrky s příchutí kysané smetany. Tyhle věci mě zasáhly daleko, daleko víc než příběh hlavních protagonistů a jejich spory a využití/zneužití/zničení Knihy Stínů.
Nic to nemění na tom, že Ukolébavka je skvělá. Výborně napsaná. A děsivá.
Jak by vás ovlivnilo mít moc nad životy lidí? Příběh novináře Streatora a realitní agentky Helen, kteří tuto moc mají, se vyvíjí zajímavým směrem - je v některých případech konstruktivní destrukce ospravedlnitelná? Minimalistický styl vyprávění má spád a dobře se čte.
"Možná se do pekla nechodí za to, co uděláme. Možná se do pekla chodí za to, co neuděláme. Za to, co nedoděláme."
Po "Klubu rváčů" něco trochu jiného, avšak mě se tahle knížka možná i líbila o něco víc. Čtivé, nikde to nezadrhávalo. Lepší dárek k Vánocům jsem si přát nemohla.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2005 |  Klub rváčů |
| 2009 |  Snuff |
| 2007 | Strašidla |
| 2010 | Neviditelné nestvůry |
| 2012 | Prokletí |
Drazí otroci,už je to tu zas,velký bratr chce každého z nás,mám obavy jako jeden z vás.
Jak jednoduše pomíjivé si být jistej svojí tzv. svobodnou vulí. Aneb každý by chtěl být mesiášem. Obět kultury,či snad božské vule,dědičnosti,médií,rodiny,předsudku,iluze jedinečnosti jedince-tady jsem haleluja,jsem jen DNA kopie kopie jiné kopie z jiných kopií,božský hardware a jsem mašina na zabíjení a já počítám 1,počítám 2,počítám 3 ...
Čtu si takhle dalšího Palahniuka,začínám prologem,ve škebli se honí myšlenky víte-nevíte,ted mě napadá,víte,víte kulový. Přichází první kapitola,první šleha,ano s každým příběhem je ta potíž,že ho vyprávíte až po událostech. Vše je z odstupem,každá informace odkudkoli se bude vždy nepatrně lišit. Vrtá vám to to taky stejně jako mě ? Stejně je to i smým komentem na databázi,nikdy nebude přesnej jak ta první myšlenka co mě při čtení napadla,jenže tehdá už jsem věděl,že si to s Chuckem zase užiju a to je právě to co mám na něm rád to skvostný prolínání,jak to do sebe tak doslova mimozemštansky zapadá a to je jen začátek,počítám 4,počítám 5,počítám 6 ...
Pokračování z paralelní skutečnosti : jdu si takhle na nákup,připletu se jednomu chlápkovy před rozvrzanej vozejček. Sice mě objíždí,ale nezapomene při tom polohlasně zajéžíšovat a já počítám 7,počítám 8 ...
Mám moc,budu počítat jak děsivé a pervézní jak šmakulozní ... ta falešnofobie. Ten poklidoismus. Ten upřímnoismus. Ta svědomofobie,počítám 9 ...
Nohoře si přečtěte v hlavičce o co tu běží,pro ty co od CH.P. něco četli je to zbytečné rozpitvávat,takže pro ty zatím nedotčené ke kterým jsem donedávna také sám patřil se jedná o šlehu do našeho tzv. kontroverzně ujetého spořádaného podvědomí. Jo a bacha na Nashe,je na mrtvoly :-D
Nenechte se uspat velkým bratrem,či nějakou podobnou ukolébavkou ... počítám 10,počítám 11,počítám ...