Tulák po hvězdách
Jack London
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/130/bmid_tulak-po-hvezdach-6GG-130.jpg
5
3014
3014
Tulák po hvězdách vyšel poprvé v roce 1915. Jack London byl inspirován skutečným příběhem nevinně odsouzeného Ed Morrella, který si vytrpěl pět let samovazby. Londonovi se podařilo prosadit obnovu procesu a Morrell byl v lednu 1914 z věznice v San Quentinu propuštěn. Na základě jeho vyprávění autor vytvořil skutečnou báseň o svobodě a utrpení bezmocného jedince. V románu pak ostře obžaloval americkou justici a odhalil barbarsky surové metody vězeňských správců...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2001 , LabyrintOriginální název:
The Star Rover , 1915
více info...
Přidat komentář
Spolu s Martinem Edenem má oblíbená "londonovka". Oslava svobody. Celkově si navíc myslím, že London si při čtení této knihy užil také svobody - ale tvůrčí. Ta mu umožnila cestovat časem sem a tam, dle libosti. Když dostal chuť popsat nějakou historickou dobu, tak tam prostě přesunul svého hrdinu v rámci "svěrací kazajky". Jednoduchý nápad, ale účelný. Pěkné. A nesmím zapomenout na povedenou obálku s fotografií figurky zvěda a celkově kvalitní grafickou úpravu knihy (vydání z Labyrintu, 1998), která s obsahem knihy krásně korespondovala.
Prostě klasika, ke které se opět vracíme. Chci kazajku, chci malou smrt a chci odsud pryč....Někdy by to bylo fajn, ne?
Do téhle knihy jsem šel na základě velmi, opravdu velmi nadšených reakcí. Příběh zločince, který v průběhu mučení „putuje po hvězdách“. Příběh, který poukazuje na zvířeckost vězeňského systému....Zní to skvěle!
A vězeňský začátek také skvělý byl. Mučení, osobnosti dozorčích byly na malém prostoru vykresleny skvěle, atd. JENŽE pak se milý pan Stranding naučil číst své předchozí inkarnace... Ne, příběhy jeho bývalých „já“ mne opravdu nechytly. Přišlo mi, jako by London pořádně nevěděl, jestli chce napsat obžalobu vězeňského systému, nebo vyspělejší Volání divočiny. Skončilo to tak v půli cesty a mé negativní pocity prohloubila ta rádoby romantická/vyznavatelská/obdivovatelská předposlední kapitola. To jsem trpěl jako pes.... Navíc hrdina, usvědčený vrah, neustále ovládaný rudým vztekem (a to i v minulých inkarnacích), mi nepřišel moc sympatický. Ale takový Jake Oppenheimer byla jinačí káva.
K plusům knihy bych zařadil Londonův styl, protože tenhle chlapík zkrátka psát uměl, dále také fakt, že kniha byla inspirována skutečným (byť nespravedlivě odsouzeným) vrahem, kterému London pomohl domoci se spravedlnosti.
A doporučení na závěr-pokud si chcete přečíst opravdu výbornou knihu o boji za osobní svobodu za mřížemi, sáhněte po Vyhoďme ho z kola ven od Kena Keseyho (hrdinové se do psychiatrické léčebny dají zavřít prakticky dobrovolně, jelikož nedokážou zapadnout mezi ostatní-to je teprv silné téma).
Pokud hledáte něco o síle lidského ducha (a nehledáte nezbytně beletrii), sáhněte třeba po biografiích Einsteina a da Vinciho od Waltera Isaacsona, z (novější) beletrie bych pak nejen pro milovníky sci-fi doporučil boj o přežití na Marsu- Marťana od Andyho Weira.
Profesor Darrell Standing si odpykává trest v kalifornské věznici. Při mučicích praktikách svěrací kazajky uniká před realitou skutečného světa do minulých životů.
Po mnoha letech jsem sáhla znovu po tomto literárním skvostu. Překvapilo mě, kolik nového se tu dá objevit. Krásná slova, hluboké myšlenky....
Až tak mě kniha nezasáhla, nejvíc se mě líbil až poslední příběh trosečníka na ostrově a části ve vězení.Ostatní výlety do jiných životů byly příliš zdlouhavé, zpětně 14 dní po přečtení si je už ani moc nevybavím.
Možná časem knihu docením, asi jsem měla příliš velké očekávání vzhledem k nadšeným doporučením i komentářům zde, nebo jsem četla ve špatnou dobu.
.............................................................................................Výzva 2019/17
Oslava síly, hrdosti a svobody lidského ducha. Tedy spíš mužné síly. I když se ke konci vyprávění snaží vzpomenout lásku jako inspiraci a důvod všeho hrdinství a obětí, stále žena zůstává jen trofejí pro vítěze. Přemýšlím, jestli myšlenka o nesmrtelnosti ducha je příčinou úplné absence výčitek svědomí ze zabití člověka.
A opět návrat ke klasice - po kolika letech ? Už ani nevím...
Ale musím říci, že léty pro mne nabylo na hodnotě - taková síla lidského ducha ...
" Kamenný zdi a železný dveře mají udržet vevnitř tělo. Ducha zadržet nemůžou. "
Aby Darell unikl týrání a bolesti, naučí svou duši návratu do minulých životů ...
Cestováním v čase se mu podaří ocitnout na tolika místech / i London byl velký cestovatel a dobrodruh/...
"Konfucius : Jestliže jsme tak neznalí života, co můžeme vědět o smrti ? "
Nevíme nic - můžeme se pouze domnívat ...
Nadčasové dílo s originální myšlenkou - a současně obžaloba vězeňského systému...
Tulák po hvězdách je pro mě naprosto skvělá kniha, kdy se těžce týraný vězeň dokáže reinkarnovat do minulých životů, aby zmírnil bolest při držení ve svěrací kazajce a pochopí, že nikdy "nezemře". London dokázal sugestivně vykreslit utrpení a mučení Standinga a i to jak si to bachaři užívali.
K Tulákovi po hvězdách jsem přistupovala téměř jako k nepopsanému listu, jen s nejasným dojmem, že jde v podstatě o bestseller - ale nečekala jsem od něj zase příliš. I proto jsem si čtení nadmíru užila, je to příjemná a zajímavá kniha, jistě také k zamyšlení, ale žádnou extra bombu z vrcholů žebříčků bych z ní nedělala. Samozřejmě základní myšlenka originální, zvláště na tu dobu, ale zpracování by chtělo také trošinku upřednostnit. Takto "dobrých" knih znám desítky, ale s radostí bych Tuláka dále doporučila.
Naprosto srdeční záležitost a jak koukám na ostatní komentáře, tak nejen pro mě. Jedna z mála knih co jsem si po letech s chutí přečetl znovu. Díky za ni!
Naprosto skvělá kniha, jedna z nejsilnějších, kterou jsem kdy četl. Velmi závislá na překladu, četl jsem tři verze a jednoznačně nejlepší (a to o dost) je překlad Josefa Pospíšila z roku1984, vydaný nakladatelstvím Svoboda - krásný jazyk. Jako bonus k tomu máte i dobře zpracované ilustrace. Takže pokud máte přečteno v jiné verzi, zkuste znovu ;-)
Tahle kniha mne moc bavila. Celá ta myšlenka, že nevinný člověk je odsouzen za něco, co neudělal, mne zde fascinovala – Londonovi se to podařilo zachytit velmi přesvědčivě. To zoufalství, které hrdina prožívá, je neuvěřitelné. Hodně mne zasáhlo, resp. zaujalo to, jak autor popisuje hrdinovy cesty do minulých životů – to bylo naprosto fantastické. Já jsem z téhle knihy vysloveně nadšená.
Řekla bych, že se jedná o poměrně příjemné čtení, ale nijak zvlášť bych knihu nevyzdvihovala. Čekala jsem asi více duchovna. Toto na mě působilo spíš jako povídková kniha, která své příběhy servíruje vskutku originálním způsobem. Některé příběhy mě bavily více, některé méně a některé vůbec. Přiznám se, že nejvíc jsem asi hltala příběh trosečníka. Ke konci se mi líbily úvahy člověka odsouzeného na smrt a při tom s vědomím, že nezemře nikdy, neboť ducha nelze zabít. Nicméně úplně poslední stránky mi přišly zbytečně zdlouhavé.
Štítky knihy
20. století vězení, věznice reinkarnace USA (Spojené státy americké) minulé životy podle skutečných událostí mučení povídkové romány
Autorovy další knížky
| 2002 |  Démon alkohol |
| 2020 | Tulák po hvězdách |
| 1974 | Bílý Den |
| 2003 | Bílý tesák |
| 1988 | Mezi zlatokopy |
Jaký je smysl existence? Milovat - to je jasné. Tato kniha je důkazem toho, že i přes nepřízeň osudu, se dá život opravdu vychutnat, i když mluvíme třeba o tom minulém.