Tři muži ve člunu
Jerome Klapka Jerome
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/44773/tri-muzi-ve-clunu-44773.jpg
4
1063
211
Tři muži ve člunu je stará, ale mladá knížka, skutečný evergreen, knížka na pustý ostrov nebo na poličku s knížkami nejmilejšími. Byla napsána dávno, ale její kouzlo trvá, a budou ji číst ještě mnohé generace po nás. Získala si milióny čtenářů ve všech kulturních zemích světa a těch, kteří se k ní vracejí, sahají po ní večer, aby načerpali dobrou pohodu či příjemné sny, jsou denodenně statisíce. Nejlépe to vyjádřil Miroslav Horníček: ,,Vracím se k ní, když je mi dobře. Nebo když chci, aby mi dobře bylo."... celý text
Literatura světová Humor Romány
Vydáno: 2009 , XYZ (ČR)Originální název:
Three Men in a Boat (To Say Nothing of the Dog) , 1889
více info...
Přidat komentář
Po letech jsem se ke knize vrátil a udivilo mne, jak málo vtipná je. Skutečně. Ten pubertální humor, který se mi líbil v pubertě, tak nějak vyprchal. Zbylo odnikud nikam se vlekoucí vyprávění o několika povalečích (a jak člověk stárne, povalečský životní styl mu tak nějak nepřijde už moc vtipný), v němž občas problesknou skutečně vtipné perly, které samy o sobě jsou dokonalé. Kdyby někdo udělal něco jako highlights of Three Men in a Boat, možná by to mělo jen 40 stran, ale stálo by to za to. Takto, obalené zbytečnými řečičkami o ničem, je to zkrátka o ničem. Nějak mne časem prostě nebavilo číst čtyři nudné stránky jen proto, aby následovala půlstrana vyloženě geniální srandy.
Četl jsem Dostojevského, Austenovou i Melvilla, ale žádná kniha, kterou jsem zatím otevřel, nebyla tak dokonalou směsicí britského humoru a tak pravdivým vylíčením příhod, jež se prostě musely odehrát. Polovinu lidí z vyprávění v knize snad každý zná z vlastní zkušenosti. Je škoda, že tři muži nebyli na vodě ještě o trochu déle. Snad to vynahradí Tři muži na toulkách.
Vyprávění o třech přátelích a psu, kteří objíždějí Anglii na člunu, je velice vleklé, plné mnoha menších příhod, které neoslní, ani neurazí...... Pro ty, kteří mají rádi vyprávění, v kterém se něco děje, tato kniha rozhodně nebude tím "pravým ořechovým"......
Poprvé jsem setkání s touhle knížkou zažila tak, že mi ji po večerech předčítala sestra, a bavily jsme se myslím obě. Mnohdy samozřejmé, leč přece úžasně zábavně podané postřehy o peripetiích příprav a prázdninového cestování. A pak: jak sám Jerome tvrdí v úvodu, zřejmě opravdu přeháněl a přikrašloval jen trošku. Neboť na tom samém londýnském nádraží, kde J., George a Harris podplatili strojvedoucího, aby jel tam, kam potřebovali, protože jim nikdo nebyl schopen říct, který vlak tam jede, náš táta s přáteli po stu letech narazili na identický problém. Jen k tomu podplácení se nesnížili (přece jen jsou železniční nadšenci a vědí, že výhybku si strojvedoucí sám nepřehodí :-). Není tedy divu, že u určitých členů naší rodiny tato kniha nabrala jistých mytických kvalit...
...
Tak oprava: Nebylo to v Londýně, bylo to v Yorku. Ale scénář velmi podobný, jen moderně obměněný. Ani v Yorku strojvedoucí nevěděl, kam že to vlastně jede.
Slavné dílo humoristické literatury, které mě ale moc nebralo. Styl psaní „dělali jsme tohle a tohle a při té příležitosti jsem si vzpomněl, že se jednou stalo tamto a tamto“ mě brzy začal docela nudit. Ano, byly tam pasáže, kdy jsem se zasmál, ale ne zas moc.
Souhlasím se Sorrow (komentář 4.8.2015) a pro zajímavost přidávám stejnou pasáž z mé knihy...
"Kotlík na vaření čaje jsme postavili do špice lodě a odešli jsme ke kormidlu, tváříce se, jako bychom si ho nevšímali a zaměstnávajíce se jinými věcmi. Jen takto se vám podaří přivést vodu v kotlíku k varu, jste-li na řece.Vidí-li kotlík, že naň netrpělivě čekáte, nikdy nezačne vařit. Je třeba odejít a dát se do jídla, jako byste s čajem vůbec nepočítali. Ani podívat se na něj nesmíte. Pak brzy uslyšíte, jak voda šumí, poblázněná nedočkavostí, aby z ní byl čaj. Je také dobré, pospícháte-li velice uvařit čaj, bavit se hlasitě o tom, že čaj nepotřebujete a že si ho ani nevezmete. Jdete blízko ke kotlíku, aby vás dobře slyšel, a křičíte: "Nebudu pít čaj, co ty, Jiří?" Jiří na to volá: "Já také ne, čaj mi nechutná, vezmi si raději limonádu - čaj je tak nestravitelný." Hned nato kotlík přeteče a uhasí vařič."
Jak je vidno, velmi záleží na překladu. Ten "můj" mi ke knize z předminulého století sedí víc.
Je to překlad L.Vojtiga, který vyšel již roku 1922 - jak zmiňuje ediční poznámka nakladatelství Dobrovský ve výtisku z roku 2014.
Zkoušel jsem to číst ráno, večer, u oběda, v kavárně, na zahradě na lavičce, v posteli, ve vlaku, v metru, unavený, odpočatý, v depresi i v dobré náladě, ale prostě to není moje krevní skupina. Párkrát jsem se i pousmál, ale rozhodně jsem si u toho neroztrh hubu a nakonec jsem byl rád, že už byl konec. Pár vtipných scén tam bylo, ale na můj vkus to autor lehce zazdil a nijak se nesnažil pointu náležitě doladit, vyšroubovat. Možná je to tím, že byla psána skoro před 130 lety. Občas se mi stalo, že jsem věděl, jak která situace dopředu dopadne. A tenhle předvídatelný humor alá televarieté mi nikdy moc neseděl. Tím nechci říct, že by kniha byla špatná. Jen jsem se u toho trochu nudil a Tři muže na toulkách po Německu raději oželím.
Je to opravdu příjemné letní počtení, které je plné milého a přitom nijak povrchního humoru.
To je přesně ten laskavý náhled na svět, který bych kolem sebe potřebovala mít mnohem častěji v reálném životě - rozhodně doporučuji všem pesimistům a negativně smýšlejícím osobám k poučení o tom, jak fajn může všechno vypadat a být pojímáno, když budete mít trochu nadhled a nebudete se bát občas zesměšnit i sama sebe.
Jerome, opravdu moc děkuji!
Letní pohodové čtení, které na rozdíl od spousty dalších "humorných" knih opravdu pobaví! :)
Obzvlášť zábavné mi připadaly nejrůznější personifikace; např.:
"Konvici s vodou jsme postavili na vařič až do špice lodi a odešli od ní až ke kormidlu a dělali jsme, jako že si jí vůbec nevšímáme a že si chceme vypakovat ostatní věci.
To je jediný způsob, jak na řece přimět vodu v konvici, aby přišla do varu. Když vidí, že na to čekáte, že už jste netrpěliví, tak ani nezabublá. Musíte jít od ní pryč a dát se do jídla, jako kdybyste s čajem vůbec nepočítali. Ani ohlížet se po ní nesmíte. To ji pak za chvilku uslyšíte, jak klokotá, celá nedočkavá, aby už z ní byl čaj..."
Doporučuji :)
Opravdu vřele nedoporučuji číst knihu na etapy jako jsem to dělala já. Knihu si nevychutnáte, zajímavé historky pozapomínáte a celkově se pak s knihou trápíte.
Obsahově byla kniha zajímavá, určitě bych neváhala doporučit, pokud by ji někdo číst chtěl ale jak píšu ...
Kniha naplněná pohodou, klidem a nenásilným humorem, víc prozrazovat nebudu, abych případné čtenáře neochudila o zajímavé momenty, které mohou prožít společně s hlavním hrdinou, Georgem, Harrisem a Montmorencym.
Nebolo to zlé čítanie, ale jediné, čo si z knihy na dlho zapamätám je to, že rieka Temža už v devätnástom storočí bola plná špiny, plávali v nej zdochnuté psy, utopené ženy, topili sa v nej čerstvo narodené mačky a bolo na nej veľa plavebných komôr. Takisto si určite zapamätám príhodu o prevoze syra vlakom, ktorý spôsobí, že aj v preplnenom vozni sa nájde prázdne kupé. Pridaná hodnota je, že z knihy dýcha pohoda, kľud a čaro dávno zabudnutých časov. Čo sa mi však na príbehu vôbec nepáčilo, boli historické opisy, po ktorých prečítaní som okamžite zabudol, o čom boli. Takisto koniec mi prišiel pomerne odfláknutý, také prestrihnutie nožnicami a hotovo, šmitec. Ale autorov štýl, tak ten mi naozaj sadol, paráda. Preto nostalgicky po knihe siahnem znova a znova.
Některé hlášky a pasáže ze Tří mužů ve člunu už dávno zlidověly. Je jisté, že se autor nemýlí, když v úvodu spatřuje hlavní hodnotu této knihy v její nevyléčitelné pravdivosti. Protože všechno, o čem se tam píše, se docela určitě stalo - a jestli ne, tak se to stát mělo. Je to hluboce lidské, je to dokonale "anglicky" střízlivé a je to sranda. Dnešní rozumbradové, kteří všude hledají "akci", ať se jdou bodnout!
Očekávala jsem humorné vyprávění o třech gentlmenech, plavících se po Temži. Ale humorné vyprávění se přelilo na nudu. Jako plus beru popisné části jednotlivých měst a městeček, která navštívili. Člověk se trochu, a opravdu trochu, dozvěděl o jejich historii, o válkách a která význačná osobnost je navštívila. Taky se mi líbil styl a forma. Jen ten děj byl prostě nudný. Škoda.
Na Tři muže ve člunu jsem byla velmi zvědavá, ale nějak se mi nepodařilo do nich pořádně začíst, což mě mrzí... Možná po téhle knížce ještě někdy sáhnu a bude se mi líbit víc... :) Na svou dobu to ovšem musela být skutečná pecka :)
Štítky knihy
Anglie humor zfilmováno turistika dovolená léto humoristické romány
Autorovy další knížky
| 2007 |  Tři muži ve člunu (o psu nemluvě) |
| 1998 | Tři muži ve člunu a na toulkách |
| 1982 |  Malvína z Bretaně |
| 2010 | Tři muži na toulkách |
| 2000 | Lenochovy myšlenky |
Kniha Tři muži ve člunu je v
| Právě čtených | 28x |
| Přečtených | 1 539x |
| Čtenářské výzvě | 179x |
| Doporučených | 108x |
| Knihotéce | 509x |
| Chystám se číst | 306x |
| Chci si koupit | 38x |
| dalších seznamech | 15x |
Tuto knihu jsem už přečetl mnohokrát. Její milý humor si dávám k dobru, když přečtu něco děsného, něco nudného, něco, co jsem vlastně neměl začínat číst, jako třeba Biomanžela.