Tři mušketýři

Přečteno rychle, čte se dobře, ale vzhledem k formátu nepraktická, hlavně na čtení v posteli.

Viděl jsem nesčetněkrát mnoho filmových zpracování, bohužel knize se nevyrovná ani jedno. Sáhnul jsem po starším vydání v Melantrichu a nelituji. Příběh provází spoustu nádherných ilustrací a ten děj má prostě šťávu. Je to dobrodružný román a naprostá klasika.

Huraaa!! Velice převelice pyšně vám oznamuji, že dočtením Čtyř mušketýrů ukončuji letošní povinnou četbu.
Tentokrát to bylo trochu složitější (obzvlášť Ivanhoe mi dal zabrat), ale dala jsem to.
Jak ale vidíte sami na vlastní oči, fakt mě to vyčerpalo. Přísahám že ti "Čtyři" mušketýři tam nejsou schválně.
Takže oprava TŘI mušketýři.
Celkové hodnocení...asi čtyři a půl. Bylo složité se rozhodnout, věřte mi.
Byla tu spousta kladných věcí:...
+ čtivost (rozhodně, slupnuto za kraťoučkou dobu)
+ naprostá potrhlost (neptejte se)
+ prostředí (krásně vykreslené)
+ všechno co by měla mít 4.5* kniha

...ale bohužel i těch záporných:
- všichni, myšleno Ti tři a D'Artagnan, se ke konci knihy začali chovat jak rozmazlení pětiletí fracci s nadpřirozenou závislostí na alkoholu
- D'Artagnan a ženy...nebudu vysvětlovat podrobněji

Ale zároveň chápu že tohle prostě k RoMaNtIsMu patří.

Občas jsem se trochu hystericky uchichtávala třeba nad tím, jak někomu může jen tak projít například vyžrání sklepa. Nebo nekonečné prohrávání v kostkách, nebo co to hráli.
A stejně tu pořád byli lidé co je uznávali.
Ale co, doba je jiná.
Brou.

Román Alexandra Dumase Tři mušketýři se dnes čte především jako dobrodružná klasika. Při pozornějším pohledu je ale překvapivě blízký tomu, co dnes nazýváme seriálem a v mnohém funguje podle stejných principů jako současná televizní tvorba.

Dumas psal román na pokračování a to je klíčové. Jednotlivé kapitoly mají strukturu epizod. Začínají akční situací, rozvíjejí konflikt a končí napětím, které nutí pokračovat dál. Tento rytmus dobře známe z moderních seriálů. Čtenář 19. století byl v podobné pozici jako dnešní divák čekající na další díl.
Rozdíl oproti současnosti je ale v míře rozvláčnosti. Protože byl autor placen za rozsah, některé pasáže působí trochu nataženě. Přesto Dumas udržuje tempo díky dialogům a schopnosti rychle přecházet od humoru k napětí.

Výsledkem je text, který lze číst dvojím způsobem. Buď jako klasický román, nebo jako jeden z prvních velkých „seriálů na papíře“. Tři mušketýři nejsou jen dobrodružnou četbou, ale i důkazem, že principy, na nichž stojí dnešní seriálová kultura, mají své kořeny hluboko v 19. století.

Knihu jsem četl s velkým očekáváním, neboť jsem toho slyšel hodně o d'Artagnanovi a jeho třech přátel z řad mušketýrů. Viděl jsem tedy film, který, bohužel, toto téma zpracoval velmi špatně. Byl jsem tedy překvapen, jaký příběh se v knize ukrýval. Každá postava měla svůj charakter, který Dumas st. vylíčil velmi dobře a kvalitně. Příběh se mi moc líbil, považuji jej za mnohem lepší než ve filmovém zpracování. Musím tedy říct, že má očekávání byla překonána.

Vůbec jsem totiž nečekal, že příběh mě takhle zaujme a chytí již od začátku. Dumas st., jak jsem si zjistil, byl jedním z prvních autorů, který přistoupil k psaní historického románu stylem dialogů, namísto sáhodlouhých popisů např. u knih Ivanhoe apod. Tímto stylem jsem byl velmi rychle vtažen do děje a i přes rozsáhlost knihy jsem neztratil chuť číst, autor čtenáře udržuje v napětí a tehdejším pletichaření. Zapojuje všechny postavy, více či méně, takže každý si přijde na to své. Musím tedy říct, že příběh je popsán a zpracován opravdu skvěle, s čímž jsem tak úplně nepočítal. A mít v rukou krásné obrazové vydání s obrazy od Adolfa Borna, to byla též krása. Vřele tedy doporučuji k přečtení!

2xkniha + komiks(Marvel Classics) - Přiznám se, že důvodem proč jsem si přečetl obě dvě knihy je kniha Milady, která mi tu už nějakou chvíli leží. No, ale několik dalších postřehu. Filmových zpracování jsem viděl několik a žádné z nich se neblížilo originálu. Dumas měl zřejmě větší kontakt na dobu, kdy se příběh odehrál, ale my ho možná už ztratily a potřebujeme své verze, aby někdo v kině nevstal a neodešel. A potom jsou tu ti druzí, kteří v tom samém kině marně tápou o čem to vlastně bylo. Spokojen je snad pouhý "Vašík", který na svém otci vydupal koupi nového meče, aby mohl být jako d´Artagnan. Ale já vím jedno, já v tom kině nebudu, protože se těším na Milady... P.S.: Komiks jako malby ke knihám jsou velice originální:))

Po mnoha letech jsem se vrátil k této skvělé knize a opět jsem si užil každou stránku. Autorovi se povedlo napsat krásný román který musí čtenáře bavit. Příběhu nechybí absolutně nic. Skvělí příběh kterému nechybí napětí, dobrodružství a ani humorné scénky nechybí. Opět jsem hodně spokojený a knihu doporučuji.

Jedno z nejlepších klasických děl, co jsem kdy četla. Je to silný a nesmrtelný příběh plný pletich, lásky, zrady a velkého přátelství.
Už začátek knihy, jak se mladý a nezkušený Gaskoněc d´Artagnan seznámí s přáteli na život a na smrt, Athosem, Porthosem a Aramisem.
Milady de Winter je za mě nejoblíbenější a největší padouch všech dob.
Richelieu? Celou dobu se tvářil jako had a na samém závěru ukázal svou pravou tvář a o co mu celou dobu šlo.
Kniha má mnoho bolestivých momentů a nejvíce mě zasáhl osud milované Konstancie a Buckinghama…
Závěr knihy je velmi emotivní a napínavý, mám knihu ráda už od mala a moc ráda se k ní vracím…

Tři mušketýři; knihy 2 díly z této série od Dumase jsem objevila na výletě s rodinou v Praze v Antikvariátu; ve Spálené ulici za pár korun. Knihy jsem po cestě z Prahy domů prohlédla a jsou v nich krásné kresby mušketýrů aj. Moje obl. Postava je samozřejmě D l'artagnan athos Porthos a Aramis. Knihu po dlouhé době teď čtu a vzpomínám jak jsem byla v 13 letech v Paříži kde se natáčeli i tři mušketýři. Moje srdcovka knižní i seriálová v podobě tři mušketýrů.

Knížku jsem si chtěla přečíst jen z osobních důvodů, ale rozhodně toho nelituji. Děj mě pohltil. Kdo by neměl rád tento nesmrtelný příběh čtyř věrných přátel, kteří si poradí se vším?

Četlo se mi dobře, děj drsný. Asi nikdo nebyl mým oblíbencem.

(SPOILER) Mladý d’Astagnan přijíždí do Paříži, kde se chce stát královským mušketýrem. Když pak v Paříži pronásleduje neznámého šlechtice, dostane se postupně do sporu se třemi mušketýry Athosem, Porthosem, a Aramisem kteří ho postupně vyzývají k souboji. Poté co se spolu s Athosem, Porthosem, a Aramisem ubrání gardě kardinála Richelieua získá přátele na celý život. Spolu s nimi se snaží rozplést napětí kardinála a milady de Winter kteří chtějí zničit královnu Annu Rakouskou.
Tato čtyřka královských mušketýrů řídí se heslem na dvoře francouzského krále Ludvíka Xlll “ Jeden za všechny, a všichni za jednoho “ kdysi napsal Aleksandre Dumas. Kniha se my líbila, doporučuji přečíst a mít hezkou mušketýrskou áladu

Asi nejoblíbenější kniha mého dětství a mládí. Moje i mého táty. Hltal jsem dobrodružství tří (čtyř) mušketýrů a seznamoval se tak i nenásilně s Francií těch let. Tři mušketýři a Angelika mě ovlivnili tak, že jsem při návštěvě Versailles mnohé ty osobnosti o kterých průvodkyně mluvila, znal. Obdivoval jsem kromě šermířského umění, rytířství, statečnosti a čestnosti, d Artagnanův šarm, Athosovu chytrost, Porthosovu sílu a Aramisovi jsem záviděl jeho milostné úspěchy. A pak ještě paní Bonacieux a Mylady de Winter. Jo jo.

Neznám desetiletého kluka, který by to kordem nechtěl nandat kardinálovým gardistům. Neznám kluka, který by se nechtěl pachtit na zpoceném oři až ke kanálu La Manche a klidně by tu vodu i přeplaval, aby zachránil čest královny a získal zpět její náhrdelník. Pan Dumas starší sice svůj dobrodružný, romantický a trochu i historický román nepsal primárně pro desetileté kluky, ale časem se to tajemství provalilo a my dnes víme, že tohle dvoudílné dílko, první z trilogie, je jako dělané právě pro tuto věkovou skupinu a řekl bych, že i dívenky v tomto krásném věku si v textu najdou leccos zajímavého. Je pravdou, že dnes už asi většina dobrodružství chtivých dětí, ale i dospělých, bude znát příběh tří mušketýrů, kteří nakonec byli čtyři, spíše z mnoha filmových zpracování, ale snad si stále dost velká skupina najde cestu i k původní literární formě příběhu, který pro nás zpracovali již roku 1844 pánové Alexandre Dumas a zejména Auguste Maquet, bez jehož pomoci by první jmenovaný asi nedosáhl takové popularity. V prvním dílu první části celé trilogie se seznamujeme se všemi hlavními postavami a řešíme intriky kardinála Richelieua proti královně Anně Rakouské. Ke konci se blíže začneme zabývat hlavní zápornou postavou, záhadnou Mylady, která je vlastně hlavní postavou dílu druhého. Knihu, mnohokrát čtenou již od dětství, jsem si protentokrát dovolil vychutnat v audio podání skvělého Jaroslava Plesla.

Druhý díl první části mušketýrské trilogie pánů Dumase a Maqueta je od první chvíle mnohem temnější než jeho předcházející část. Čtyři mušketýři, což je mimochodem původní oficiální název tohoto svazku, jsou v ději poněkud upozaděni a naše pozornost je soustředěna na záhadnou Mylady, což je jedna z velmi silných ženských záporných postav v literatuře, nejen dobrodružné. Vždy mi nějak připadala podobná Cathy Amesové ze Steinbeckova románu Na východ od ráje. Mužští hrdinové se zprvu baví při obléhání La Rochelle, aby se na podstatnou část knihy děj přenesl za Mylady do Anglie, kde konečně poznáme, že tato „nevinná“ žena má opravdu ďábla v těle i mysli. Odskáče to Felton a samozřejmě Buckingham. V závěru knihy pak pochopíme, proč v dalších dílech zůstal pan DArtagnan svobodným mládencem a můžeme se těšit na další dobrodružství po dvaceti a posléze ještě deseti letech. Doufám že i tyto, méně slavné knihy nám zprostředkuje skvělý Jaroslav Plesl, kterému tak dobře jdou ženské postavy.

Young adult literatura naší generace.

Vše krásně vyjádřil heavy66 a Čmeláček.

Dnešni mladé generaci je určitě k smíchu naše nadšené vzpomínání a nezapomenutelné "Jeden za všechny, všichni za jednoho".

Nejedná se o historický román, pouze se odehrává v historických kulisách ( a ve fantazii pana Dumase).

Napětí, láska, souboje a dobrodružstvi.
Páni, jak my jsme si užili při přehrávání scén..

Skvělý historický román se spoustou dobrodružství. Právem zařazen do povinné středoškolské četby.

Najslabšia kniha zatiaľ, čakala som viac vzhľadom na "globálnu" popularitu tohto príbehu z dielne klasickej literatúry. Postavy sa nevyvíjajú, Dumas sa zameriava len na konkrétne výviny, s ktorými mal asi osobné skúsenosti, ako napríklad podrobnejší popis "práce" zajatej mylady na Feltonovi, ktorý objemovo málo sedí s inými dejmi. Neviem, už asi je to skúsenosťami, ale snažím sa rozmýšľať nad tým aj, z akých dôvodov sú preceňované niektoré knihy klasickej literatúry. Je to slabé aj v porovnaní s Kráľovniným náhrdelníkom, či Grófom M. Výhodou tejto knihy je ľahký štýl vhodný pre dvanásťročné decko ako aj pre tridsaťročného dospeláka, je to na jeho dobu písané komerčne. Jazykový štýl mi tu rozhodne chýba. Postavy sú príliš jednoduché, vyhodnotené veľmi rýchlo a ako som písala, nemenia sa v príbehu. Výhodou však je jasnosť a prehľadnosť, štyria chlapi, jedna láska podobná zápalke (Artagnan), ďalšia, čo končí zradou (Athos), všetko je tak jasné a nevyvíja sa, že rozumiem iba jednému: Dumas nám tu napísal narýchlo zbúchaný príbeh ako štandardný spisovateľ bestsellerov našej doby a to bez hodnoty. Historických omrviniek je príliš málo, dala by som aj dve hviezdy, ale dám zhodné číslo s názvom diela. Zidealizované, fantazijné a málo reálne. Aby 6 chlapíkov šlo na ženu, lebo si s ňou nevedia rady, prílišné vyzdvihovanie diabla ženy, slabosť mužov voči jedinej dáme, je to také trápne čítanie občas, alebo trápenie čítanie... Smršť sa teda nekonala.

Smršť je čosi iné a nesie dve slová: Victor Hugo. Zostaňme vo Francúzsku.
Mrkla som si, že sa autori narodili dokonca v tom istom roku. Netuším, aké mali vzťahy. Porovnaniu sa nevyhneme v živote, a tu Dumas s definitívnou platnosťou zaostáva za Hugom. Pripadám si teraz ako drahý Fjodor Dostojevskij, možno málokto z vás vie, že tento spisovateľ nemal rád Turgeneva. Prečo? Pretože Turgenev sa označoval za naturalistu, realistu, písal o prírode, prírodne, realisticky, lenže Dostojevskij s tým veľmi nesúhlasil a povyšoval Gogoľa nad Turgeneva v tomto zmysle. Turgenev nebol naturalistom, skutočným naturálnym autorom bol Gogoľ. Turgenev písal "snovo", ako "zasnený". Cítim podobnú rozčarovanosť z oklamania, že Traja mušketieri sú "klasika". Klasika bez pozlátka je však Zvonár, Bedári, skutočná realita Paríža a vyvíjajúce sa postavy v konkrétnom bahne ľudských dejín.

Asi jen tak z nostalgie jsem sáhla po klasice a nelituji.

Milovaná kniha mého dětství. Četla jsem snad desetkrát, některé části jsem uměla skoro zpaměti.