Tři dny do nikdy

Timu Powersovi se rozhodně nedají upřít zajímavé nápady, které dokáže velmi důmyslně vplést do grandiózně vystavěného, inteligentního příběhu, v němž kombinuje historická fakta s vědeckou fikcí. S lehkostí sobě vlastní dokáže dát dohromady Alberta Einsteina, Charlieho Chaplina, operativce izraelské tajné služby Mossadu a agenty prastarého okultistického spolku Vesperů, kteří se dokonce holedbají nalezením Svatého grálu. K tomu přihodí cestování časem, poltergeisty a vyšší úrovně reality, načež začne se všemi těmito proprietami míchat tak zběsile, že se v tom kolotoči může člověk ve chvilce ztratit. I přes vysokou přehlednost a čtivost Powersova psaní, jsem občas vypadával z rytmu a mlátil sebou v sinusoidách napětí a nudy. S přibližujícím se finále mi stále více unikaly cíle a motivace jednotlivých hrdinů, takže jsem tak trochu s rozčarováním a zcela nepohlcen sledoval závěrečnou hektickou přestřelku, která měla vše uvést na pravou míru, což se jí ovšem povedlo jen napůl. Tři dny do nikdy nejsou špatnou knihou, jenom jsem od ní očekával zřejmě víc, než mohla dát.