Tracyho tygr
William Saroyan
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/429135/bmid_tracyho-tygr-sf1-429135.jpg
4
2302
310
Nové vydání americké kultovní novely čtenářům znovu připomene půvabný příběh Thomase Tracyho, newyorského mladíka, ke kterému se jednoho dne připojí jako stálý společník tygr, na něhož mladík už od dětství čeká, aby v něm probudil lásku k dívce Lauře a naučil ho dalším důležitým věcem, jež potřebuje mladík ke své proměně v muže.... celý text
Přidat komentář
Kdykoli tuhle knížku čtu, dostanu šílenou chuť žít. A ještě víc. A ještě...
Stejně jako píše Alenas: přečetl jsem Tracyho tygra poprvé a jsem zmatený. Možná je to tak trochu i z důvodu, že ani sám Saroyan při psaní této knihy nevěděl, co z ní bude. Nevím, je tam toho příliš a tudíž si každý najde své. Asi je v tom celé její kouzlo, protože v určitém směru má při jejím výkladu a naplňování metafor obsahem každý pravdu. Ale já prostě nevím, i přestože mám lásky dostatek, tak asi nemám tygra... Souhlas s marlowe.
Tygře, tygře, žhavě žhneš
v noci, jíž jak lesem jdeš!
Kdo vzal smrti její moc
a dal ti strašnou souměrnost?
Přečetla jsem si Tracyho tygra poprvé a byla jsem zmatená. Přečetla jsem Tracyho tygra po druhé a jsem bezmezně nadšená :) Děkuji pane Saroyane, za to, že jste mi připomněl mého tygra. Musím si na něj dávat pozor, nechci, aby skončil jako starý utahaný pes. A nechci ztratit legraci, hru, fantazii a kouzlo. Krásná, optimistická knížka po všech stránkách-ach, ty ilustrace.
("Mám tuhle firmu, myslel si Otto Seyfang. Mám ji pětačtyřicet let. Co máš ty?")
("Mám tygra, odpovídal Tracy myšlenkou na tu Seyfangovu.")
Říká se tomu rezonance. Když brnknete na kytaru, rozezní se identická struna i v klavíru, vedle kterého sedíte. Po přečtení Tracyho tygra ve mně nic nezarezonovalo – taková je pravda. „Vojta“ ve svém hodnocení (viz níže) srovnává „Tygra“ s jedním z mých nejoblíbenějších knížek, se Salingerovým románem „Kdo chytá v žitě“ – a dospívá k názoru, že jsou si tahle dvě dílka svým způsobem blízká. Nevím… Já osobně mezi nimi vidím docela solidní propast...
Líbí se mi, jak je napsaná hravě a plná metafor.. je to jedna velká metafora. Zvláště mám ráda poslední větu knihy:)
Věc pro specifické čtenáře, ale mě to sedlo....metafory a abstrakce....prostě super!
Od této knížky jsem tedy čekal něco úplně jiného, takže mě docela zklamala. Asi nejsem ten správný typ čtenáře na takovouto literaturu.
Návyk hledat ucelené analogie a vnitřně soudržná podobenství mi zpočátku bránil přijít na kloub textu, jenž už od počátku přese všechno působil velmi kouzelně. Saroyanovu dílu ona roztříštěnost sluší, protože nutí k té pravé nejistotě "pochopil jsem to docela?", která končívá v novém otevření knihy.
Kéž bych vždycky měla svého tygra sebou, kéž.....
Pro mne je tato kniha srdeční záležitost. Více slov netřeba.
Po boku nám každému dost možná chodí tygr, i když to úplně nutně nemusí být tygr...Ale když odejde, nastávají smutné časy...
Četla jsem knihu v mládí a dokonale mě nadchla. Teď se snažím začíst znovu a nějak to nejde...
Přiznám se bez mučení - když jsem knihu četl poprvé, tak mě vůbec nenadchla, nějak jsem se ztrácel v tom, co je opravdové a co ne, a neviděl jsem v tom tu myšlenku.
To se ale změnilo, když jsem viděl skvělé divadelní zpracování této knihy (...a za Tracym tygr, Divadlo Tramtarie Olomouc - DOPORUČUJI si zajít!). Konečně to všechno zapadlo, kam mělo, a já hned další den běžel a koupil si tuto knížečku. Když jsem se do ní začetl podruhé, tak jsem jen kroutil hlavou a nechápal, jak je možné, že se mi napoprvé nelíbila. Vždyť je to příjemně plynoucí vyprávění se spoustou podnětů k zamyšlení!
"Tygr je v novele Williama Saroyana metaforou. Saroyanův tygr je láska, ale také optimismus, životní energie, touha zažívat nové věci i odvaha čelit nepříjemnostem. Saroyanův i Tracyho Tygr je krásná dívka, dobré jídlo, vůně kávy, slunce, sobota, čokoláda, prostě všechno to, co tvoří jeden neurčitý pocit – být rád na světě. Mít tygra, znamená mít chuť žít, ať se děje cokoliv."
(z letáku Divadla Tramtarie Olomouc ke hře ...a za Tracym tygr)
V knihkupectví ležel Saroyanův Tracyho Tygr hned vedle Salingerova Kdo chytá v žitě. Celkem zvláštní náhoda(způsobená samozřejmě abecedním řazením), neboť tyto knihy k sobě mají blízko nejen fyzicky, ale i svým literárním stylem. Nějaké rozdíly by se tu však našly. Kdo chytá v žitě se více drží reality, kdežto Tracyho tygr je spíše mnohovýznamová poetická pohádka. Ano, nacházíme zde například "výsměch americkému bulvárnímu tisku", jak se píše v anotaci, ale to rozhodně není středobodem celého díla, pouze taková nadstavba. A co je vlastně tím středobodem? Tracyho tygr, dalo by se lišácky odpovědět. Láska? Ano, to už je lepší charakteristika. Poezie? To je snad nejpřesnější. Poezie, nikoliv ve významu nějakých sáhodlouhých, nudných básní, ale poezie života, krása a půvab, které už dneska nejsme schopni vnímat, protože nás akorát zajímá jestli jsme všechno zařídili a všechno stihli, abychom mohli v klidu ulehnout na lůžka a nemyslet na nic. Zkrátka už jsme přišli o svého tygra a záviďme Tracymu, že ho má, i když je to vlastně černý panter.
P.S. – Když jsem včera večer odcházel tam, kam každý pondělní večer odcházím, o tomto díle jsem velmi zaníceně přemýšlel a vedl sám se sebou o něm rozhovor. Načež jsem v polovině cesty zjistil, že jsem si zapomněl všechny věci a musel jsem se pro ně vrátit domů. „Člověk vidí samé ideje a potom klopýtne o kdejaké hovno,“ jak správně říká filozof z filmu Skřivánci na niti.
"Thomas Tracy měl tygra.
Byl to sice černý panter, ale co na tom, pro Tracyho to byl tygr."
Nejdřív jsem to zhltnul jako malinu a to jistojistě udělala valná většina z nás. Pak mi to asi dva roky leželo v knihovničce a prášilo se na to, jako na všechny další knihy. Nevěnoval jsem tomu pozornost. A když už můj zrak zabloudil k tomu malému žlutému hřbetu, neměl jsem o tom zrovna moc co hlubokého říct. Tracyho tygr si chvíli poté vysloužil místo ve zdejším bazaru v sekci Nabídka, po boku braku a všemožné literární havěti, jejímž vlastníkem jsem.
Po nějakém čase mi jistá paní napsala, že by knihu chtěla, takže jsem si nachystal krabici, dal jí tam další dvě knížky, co si vybrala a jako poslední jsem sáhl po Tracyho tygrovi. A najednou se ve mě otevřely jakési staré rány, ale spíše bych řekl "rány dobrého pocitu", takový ten blažený zlatavý hřejivý dobrý pocit, co ze mě přímo tryskal. Jako bych měl taky tygra přímo u sebe, jakobych cítil lásku, jakoby byla hmatatelná... a jako bych o ni právě měl přijít (ironií je, že přesně to se mi v té době stalo). Sedl jsem si, položil knížku na stůl, chvíli ji sledoval a pak jsem paní co nejzdvořileji napsal, že nedokážu popsat proč, ale prostě jí tu knihu nemůžu poslat, jestli by nechtěla jinou. Neměl jsem z toho zrovna dobrý pocit, připadal jsem si jako dítě, co nechce přijít o hračku. Paní to ale pochopila.
Musím uznat, že Saroyanovi vyloženě závidím ten jeho úsporný styl psaní, sám bych to tak chtěl umět. Je to onen styl dětských pohádek, kdy musíte volit velmi obezřetně stavbu každé věty, abyste neodpoutali čtenářovu pozornost. Co vět, pomalu každého slova!
Teď si čtu Tracyho tygra podruhé a co víc o tom říct, než že je to naprosto srdeční záležitost - v obou smyslech. Určitě se k tomu budu vracet častěji a více, inspiruje mě to, hřeje... a teoreticky, kdybych měl říct, že jsem se do nějaké knihy zamiloval, byl by to dozajista právě Tracyho tygr. Podobně krátké poloilustrované jednoduché nesmrtelné hluboké příběhy zbožnuji. A hlavně, kniha vždy zvedne náladu, aniž by musela na cokoliv tlačit... prostě a jen sama o sobě.
"A tak končí příběh o Thomasu Tracym, Lauře Luthyové a tygrovi, jenž je láska."
Přečtená za pár hodin. Není jako Malý princ, ale rozhodně bych tyhle dvě knížky zařadila blízko sebe. Určitě se k Tygrovi vrátím.
Část díla
Autorovy další knížky
| 1980 |  Tracyho tygr |
| 1981 | Léto na krásném bílém koni |
| 1998 | Tati, tobě přeskočilo |
| 1958 | Odvážný mladý muž na létající hrazdě |
| 1998 | Mami, mám tě ráda |
Bylo mi dvanáct, když jsem seděla na lavici ve třídě našeho skvostnýho gymnázia, houpala nohama, který nedosáhly na zem a nahlas četla pospávajícím spolužákům, kteří se mi tehdy jevili jako ignoranti, Tracyho tygra. Slova plynula z úst a já jsem měla pocit, že vycházejí ze mě samotné, že jsem našla to ono, s čím se spojíte a zůstane vám přišité v hrudi a hřeje poznáním, souzněním. To, co chápe a vy chápete.
Zdálo se správný to napsat, po těch osmi letech. Vzpomínka zakonzervovaná v čase, neměnná. Moje. Tygří.