Toulavá země

Fantazie autora je velká a originální. Já opět oceňuji jeho vhled do fungování lidstva. Nic než lumíci nebo vrstva bakterií na Petriho misce. Také krásně už v době před 25 lety předvídal úpadek racionalismu, racionality a vědy vůbec.

Fantazie autora je velmi značná, kdoví jestli se některý z jeho nápadů v budoucnosti uskuteční. Možná raději ne, protože to obvykle vedlo k destrukci životního prostředí na Zemi viz. povídky Zemdělo i Toulavá planeta, ale tam by došlo ke zničení Země tak jako tak. Na pozadí sci-fi sledujeme osudy obyčejných lidí i když pod pláštíkem božství viz povídka Vejminek boží. Vodní hora mne dostala, včetně horolezce.
Určitě stojí za přečtení

Liou Cch'-sin dokáže zapůsobit na úplně jiných úrovních, než jak to znám z běžné sci-fi literatury. Možná je to i národností, především však pokročilostí autora. Přestože jde o povídky (kde čtenář nemá tolik prostoru se s příběhem sžít) a přestože je příběh často založen na sledování vývoje planety, vesmíru, nikoli konkrétní postavy jako takové (a tedy nelze ke konkrétní postavě příliš přilnout) - přesto dokáže autor tnout do živého. Zahrát na ty zvláštní strunky lidství v nás, které si často v tomto kontextu plně neuvědomujeme. Neskutečně mě to baví.
Nezpochybňuji realizovatelnost různých technických a vědeckých záležitostí, na nichž jsou povídky postaveny (přestože jsem tímto směrem založená), spíše to zkoumám a podivuji se nad tím, co dokáže člověk vymyslet.
A pak je tu povídka Oči v batohu, která mě uhranula svým citem pro detail, pro fascinaci okolním světem. To ve mně bude rezonovat hodně dlouho. Jak pestře a intenzivně můžeme vnímat všední "teď a tady". Těšit se na východ slunce. Člověka to vede do svého středu, do zpomalení, do dotýkání se reality zcela jiným způsobem. Děkuji za to.
Některé povídky mě úplně nezaujaly, nicméně převažují ty vysoce kvalitní, přinášející melancholii a zasněnost.

Liou Cch'-Sin mnohokrát jinak, na steroidech, hrající si a zkoušející žánry i přístupy. To, co známe ze série knih začínajících Problémem tří těles, je zde různorodě testováno, včetně používání epoch, mimozemšťanů, jazykových přístupů, vzájemného odkazování (mezi povídkami) apod. Rozdíl je v tom, že sbírku jsem už četl dvakrát, ale detaily se mi už opakovaně vypařily z hlavy. Což se u zmiňované knižní trilogie nestalo. Beru to tedy jako spisovatelský krok před tím, než bylo vypilováno jeho nejznámější dílo.

Pokud jde o jednotlivé povídky, nejvíc mě asi bavil hlavní podpříběh Hory, krásná to představivost a snaha o úplně jiný přístup k "prostoru" ve stylu Teda Chianga. Podobné nápady velmi oceňuji. Dál mi v hlavě zůstávají nápady v Zemdělu (a hezky se to tady mezi sebou v rámci knihy propojuje) i Požírači (kde bylo několik výživných, někdy předvídatelných, ale na konci i "krásných" zvratů).

Samotná hlavní a první povídka Toulavá země byla ale tak moc nadsazená, zesílená a vyumělkovaná, až mi to přišlo mimo jakoukoli reálnost (i ve srovnání s jinými díly autora). Bavila mě tak mnohem méně, než další zdejší komornější kousky. Čeho je moc, toho je zkrátka příliš.

Nejsem tip na povídky. Navíc jsem po knize Věk supernovy hodně váhala, zbytečně.
Liou Cch'-sin opět ukázal, že je mistrem svého oboru.
Každá z povídek je jiná, přesto mi připadalo, že je vzájemně něco propojuje a jedna bez druhé by nemohla být. Tuto knížku nejde jen tak prolétnout očima, ale každý odstavec svým způsobem nutí k přemýšlení, kombinování a někdy i snění.

Četl jsem od autora Kulový blesk i celou trilogii Problém tří těles, což byly knihy hodně dlouhé a ke konci už autorova fantazii jela na velmi vysoké obrátky. Ovšem to bylo nic proti hned první povídce Toulavá země. To byla taková fantasmagorie, že chtěl jsem knihu odložit. Ale nakonec jsem vydržel s tím, že další povídky budou třeba lepší. A když si člověk zvykl na tu ujetost autorovi fantazie a zvláštnosti čínské povahy, tak se to nakonec dalo a přečtení nelituji.

Nemám rád povídkové knihy, nemám, prostě to tak je, mám u nich pocit, že jsou pouze dvě kategorie. 1. Nedostatečné příběhy autora, které by jakožto samostatný příběh neobstály a proto je vydá pohromadě a 2. Pojďme sehnat pár autorů a zaparazitujeme na nějakém slavném tématu, díle či uděláme jakože poctu a kupující se pohrnou....
A pak se jednou za čas podobný frekvenci průletu komety objeví kategorie třetí, která ve vysoké nedosažitelné výšce proletí nad závistivými sbírkami. Za můj život ta kometa proletěla skutečně jen párkrát, a tohle je jedna z těch událostí.
Každá povídka mě přinutila k zamyšlení a doposud si, tři měsíce po přečtení, na mnohé z nich vzpomenu a vyprávím je svému okolí, protože jsem fascinován autorovo fantazií.
V Teorii tří těles jsem už v závěrečném díle byl jeho nápady až trochu přesycen, ale díky povídkovému formátu, to zde do sebe krásně zapadá.
Vřele doporučuji. Samozřejmě 6/6
P.S.: Aha! Dle nového systému tedy plných pět!

Toulavá země je sbírka povídek od dnes již hodně známého čínského autora Liou Cch'-sina. Pro mne osobně to byla zároveň i jeho prvotina a vůbec jsem netušil, že je tak známý díky Problému tří těles. Prostě mě to minulo.

V každém případě jsem se velmi rychle začetl a pochopil, že tento autor mne bude bavit. Jeho příběhy jsou originální a zajímavé. Navíc pokud se zajímáte o astronomii a kosmologii, tak tento autor ve své tvorbě vychází ze znalostí, které o vesmíru v současné době máme.

Z této sbírky mne nejvíce zaujala povídka Hora o civilizaci, která vznikla uvnitř planety. Příběh líčí jak se utvářel její kosmologický obraz světa. To se mi teda líbilo moc.

Jako výsledné hodnocení dávám čtyři hvězdy. Je to hlavně z důvodu, že některé povídky mne zaujaly méně. Obecně však považuji tuto kniha za vysoce nadprůměrnou sci-fi a pokud se vám líbil problém Tří těles alis série Vzpomínka na Zemi, tak toto je kniha přesně pro vás.

(SPOILER) 90% - Deset povídek z pera čínského autora předlohy známého seriálu Problém tří těles, při jejichž čtení jsem často měla pocit, že se vracím do dětství, kdy jsem hltala vědecko-fantastické nápady Julese Vernea (autor ho ostatně sám několikrát zmiňuje) - i zde čtenáře nemine množství popisných pasáží, kde autor představuje nejrůznější vize budoucnosti Země a lidstva, a to včetně popisů ryze technických. A postavy mu často slouží jen jako prostředek, jak své nápady předat čtenářům, protože nějaký psychický vývoj či snad projevování emocí se u nich najde jen pomálu. Možná to je ovšem tím čínským pozadím, kde se na jedince a jeho preference nehledí a přednost má vždy ten pracant z venkova nebo z nějakého hodně neekologického průmyslového odvětví.
Toulavá Země - první povídka v knize a hned z těch nejpopisnějších. Z důvodu předpokládaného slunečního výbuchu je nutné zastavit rotaci Země a vyslat ji na pouť studeným vesmírem vstříc nové hvězdné soustavě. Samozřejmě to ničí celou planetu i lidi na ní a vše spěje sice k nadějnému, leč dosti depresivnímu závěru.
Hora - aneb jak si bývalý nadšený horolezec na nejvyšší hoře světa tvořené vzedmutou vlnou oceánu přitahovanou gravitací k prolétající mimozemské lodi pokecal s mimozemšťany. Velice zajímavé představení civilizace žijící nikoli na povrchu, ale v jádru planety - i se všemi potížemi, které přinesly jejich snahy o výzkum za hranicemi jejich světa (aneb když se vykopaný materiál vrší všude kolem a zmenšuje už tak omezený životní prostor). A co když je i celý vesmír jenom bublinou ve větším prostoru? "Evoluce obdařila inteligentní bytosti potřebou zdolávat hory... Neexistuje místo, kde by nebylo hor, všichni se právě nacházíme na úpatí nějaké hory." Tyhle autorovy vize mě hodně bavily.
Čínské slunce - Šuej Wa se vydá z chudé čínské vesničky do světa a nakonec se dostane až do vesmíru - i když "jen" jako myč oken, který musí očistit zrcadla obrovitého umělého slunce. "Dokázali, že pro nejnižší posty podílející se na objevování vesmíru nehrají nejdůležitější roli vědomosti a tvořivost, nýbrž dovednosti, zkušenosti a schopnost přizpůsobit se těžkostem, že prostí lidé tyto nároky dokonale splňují." Povídka s výrazně čínskou atmosférou.
Pro dobro lidstva - povídka volně navazuje na povídku Vejminek boží, která je z neznámého důvodu uvedena až dál v knize. Hlavní postavou je Hlaďák, který dostane za úkol zlikvidovat tři zřejmě největší chudáky v Číně. Blíží se totiž kosmická loď Velkých bratrů ze Země č. 1, která zavede pro lidi na naší Zemi č. 4 rovnostářské podmínky nastavené právě podle nejchudších lidí. A tak se bohatí snaží tu největší chudobu vymýtit rozdáváním peněz a nelibě nesou, že někteří si je nechtějí vzít. Hlaďák a jeho životní cesta k tomu, jak se stal nájemným vrahem, byl v knize jednou z nejzajímavějších postav. Představení civilizace jediného kapitalisty, jemuž patří vše na planetě a lidé mu musí platit i za vzduch, kterého se nadýchají, když vyjdou ze svých hermeticky uzavřených obydlí, bylo vskutku hodně silné a tísnivé.
Láska z Tchaj-Jüanu je vtipná hříčka s drsným koncem, v níž se autor se svým kamarádem po neúspěchu knihy Problém tří těles stane tulákem bez internetu a přežije tak světovou apokalypsu způsobenou původně neškodným virem Kletba, který se postupně vyvine ve smrtící umělou inteligenci.
Mikroéra je dalším z autorových nápadů ve stylu Zemi se přihodí katastrofa a co na to lidé. Zde lidstvo na sluneční záblesk, který krátce leč účinně a definitivně sežehne planetu, zareaguje včasnou genovou mutací, která lidi zmenší na úroveň bakterií. S minimální potřebou zdrojů jich tak mohou přežít miliardy v opět nesmírně zajímavě podaném mikrosvětě.
Požírač je povídka, která opět směřuje ke zkáze Země, tentokrát ze strany obří prstencové kosmické lodě dinosauří rasy, která planetu "obejme" a vše z ní vysaje. Lidé jsou sice varováni a pokusí se o lest, ovšem je otázkou, zda má ve vesmíru vůbec šanci přežít větší organismus než mravenec. "Jestliže je vlastní přežití založeno na pokoření a vyhlazení ostatních, dokud to bude platit jako železné pravidlo přežití a existence civilizace v tomto vesmíru, každého, kdo se jím nebude řídit, stihne bez sebemenších pochyb jistá smrt."
Vejminek boží - na Zemi přistanou dvě miliardy "bohů", kteří kdysi stvořili lidstvo a nyní na sklonku své civilizace přicházejí, aby se o ně lidé postarali. Lidé se zprvu radují ze slíbených technologií, jenže ty jsou natolik napřed, že je nedokážou využít, a tak nastane brzy rozčarování z toho, že mají bohy živit. Ti je ale varují, před příchodem bratrů z ostatních jimi stvořených zemí (povídka Pro dobro lidstva). "Jestli ty můžeš vykopnout z domu předky předků našich předků, zas takový hřích nespáchám, když se o tebe ve stáří nepostarám."
Oči v batohu - Mladík vezme do přírody "oči" (speciální brýle přenášející vjemy) neznámé dívky, kterou považuje za vesmírnou cestovatelku, jež si chce užít trochy scenérie. Dívka je ovšem navždy uvězněna v lodi, která klesla do samého nitra planety. Svíravé, děsivé, silné vyprávění.
Zemdělo - navazuje na povídku Oči v batohu. Šen Chua-pej se probudí po mnoha letech v hibernaci, kdy mu byla vyléčena smrtelná nemoc. Ovšem samo lidstvo se zmítá ve smrtelných křečích zničeného znečištěného světa. Vinou projektu jeho syna - tunelu nitrem planety do Antarktidy, ze kterého se stal projekt, jenž zruinoval ekonomiku země. Možná ne navždy, je ovšem otázkou, zda se toho hlavní hrdina dožije anebo skončí usmažený po pádu do středu Země, kde možná pořád kdesi přežívá jeho vnučka...
Povídky sice často působily dost nereálně (motory ukotvené v zemské kůře zastavující rotaci Země?), ale rozhodně mě navnadily k tomu, abych si od autora přečetla další tvorbu. A už se na to těším.

Věřím, že po epické trilogii Problém tří těles určitě mnoho ze čtenářů chce vyzkoušet i další autorovu tvorbu. Přestože nejsem skalní fanda Tří těles těšil jsem se, co dalšího autor vymyslel. Mnóó .... a že by se držel při Zemi, to nemůžu říct. Je to čistokrevná povídková sci-fi až fantasmagorická kniha nejtěžšího kalibru, proto rozhodně všechny povídky nesednou každému. Někdy jsem si říkal, že povídka by byla skvělým námětem pro céčkový sci-fi horor z osmdesátek. Nicméně pokud přistoupíte na autorovu hru, popustíte míru fantazie knihu si užijete. A pokud hledáte odpovědi na otázky typu: co se stane pokud budou bohové padat z nebe? nebo jak to dopadne, pakliže nás z vesmíru napadnou dinosauři? budete mlaskat blahem! 75%
PS: zajímavý pro fandy scifi je rozdílný náhled na vývoj světa na Eridani u Weira ve Spasiteli a tady v jedné z povídek

Druhé čítanie. Akosi mi to nedalo, mal som pocit, že som tomu nedal prvý krát dostatok pozornosti, lákalo ma znova sa na chvíľu ponoriť do toho Liouovho techno porna. Ale nie, dojmy sa nezmenili. Ako som spomínal, autor je dnes už niekde inde a sedí mu viac dlhší formát. Tie techno onanie, nech akokoľvek originálne, pôsobia v poviedkovom formáte silene, nemiestne, poviedky sa tak často zbytočne naťahujú a strácajú na údernosti. A pritom myšlienky a pointy tam sú. Stále dobré, ale pri ďalšej zbierke by to chcelo škrtať. Veľa škrtať. Alebo sa pustiť radšej do románu. Každopádne som veľmi zvedavý, nech to bude čokoľvek.

Bezbřehý oceán sci-fi nápadů

Po dvou letech od četby slavné trilogie, která autora vynesla na výsluní literárního nebe, jsem si mohl přečíst sbírku povídek napsané v průběhu desetiletí před a po přelomu milénia a váhám mezi třemi a čtyřmi *.
Některé povídky byly originální, bohužel protknuté tehdejším Čínským pohledem na svět a nyní o dvě desetiletí později až patetickém. Některé nápady zas tak originální nebyly, ale inspiraci hledal autor u těch nejlepších jako Clarke či Asimov. Stoletý Hawking v "Čínském slunci" či titulní "Toulavá Země" se četly dobře, jiné zase o něco hůře. Hlavně "Požírač" byl dost bláznivý. Kniha není takové to čtení co slupnete za víkend, některé dny jsem zvládl dvě povídky, jindy mi stačila jedna a raději jsem si po jejím dočtení pustil seriál Silo pro odpočinek mozkových závitů. Je to pestrá sbírka a pro čtenáře sci-fi určitě příjemná četba.

Kdo od autora něco četl, ví, že jeho dílo je protkané "správnou čínskou cestou". A pokud se od této autorem podsouvané skutečnosti čtenář dokáže oprostit, zbude mu příjemná sbírka sci-fi povídek se zajímavými nápady, zamyšleními (a občas zbytečně strohými větami). Už jen teoretizování o tom, jak by se choval oceán a voda v jiných gravitačních podmínkách.. apod. Bavilo.
--- edit
Paradoxně se v myšlenkách stále vracím k povídce, která mne při čtení samotném nezaujala více než jiné - Vejmínek boží. Ale s odstupem času a s tím, jak (mi) AI penetruje běžný život, vidím v ní stále více obraz vzdálené budoucnosti, kdy budeme žít v náruči technologií, kterým už třeba nikdo nebude rozumět, protože nebude důvod, aby jim někdo rozuměl, když vše obstará AI s robotizací.

Len málo autorov sa pustí do mimo zemského života s takou odvahou, väčšina zmení farbu pleti alebo pridá pár končatín, ale takto od základu preskladať spoločnosť a pohľad na fyzikálne objavy, to som v poslednej dobe videl iba u Weira. Pri poviedkach je vždy to riziko že Vám proste niečo nesadne, ale fanúšik sci-fi si tu isto príde na svoje.

Vesmírné courání tam a zase zpátky, tentokrát s bonusem. Mezi řádky je patrné, aniž by bylo nutné lupou hledat, jak oni to ti Číňané vlastně myslí s tím světem. Nebo alespoň tenhle.

Jednotlivé povídky mají velmi rozdílnou kvalitu. U některých mě mrzelo, že skončily a nedozvíme se další možný vývoj. A u některých jsem byl rád, že skončily protože mě moc nebavily. Ale celkově se dá říct, že ve všech povídkách jsou zajímavé nápady.

Autor v sobě nezapře příznivce čínské cesty k blahobytu: projekty jsou zásadně celoplanetární, katastrofy epických rozměrů, lidstvo jako celek vymírá nebo se spojuje a bojuje za přežití jako jeden muž. Náboženství a vyšší principy mizí, zůstává jedno měřítko profitabilita, moc peněz. Naštěstí na několika místech z nepříliš optimistických vizí budoucnosti vykoukne jednotlivec, konkrétní hrdina. Pak vidíme, že autor dokáže zajímavě popsat charakter postavy. Kvalita povídek kolísá, některé jsou nápadité, příběhy bývají (jak je u autora zvykem) kořeněny technickými detaily, jinde se jedná o nezáživné kraviny. Knížka není špatná, ale kvalit Vzpomínek na Zemi nedosahuje.

Ale jo. Příjemné počteníčko, ale zas taková věda to nebyla.