Tokijský ghúl:re 13

02.05.2023

Čas zvýšit hodnocení 13. dílu! :D Ne, teď vážně. Na rozdíl od předchozích dvou dílů, byl tenhle plný akce. A kupodivu jsem se v ní tentokrát neztrácel. Ani kresba mi zde nevadila (až na pár divných ksichtů), takže musím říct, že se mi 13-tka moc líbila po všech stránkách. Skákání v dějových linkách, které je v předchozích komentářích vytýkáno, mi neprišlo jako závažný problém, i díky neustálýmu připomínání -třeba mapkami-, kde se kdo a kdy nachází. S tímhle jsem rozhodně neměl problém.
Blíží se finále a je to cítit. Oblíbené i ty méně oblíbené postavy umírají tempem rychlejším než Rambo kosící vietnamce, sověty i barmské utlačovatele najednou, ale to k TG asi patří. Od začátku jsme věděli, že to není romantická komedie.
Dráček je na světě.

24.07.2022

„ÚPG
(Úřad pro Potírání Ghúlů)
nemůže jen tak
svévolně odsoudit
civilistu.“

Ano, přesně tak, poprava se blíží a všichni dělají vše pro své zájmy. Ti, kteří s popravou nesouhlasí se začínají čím dál víc ozývat. A je tu spousta těch, kteří souhlasí. A to je jak všichni víme důvod k dalšímu napadání, dělání nepořádku a chaosu. Ale mezi tím vším nám kvete i láska. Možná budete překvapeni.
Tady se mi zdála kresba trochu více rozmazaná a tak nevím, zda to je tou akcí, která na nás číhá skoro na každé straně, a nebo to Sui Išida kreslila tak rychle, že sem tam přetáhla.....
Ale nechme to na ghúlech.
Další povedený příběh z této série přináší nějaké to moudro, poučení, ale i krev a lásku.

Citát: Po velkém flámu jsem si užívala samotu.

27.06.2022

Malinko jsem se ztrácela v dějových rovinách, ale to se asi dalo čekat. Probíhá jedna bitva, ale jednotlivých bojišť je víc..

16.06.2022

Za mě ne, fakt ne :/ Mám ráda souboje...ale jenom souboje? Sorry...

01.05.2022

Ačkoliv je Tokijský ghúl mým oblíbeným komiksem, začínám se v něm trochu ztrácet. Děj se totiž pohybuje z místa na místo a dokonce v různých časových rovinách. Tento díl na srozumitelnosti zrovna nepřidal. Jedná se totiž o jednu velkou akci, tedy vlastně několik jednotlivých soubojů. A i když při nich zahynou některé z důležitých postav, vlastně jsem pořádně napoprvé nepostřehl, kdo to vlastně byl. Takže paradoxně nejsrozumitelnějším pro mě byl závěr, kdy Kaneki rozmlouvá s několika svými já. Pomalu se blížíme k velkému finále a já jsem zvědav, kde se všechny dějové smyčky nakonec protnou.