Ten, který bude

Ten, který bude https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/322782/bmid_ten-ktery-bude-4lv-322782.jpg 5 17 4

Autorova pozoruhodá románová tetralogie, tematicky zasazená do období "národního obrození". Každý z románů je stylizován jako parafráze jednoho z oblíbených dobových žánrů: novely, živých obrazů, elegie a grotesky. První dva z nich vznikly již v druhé polovině osmdesátých let 20. století, kdy navzdory historické látce vyjadřovaly také autorovu generační zkušenost s realitou socialismu. Informátor uvádí čtenáře do prostřední jazykově a kulturně se vymezující vlastenecké společnosti a zkoumá i míru její loajality vůči habsburské monarchii. Komandant očima studentského vůdce J. V. Friče vykresluje paradoxy revolučního roku 1848. Tématem autorova nejosobitějšího a nejosobnějšího románu Guvernantka je život a umírání básníka a vědce F. L. Čelakovského a především jeho druhé manželky, spisovatelky A. Rajské. Roku 1997 za něj Macura získal Státní cenu za literaturu. Vydání části Medikus v roce 1999 se již nedožil. Pohrál si v ní s fiktivním pokusem obnovit České království, o něž se měl za prusko-rakouské války pokusit osobní lékař bývalého císaře Ferdinanda Dobrotivého. Macurovy historické romány vyrůstají z hluboké znalosti historických pramenů, nejsou však jen doplňkem autorova odborného náhledu na českou obrozeneckou společnost, ale svébytnou uměleckou výpovědí. Románové postavy a jejich činy mají povětšinou své doložitelné historické předobrazy, v rámci autorovy hry s možným a nemožným však přerůstají v živoucí hrdiny. Macurovy návraty do historie je navíc možné číst také jako klíčové texty: na jejich stránkách se mezi českými obrozenci mihnou i autorovi současníci; vnímavý čtenář si pak uvědomí jejich silnou autobiografickou inspiraci... celý text

Přidat komentář

matej.kulistak
10.08.2020 4 z 5

Knihu jsem začal číst s představou, že si udělám ucelenější představu o době obrození. Tu ale nabídne spíš autorova vědecká činnost (především Znamení zrodu). Zde jde naopak o střípky, a člověk, když se zajímá, musí dohledávat a dohledávat.
Což je na druhou stranu taky zajímavý zážitek a jsem rád, že jsem tetralogii navzdory rozsahu dočetl. Líbí se mi, že autor píše v ich formě, a dává si záležet, aby se držel dobových konvencí v jazyce a dobových reáliích. Tedy, ne že by psal faktografii, ale pokud nějaká postava operuje s nějakým předmětem nebo třeba pořekladlem, jsem ochoten věřit, že to bylo v dané době možné. Nejednou jsem byl překvapen.
Přesto si říkám, že to bylo naráz přece jen poněkud příliš slov...

Apo73
03.08.2020 5 z 5

O tom, že Vladimír Macura byl skvělý literární teoretik a překladatel z estonštiny, jsem věděl. Taky jsem věděl, že byl celoživotně plně pohroužen do doby národního obrození a že ho zajímaly vždycky symboly a znaky, že dovedl pronikavě promýšlet i přemýšlet, často provokativně a to tak, že se člověk musel vždycky zastavit a říct si: No je to drzost, ale nemá vlastně pravdu? Nutilo mě to vždycky brát vážně, protože to říká chytrý a vzdělaný člověk.
Jeho beletristické dílo stojí evidentně v naprostém pozadí (až zapomenutí) jeho odborné a esejistické práce. A přitom si myslím, že i kdyby naopak napsal "jenom" tuto tetralogii, je to klenot české literatury a má své místo trvale zajištěno.
Chytré, pronikavé, plné inteligentního humoru postaveného na absurditě a různě pootočených pohledech na věc. Je to kniha, která nabízí ALTERNATIVU k pohledu na národní obrození, na dobu, kdy šlo o národní sebeurčení. Dokonce bych řekl, že svým způsobem rozvíjí Jiráska, že jde dál a dává mu novou vrstvu. Tam, kde Jirásek zůstává u pozitivní osvěty, Macura se nebojí sáhnout sběračkou na dno a prohrábnout i ty, kaly a usazeniny, které tam jsou - aby se nepřipálily. Za typickou macurovskou provokaci považuji například úvahu hlavního hrdiny Johanna (Jana) Manna o tom, jak je možné, že Češi se zamilovali do té písně Kde domov můj, kterou všude po hostincích zpívají - copak si nevšimli, že Tyl to myslel celé jako ironii? Vždyť "a to je ta krásná země, zemský ráj to napohled" zpívá SLEPÝ houslista! Češi, vždyť je to myšleno jako vtip! Naprosto souhlasím.
Za vynikající považuji zcela kompaktní propojení všech čtyř nezávislých románů/novel. Ať už časově, dějově i skrze postavy. Každá je jiná, drží i jiný žánr, přesto všechny dohromady představuji velmi plastický obraz doby, ve které Macura skutečně "žil" - je až neuvěřitelné, do jakých podrobností jde, a to ne jen v popisech a reáliích, ale zejména v psychologii. Informátor, Komandant, Guvernantka a Medicus jsou intelektuální čtenářský zážitek nejvyšší možné úrovně, podle mě. (Komandant mi přišel mírně slabší, než ostatní, ale celek to neoslabilo.) Jistě je možné tyto části část samostatně, ale tady myslím, že je to ohromující v té komplexnosti. Vřele všem doporučuju a nebojte se, není to žádné vlastivědné poučování! Jsou to plnokrevné příběhy plné humoru a absurdity, které Vás donutí se zamyslet nad Čechy jako takovými.


mol378
29.07.2019 5 z 5

Vynikající kniha, která, ač celkem neznámá, se výborně čte, zprostředkuje pohled na české historické osobnosti z roztodivných úhlů - nezapomeňme, že je to román, nikoli literatura faktu, přesto přináší vhled do reálných historických událostí prostřednictvím skvěle a s trochu sarkastickým humorem napsaných příběhů. Čelakovský, ten náš obdivovaný národní pěvec z čítanek, byl nesnesitelný chlap a infantilně despotický manžel, mladý Frič nezodpovědný fracek, František Palacký nudný šetřílek a všechno v naší historii mohlo být jinak, kdyby českým vlastencům vyšel únos Ferdinanda Dobrotivého a krádež královské koruny. Kdo má rád historii, není suchar a je schopen nadhledu, ten si počte!

Blue
29.02.2012 5 z 5

Nevšiml jsem si, že by se to někde zdůrazňovalo, ale podle mne je Macurova tetralogie jednou z největších hodnot, které nám v české literatuře přinesla 90. léta. V rámci historického románu je to úplná špička. Osobně si nejvíce považuju Guvernantky, ta je napsána překrásným jazykem.