Tajemství zlatého tolobasu - Dobrodružství anglického historika v Rusku

26.12.2023

Po precitani par uvodnych kapitol chapem preco vladcovia tejto zaostalej azijskej krajiny dali autora na zoznam neziaducich osob.
Do deja jemne zakomponoval rodnych Gruzincov.
Ku koncu pekne rozuzlenie oboch dejovych linii, aj ked v oboch bolo prilis vela stastnych nahod.
Na dobrodruzstva gentlemanskeho detektiva Erasta Fandorina tato serial zatial nema.

31.10.2023

Druhé čtení po letech. Tentokrát mi začátek dal celkem zabrat, než jsem zase přivykla autorovu stylu (či překladu) a poměrně nepříjemné husté sazbě knihy. Pak už se četlo výborně.
Velmi dobře skoubené a zvládnuté vyprávění o dvou členech stejného rodu ve dvou časových rovinách, ukrytí a hledání historického pokladu se skvělou pointou a mnoha postřehy o ruské povaze. Zajímavé je, že pisatelem je Rus (dobře, Gruzínec, ale žijící v Rusku), ale obě jeho hlavní postavy jsou cizinci - německý žoldnéř hledající obživu a jeho vzdálený potomek, britský historik s ruskými kořeny. Oba si na specifika "nové" země teprve zvykají a z toho plyne i velká část jejich problémů, vzdor rozdílu tří století svým způsobem paralelních.
Velká škoda, že s překládáním Akunina do češtiny je v dnešních poměrech nepochybně navždy nebo přinejmenším nadlouho konec.

18.06.2022

Akunina jsem četl před lety v ruštině, když se z něj stal kultovní autor, a byl jsem nadšený jak tou nápodobou klasiky, tak postavami, příběhy, vším. Tohle je asi druhá kniha, co jsem četl česky a úplně nadšený nejsem. Možná je to novou generací Fandorinů, ta hlavní postava je mírně zdegenerovaná, možná i tím přenosem do současnosti. Ale zase kniha je dobře vypointovaná, ty paralelní osudy jsou na konci vlastně docela silné. No, uvidíme, jestli se tu objeví i další překlady, asi pro ně už nebudou čtenáři a vhodné podmínky.

29.03.2018

Četl jsem již před 15 lety a teď znova. Některé okamžiky se nedají zapomenout - například první dvě kapitoly. Všechny knihy autora, které jsem četl, se mi libily, ale tahle je jednička.

13.02.2018

Líbí se mi, s jakou lehkostí a vtažením do děje se dá zároveň kritizovat ruské poměry a jaksi mimoděk rozvíjet zajímavý příběh odehrávající se ve dvou časových rovinách. O složitém období konce 90. let na území dnešní RF se dá psát několika způsoby.

Buďto pod dojmem televizních zpráv jako já:
Po probuzení padl Viktorův zrak na mokrý flek na stropě. Byl den ode dne větší a počínal zapáchat. Skutečnost, že je pondělí ho nikterak nevzrušovala, stejně tak jako vztek šéfa projekční kanceláře, kde Viktor přes dva roky pracoval. Nikdo šéfa nebral vážně. Jaké peníze, taková práce a výplatu nikdo neviděl už přes tři měsíce. Naposledy Viktor "zprivatizoval" firemní kalkulačku, jednu z posledních funkčních věcí, které během nedávné doby potkal. Pohled z okna skýtal stále stejný obrázek. Parta mladých fetek na dětském hřišti opruzovala nějakou důchodkyni se síťovkou, v níž chrastily láhve. Viktoru se udělalo zle. Otevřel tedy SPZ, tj. skříň poslední záchrany a vyndal nenačatou láhev vodky Jelcin. Až po degustaci tří čtvrtin obsahu svět začal získávat barvy. Nebylo to těžké. Standardní barvou byla šeď. V pokoji, na parapetu, omítce paneláku, kde bydlel, venku v parku, na nebi. Zvuky sirén. Světla. Hlasy. Jakýsi štiplavý zápach. Nemocnice? Ticho. Poslední myšlenka, která se Viktorovi prohnala hlavou bylo bůh ví proč spokojené konstatování, že jeho podezření se naplnilo. Ta vodka byla pančovaná.

Anebo jako Boris Akunin. Pobavíte se a ještě se dozvíte něco z historie!