Syn odsouzencův

20.09.2019

Nelze jinak než složit hold tomuhle románu. Snad ještě nikdy se mi do rukou nedostalo Dumasovo dílo, ale po dnešku toužím si jeho knih přečíst více. Ani ne tak příběh, jako spíš použitý jazyk mi učaroval.
Nelze, než se do tohoto nezamilovat:
"Prozřetelnost, stvořivši člověka, moudře přizpůsobila citlivost jeho silám. Je-li srdce přeplněno bolestí, když jediná kapka prolitá do kalichu hořkosti by jej roztrhla, slzy se zastaví, myšlenky strnou a schopnost vnímací se oslabí. Zdá se, že duše opouští tělo, zanechávajíc je ve stavu otupělosti uprostřed mezi spánkem a smrtí, a že se utekla do nekonečna vymanivši se z jeho vlivu." (s. 190)