Světlo mezi oceány

05.02.2017

Četlo se to jedním dechem, krásně napsaný.

02.02.2017

První roman pro ženy, který jsem kdy přečetl a zřejmě ne poslední :) Dějově mě kniha nepřekvapila. Čekal jsem přesně tohle. Napsáno je to velmi dobře a stále se rozhoduji, zda tomu nedat plný počet. Rozhodně doporučuji! Pro matky, slušně vychované lidi a pro rodinné typy to bude náročné. Ale o tom to je...

31.01.2017

Přestože je M. L. Stedmanové mnohými vytýkána jistá literární neobratnost, podařilo se jí napsat příběh, jehož zápletka osloví. Příběh o tom, kam může vést lidská touha po potomkovi, příběh mateřské, ale také otcovské lásky, která může vyvolat ohromné pocity štěstí, ale také zničující pocity bolesti. Příběh o tom, že někdy činíme dobro, které je dobrem jen relativně...

20.01.2017

Smutná volba a smutný příběh. Občas jsem přemýšlela, jestli by Tomovi nebylo lépe samotnému.

14.01.2017

Příběh samotný byl naprosto skvělý. Nutící vás přemýšlet a soucítit s postavami. Strhující tak, že prolétáte stránky, jen abyste věděli, co kdo udělá nebo řekne.
Ale já ty stránky bohužel opravdu jen prolétávala, nepročítala. Styl, kterým byla kniha napsaná v sobě má jistou poetičnost, kterou, myslím, lépe ocením, až knihu budu číst znova. A to zajisté budu!

28.10.2016

Ze začátku mě to bavilo, ale pak se začala řešit neskutečná morální dilemata, která mě nebavila. Ten chlap, který prošel válkou tam je nakonec líčen jako troska špatného svědomí.
Ale své čtenáře si to najde, jak je vidět z recenzí.

23.10.2016

Jak už zde je mnohokrát zmíněno, jedná se o velice silný příběh. Vtáhne Vás a nepustí. Tolik otázek, pocitů, protikladů a morálních dilemat jsem snad ještě v knize nezažila. Kde je vlastně hranice mezi dobrem a zlem? Jak se z původního rozhodnutí, které se zdálo tak správné, může najednou vyklubat něco, co ublíží tolika lidem včetně vás samých? Jsem upřímně dojatá. Jediná kniha, u které jsem se nebyla schopna rozhodnout, na čí straně vlastně stojím, protože mi obě připadaly svým způsobem v právu. Sedl mi i styl psaní a celkově se pro mě jednalo o úžasný čtenářský zážitek. Doporučuji a těším se na filmovou verzi.

"Odpustit potřebuješ jenom jednou. Nesnášet musíš celý den a každý den. Musíš si všechno zlé pořád pamatovat."

23.10.2016

3,5 - na jednu stranu je to opravdu krásný a silný příběh, na druhou stranu ne příliš dobře napsaný - ne že by autorčin styl byl špatný, ale něco, co bohužel nedokáži vysvětlit, mi na něm vadilo - byla to snad zvláštní starosvětskost nebo jednoduchost, s kterou byl příběh podán? Bylo to snad střídání přítomného a minulého času vyprávění v jedné větě? Ani české vydání úplně nepomohlo, jelikož je v knize docela dost překlepů.

Co se týče příběhu, musí asi dostat každého čtenáře a je to jeden z těch příběhů, který vás donutí přemýšlet, co byste dělali vy v situaci vlastně jakékoliv z hlavních postav. Rovněž tu rezonuje otázka, jestli skutečně krev není voda, nebo jestli jsou pro pouto mezi rodiči a dětmi mnohem důležitější společné prožitky a investovaná láska než cokoliv jiného. Sama vlastně nevím, jak jsem chtěla, aby příběh skončil, protože každé východisko mělo svá pro a proti, ale s koncem autorčiným jsem byla spokojená a mírně dojatá.

15.10.2016

Nádhera, čtenář se soustředí na jímavý příběh a ani si nevšimne, že kniha není moc dobře napsaná. Málokdy mi to nevadí, ale zde mi to nevadilo vůbec.

12.10.2016

Světlo mezi oceány je pro mne velmi silný a působivý příběh. Příběh o důsledcích jednoho rozhodnutí, které zcela zásadně ovlivnilo život několika lidí. Jeho dočtení ve mne vyvolalo celou řadu morálních otázek, na které podle mne neexistuje žádná jednoznačná odpověď. Na jednu stranu chápete proč Tom a Izabela jednaly tak jak jednaly, velmi lidsky a přitom "sobecky". Na druhou stranu soucítite s Hannah, která přišla takřka o vše. Zkrátka vůbec bych se nechtěl ocitnout v kůži někoho ze zůčastněných a činit rozhodnutí, která museli učinit.

Pokud jde o vlastní literární zpracováním mám pouze dvě drobnější připomínky. Jednak mne trochu zklamalo, že se autorka více nesoustředila na vnitřní prožívání postav, neboť příběh k tomu přímo vybízí. A za druhé na mne závěr působil poněkud uspěchaně a nepřesvědčivě. Pro mne je totiž velmi těžko uvěřitelné, aby se všichni, po tom co prožili, tak snadno se vším vyrovnali. Spíše si myslím, že by se s tím vyrovnávali dlouhá léta a velmi by to ovlivnilo zbytek jejich života, což by samo o sobě bylo téma na další knihu a ne na jednu kapitolu.

Shrnutí: velmi silný a "krásný" příběh s trochu uspěchaným závěrem.

06.10.2016

"Těžce jsem dospěl k poznání, že pokud chceš mít nějakou budoucnost, musíš se vzdát naděje, že změníš minulost."

Kdyby podle knihy nevznikl film s Alicii Vikander a Michaelem Fassbenderem, pravděpodobně bych si ji nepřečetl. Což by byla škoda. Debutující australská autorka M. L. Stedmanová napsala lehce starosvětský, tradičně vystavěný milostný román. Vyjma úvodního „flashforwardu“, představujícího s předstihem ústřední konflikt knihy, vypráví příběh manželského páru, který si přisvojil cizí dítě, chronologicky, nestrhává pozornost ke stylu, nesnaží se čtenáře překvapovat násilnými dějovými zvraty (na některá překvapení si naopak šikovně připravuje podloží od začátku - viz např. setkání Toma a Hannah na lodi). Naši pozornost si získává poměrně krátkými kapitolami, častým střídáním vypravěčských hledisek, přesvědčivými (protože lidsky chybujícími) postavami a nadčasovými morálními dilematy, která vybízejí k otázce, jak bychom se v podobné situaci zachovali sami. Ačkoli se tak navenek může jevit, Světlo mezi oceány není samoúčelný „doják“ bez jakékoli hloubky, v němž by postavy pro silnější emocionální efekt činily jedno iracionální rozhodnutí za druhým. Jestli vás v závěru dojme (stejně jako mě), pak ne kvůli vykonstruovanému hraní na city, ale díky tomu, že budete chápat pozici hrdinů a budete věřit a rozumět cestě, po které k ní došli. Něco jiného si z knihy odnesou rodiče, něco jiného ti, kteří potomky nemají, v zásadě jde o příběh srozumitelný pro každého, komu někdy na někom záleželo více než na něm samotném. Pro mne je Světlo mezi oceány především románem o hrdinství. Ne tolik o hrdinství vojáků nasazujících své životy v zákopech první světové války (jako Tom), ale o civilním hrdinství všedního dne, spočívajícím v odvaze učinit nelehké rozhodnutí, o jehož správnosti jste přesvědčeni, a nést jeho následky. Zásluhou této roviny by příběh knihy, zasazené zároveň do Austrálie po první světové válce a zároveň tak trochu mimo určitý prostor a čas (smyšlený opuštěný ostrov zesiluje pocit izolace ústředního páru, ale ne natolik, aby Tom a Izabel dokázali plně ignorovat společenské normy, což se jim stane osudným), nemusel zestárnout. Stejně jako jiné romány, které dnes označujeme za klasické.

"Chutná to jenom okamžik. Ale stojí to za to."

20.09.2016

Autorka mistrně zvládla vytvořit fantaskní kulisy, vsadit do nich hluboký a v podstatě komorní příběh, do něhož se opírají vlny, vítr a velice silné emoce. Za takové dílko si zaslouží 5/5. Velice přesvědčivě je člověk přenesen jak v čase, tak samozřejmě v prostoru do míst na která jen tak nezapomene.

09.09.2016

Těžko hledat slova. Slzy z mé tváře padaly na poslední stránky knihy... Krásné dny všem!

03.09.2016

Dojemný příběh se spoustou otázek k zamyšlení. Rodičovství, láska a odpovědnost.

10.08.2016

Po přečtení této knihy jsem ještě dlouho nemohla číst nějakou další, smísit doznívající příběh s nějakým jiným příběhem. Kniha zanechala dojem. Byla plná protikladů, kde stejně jako v životě člověk nemůže říct, že všechno je černobílé.
Netradiční prostředí - pohádková avšak zároveň krutá scenérie ostrovu s majákem a také touha a beznaděj jdou ruku v ruce jako ti dva spletení hadi.
V poslední době jsem nečetla nic, kde by bylo tolik bolesti.

Žádné právo na dítě neexistuje. Existuje jen touha. A tu autorka popsala výborně.

22.07.2016

Wow! Co k této knize napsat? Jsem silná osobnost, kterou jen tak něco nedostane, ale tato kniha ve mně probudila city. Nechci nic prozradit, avšak musím napsat, že ještě dlouho po přečtení budete přemýšlet ne jen nad knihou, ale i nad svým životem. Knihu dokonale vystihuje jedna část co je napsaná na konci, je o životě: život do nás dloube a když už si myslíme, že nemůžeme a jsme rádi za chvíli klidu, tak ještě přijde a dloubne si pořádně.
Všem vřele doporučuji přečtení jelikož ač toto není můj šálek kávy (alespoň to jsem si myslela po přečtení obsahu) tak již teď si chci přečíst více takových knih.

18.07.2016

Kniha přímo volá od první stránky po zfilmování.Začátek je velice čtivý a čtenář se těší na další okamžiky ze života Toma,Iz a malé Lucy,které prožívají na majáku.První a druhý díl se autorce povedl(80%).Ovšem v okamžiku,kdy se autorka vrací na pevninu,(3.díl)tak se kniha promění ve slátaninu(10%).Ale své spokojené čtenářky si tato kniha najde,proto i to vysoké hodnocení,které si kniha rozhodně nezaslouží.90:2=45%.

12.07.2016

Dát dohromady silný příběh, chytlavý styl vyprávění, neotřelé prostředí australského předměstí a obzvláště život na majáku, to se autorce neskutečně povedlo. Dlouho jsem nečetla tak osvěžující knihu - knihu, která vás utvrdí ve faktu, že celý život je jen hra protikladů. Lásky a nenávisti, lítosti a touhy po pomstě, zrození a smrti. Dobro a zlo nelze oddělit, nemůže existovat jedno bez druhého. Většina z nás se ale nikdy v životě neocitne v tak svízelné situaci jako Izabela, Tom nebo Hannah. Všechna čest autorce, která dokázala mistrně vykreslit povahu všech postav a citlivě podat snad neřešitelný problém.

"...dívat se do těch očí bylo jako hledět tváří v tvář Bohu. Žádná maska ani přetvářka, její bezbrannost byla neodolatelná. Fascinovalo ji, že si ji našlo takové složité stvoření, dokonalé spojení krve, kostí a kůže..."