Svetlo medzi oceánmi
M. L. Stedman
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/133998/bmid_svetlo-medzi-oceanmi-133998.jpg
5
748
237
Podmanivý, nádherný román talentovanej autorky. Príbeh strážcu majáka a jeho manželky, ktorých osudové rozhodnutie navždy zmenilo ich život. V roku 1918, po štyroch hrozných rokoch strávených v bojoch na západnom fronte, sa Tom Sherbourne vracia do Austrálie a prijíma miesto strážcu majáka na vzdialenej Janusovej skale. Na tento opustený ostrov, kam zásobovací čln pripláva iba každé tri mesiace a dovolenku strážca dostane v tom lepšom prípade každý tretí rok, si Tom privedie mladú, odvážnu a milujúcu manželku Isabel. Ich šťastie má trpkú príchuť, lebo Isabel nedokáže ani na tretí raz donosiť zdravé dieťa. Práve keď sa užialená Isabel uberá k hrobu svojho posledného dieťaťa, vietor k nej priveje detský plač. More vyhodilo na breh čln s mŕtvym mužom a so žijúcim dieťaťom. Tom ako strážca majáka puntičkársky dodržiava predpisy. Jeho morálne zásady mu pomohli prežiť hroznú vojnu a aj teraz chce nález mŕtveho muža a živého dieťaťa ihneď nahlásiť úradom. Ale Isabel si už priložila dieťatko k prsiam. Napriek Tomovej najlepšej vôli zariadiť všetko čo najpoctivejšie si dieťa prisvoja a dajú mu meno Lucy. Lenže ich vzťah tým utrpí. Po dvoch rokoch sa s malou Lucy sa vyberú na pevninu a uvedomia si, že na svete sú aj iní ľudia... a medzi nimi žena, ktorá zúfalo hľadá svoje stratené dieťa. Na osudoch mimoriadne presvedčivých postáv M. L. Stedmannová zobrazuje úporné hľadanie zmyslu života po prvej svetovej vojne, v ktorej vyhaslo toľko životov. Jej hrdinovia sú nedokonalí ľudia túžiaci po troche šťastia v nepochopiteľne zložitom svete.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2012 , Ikar (SK)Originální název:
The Light between oceans , 2012
více info...
Přidat komentář
Citlivý, emotivní příběh...každého vnímavého člověka se musí dotknout...nádherné
Skvělá knížka, která vás nutí rozlišovat správná a špatná rozhodnutí. A když znáte celý příběh, zjistíte, že obě hrdinky nic špatného neudělaly, protože to jsou dva odlišné úhly pohledu (tak jako se Janus dívá na dva odlišné oceány). A tím je ta kniha kouzelná!
Dobry namet, pro me bohuzel ne dobre remeslne zvladnuty. Priznavam ovsem, ze zaver me dojal k slzam.
Některá rozhodnutí nás pronásledují celý život. Kniha kde plně chápete obě strany sporu. Aneb jak si hodní, slušní lidé dokáží strašně ublížit, i když jejich úmysly byly ryzí.
Jedna z nejlepších knih, které jsem četla, zasazená do krásného prostředí a období, plná emocí a nejde přitom o sladkobolný románek. Silný příběh o lásce a činech, které pro ni činíme.
Knížka si mě v knihovně vybrala sama, asi to tak mělo být...a byla to výborná volba, hrozně se mi líbila, je to příběh smutný (nebo šťastný?..to nechám na uvážení každého), přesto nádherný.
Krásný román, emotivní a silný příběh o sebeobětování, čestnosti a odpuštění. Příběh o tragické zkoušce zasahuje jak emoce, tak svědomí. Jsem žena a mám děti a naprosto chápu Izabel, když ječela na Toma, že je sebestředná zrůda, která upřednostňuje svůj pocit viny před tím, co způsobí jí i Lucy. Na jejím místě bych ho chtěla zabít.
A samozřejmě zcela chápu i Hannah. Přijít o dítě??? A co si měl počít Tom?
"Dobro a zlo můžou být jako dva hadi zapetení do sebe tak, že je od sebe nerozeznáš, dokud je oba nezastřelíš, a pak už je pozdě."
"Dřív, než budeš soudit můj život, obuj si mé boty a projdi mou cestu, projdi mou minulost, pociť mé slzy, zažij mou bolest, projdi kroky, které jsem prošla já, zakopni na každém kameni, na kterém jsem zakopla já. Za každým vstaň a jdi dál, tak jako já! A až potom můžeš soudit moje chování "
Na tento citát neznámého autora jsem si vzpomněla, když jsem knihu dočetla.
"Rozhodnutí stát se matkou je to nejzásadnější v životě. Je to jako vytrhnout si srdce a nechat ho navždy chodit vedle sebe." No jo, ale co když to srdce vedle vás nechodí? Co když jste připraveni se ho vzdát, co když to uděláte a ten, kterého jste měli vyhazovat do vzduchu, prdět mu na bříško a foukat mu rozbitá kolena na svět nikdy nepřijde? Co když odejdete s mužem na osamělý kus skály uprostřed oceánu, protože věříte ve svůj sen a ten se rozpadne na tisíc střepů, jež nedokáže nikdo posbírat? Co potom?
A pak - a pak jednoho dne váš sen připluje v loďce po moři. Co byste udělali? Odstrčili ho zpátky? Jenže co když ten sen je pro někoho jiného, někoho, kdo žije daleko od vás, skutečností a vy mu tím, že si jej přivlastníte, uděláte ze života noční můru? Co když věříte, že děláte něco v nejlepší zájmu všech?
Není nic horšího, než když člověk ve snaze nikomu neublížit nakonec ublíží všem.
Srdceryvný, strhující příběh z dávných časů a dalekého místa s krásným přebalem. Z dob, kdy čest a smysl pro ni měly mnohem větší váhu, než si dovedeme představit, kdy se manželské svazky netrhaly jako toaletní papír, kdy na věky věků (a věků a věků a věků a věků) bylo bráno smrtelně vážně. Světlo mezi oceány je plnotučný román v pravém slova smyslu. Dostane rozhodně více rodiče, než čtenáře bezdětné, určitě víc ženy než muže a nejsilněji si ho prožijí matky malých dětí, protože ty v něm uvidí sebe (ty mé jsou věkově přesně kolem Lucy-Grace a bylo to náročné čtení, to vám povím! Náročné - ale krásné.)
Skvělý příběh, hlavně konec se mi líbil nejvíce - ten pohled na tehdejší zuřivou situaci s odstupem času. Pět hvězd nedávám z toho důvodu, že mi na stylu vyprávění něco chybělo, snad mi kniha místy připadala příliš rozvleklá? Štvalo mě, že se mělo rozhodovat o tom, jestli je ponechání si nalezeného dítěte dobré nebo špatné a chtěli je trestat, ale prapůvod - dav lidí proti Frankovi, který v loďce zemřel jen kvůli nim zůstal tak nějak promlčený. Hold lidi, no.
Úžasný příběh. Ani jsem to nečekala. Dojemný a napínavý. Nemohla jsem se odtrhnout, pořád jsem si říkala: no jak tohle dopadne..Nakonec jsem si i poplakala.
Tuto knihu jsem přečetla za dva dny ,příběh mě vtáhnul , četla jsem do půlnoci protože jsem se nemohla odtrhnout. Prostě silný příběh.
Knihu jsem dostala do ruky ihned po dočtení knížky "Jsou světla která nevidíme". Myslela jsem si, že po ní dlouho dalšího stejně silného nepřijde. Jak jsem se mýlila! Možná ještě silnější příběh, který jsem shltla během 3 večerů, kdy ten poslední jsem četla skoro do rána, jen abych věděla jak to dopadne. Popis sice je možná trochu jinak směřovaný, a nabízí očekávání trochu jiná než nakonec kniha nabízí ale i tak. Něco tak emocemi, dojetím, zoufalstvím i nadějí naplněného jsem dlouho nečetla. "Sofiina volba" muže, který aby se vyrovnal s minulostí, uzavřel svou vnitřní dohodu. A rozhodnutí, které spustí celou lavinu událostí je opravdu těžké. Celou dobu Vás autorka nutí nad hrdiny přemýšlet zda byste to tak udělali i Vy? Co Vy, byste vlastně udělali? Už v prvopočátku všeho dění? Jak Vy byste se zachovali? Ač k tomu nemám sklony, v závěru knihy jsem řvala jak želva. Rozhodně stojí za přečtení a zamyšlení.
Žijeme s rozhodnutími, která učiníme......Tomu se říká statečnost. Žít s následky svých vlastních chyb. Velice silný ,smutný a dojemný příběh, který se čte jedním dechem. Patří mezi to nejlepší , co jsem četla .
Svetlo nájdete vždy. A aj keď sa Vám bude zdať, že je to nemožné, a že Vás navždy pohltí ťaživá temnota vĺn, ono sa objaví. Aj kdesi medzi oceánmi...
Nevšední příběh a nevšední postavy,za to velmi poutavý a dojemný.
Dva lidé,hluboce zamilováni,se rozhodnou odejít společně od lidí pryč a žít společně na ostrově,kde jsou jen oni dva a maják.Láska neopadá ale něco tu chybí - dítě.
Isabel se nedivím,že se tak upla na Lucy a Toma obdivuji,že to všechno zvládl.
Konec byl naprosto nečekaný byla jsem z něj nadšená,ikdyž to pro některé postavy nedopadlo podle představ.Kniha je krásná,je to takové trochu psychologické ale zároveň romanticko-dramatické.Filmové zpracování je také velmi pěkné a nezklame.Michael Fassbender si mě získal už v několika jeho předchozích filmecha a Aliciu Vikander jsem měla možnost poznat ve filmech jako Ex-machina a nebo Dánská dívka ale nikdy mě moc nezaujala jako teď,jejich výkony byly úžasné a možná k tomu přidalo i to,že spolu tvoří pár i v reálném životě.
K této knize píšu komentář asi po roce po jejím přečtení. Dřív jsem toho nebyla schopná. I teď jsem stále na rozpacích. Především je nutno říct, že je kniha krásně napsaná, vtáhne do děje a do míst, kde se odehrává tak, že jste tam s hlavními hrdiny. Ale to téma bylo pro mě už příliš těžké. Možná sehrálo roli to, že jsem četla knihu měsíc před porodem a vnímala tyto otázky mateřství asi o dost citlivěji. Když přečtu knihu, jsem buď spokojená, jak to dopadlo nebo si přeju, aby to dopadlo jinak. A toto je první kniha, na kterou nepasuje ani jedna varianta. Myslím, že od té doby, co padne první a zásadní rozhodnutí, neexistuje "dobrý" konec. Dokonce ani lepší či horší. Určitě bude mít kniha jiný dopad na matky (otce) než na ženy bezdětné. Četla jsem i jiné knihy, kde se řeší dost zásadní morání dilemata, ale tato jediná ve mě zanechala něco hořkého a byla bych možná radši, kdybych ji nečetla. A nebo jsem jen možná prostě naštvaná na autorku, že vůbec něco takového napsala. Protože její Dceru sněhu přímo zbožňuji.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) Austrálie zfilmováno manželství potrat rodičovství majáky sirotci zmizení dětí
Kniha Svetlo medzi oceánmi je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 940x |
| Čtenářské výzvě | 150x |
| Doporučených | 140x |
| Knihotéce | 257x |
| Chystám se číst | 725x |
| Chci si koupit | 123x |
| dalších seznamech | 9x |
Tahle kniha to byl neuvěřitelný zážitek, navíc umocněný tím, že jsem matkou zhruba stejně starého dítěte. Příběh mě neustále nutil přemýšlet o tom, kdo je vlastně v právu, komu by měla malá Lucy-Grace připadnout. Vůbec nedokážu posoudit, jak bych se v situaci Izabely či Hanhah zachovala já. Ale ač jsem žena a matka asi bych se přiklonila překvapivě na stranu Toma, taky bych nedokázala žít s pocitem, že vychovávám dítě, které patří někomu jinému, že ho okrádám o to nejcennější, co může život nabídnout. A když i posléze zjistili, kdo je jeho skutečná matka, jednoznačně bych jednala jako Tom. Pro postavu Toma jsem tak měla největší pochopení, i když je pravda, že mě ve druhé části knihy už hodně vytáčelo, jak ze sebe udělal obětního beránka a chtěl vzít všechnu vinu na sebe, jak pořád svou ženu ospravedlňoval. Izabela přece měla na tom všem stejnou vinu, ne-li větší, byla to dospělá, svéprávná žena, byť nešťastná, že nemůže mít vlastní děťátko. Trochu mě tedy vytáčelo, jaké melodrama z toho autorka udělala, a i ten závěr mi přišel trochu kýčovitý. Jinak to ale byla opravdu moc vydařená kniha, u které jsem si po delší době pěkně poplakala.