Svět podle Garpa

27.02.2017

Laskomina. Jsem moc rád, že jsem před lety, pro nepochopení, tuto knížku odložil. Teď jako dvojnásobný otec jsem si na ní smlsnul. Od této chvíle bude pro mě svět před a po Garpovi. Souhlasím s autorem v tom, že existují knihy, které mohou ovlivnit Váš život.

18.02.2017

Výborná knížka.

12.02.2017

Tak tohle není můj šálek kávy. Dočetla jsem ale nic moc mi neřekla.

Nepřišla jsem ji na chuť. Dočetla, nerada odkládám nedotčené, ale přetrpěla.

Dvakrát jsem začal číst, ani jednou to nevyšlo. Strašná kniha.

05.02.2017

Přetrpěl jsem to. Doslova. Pět set stran nudy nebo geniality, která mě ovšem minula. Slovy klasika se u mne střídaly fáze očekávání a fáze zklamání. Tedy přesněji: po skvělých Pravidlech moštárny, knize napsané hlavou a srdcem, fáze nezměrného očekávání s fázemi naprostého zklamání nad řádky, které Irving psal zřejmě – s prominutím – penisem.
Alegorie, vtip, nadsázka, výsměch společnosti… Mluvíme stále o Světě podle Garpa? Já jsem četl absurdní pojednání o lidech, z nichž prakticky nikdo není „technicky“ v pořádku – ať už tím míníme stránku fyzickou, psychickou, sexuální či vlastního osudu. V tom má zřejmě být originalita tohoto díla, pro mne však neuchopitelná a samoúčelná. Snad všechny zásadní události a jejich vývoj souvisí s „volačem ve volaču“, případně s „volačem“ v ruce, v ústech nebo alespoň ve vzdouvajících se trenýrkách. Sexualita je bezpochyby velkou součástí našeho života a to i u lidí, kteří ji striktně popírají, ale takto násilně vystavět téměř všechny osudy jako pouhé důsledky chlípnosti či jejího odmítání, mi prostě přišlo zoufalé a podbízivě laciné. Věřím, že v 70. letech minulého století sklízela kniha plusové body za určitý průlom do ještě vcelku intimních zón lidského soukromí, ale že by to hned proto mělo být mimořádné a nadčasové dílo?
Ne, já jsem tuhle autorovu hru nedokázal přijmout a tak v Garpa nevěřím. Dávám 2* za několik spíše náznakem zajímavých či úsměvných momentů a s ohledem na „moštárnu“ i sentiment k autorovi, ale ke čtení knihu doporučit nemohu.

23.01.2017

Bez mučení přiznávám, že mě Irvingův text potrápil a nemít na zřeteli čtenářskou výzvu, knihu odložím, nedočtu a nikdy se k ní nevrátím. Neříkám, že je formálně kniha špatná, styl, věty i dialogy se daly strávit. Jenže problém nastává v tom, jak přistoupit k celku - co tím chtěl autor říct? Kam míří? Co si mám z knížky odnést kromě pocitu masivní ztráty času a nervů? Na druhou stranu, možná mi něco doopravdy uniklo, špatně jsem četla mezi řádky (ačkoli mi to běžně jde) a s knihou jsem se prostě a jednoduše minula. Za jedinou doopravdy povedenou pasáž považuji úplný úvod knihy, příběh Jenny. Pak už to bylo utrpení, křeč a bolestné vyhlížení konce.

10.01.2017

Tak tohle je vážně zvláštní smysl pro humor!Možná proto mě to tak bavilo :) Tragické osudy hlavních postav jsou popsány s takovou dávkou cynismu,že nad tim zůstává rozum stát....

29.12.2016

Kniha je zajímavá. POprvé jsem ji četla co by puberťák a tak nějak nevěděla, co si o ní myslet, obzvláště o způsobu početí malého Garpa. O pár let později jsem knihu zlhtla během pár dní a stala se mou oblíbenou!

29.12.2016

Podle mě výborná knížka, kterou jsem četla už několikrát. Tak nějak mě uklidňuje, že nikdo normální není normální :-) Připadá mi to pochmurné i humorné zároveň - osudy postav jsou drsné, ale rozhodně jsem u čtení nebyla smutná. Nějak se mi nedaří to vystihnout, takže jen opakuji: výborná knížka.

27.12.2016

Při pokusech knihu odložit mě vždycky znovu lapila a nedovolila nedočíst ji. Ten život co žije hlavní hrdina a jeho matka, hrozně se podobá tomu "normálnímu", co žijeme....

19.11.2016

Horkosmutny pribeh.. Moje prvni knizka od Irvinga, ktera me namotala na dalsi...typicky Irving (sex, zapas, sex, psani romanu, nejaka ta atypie a uchylka,smrt ...)

10.11.2016

Myslela jsem že tak známé jméno autora bude zárukou skvělé četby- bohužel jsem se spletla. Příběh o někom kdo se prohlašuje za spisovatele, ale vlastně nikdy nic pořádného nenapsal se mi tak nezamlouval, že jsem ji skoro odložila. Nejenže mě nezaujal ani samotný příběh, ale nezaujali mě ani Garpovy romány. Navíc mě rozčilovalo, že autor byl schopný popsat 3 strany o tom co se dá najít v telefoním seznamu a důležité milníky Garpova života zvládl shrnout jednou větou.

17.10.2016

Moje druhá kniha od Irvinga ... hlavní postavy jsou nesympatické, všichni jsou spisovatelé, prostitutky jsou staré a sex podivný ... začíná se mi to líbit, a to hodně.

25.09.2016

Jedna z mých oblíbených knih. Absolutně nic není přímočaré, nic není průhledné, nic není předvídatelné. Např. zplození Garpa bych nevymyslela ani v nejdivočejším snu. Nebo "rozlučku" Garpovy manželky s jejím milencem...

21.09.2016

Zvláštní příběh. Trochu hůř se mi četla, ale nevzdala jsem se a jsem za to ráda. Bylo se nad čím zamyslet.

15.09.2016

Skvělost. Téma feminismu zpracované ve fikci dle mého názoru nejlépe.

10.09.2016

Můj druhý Irving a opět velmi zvláštní a zvláštně psaná kniha. Přestože jsem si ji užil od první do poslední stránky, asi bych ji nedokázal doporučovat dál. Věřím, že spoustě lidem by se vůbec nelíbila. Irving se opět dotýká "kontroverzních" témat, kterým tentokrát dominují nevěra a feminismus. Mně se však z celé knihy paradoxně nejvíc líbily Garpovy povídky (zvlášť Svět podle Bensenhavera).

24.08.2016

Skvělé čtení. Garp a jeho rozhodování, ačkoliv ne vždy jsem s ním souhlasila, mi byl vlastně sympatický, nebo jsem to alespoň akceptovala bez nepříjemných pocitů. Některé smrti byly jako rána z čistého nebe, nemohla jsem se z nich vzpamatovat. Ke konci knihy, když jsem už cítila, že i Garpovi dochází čas, očekávala jsem to na každé stránce, autor ale šikovně prodlužoval moje napětí. Na jednu stranu jsem se odmítala s Garpem rozloučit, na druhou stranu jsem byla neskutečně zvědavá, jak skončí. Zvláštní paradox... z knihy asi nezapomenu myšlenku, že nikdo nevíme, jestli je život po životě, rozhodně ale existuje život po Garpovi. Doporučuju