Svatební cesta

06.12.2023

Kniha vyšla v roce 1938 přepracováním Seifertovy předchozí sbírky "Na vlnách TSF", z níž vyňal pár básní grafického rázu. Je psaná v duchu poetismu - dýchá z ní radost ze života, požitek ze samotného žití. Jeho verše jsou spontánní, hravé, smyslové, lehké, s nenáročnými metaforami, které nijak nezatěžují čtenářovu pozornost. Velmi obdivoval Apolinaira, jehož také překládal a pod jehož vlivem tvořil. Není divu, že verše této sbírky jsou proudem volně řazených asociací, obsahující rýmy jen náhodně či sporadicky.
Sbírku lze rozdělit na dvě části - "Svatební cesta" a "Zmrzlé ananasy". První část je inspirovaná autorovou cestou do zahraničí, název odkazuje na pomyslné básníkovy "zásnuby se světem", jímž je nadšen a okouzlen: všechny věci na světě jsou krásné a poezie by o tom měla zpravovat, lyrik se ocitá ve středu těchto krás. Nad citovým rozechvěním brzy převažuje jistá senzacechtivost a dobrodružství. Objevuje se zde hodně exotických motivů: moře, přístavy, lodě, hory, nechybí však ani fascinace vynálezy, které svět spojují a zrychlují komunikaci. Autor do relativně malého prostoru krátkých, úderných vět vkládá celý svět: Paříž /"je zrcadlo Evropy"/, Yellowstone, Afriku, Itálii...
Druhý oddíl je více založený na asociativnosti, hře, básně získávají podobu lyrických anekdot. K exotickým motivům se přidávají motivy zábavné - cirkus, kavárny, láska jako hra... Autor zde již vůbec nepoužívá interpunkci, do básní komponuje cizí nápisy z reklam, slova z cizích jazyků /výňatek časování slovesa v italštině, Eau de cologne.../.
V básni "Zloděj a hodiny" si pohrává s homonymem kohoutek, které v jednom případě znamená věc, ve druhém živého tvora: "Kohoutek někdy kokrhá a někdy spouští/ kdož chtěli svádět, byli svedeni." A pokračuje dále ve své hře, tentokrát se slovem vedeni: "Kdož chtěli svádět, byli svedení/ A jako svého času vedl Mojžíš Židy pouští/ my máme elektrické vedení."
Hra je typická pro celou jeho sbírku: název básně "Zmrzlina poezie" odkazuje na konkrétní požitek, který se však týká duše, báseň "Krása" se zase týká neživého předmětu, panny v krejčovském salonu, která má důvod se ironicky usmívat: zatímco ženy-zákaznice stárnou, ona zůstává krásná navěky. Opakují se motivy ženy, očí, krásky, hvězd, klaunů, provázané s motivy smyslovými /vůně, smysly, chutě/ a také i motivy biblickými /Salomé, Herodes, Mojžíš, hlava na stříbrném podnose/. I přesto zde vnímavý čtenář může vycítit melancholické až tklivé tóny smutku, od něhož se autor nedokáže odpoutat: "Svět je plný křehkých krás, ale i plný hrůzy."
Sbírka mě mile překvapila, nabídla mi zase jiný rozměr poezie. Na Seifertovi obdivuji právě tu spontánnost a nenucenost - hraje s námi hru, která se nikdy neohraje, vždycky objevíme něco jiného a zajímavého, co nám předtím uniklo. I proto se k těm básním budu vracet.

Moře
Když se nám stýská po dálce,
říkáme si:
vlny moře, vlny moře,
svou lásku vyznáváme v růžové obálce,
a líbajíce potom měkké dívčí vlasy,
říkáme si:
vlny vlasů, vlny vlasů.

Dívky se koupaly v moři v neděli dopoledne,
Moře a jejich vlasy v jedinou vlnu splynou,
námořník, rozhlížeje se v lodním koši,
začne si zpívati jinou.

Vlny a vlny se vlní a vlní
a na pobřeží zhynou.

ŽÁROVKA
Kolem studeného světla žárovek
kmitajících se křídel neúnavný shon.
A pan Edison,
zvednuv své oči z knihy, kterou čet,
se usmívá.
Jakému množství nočních můr zachránil život!

POČITADLO
Tvůj prs
je jako jablko z Austrálie.
Tvé prsy
jsou jako dvě jablka z Austrálie.
Jak mám rád toto počitadlo lásky!

BÁSNÍK
Zpíval a zpíval o smutné náladě,
o mládí, které je mrtvo,
a zatím mu ještě tekla po bradě
mléčná dráha.

FILOZOFIE
Vzpomeňme moudrých filozofů:
život není nic než okamžik.
A přece, když čekávali jsme na své milenky,
byla to věčnost!

12.07.2021

Zachytávala jsem verše, oni mi však unikaly.
Přesto nelze popřít krásu a vzletnost, i když k porozumění nedošlo pokaždé.

Něco ulpělo, další se odrazilo a následující uteklo.
Někdy je báseň těžší, někdy lehčí. Ale všechny jsou literatura. A v Seifertově případě i láska.


"Jsou deště parfémem oblohy,
slzy jsou parfémem duše.
Viděl jsem ji plakat v pátek a v neděli.

Jejími slzami kapesník navoním si
ještě dnes."

30.05.2017

Troufnu si tvrdit, že v každé básnické sbírce se najde pár básní, které vás osloví. Od této sbírky jsem čekala trochu víc možná proto, že je to můj oblíbený básník.
Možná opravdu je na vině básníkovo mládí , možná při vzniku veršů byl básník ještě stále ovlivněn svojí svatební cestou.
A možná je na vině moje svatební cesta, která skončila ,,jenom" na Lipně :-))
Pár pěkných veršů jsem zde našla i tak.

29.05.2017

S básněmi je to jako v životě... Někdy se daří, jindy nepříliš. Seifertova krásná, malá knížečka byla velkým lákadlem, nicméně první polovina knihy mě neoslovila. Ale to nepovažuji za mínus pro svoje hodnocení.
Druhá polovina knihy vše vynahrazuje a básně jako BÁSNÍK, S KOKETNÍ DÁMOU, či DÝM CIGARETY jsou útěchou pro smutnou duši.
Považuji tuto sbírku básní za něžné rozpětí mladistvých křídel geniálního básníka. Jeho pozdější tvorbu považuji za výjimečnou. Proto "pouze" čtyři hvězdičky... :-))

09.04.2016

A na duši mi zbyla jen radost, lehkost a poezie!